Seznam pojmů v kodikologii

Seznam obsahuje základní pojmy užívané v kodikologii.

A

Antifonář – liturgická kniha používaná v katolické církvi při denním oficiu, pokud se zpívá. Obsahuje zejména melodie těch částí, které mají své vlastní nápěvy.
Apertura –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ pohled na dva listy vedle sebe v rozevření knize
Autograf – vlastnoručně psaný text (rukopis) osobnosti

B

Bělpuch – pergamen z telecí kůže
Binio –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ složka o dvou dvojlistech
Breviář – liturgická kniha užívaná v západní církvi s texty denní modlitby církve

D

Drolerie – vyobrazení zábavného výjevu ve středověkých rukopisech

E

Evangeliář – křesťanská liturgická kniha, obsahující texty evangelií.
Evangelistář – kniha obsahující výňatky z evangelií připadajících na neděle a svátky, kterým se také říká perikopy.
Ex libris – knižní značka, která znamená doslova z knih, ve smyslu z majetku/knihovny
Explicit – závěrečná slova textu, ať už v jeho původní podobě nebo v daném tisku či rukopisu. Někdy se tím rozumějí i dodatečné záznamy na konci textu

F

Filigrán – ochranný prvek listin, bankovek, kolkových známek, poštovních známek i jiných (nejen papírových) dokumentů.
Figurální iluminace
Fleuronnée –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ornamentální výzdoba vycházející z rostlinných motivů, užívala se např. k ozdobení větších iniciál
Foliace – průběžné číslování listů a ne stran, běžné zejména od 12. do 16. století
Folio – označení pro největší formát knih, který vzniká jedním přeložením archu papíru. Foliový formát má obvykle výšku 380 mm nebo větší.

G

Glosa – poznámka na okraji nebo uvnitř textu, jejímž úkolem je blíže objasnit nebo upřesnit význam nesnadno pochopitelné pasáže či slova.
Graduál – liturgická kniha obsahující zpěvy gregoriánského chorálu, včetně graduále (odtud název), používána při mešní liturgii.
Gregoryho pravidlo –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ způsob uspořádání pergamenových rukopisů, přičemž na rozevřené straně (apertuře) jsou vedle sebe ze dvou sousedních dvojlistů stejné strany zpracovávaného pergamenu, tj. dvě srstní nebo dvě masové kůže

I

Iluminace – výtvarný, často barevný obrazový doprovod textu ve středověkých rukopisech.
Incipit – začátek, první slova určitého textu nebo začátek hudební skladby.
Iniciála – první písmeno slova, které je výrazně odlišeno od ostatního textu velikostí, barvou nebo tvarem, někdy (hlavně v rukopisech, ale i ve starších tiscích) vybaveno i iluminací
Inkunábule – označení používané pro nejstarší tištěná díla pocházející z Evropy z časového období mezi vynálezem knihtisku, tj. tisku s pohyblivými literami (kolem roku 1450) a koncem 15. století.

J

Jihoevropský pergamen –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ způsob opracování pergamenu obvyklý pro jižní Evropu, kdy byl pergamen na jedné straně zpracován výrazně pečlivěji, při listování rukopisem se střídají apertury světlé a tmavé

K

Knižní vazba – úprava knižního bloku spočívají v jeho umístění do desek
Kodex – svazek listů svázaných ve hřbetu.
Kolofon – krátký text umístěný na samém konci knihy. Obsahuje obvykle jméno autora a název díla, místo a datum dokončení knihy, poděkování a někdy i jméno písaře nebo tiskaře.
Kustod – počáteční slabika prvního slova nové strany umístěná vpravo pod zrcadlem strany předchozí. Při hlasitém i tichém čtení umožňovala kontinuálně napojovat text na rozhraní stránek
Kvatern –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ složka o čtyřech dvojlistech
Kvintern –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ složka o pěti dvojlistech

