Severoatlantická smlouva
Jako Severoatlantická smlouva[1] nebo též Severoatlantická dohoda, Severoatlantický pakt,[2] Atlantický pakt[3],[4] Severoatlantická aliance, Atlantická aliance[5] či Washingtonská smlouva[6][7] se označuje mezinárodní smlouva, jejímž podpisem vznikla Severoatlantická aliance (NATO).
Signatáři
[editovat | editovat zdroj]Smlouvu 4. dubna 1949 ve Washingtonu podepsalo 12 států, které se tak staly zakládajícími státy NATO:
Později se přidaly následující státy:
Řecko (1952)
Turecko (1952)
Západní Německo (1955)
Španělsko (1982)
Česko (1999)
Maďarsko (1999)
Polsko (1999)
Bulharsko (2004)
Estonsko (2004)
Litva (2004)
Lotyšsko (2004)
Rumunsko (2004)
Slovensko (2004)
Slovinsko (2004)
Albánie (2009)
Chorvatsko (2009)
Černá Hora (2017)
Severní Makedonie (2020)
Finsko (2023)
Švédsko (2024)
Severoatlantickou smlouvu tak celkem podepsalo 32 států.
V České republice je vyhlášena Sdělením č. 66/1999 Sb. Ministerstva zahraničních věcí o přístupu České republiky k Severoatlantické smlouvě.[1]
Obsah
[editovat | editovat zdroj]Smlouva obsahuje 14 článků.[1][7][6]
Článek 1
[editovat | editovat zdroj]| „ | Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN. | “ |
| — [1][7][6] | ||
Článek 5
[editovat | editovat zdroj]| „ | Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti.
Každý takový útok a všechna opatření učiněná v jeho důsledku budou neprodleně oznámena Radě bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti. |
“ |
| — [1][7][6] | ||
Tento článek byl poprvé použit po teroristických útocích 11. září 2001.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 66/1999 Sb., o přístupu České republiky k Severoatlantické smlouvě. In: Sbírka zákonů. 1999. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
- ↑ NATO: Pakt, aliance nebo obranné souručenství?. ČT24 [online]. Česká televize, 2009-04-04 [cit. 2024-04-06]. Dostupné online.
- ↑ https://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=atlantický
- ↑ https://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=pakt
- ↑ https://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=severoatlantický
- ↑ a b c d NATO - Severoatlantická smlouva. MILITARY.CZ [online]. [cit. 2018-07-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Washingtonská smlouva: Plné znění zakládajícího dokumentu NATO. natoaktual.cz [online]. Jagello 2000 [cit. 2022-11-25]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Severoatlantická smlouva na Wikimedia Commons 
Dílo Severoatlantická smlouva ve Wikizdrojích- Webové stránky NATO
