Ralbice-Róžant
| Ralbice-Róžant Ralbicy-Róžant/Ralbitz-Rosenthal | |
|---|---|
 Panorama Róžantu | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 51°17′30″ s. š., 14°14′30″ v. d. |
| Nadmořská výška | 143 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC +1 |
| Stát |  Německo |
| Spolková země | Sasko |
| Zemský okres | Budyšín |
| Administrativní dělení | 10 místních částí[1] |
 | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 31,7 km² |
| Počet obyvatel | 1 717 (2023)[2] |
| Hustota zalidnění | 54,1 obyv./km² |
| Etnické složení | Němci a Lužičtí Srbové 100 %[3] |
| Náboženské složení | římskokatolická církev 89,7 % protestantství 1,6 %[3] |
| Správa | |
| Status | obec |
| Starosta | Hubertus Rietscher (CDU) |
| Oficiální web | www |
| Adresa obecního úřadu | Při studničce 8 01920 Róžant |
| Telefonní předvolba | 035796 |
| PSČ | 01920 |
| Označení vozidel | BZ, BIW, HY, KM |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
Ralbice-Róžant (německy Ralbitz-Rosenthal, hornolužickosrbsky Ralbicy-Róžant) je obec v zemském okrese Budyšín v německé spolkové zemi Sasko. Má přibližně 1 700[2] obyvatel. Ralbice-Róžant jsou obec v jádru souvislého lužickosrbského osídlení s převahou hornolužického obyvatelstva.
Historie
[editovat | editovat zdroj]První písemná zmínka o obci pochází z poloviny 13. století – v listině kláštera Marijina hvězda jsou roku 1264 jmenovány jako Radlevitz. Dost později je také v dokumentech jmenován Ralbický oltář (altaris Radelwitz). Také v 16. století je již doložena v Ralbicích školní výchova, i když v analogii na okolní obce, byla organizována již dříve. V roce 1685 byla postavena solidní dřevěná poschoďová budova školy na které se prvním učitelem stal Měrćin Wawrik,[4] narozený roku 1660 v Čechách. Po něm učil na škole i jeho syn. Následoval rod Brojerů, který v Ralbicích dědil učitelské povolání po několik generací. Škola byla obcí prodána jako exponát na první Saskou národopisnou výstavu v roce 1896 do Drážďan, kdy tam byla také s velkým úspěchem vystavena. Do současnosti se zachoval jen její model v Budyšinském muzeu. V roce 1754 pak byla ustavena farnost sv Kateřiny. Její farní kostel byl bohužel zničen při přechodu fronty 24. dubna 1945 a dnes v obci stojí jen jeho zjednodušená kopie.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Skupina sjednocených vsí leží severozápadně od Budyšína a východně od okresního města Kamence, 70 km severovýchodně od Drážďan. Přístupné jsou po dálnici A4 od Drážďan a poté po silnici první třídy B 96 do Königswarty. Obec leží v rovinaté nížině se zachovanou, pro Lužici příznačnou krajinou. Středem území protéká říčka Klášterní voda a obec je obklopena souvislými lesy i zachovalým "Laským" lužním lesem. Oblast se odedávna souhrnně nazývá Delany. Nejvyšším bodem je Ziegelberg/ 165 m.n./m. průměrná výška rovinatého terénu se pohybuje okolo 140 m. Podloží tvoří hlavně písek a písčitá půda s rašeliništi, v okolních lužních lesích místy zachovanými. Obec nemá přímé železniční napojení. Nejbližší železniční stanice je vzdálena cca 2,5 km u Königswarty.
Správní členění
[editovat | editovat zdroj]
Obec Ralbice-Róžant se dělí na 10 místních částí.[1]
- Ralbice, německy Ralbitz, 340 obyvatel
- Róžant, německy Rosenthal, 250 obyvatel
- Bušenka, německy Neu-Schmerlitz, 1 obyvatelka
- Hranća, německy Gränze, 52 obyvatel
- Konjecy, německy Cunnewitz 252 obyvatel
- Łazk, německy Laske, 80 obyvatel
- Nowoslicy, německy Naußlitz, 116 obyvatel
- Sernjany, německy Zerna, 186 obyvatel
- Smjerdźaca, německy Schmerlitz, 166 obyvatel
- Šunow, německy Schönau, 282 obyvatel
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Převážná většina obyvatel v obci jsou Lužičtí Srbové – v některých částech až 90%. Běžnou a převládající řečí každodenního užití je hornolužická varianta lužické srbštiny. Věřící jsou římskokatolického vyznání, velmi zbožní a tradičně založení. V hornolužické srbštině jsou všechny katolické bohoslužby v Ralbicích, a převážná většina ve filiálním poutním kostele Panny Marie v Róžantu. Je to nejzachovalejší souvislé osídlení v celé (Horní i Dolní Lužici) a tomu odpovídá že i část jednání veřejných institucí se zcela přirozeně odvíjí v hornolužické srbštině. V místních podmínkách je to dokladem že i jazyk s jen poměrně malým množstvím mluvčích může být soběstačný, pro většinu normálních životních situací a jsou v něm možná všechna vyjádření v neochuzené podobě. Lužická srbština je plně spisovný jazyk umožňující vyšší i vysoké vzdělání. Je příbuzný češtině, pro necvičeného mluvčí češtiny ovšem není bez přípravy a přímo srozumitelný. Některé obraty fráze a část slovních zásoby jsou s češtinou shodné, gramatika a zbývající slovní zásoba i pravopis jsou originální a odlišné. Diakritiku má lužická srbština podobnou češtině asi ve stejné míře jako slovenština, ale při jiném uspořádání, závisle na výslovnosti.