L

Liber catenatus – knihy uložené především v některých klášterních knihovnách, které byly připoutány řetězem k železné tyči, která byla připevněna k vrchní straně pultu nebo k polici, na níž byly knihy umístěny.
Linkování –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ způsob vytváření linek pro text závisí na použitém materiálu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ pergamenové kodexy do 12. století mají nejčastěji tzv. slepé linkování (vyznačené rydlem) nebo linkování vyznačeném olůvkem, od 13. století přibývá a později převažuje linkování inkoustem

M

Majuskule – původní forma písmen (v latince A, B, C, …), která se objevila kolem 3. století př. n. l. Jedná se o znaky, které lze zapsat zpravidla mezi dvě linky psací osnovy, takže vyplňují horní a střední psací pásmo.
Makulatura – vadně potištěný, odpadový nebo poskvrněný papír (v minulosti i pergamen) nebo vadně vytištěná kniha či poštovní známka.
Marginálie – komentář vysázený zpravidla menším písmovým stupněm na vnějších, nebo na vnějších i vnitřních okrajích stran.
Měkká vazba – kniha byla namísto dřevěných desek opatřena jen pružnými a ohebnými deskami ze silného pergamenu
Miniatura – drobný obrázek, původně ve středověkém knižním malířství jako ilustrace v rukopisu, od 16. století jako samostatné malé obrázky a medailony, nejčastěji portréty.
Mrtvé záhlaví - záhlaví tvořené pro celou knihu neměnně, a to nejčastěji ze zkráceného názvu díla. Jeho opakem je živé záhlaví.
Mřežování – křížovité přeškrtání zápisů šikmými a kosmými čarami. Běžně se nachází ve středověkých úředních knihách. Obvykle znamenalo zrušení příslušného pořízení, obsaženého v zápisu, respektive faktické vykonání

N

Nárožní kování – kování, které krylo rohy desek
Neumy – grafické značky, znaménka a symboly stojící nad textem, které od 9. století sloužily k notaci a následné interpretaci melodických útvarů gregoriánských zpěvů a příležitostně také k zápisu světských i duchovních melodií mimo těch liturgických.
Nota bene – (v latině „dobře si poznamenej“, „všimni si“, „nepřehlédni“) slovní obrat – latinské rčení, jímž se v textu zdůrazňuje nějaká informace.
Notace – způsob záznamu hudební skladby v určité soustavě notového písma, obvykle pomocí grafických znaků – not.

O

Objednavatel – člověk, který si výrobu knihy objednal
Olůvko – psací náčiní. Jedná se o kus olova; otěrem olůvka po papíru vzniká šedá čára.
Ořízka – boční strana knihy, tj. hrany listů knihy viditelné, je–li kniha zavřená. Název je odvozen ze způsobu, jakým se ořízka vytváří: svázaný knižní blok je před vlepením do desek ze tří stran seříznut.

P

Paginace – označování stránek knihy nebo dokumentu pořadovými čísly (narozdíl od foliace)
Palimpsest – označení pro psací látku, ze které bylo původní písmo záměrně odstraněno buď vyškrabáním nožem či pemzou (v případě pergamenu) či omytím (u papyru) a nahrazeno novým textem.
Papír – tenký, hladký materiál vyráběný zhutněním vlákna. Použitá vlákna jsou obvykle přírodní a založená na celulóze. Nejobvyklejší materiál je buničina vyrobená ze dřeva (většinou smrku)
Pergamen – nevydělaná, při napětí sušená a hlazená zvířecí kůže, v minulosti používaná jako psací materiál.
Předsádka – dvojlist pevnějšího papíru, který spojuje knižní blok s deskami knihy
Převazba – nepůvodní vazba knihy, kdy byla kniha převázána z důvodu zničení vazby staré
Přídeští – vnitřní strana desek, kam zasahují záložky usňového pokryvu. Přídeští bývala zpravidla vylepovaná papírem nebo pergamenem (často ale i druhotně užitými a popsanými, případně potištěnými). Tyto výlepy měly chránit vazebné prvky – do vydlabaných drážek v deskách upevněné vazy, proužky pergamenu aj.
Pukla – typ drobnějšího kování, které bývá osazeno v každém z rohů a uprostřed obou desek. Důvodem bylo, aby se desky kodexu nedotýkaly přímo podložky a nedocházelo vzhledem k větší hmotnosti zejm. pergamenových kodexů k poškození jejich pokryvu.

