Chlorid cíničitý
Chlorid cíničitý | |
---|---|
Vzhled bezvodného chloridu cíničitého | |
Vzhled pentahydrátu chloridu cíničitého | |
Model | |
Obecné | |
Systematický název | Chlorid cíničitý |
Ostatní názvy | tetrachlorstannan |
Anglický název | Tin(IV) chloride |
Německý název | Zinn(IV)-chlorid |
Sumární vzorec | SnCl4 |
Vzhled | bezbarvá dýmavá kapalina bílé až nažloutlé krystalky (pod tt) |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 7646-78-8 |
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 231-588-9 |
UN kód | 1827 |
Číslo RTECS | XP8750000 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 260,50 g/mol 350,60 g/mol (pentahydrát) |
Teplota tání | −33 °C |
Teplota varu | 114,1 °C |
Hustota | 2,226 g/cm3 2,04 g/cm3 (pentahydrát) |
Dynamický viskozitní koeficient | 0,806 cP (30 °C) 0,725 cP (40 °C) 0,668 cP (50 °C) |
Index lomu | nD = 1,512 |
Kritická teplota Tk | 318,7 °C |
Kritický tlak pk | 3 750 kPa |
Kritická hustota | 0,742 g/cm3 |
Rozpustnost ve vodě | reaguje dobře rozpustný (pentahydrát) |
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | diethylether reaguje s alkoholy |
Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech | kapalné uhlovodíky tetrachlormethan dioxan |
Relativní permitivita εr | 3,104 (0 °C) 2,87 (20 °C) |
Van der Waalsovy konstanty stavové rovnice | a= 2,727 Pa m6mol−2 b= 16,42×106 m3mol−1 |
Měrná magnetická susceptibilita | −5,57×10−6 cm3g−1 |
Struktura | |
Krystalová struktura | jednoklonná |
Hrana krystalové mřížky | a = 985 pm b = 675 pm c = 998 pm β = 102°15' |
Tvar molekuly | tetraedr |
Dipólový moment | 0 Cm |
Termodynamické vlastnosti | |
Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −545,3 kJ/mol |
Entalpie tání ΔHt | 35,2 J/g |
Entalpie varu ΔHv | 140,7 J/g |
Standardní molární entropie S° | 258,6 JK−1mol−1 |
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −474,2 kJ/mol |
Izobarické měrné teplo cp | 0,635 JK−1g−1 |
Bezpečnost | |
[1] Nebezpečí[1] | |
R-věty | R34, R52/53 |
S-věty | (S1/2), S7/8, S26, S45, S61 |
NFPA 704 | 0
3
1
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Chlorid cíničitý je bezbarvá kapalná látka, jejíž výpary při kontaktu se vzduchem dýmají směsí chlorovodíku a oxidu cíničitého. Tento jev je způsoben hydrolýzou chemikálie vlhkostí ve vzduchu. Dým je toxický, silně leptá sliznice a má velmi nepříjemný ostrý zápach. Jde, společně s chloridem cínatým, o jeden z chloridů cínu. Cín má zde oxidační číslo +IV, chlór má oxidační číslo -I.
Výroba
[editovat | editovat zdroj]Chlorid cíničitý se průmyslově vyrábí reakcí cínu s plynným chlórem.
|
Tuto látku je možno vyrobit z koncentrované kyseliny chlorovodíkové a cínu, avšak vzniká větší či menší množství chloridu cínatého, podle schématu:
|
Při reakci vzniká jen malé množství chloridu cíničitého, proto tato reakce nemá praktické využití.
Laboratorně lze tuto látku vyrobit reakcí chloridu cínatého s oxidačními činidly, lze použít například chlorid železitý.
|
Lze použít i jiná činidla.
Reakce
[editovat | editovat zdroj]Bezvodý chlorid cíničitý je silnou Lewisovou kyselinou.
S kyselinou chlorovodíkovou reaguje za vzniku aniontu [SnCl6]2−, který vytváří kyselinu hexachlorcíničitou H2[SnCl6].
Použití
[editovat | editovat zdroj]V první světové válce byl používán jako nesmrtící chemická zbraň, jelikož jeho výpary při kontaktu se vzduchem vytváří nepříjemný kouř. Ke konci války byl nahrazen směsí chloridu křemičitého SiCl4 a chloridu titaničitého TiCl4.
Tato látka se využívá na výrobu organocíničitých solí.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Tin tetrachloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu chlorid cíničitý na Wikimedia Commons