Pomoc, pomoc, Globolinkové!
| Pomoc, pomoc, Globolinkové! | |
|---|---|
| Help, Help, the Globolinks! | |
 Gian Carlo Menotti | |
| Základní informace | |
| Žánr | dětská opera |
| Skladatel | Gian Carlo Menotti |
| Libretista | Gian Carlo Menotti |
| Počet dějství | 1 (prolog a 4 obrazy) |
| Originální jazyk | angličtina |
| Datum vzniku | 1968 |
| Premiéra | 21. prosince 1968, Hamburk, Staatsoper |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pomoc, pomoc, Globolinkové (v anglickém originále Help, Help, the Globolinks!, psáno též Help! Help! The Globolinks!) je dětská opera o jednom dějství a čtyřech obrazech italsko-amerického skladatele Giana Carla Menottiho na vlastní libreto z roku 1968 s prvky science fiction. Poprvé ji uvedla dne 21. prosince 1968 Státní opera v Hamburku, a to v německém překladu Kurta Honolky a v kombinaci s Menottiho starší dětskou operou Amahl a noční návštěvníci.[1][2]
Vznik a charakteristika
[editovat | editovat zdroj]Pomoc, pomoc, Globolinkové byla zakázkou Hamburgische Staatsoper, kterou v té době vedl skladatel a impresário Rolf Liebermann. Menotti byl podle vlastního vyjádření k ději inspirován americkým Programem Apollo. K volbě námětu své dětské opery skladatel později poznamenal, že „bohužel se zdá, že se v dnešní době děti zajímají jen o mimozemšťanské věci – víly nebo skřítci jim jsou lhostejní“.[3] Označil své dílo – jehož pracovní název zněl Help, Help, the Astrolix! – jako „opera pro děti a ty, kteří jsou ještě mladí srdcem“ („for children and all those still young at heart”[2]), ve volném německém překladu uváděno jako „opera pro děti a ty, kteří mají děti rádi“[4]. Opera má krátkou předehru a čtyři obrazy a trvá asi 70 minut.[2][5]
Menotti popsal Globolinky jako „děsivé, ale se špetkou humoru“. Elektronické zvukové efekty, které doprovázejí zjevení Globolinků, znějí, jako by byly vzaty ze špatného sci-fi filmu. Samotná stvoření jsou hrána přemrštěně, ne hrozivě. Rozhovor mezi učitelkou hudby a ředitelem je z dramatického i hudebního pohledu hrán jako čirá fraška. Madame Euterpova často slouží jako hlas Menottiho vlastního svědomí, když prohlašuje, že svět „zapomněl zpívat“. Ale také je vykreslena jako poněkud směšná a sobecká, což její mentorování zasazuje do perspektivy. Menotti se obával soudobé nové vlny elektronické hudby a hudebních experimentů a tázal se, zda tyto styly mohou nakonec nahradit drama a melodii tradiční opery. Proto jsou Globolinkové provázeni bizarními elektronickými zvuky a mohou být zastaveni pouze skutečnou živou hudbou, jako jsou Emilyiny housle.[6]
Podle moderní kritiky má tato opera „jasné (byť možná nezáměrné) ozvuky politického klimatu studené války. Děj vykazuje zjevné paralely k takovým filmům jako Invasion of the Body Snatchers (Invaze zlodějů těl) a pohled na neinformované děti pochodující, aby pokračovaly v boji s cizími nájezdníky, musel u publika 60. let 20. století rezonovat, zejména v poválečném Německu.“[7]
Futuristická a výtvarně výrazná výprava, jejíž součástí byly „světelné sochy“ Nicolase Schöffera, kostýmy Alwina Nikolaise a jeho experimentální choreografie, Menottiho dynamická režie a hudební různorodost a místy parodičnost značně přispěly k rozhodnému úspěchu opery u publika. Nejvýznamnější Menottiho díla vznikla kolem roku 1950 a z pozdější tvorby jen Globolinkové dosáhli skutečného úspěchu, a to jak u obecenstva, tak i zčásti u hudební kritiky. Kritik The New York Times Harold C. Schonberg napsal: „Je to nejlepší věc, kterou Menotti udělal za mnoho let, a některé dění na jevišti je okouzlující. … Všichni [operu] milovali, všichni sdíleli ducha jejího poselství. Jestliže reakce publika mají vůbec nějakou váhu, přišel Menotti s hitem.“[8] Někteří měli výhrady, ale přesto sdíleli nadšení: „... ačkoli hudba není příliš hluboká nebo velkorysá, přesto bych byl nerad částí hudebního světa, který by neměl čas zastavit se a strávit okamžik takového ryzího potěšení, jaké nabízejí Globolinkové“ (John Ardoin).[9] Už k první německé inscenaci se však objevily i komentáře mnohem střízlivější: „Ačkoli Menotti navazuje na motiv mýtu o Orfeovi – utišení zlé moci zpěvem – nenapsal žádnou zázračnou hudbu, nýbrž hrnul se od efektu k efektu: zkušený mistr umí téměř vše, jen nic úplně vlastního.“[10] Nicméně jak napsal Herbert Kupferberg, „[s]vou novou operou neučiní Menotti své kritiky nezaměstnanými, ale dělá na ně dlouhý nos s takovým uměním, jaké ocení i pouhopouhé dítě.“[5]
Stejně jako v době vzniku je i počátkem 21. století kritika zčásti rozdělena, i když se shoduje na tom, že Pomoc, pomoc, Globolinkové! nepatří mezi Menottiho nejlepší díla: podle některých kritikjů je „opravdově melodická a zábavná“[7], ale podle jiných „se zdá v jádru prázdná, postrádající skutečnou hudební inspiraci a divadelní důslednost“[11].