R

Razura – vyškrabané místo v napsaném textu. Jedná se buď o způsob opravy, nebo případně o způsob zneplatnění.
Recto – přední strana folia (listu) v rukopisu.
Reklamant – pomůcka pro řazení složek před vazbou. Uvádí začátek textu na následující složce, nejčastěji v rozsahu jednoho nebo více slov.
Renesanční vazba – vazba vytvořená v Itálii v průběhu 15. století. Oproti jiným vazbám byla lehká, elegantní a především daleko barevnější
Rituál – liturgická příručka předepisující formy úkonů nižšího kléru při pohřbu, procesí a při udělování svátostí (křest, přijímání, svátost manželská, kněžské svěcení, biřmování, pokání, poslední pomazání).
Rubrika – světle červené minerální barvivo, též sloupec psaný červeně. Jeden z nejstarších sazebných prostředků sloužící prvotiskařům k optickému zvýraznění sazby, která nebyla odstavci ani volnými (východovými) řádky příliš členěna.
Rubrikace –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ psaní názvů děl či kapitol v textu barevně odlišným inkoustem, obvykle červeně
Rukopis – jakýkoliv dokument psaný rukou, tedy nikoliv vytištěný nebo reprodukovaný jiným způsobem.

S

Sextern - složka o šesti dvojlistech
Signatura - značka vyjadřující umístění předmětu ve sbírkách (např. knihy v knihovně, listiny v archivu, sbírkového exponátu v muzeu apod.)
Skriptorium - středověká písařská dílna, zprvu klášterní, kde písaři systematicky a kontinuálně opisovali a iluminovali knihy.
Slepotisk - technika reliéfní ražby do kůže, papíru a pod. Provádí se tiskovou formou bez barvy nebo razicí formou zpravidla do kvalitního (zejm. ručního) papíru, do kožených či jiných desek.
Spatium –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ rozměr mezi sloupci textu
Svitek - forma knihy, která se objevuje zejména u hebrejských rukopisů. Text ve svitku je většinou členěn do sloupců

T

Ternio –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ složka o třech dvojlistech

U

Useň - zpracovaná kůže

V

Verso - zadní strana folia (listu) v rukopisu.
Vlastnický záznam - záznam, který v knihách přímo či nepřímo určuje vlastnictví knihy, případně obsahují další informace vlastníka o knize.
Vpichy –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ pozůstatek po přípravě linkování někdy dochovaný na okrajích dvojlistů

Z

Záhlaví - krátký, titulkový text nad zrcadlem sazby ve vizuálně exponované horní části strany.
Zlomek (fragment) - rukopis, který je zachován jen částečně.
Zrcadlo – psací plocha⁠⁠⁠⁠⁠⁠

Ž

Žaltář - kniha, která obsahuje žalmy.
Živé záhlaví - zkrácené měnící se názvy jednotlivých kapitol, dílů a částí, např. v Novém zákoně „Matúš VII“, „Matúš VIII“, „Matúš IX“. Živá záhlaví mohla být sestavována také z měnících se letopočtů, které usnadňovaly vnímání kapitol řazených chronologicky.

Odkazy

Literatura

BRODSKÝ, Pavel; ŠUMOVÁ, Martina. Iluminované rukopisy v muzeích na území Čech. 1. vyd. Praha: Masarykův ústav AV ČR, 2024. 496 s. ISBN 978-80-88304-90-6.

Externí odkazy

Encyklopedie knihy.cz – Encyklopedie knihy v českém středověku a raném novověku