Polikarpov VIT-2
| Polikarpov VIT-2 | |
|---|---|
 VIT-2 | |
| Určení | bitevní letoun |
| Původ | Sovětský svaz |
| Výrobce | Státní letecký průmysl SSSR |
| Šéfkonstruktér | Nikolaj Nikolajevič Polikarpov |
| První let | 11. května 1938 |
| Uživatel | SSSR |
| Vyrobeno kusů | 1 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Polikarpov VIT-2 (Vozdušnyj Istrebiťeľ Tankov- Vzdušný stíhač tanků) byl dvoumotorový třímístný prototyp celokovového sovětského bitevního letounu se zatahovacím podvozkem, který měl sloužit za druhé světové války k ničení nepřátelských tanků.
Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]
Počátkem roku 1937 byl v OKB (Zkušební konstrukční kancelář) Polikarpova zkonstruován těžký stíhací letoun MPI-1 (Mnogomestnyj Pušečnyj Istrebitěl-Vícemístný kanónový stíhací stroj) poháněný dvěma motory Klimov M-103.
Na základě rozhodnutí společné komise GUAP (Hlavní správa leteckého průmyslu) a NII VVS (Vědeckovýzkumný ústav VVS) bylo rozhodnuto přepracovat tento stroj na typ VIT-1, který poprvé vzlétl 31. října 1937. Jeho dalším vývojem vznikl typ VIT-2 s dvojicí kapalinou chlazených pohonných jednotek Klimov M-105 roztáčejících trojlisté kovové nastavitelné vrtule VIŠ-2e (později VIŠ-61). První zkušební let se uskutečnil 11. května 1938. Do roku 1939 stroj intenzivně testovali piloti Valerij Čkalov († 15. 12. 1938) a Kudrin. VIT-2 měl dobré letové charakteristiky a výkony. Doba zatáčky v horizontu 360° byla 24 s, byl schopen létat pouze s jedním pracujícím motorem a při bojové zatáčce nabíral výšku 650-800 m, což byl lepší parametr než u typů Polikarpov I-16 a Messerschmitt Bf-109B testovaných v NII VVS v roce 1938. Čkalov s tímto letounem na základě vlastní iniciativy prováděl bojové obraty i leteckou akrobacii a hodnotil stroj jako vhodný pro středně kvalifikovaného pilota.
Dne 28. března 1939 bylo rozhodnuto o zahájení sériové výroby v závodě č. 124 (později č. 22 v Moskvě), v červnu 1939 byl tento příkaz zrušen a Polikarpovovi bylo nařízeno přepracovat VIT-2 na SPB (Skorostnoj Pikirujuščij Bombardirovčik-Rychlý střemhlavý bombardér). Konstruktér byl nucen se podřídit, souběžně s tím však na základě SPB projektoval těžký stíhač MPI-3. Letoun byl podobný výchozímu VIT-2, technologie jeho stavby však byla jiná především v souvislosti s licenční stavbou amerického dopravního typu Douglas DC-3.
Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Délka: 12,25 m
- Rozpětí: 16,5 m
- Výška: 3,4 m
- Nosná plocha: 40,76 m²
- Hmotnost prázdného stroje: 4032 kg
- Vzletová hmotnost: 6302 kg
- Motor: 2 x Klimov M-105
- Výkon motoru: 1050 k.
- Max. rychlost: 486 km/hod
- Max. rychlost ve výšce 4500 m: 513 km/hod
- Stoupavost do 5000 m: 6,8 min.
- Maximální dostup: 8200 m
- Dolet: 800 km (vypočítaný)
- Vzlet na dráze: 450 m (22 s)
- Dojezd po přistání: 400 m
- Výzbroj (varianta těžkého stíhacího stroje): 2 kanóny ŠVAK ráže 20 mm, 2 kanóny Š-37 ráže 37 mm v křídle, 1 kulomet UBT ráže 12,7 mm pro obranu zadní polosféry, až 1600 kg bomb
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ŠEDIVÝ, Miloš; DYMIČ, Valerij. Triumf a tragédie. 1. vyd. Cheb: Svět křídel, květen 2001. ISBN 80-85280-70-1. S. 189.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Polikarpov VIT-2 na Wikimedia Commons - Polikarpov VIT-2 (Válka)
- Polikarpov VIT-2 (Ruslet)