Inscenační historie
[editovat | editovat zdroj]Globolinkové jsou nejhranější z Menottiho pozdních oper. Ve Spojených státech amerických měli premiéru 1. srpna 1969 v Santa Fe Opera, následovalo amatérské / školní nastudování 21. listopadu 1969 na College-Conservatory of Music (Corbett Auditorium) v Cincinnati a 19. prosince pak newyorská premiéra v New York City Center.[12] V následující sezóně pak měli Globolinkové jen ve Spojených státech na třicet inscenací (a jak poznamenal kritik Herbert Kupferberg, „zaslouží si každou z nich“).[5] Ne trvale tak intenzivně, ale přesto soustavně se hrají ve Spojených státech dosud.[13]
Globolinkové zůstali na tradičním repertoáru německy mluvících divadel (1970 opět Hamburk, 1975 Schwerin, 1980 Freiburg im Breisgau a Vídeňská státní opera, 1987 Innsbruck, 1989 St. Gallen a Luzern, 1996 Annaberg, 1998 Gießen….). Premiéru ve francouzštině (překlad Jean-Pierre Marty) uvedlo 28. října 1971 ženevské Grand Théâtre de Genève, 16. června 1973 uvedlo britskou premiéru Midlands Art Centre for Young People v Birminghamu.[14]
Mezi nejnovější nastudování patří insccenace z roku 2011 v sicilském Palermu (Teatro Massimo)[15], z roku 2012 ve vestfálském Münsteru[16], z roku 2012 v aljašském Fairbanksu[17] nebo z roku 2013 v severokarolínském Greensboro[18].
Osoby a první obsazení
[editovat | editovat zdroj]| Osoba | hlasový obor | světová premiéra (21.12.1969)[1] | americká premiéra (1.8.1969)[19] |
|---|---|---|---|
| Emily, 14letá dívka | soprán | Edith Mathis | Judith Blegen |
| Madame Euterpova, učitelka hudební výchovy | soprán | Arlene Saunders | Marguerite Willauer |
| Dr. Stone, ředitel školy St Paul's | vysoký baryton | Raymond Wolansky | John Reardon |
| Tony, řidič autobusu | baryton | William Workman | William Workman |
| Timothy, školník | tenor | Kurt Marschner | Douglas Perry |
| Miss Penelope Newkirk, učitelka matematiky | mezzosoprán | Ursula Boese | Jean Kraft |
| Mr. Lavender-Gas, učitel literatury | baryton | Franz Grundheber | Clyde Phillip Walker |
| Dr. Turtlespit, učitel přírodovědy | bas | Noël Mangin | Richard Best |
| 12 dětí (sbor; některé mají malé sólové úlohy), Globolinkové (balet) | |||
| Dirigent: | Matthias Kuntzsch | Gustav Meier | |
| Režie: | Gian Carlo Menotti | Gian Carlo Menotti | |
| Choreografie: | Alwin Nikolais | Alwin Nikolais | |
| Výprava: | Nicolas Schoffer | Willa Kim | |
Instrumentace
[editovat | editovat zdroj]Dvě flétny, hoboj, dva klarinety, fagot, dva lesní rohy, dvě trubky, zva pozouny, tuba, tympány, bicí souprava, klavír, smyčce; magnetofonová páska.
