Portál:Spojené státy americké/ČLÁNEK

SS Edmund Fitzgerald byla americká jezerní loď pro přepravu sypkého nákladu, která se 10. listopadu 1975 potopila v bouři na Hořejším jezeře. Postavena byla loděnicí Great Lakes Engineering Works pro pojišťovnu Northwestern Mutual a na vodu spuštěna 7. června 1958. S délkou 222 metrů se na více než rok stala držitelkou neoficiálního titulu „královna jezer“ (anglicky Queen of the Lakes) pro nejdelší loď provozovanou na Velkých jezerech. Během sedmnácti let služby převážela železnou rudu z dolů v okolí města Duluth do železáren v Detroitu, Toledu a dalších přístavů na pobřeží Velkých jezer, přičemž stanovila několik rekordů v množství přepraveného nákladu.

Na osudnou plavbu se s nákladem železné rudy vydala z přístavu Superior odpoledne 9. listopadu 1975 pod vedením kapitána Ernesta M. McSorleyho. Spolu s nákladní lodí Arthur M. Anderson, která se k ní po cestě přidala, se následujícího dne ocitly v silné bouři s vlnami dosahujícími výšky až 11 m. Edmund Fitzgerald se náhle potopil 10. listopadu těsně po 19.10 v kanadských vodách Hořejšího jezera. Jeho vrak, nalezený několik dní po nehodě, leží v hloubce 160 m. Ačkoliv posádka v průběhu plavby informovala okolí o potížích na lodi, včetně náklonu, před potopením nevyslala žádné nouzové volání, poslední zpráva z lodi zněla: „Držíme se.“ Všech 29 členů posádky zahynulo, v průběhu pátrání nebyla nalezena ani jejich těla. Existuje množství teorií ohledně příčin potopení lodi, včetně zaplavení nákladového prostoru, najetí na mělčinu, rozlomení vlivem selhání konstrukce, případně i kombinace více faktorů. Přesná příčina však nebyla určena. Potopení se stalo jedním z nejznámějších v dějinách plavby na Velkých jezerech. Zpopularizoval jej Gordon Lightfoot písní „The wreck of the Edmund Fitzgerald“ z roku 1976. Havárie vedla ke změnám v lodní dopravě v oblasti Velkých jezer.

Jméno získala po Edmundu Fitzgeraldovi, prezidentovi společnosti Northwestern Mutual. Křest lodi a spuštění na vodu proběhlo 7. června 1958. Ceremonie se zúčastnilo přes 15 tisíc lidí. Loď byla prvozována na základě 25leté smlouvy těžařskou společností Oglebay Norton Corporation. Během služby překonala několik rekordů v množství přepraveného nákladu, vůbec největší náklad v rámci jedné plavby odvezla v roce 1969, a to 27 842 t. Nakládka lodi trvala přibližně čtyři a půl hodiny, vykládka pak kolem čtrnácti hodin. Cesta z přístavu Superior do Detroitu a zpět obvykle zabrala pět dní a loď během jedné sezóny absolvovala průměrně 47 podobných plaveb.

Vrak lodi byl nalezen letounem P-3 amerického námořnictva vybaveným detektorem magnetických anomálií 14. listopadu 1975. Nachází se asi 24 km západně od zátoky Deadman's Cove v Ontariu a přibližně 27 km severozápadně od vstupu do zálivu Whitefish. Leží v hloubce 160 m v kanadských vodách blízko americko-kanadské hranice. Následné průzkumy pomocí vlečného sonaru i podmořských plavidel ukázaly, že se plavidlo rozlomilo na dvě části. Příďová část, asi 84 m dlouhá, zůstala ve vzpřímené poloze, zatímco asi 77 m dlouhá zadní část leží na dně převrácená kýlem vzhůru. Mezi oběma částmi, vzdálenými cca 50 m, leží množství železnorudných pelet a dalších trosek, včetně plátování trupu a poklopů nákladových prostorů.