Přeskočit na obsah

Ruy Blas

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ruy Blas
Sarah Bernhardtová jako královna Marie v inscenaci hry z roku 1879 na obraze Georgese Clairina
Sarah Bernhardtová jako královna Marie
v inscenaci hry z roku 1879 na obraze Georgese Clairina
Základní informace
Původní názevRuy Blas
AutorVictor Hugo
Žánrromantická tragédie
ZeměFrancie
Jazykfrancouzština
Premiéra8. listopadu 1838
Místo premiéryPaříž, Théâtre de la Renaissance
PřekladFrantišek Doucha roku 1870
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ruy Blas (1838) je romantická veršovaná tragédie o pěti jednáních francouzského prozaika, dramatika a básníka Victora Huga. Premiéru měla 8. listopadu roku 1838 v pařížském divadle Théâtre de la Renaissance, které bylo určeno pro romantické dramatiky a touto hrou bylo slavnostně otevřeno. Jde o Hugovo nejhranější dílo a jak napsal Émile Zola, je to jeho „nejscéničtější, nejlidštější a nejživější drama“.[1] Již na konci roku 1838 byla hra vydána knižně s předmluvou, ve které Hugo vysvětlil ideový a umělecký záměr tragédie, popisující společenský úpadek a morální rozklad španělské monarchie na konci 17. století.[2]

Kostým Ruyho Blase z roku 1838
Sarah Bernhardtová jako královna Marie v inscenaci z roku 1879

Tragédie se odehrává v devadesátých letech 17. století v Madridu na dvoře španělského krále Karla II.. Po královně Marii touží mocichtivý starší muž Don Salust de Bazan. Když je odmítnut, a ještě zbaven úřadu za to, že svedl královninu dvorní dámu, vymyslí ďábelský plán pomsty. Uvede ke královně svého sluhu Blase pod jménem svého bratrance a opilce Dona Cézara a podaří se mu dostat jej i do politického života. Ruy Blas se jako Don Cézar stane oblíbeným ministrem, kterého zajímají práva obyčejných poddaných.

Ruy Blas tajně královnu miluje, královna si jej rychle oblíbí a rovněž se do něho zamiluje, protože její královský manžel tráví většinu času na lovu. Nyní nastává chvíle Salustovy pomsty. Odhalí před královnou nízký původ jejího oblíbence, čímž ji poníží, a navíc chce celý její milostný vztah odhalit, pokud se nezřekne trůnu.

Ruy Blas se rozhodne královnu zachránit a svého pána zabije. Pak se zeptá se královny, zda mu odpustí, ale její odpověď je záporná. Proto se před jejíma očima chvíli poté otráví, takže následné královnino odpuštění již přichází pozdě. Umírá ale šťastný, protože ho královna v jeho posledních okamžicích, nazvala jeho pravým jménem.

Hugo postavil ve hře proti sobě zlo a lásku se ctnosti a vedle sebe dvě naprosto sociálně odlišné postavy: královnu a sluhu, což odpovídá jeho oblibě antitezí. Ruy Blas se pak ve hře stává mluvčím prostého zbídačovaného lidu.[2]

Film a televize

[editovat | editovat zdroj]

Česká vydání

[editovat | editovat zdroj]

České inscenace hry

[editovat | editovat zdroj]
  1. Jan O. Fischer a kol.: Dějiny francouzské literatury 19. a 20. století I., Academia, Praha 1966, str. 239-240.
  2. a b Victor Hugo: Dramata, SNKLU, Praha 1964, doslov Vladimíra Bretta, str. 542-544.
  3. Archiv Národního divadla v Praze. archiv.narodni-divadlo.cz [online]. [cit. 2017-04-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-04-10. 
  4. Archiv Jihočeského divadla
  5. a b c d e f g Marie Voždová, Jiří Špička: Francouzská a italská dramatická tvorba na moravských a slezských divadelních scénách, Univerzita Palackého, Olomouc 2007, str. 214-215.
  6. Panáček v říši mluveného slova
  7. Archiv Východočeského divadla
  8. Archiv Národního divadla v Brně. www.ndbrno.cz [online]. [cit. 2017-04-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-04-10. 
  9. Ruy Blas - Český rozhlas

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]