Alternativně: Flétna (pikola), hoboj, klarinet(basklarinet)/lesní roh, trubka, pozoun, tuba, bicí souprava, klavír, harfa, smyčce; magnetofonová páska.[20]
Děj opery
[editovat | editovat zdroj]Prolog
[editovat | editovat zdroj]V průběhu úvodní fugy zazní rozhlasové hlášení, že na zemi přiletěli nebezpeční mimozemšťané zvaní Globolinkové. Každý, koho se některý Globolink dotkne, ztratí schopnost řeči a promění se postupně sám v Globolinka. Následuje zděšený výkřik, že Globolinkové už jsou tady. Světelné věže vysílají blesky, elektronické zvuky přehluší hudbu z orchestřiště, všichni se snaží zachránit. Globolinkové vstupují na scénu.
1. obraz (Děti v obležení)
[editovat | editovat zdroj]Autobus se školní třídou, řízený Tonym, se vrací z velikonočních prázdnin; děti spí. V lese vůz postihne podivná porucha a zastaví se. V rádiu slyší Tony i děti hlášení o invazi Globolinků a o tom, že byli spatřeni v blízkosti. Mezitím se zjistilo, že Globolinky lze zahnat, ba zničit hudbou. Když se Globolinkové hrozivě přibližují k autobusu, podaří se je Tonymu nejprve udržet od těla pomocí houkačky (hraje noty G-E-C-G), což ale bude fungovat jen tak dlouho, než se vybije baterie. Je třeba přivolat ze školy pomoc. Bohužel si žádné z dětí nevzalo na prázdniny svůj nástroj, až na Emily, která má s sebou své housle. Nejprve se bojí vydat se sama na cestu, ale Tony i spolužáci jí povzbuzují, až sebere odvahu a stále hrajíc na housličky vyráží směrem ke škole.
2. obraz (Učitelé)
[editovat | editovat zdroj]V ředitelně školy St Paul si ředitel dr. Stone a školník Timothy dělají starost o děti, které už měly být dávno zpátky z prázdninové cesty. Ke všemu sem ještě vtrhne učitelka hudební výchovy Madame Euterpova a plamenně hrozí výpovědí. Děti prý mají málo zájmu o hudbu a nyní zjistila, že nechaly své nástroje přes prázdniny ve škole, ač si je měly vzít s sebou. Takové pohrdání hudbou zde už nemůže snášet. Stone nebere učitelku až tak vážně, mnohem více se teď strachuje o děti, ostatně hudební výchovu nepovažuje nejpodstatnější. Tímto tvrzením ohromené Madame Euterpové se navíc přizná, že neumí zpívat, a posílá ji pryč, vymlouvaje se na příšerné bolení hlavy. Zatímco si na chvilku unaven zdřímne, objeví se několik Globolinků. Stone je zažene tím, že spustí školní zvonek, ale pozdě: jeden z nich se ho už dotkl. Nyní dr. Stone vydává jen elektronické zvuky (magnetofonový pásek puštěný pozpátku). Madame Euterpova přichází jako zachránkyně v nejvyšší nouzi, dr. Stona naučí vydávat alespoň jeden lidský zvuk („la, la“) a zbytek učitelského sboru vybaví různými nástroji, které najde, včetně bubnu a suzafonu. Poté vede svou improvizovanou kapelu a všichni vyrážejí hledat děti.
3. obraz (Záchrana)
[editovat | editovat zdroj]Školákům v havarovaném autobusu hrozí čím dále větší nebezpečí. Globolinkové si na zvuk houkačky pomalu zvykli a začínají čím dál více dorážet. V tom okamžiku se přibližují učitelé se svými pramálo sladěnými hudebními nástroji a Globolinkové mizí. Jen Emily, která se vydala na cestu lesem, chybí. Dr. Stone, který se již stal napůl Globolinkem a odhaduje tak nejlépe jejich taktiku, ji má zachránit. Ostatní učitelé jej následují.
4. obraz (Ocelový les)
[editovat | editovat zdroj]Emily se poté, co ji ohrožovaly světelné věže šlehající blesky, v lese zabloudila. Stále hraje na své housle, brzy však vysílena klesá. Nato jí Globolinkové seberou housle a rozbijí je. Emily hledá pomoc a obrací se na dr. Stona, kterého mezi Globolinky rozezná. Ale namísto lidského hlasu, po kterém touží, jí pan ředitel může nabídnout jen své „la, la“ a malou ochranu. V posledním okamžiku přicházejí muzicírující učitelé se spolužáky a Emily je zachráněna. Globolinkové přerušují svou invazi a odvádějí s sebou hudbynemilovného dr. Stona, který se stává definitivně Globolinkem. Madame Euterpova vyzývá všechny, aby hlasem, rukama nebo nástroji provozovali hudbu, a odvádí svou veselou armádu zpět do školy.
