Saint-Pierre-Quiberon
Saint-Pierre-Quiberon | |
---|---|
Radnice | |
Poloha | |
Souřadnice | 47°31′6″ s. š., 3°7′56″ z. d. |
Nadmořská výška | 0–26 m n. m. |
Časové pásmo | UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas) |
Stát | Francie |
Region | Bretaň |
Departement | Morbihan |
Arrondissement | Lorient |
Kanton | Quiberon |
Saint-Pierre-Quiberon | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 7,54 km² |
Počet obyvatel | 2 158 (2010) |
Hustota zalidnění | 286 obyv./km² |
Správa | |
Starosta | Geneviève Marchand |
Oficiální web | www |
mairie | |
PSČ | 56510 |
INSEE | 56234 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Saint-Pierre-Quiberon [sɛ̃pjɛʁkibʁɔ̃] (bretonsky Sant-Pêr-Kiberen) je francouzská obec v departementu Morbihan v regionu Bretaň.
Poloha
[editovat | editovat zdroj]Saint-Pierre-Quiberon leží na severní části poloostrova Quiberon a obklopují ho obce Plouharnel na severu a Quiberon na jihu. Saint-Pierre-Quiberon se skládá ze 16 vesnic: Le Praner de Penthièvre, Portivy, Kerhostin, Runaron, Le Roch, Keraude, Le Praner, Kergroix, Kermahé, Kerdavid, Keridenvel, Kerbourgnec, Kervihan, Kerboulevin, Petit Rohu a Grand Rohu.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Nejstarší nálezy hrobů a kosterních pozůstatků pocházejí z mezolitu kolem 5000 let př. n. l. V období neolitu (asi 4500-2000 př. n. l.) zde vznikly megalitické památky menhiry, dolmeny a kromlech.
V době bronzové se zde objevili Keltové. Galské kmeny porazili Římané v roce 56 př. n. l.
Kolem roku 435 dobyli Bretaň Anglosasové a začala christianizace území.
V roce 1653 se farnost Saint-Pierre osamostatnila od Quiberonu.
V roce 1746 se zde vylodil anglický admirál Lestock a vojáci Saint-Pierre dobyli. Z tohoto důvodu začala v roce 1748 výstavba pevnosti Penthièvre.
V červnu 1795 během Velké francouzské revoluce se zde vylodila francouzská šlechtická emigrace podporovaná Angličany, ale republikánská armáda výsadek potlačila.
Když na konci 18. století Nicolas Appert objevil způsob konzervace potravin, v Quiberonu se začalo rozvíjet konzervárenství, z čehož profitoval i Saint-Pierre.
V roce 1856 se Saint-Pierre oddělil Quiberonu jako samostatná obec.
Dne 23. července 1882 byla zprovozněna železniční trať Auray – Quiberon a v obci byla otevřena tři nádraží Saint-Pierre, Kerhostin a Penthièvre.
Během druhé světové války byl poloostrov okupován německou armádou od června 1940 do 10. května 1945 a byl osvobozen až dva dny po vyhlášení kapitulace.
V roce 1962 byla obec Saint-Pierre přejmenována na Saint-Pierre-Quiberon.
Vývoj počtu obyvatel
[editovat | editovat zdroj]Počet obyvatel
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Côte Sauvage (Divoké pobřeží)
- kostel z roku 1935
- kaple ve vsi Lotivy z roku 1845
- kaple ve vsi Penthièvre
- prehistorické památky jako dolmen, kromlech, menhiry a megalitické řady
- pevnost Penthièvre
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Saint-Pierre-Quiberon na francouzské Wikipedii.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Saint-Pierre-Quiberon na Wikimedia Commons