Chlorid poloničitý
chlorid poloničitý | |
---|---|
Obecné | |
Systematický název | Chlorid poloničitý |
Anglický název | Polonium tetrachloride |
Německý název | Polonium(IV)-chlorid |
Sumární vzorec | PoCl4 |
Vzhled | světle žluté krystaly[1] |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 10026-02-5 |
PubChem | 44146666 |
SMILES | Cl[Po](Cl)(Cl)Cl |
InChI | InChI=1S/4ClH.Po/h4*1H;/q;;;;+4/p-4
Key: ZEHJQFZMRFDWTH-UHFFFAOYSA-J |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 350,79 g/mol |
Teplota tání | ≈ 300 °C (v chloru)[1] |
Teplota varu | 390 °C[1] |
Rozpustnost ve vodě | rozpustné[2], ale spíše pomalu hydrolyzuje |
Struktura | |
Krystalová struktura | jednoklonná nebo trojklonná[3] |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Chlorid poloničitý je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem PoCl4.
Příprava
[editovat | editovat zdroj]Chlorid poloničitý lze připravit reakcí oxidu poloničitého s chloridem fosforečným, chloridem thionylu nebo chlorovodíkem.[1] Lze jej také připravit rozpuštěním kovového polonia v kyselině chlorovodíkové.[1] Vzniká také zahřátím oxidu poloničitého na teplotu 200 °C v parách tetrachlormethanu nebo reakcí kovového polonia se suchým plynným chlorem při teplotě 200 °C.[3]
Vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]Chlorid poloničitý je za pokojové teploty světle žlutá pevná látka,[4] která mění barvu v závislosti na teplotě. Při teplotě tání (300 °C) je slámově žlutá a při teplotě varu (390 °C) je šarlatová. Páry chloridu poloničitého jsou fialovohnědé až do teploty 500 °C, kdy mění barvu na modrozelenou.[1][3] Při teplotě nad 200 °C se chlorid poloničitý začíná rozkládat na chlorid polonatý a chlor. Stejně jako chlorid seleničitý tvoří chlorid poloničitý halogenidové komplexy PoCl -
5 a PoCl 2-
6 . Tvoří také adukt s dvěma molekulami tributylfosfátu.
Chlorid poloničitý se dobře rozpouští v chloridu thionylu a středně dobře v ethanolu a acetonu. Ve vodě pomalu hydrolyzuje.[3] Je také rozpustný v kyselině chlorovodíkové.[5]
Chlorid poloničitý krystalizuje v jednoklonné[4] nebo trojklonné krystalové soustavě.[3]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Polonium tetrachloride na anglické Wikipedii a Polonium(IV)-chlorid na německé Wikipedii.
- ↑ a b c d e f WIBERG, Egon; WIBERG, Nils. Inorganic Chemistry. [s.l.]: Academic Press 1958 s. Dostupné online. ISBN 978-0-12-352651-9. S. 594. (anglicky)
- ↑ Advances in Inorganic Chemistry and Radiochemistry. [s.l.]: Academic Press 353 s. Dostupné online. ISBN 978-0-08-057853-8. S. 214. (anglicky)
- ↑ a b c d e BAGNALL, K. W. The chemistry of polonium. Quarterly Reviews, Chemical Society. 1957, roč. 11, čís. 1, s. 30. Dostupné online [cit. 2024-10-13]. ISSN 0009-2681. DOI 10.1039/qr9571100030. (anglicky)
- ↑ a b GREENWOOD, Norman Neill. Chemie prvků. Sv. 2.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 1635 s. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. S. 949.
- ↑ ANS, Jean d'; LAX, Ellen. Taschenbuch für Chemiker und Physiker. [s.l.]: Springer 1504 s. Dostupné online. ISBN 978-3-540-60035-0. (německy)