Diskografie a filmografie
[editovat | editovat zdroj]- 1969 (DVD) Zpívají: (Emily) Edith Mathis, (Madame Euterpova) Arlene Saunders, (Dr. Stone) Raymond Wolansky, (Dr. Turtlespit) Noël Mangin, (slečna Newkirková) Ursula Boese, (pan Lavander-Gas) Franz Grundheber, (Timothy) Kurt Marschner, (Tony) William Workman. Hamburg Philharmonisches Staatsorchester řídí Matthias Kuntzsch. Režie Gian Carlo Menotti. Záznam televizní inscenace. Zpíváno v němčině.
- 1998 (CD Newport Classics NPD 85633), Zpívají: (Emily) Erin Windle, (Madame Euterpova) Rachel Josenson, (Dr. Stone) Paul Radulescu, (Dr. Turtlespit) Kenneth Church, (slečna Newkirková) Terry Kiss Frank, (pan Lavander-Gas) Bert Adams, (Timothy) Mark Schmandt, (Tony) David Small. Sbor opery v Madisonu a Madison Symphony Orchestra řídí John DeMain.[21]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b CASAGLIA, Gherardo. Amadeus Almanacco - Help, Help, the Globolinks [online]. Paragon [cit. 2013-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-24. (italsky)
- ↑ a b c HIXON, Donald L. Gian Carlo Menotti: A Bio-Bibliography. Westport: Greenwood, 2000. 360 s. Dostupné online. ISBN 978-0313261398. S. 154. (anglicky)
- ↑ UNGER, Arthur. Menotti talks of opera on TV: it works -- sometimes. The Christian Science Monitor. 26. červen 1981. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TROJAN, Jan. Dějiny opery. Praha a Litomyšl: Paseka, 2001. ISBN 80-7185-348-8. S. 419.
- ↑ a b c KUPFERBERG, Herbert. Bleeps in the night. Life. 19. prosinec 1969, roč. 67, čís. 25, s. 14. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FEENEY, Ann. All Music Guide to Classical Music: The Definitive Guide to Classical Music. [s.l.]: Hal Leonard Corporation, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0-87930-865-0. S. 833. (anglicky)
- ↑ a b MCKINNON, Arlo. Menotti: Help, Help, the Globolinks. Opera News. Červenec 2008. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ Schonberg, Harold C. "Menotti's 'Globolinks' Invades Santa Fe." / "Did Menotti Beat 'The Devils'?" Opera Journal 2, 4 (1969), s. 33-35, citováno v Hixon, s. 155-157.
- ↑ Ardoin, John. "Santa Fé – Five Operas in Four Days." Opera (England) 20 (listopad 1969), s. 977-978, citováno v Hixon, s. 157.
- ↑ JACOBI, Johannes. Durch Musik vertrieben. Die Zeit. 27. prosinec 1968, čís. 52. Dostupné online. (německy)
- ↑ FOGEL, Henry. Menotti: Help, Help, the Globolinks. Fanfare. 2007. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ Hixon, s. 158.
- ↑ Hixon, s. 158-164.
- ↑ Hixon, s. 160-164.
- ↑ Help, help, the Globolinks! (TM Archivo – Stagione 2011) [online]. Palermo: Fondazione Teatro Massimo, 2011 [cit. 2013-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-15. (italsky)
- ↑ SCHULTE IM WALDE, Christoph. Invasion der Außerirdischen (Hilfe, Hilfe, die Globolinks! Gian Carlo Menotti) [online]. Münster: theater:pur, 2012-04 [cit. 2013-03-18]. Dostupné online. (německy)
- ↑ AK. Opera Fairbanks Announces the production of Help, Help The Globolinks! [online]. Fairbanks: Alaska Business Monthly, 2012-10-02 [cit. 2013-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (anglicky)
- ↑ Greensboro Opera and UNCG Opera Theatre Present: Help, Help, The Globolinks! by Gian-Carlo Menotti [online]. Greensboro: Greensboro Opera, 2013 [cit. 2013-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-03-16. (anglicky)
- ↑ Gian Carlo Menotti : Help! Help! the Globolinks [online]. Santa Fe: The Santa Fe Opera [cit. 2013-03-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Gian Carlo Menotti : Help, Help, the Globolinks [online]. OPERA America [cit. 2013-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-07. (anglicky)
- ↑ Hixon, s. 164.