Vzdělávání
[editovat | editovat zdroj]V Ralbicích je srbská mateřská skolka Dr. Jurije Mlynka, základní (obecná) srbská škola a střední srbská škola typu A, kde je větší část předmětů, včetně předmětů odborných vyučována v hornolužické srbštině a zbývající část v němčině. Škola je zařazena do programu UNESCO – projektna šula. Konkrétní situace vytvořila z místního obyvatelstva jednu z jazykově nejvzdělanějších enkláv současné Evropy. Všichni obyvatelé jsou dokonale bilingvní, přičemž velmi důležitá část z nich ovládá ještě 2–3 další jazyky, většinou angličtinu, češtinu, ruštinu, polštinu nebo i francouzštinu. Je zde přítomno solidární povědomí též o dalších menšinových jazycích Evropy jako jsou fríština, rétorománština (Rumatsch), bretonština nebo Velština (Cymraeg, hornolužicky Cymru).[5] Tradice školní výchovy sahá v areálu až hluboko do 13. století.
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]V Ralbicích je ojedinělý hřbitov sestávající ze dvou střídavě užívaných částí (částí je dnes již více), z nichž v každé se pohřbívá vždy jen 25 let. Pravidla stanoví, že všechny kříže všech hrobů jsou zcela stejné a hroby jsou stejně upravené, bez kamenných prvků. Bílé kříže jsou vyrovnány přesných řadách zákrytech jak je to známo z vojenských hřbitovů. Smysl těchto pravidel je symbolismus, že mrtví předstupují před Boha jako sobě si rovni. Je to spíše evangelická nebo protestantská idea pozoruhodně zdomácnělá ve výlučně v katolickém kraji.
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]
- Poutní kostel Panny Marie v Róžantu
- Hřbitov v Ralbicích
- Kostel sv. Kateřiny v Ralbicích (obnoven po vypálení)
- Hrázděné lidové stavby v Sernjanech a Łasku
- Boží muka z roku 1682
Politika
[editovat | editovat zdroj]Obecní rada (zastupitelstvo) v Ralbicích-Róžantu je aktuálně složeno ze 12 členů, všichni jsou muži: Obecní volby v roce 2009 přinesly toto rozdělení:
| Strany a volební sdružení | 2009 | 2004 | ||
|---|---|---|---|---|
| % | Míst | % | Míst | |
| Delanské volební sdružení (DELANY) | 59,2 | 7 | 57,1 | 7 |
| Křesťansko demokratická unie CDU | 40,8 | 5 | 41,5 | 5 |
| Sociálně demokratická strana Německa SPD | - | 0 | 1,4 | 0 |
| Celkem | 100,0 | 12 | 100,0 | 12 |
| Volební účast | 64,7 % | 64,1 % | ||
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Jurij Łusčanski (1839–1905), biskup a jazykový reformátor; zčásti byl činný též v Ralbicích
- Jakub Skala (1851–1925), římskokatolický děkan; 1876–1881 byl kaplanem v Ralbicích
- Dawid Statnik (*1983), lužickosrbský politik a předseda Domowiny
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Gemeindeverzeichnis. Landkreis Bautzen [online]. Landesdirektion Sachsen [cit. 2023-01-28]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b Alle politisch selbständigen Gemeinden mit ausgewählten Merkmalen am 31.12.2023. Spolkový statistický úřad. 28. října 2024. Dostupné online. [cit. 2024-11-16].
- ↑ a b Zensus 2011 [online]. Statistische Ämter des Bundes und der Länder [cit. 2017-10-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-21. (německy)
- ↑ Claudia Winarjowa:Kamuški stawizmow Raličanskeje šule - přístupné on-line ([[Hornolužická srbština|hornolužicky]]). www.schule-ralbitz.de [online]. [cit. 2012-08-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-05.
- ↑ Bernd Pittkunings:Croesco i Cymru - Witajśo k nam do Walizijkeje - přístupné online (dolnolužicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Karl-Markus Gauss: Vymírající Evropané. Praha Vitalis 2003 s. 119-151
- František Vydra: Tonoucí ostrovy. Brno, Sursum 1999 s. 51
- Claudia Winarjowa: Kamuški stawiznow Ralbičanskeje šule přístupné online
- Xaverius Jacobus Ticinus: Epitome Historiae Rosenthalensis, sive Compendiaria Narratio de Origine, ac Cultu pervetustae BV Mariae Statuae, in Pago Rosenthal Lusatiae superioris. Praha 1692 (česky: Nejstarší popis poutí k Róžanskému milostnému obrazu)
- Ludek Březina, Jana Konvičná, Jan Ždichynec (Ed.): Vir clarus verbô, et calamô. Jacobus Xaverus Ticinus, pozapomenutá postava barokní historiografie, in: Ve znamení zemí Koruny české". Sborník k šedesátým narozeninám profesorky Lenky Bobkové (Praha 2006), S. 599-622 (zu deutsch: "... die halbvergessene Gestalt der barocken Historiographie", in: Im Zeichen der Länder der Böhmischen Krone. Jubilejní spis 60. narozeninám profesorky Lenky Bobkové…)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ralbice-Róžant na Wikimedia Commons - Ralbice-Róžant oficiální webové stránky obce - hornosrbsky Archivováno 10. 5. 2012 na Wayback Machine.
- Farnost Ralbice
- Srbská střední škola Ralbice
- Lužickosrbská školská jednota
- Sokol Ralbice-Hórka
- Velikonoce v Lužici ČT 2 24. 4. 2011
- Zastavení po horní Lužici ČT 2 10.10. 2011
- Obecní vyhláška k ochraně hornolužické srbštiny - německy Archivováno 18. 7. 2020 na Wayback Machine.
- (německy) Digitales Historisches Ortsverzeichnis von Sachsen
