Phytosauria

Phytosauria; Stratigrafický výskyt: Svrchní trias
	Paleorhinus arenaceus, zástupce skupiny
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Třída	plazi (Sauropsida);
Infratřída	Archosauromorpha;
Řád	Phytosauria; von Meyer, 1861
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Phytosauria („rostlinní ještěři“), někdy také zahrnovaní do čeledi Parasuchidae, byli rozsáhlou skupinou menších až obrovských obojživelných plazů, celkově značně podobných krokodýlům. Náležejí ale do kladu Pseudosuchia a nebyli tedy krokodýlům blízce příbuzní.^[1]

Popis

Tito štíhlí predátoři s protáhlou tlamou žili v období svrchního triasu, asi před 240 až 200 miliony let. Druh Pachysuchus imperfectus z Číny byl dříve považován za fytosaura přežívajícího do rané jury, ukázalo se ale, že se ve skutečnosti jednalo o sauropodomorfního dinosaura.^[2]

Krokodýlům se fytosauři nejenom podobali, ale zřejmě žili také podobných způsobem života. Nebyli však tak dobře přizpůsobeni životu ve vodě jako současní krokodýli. Předchůdci krokodýlů v té době byli pohybliví běžci na suché zemi a svoji ekologickou roli sladkovodních predátorů zaujali až po vyhynutí fytosaurů v období počínající jury. Z hlediska funkčnosti jsou čelisti fytosaurů konvergentní s čelistmi dnešních gaviálů a úzkonosých krokodýlů.^[3]

Zástupci fytosauridů byli ve své době velmi rozšíření a jejich fosilie jsou dnes známé ze Severní Ameriky (zejména Alberta), Evropy, Indie, Maroka, Thajska a Madagaskaru. Největší zástupci mohli dosahovat délky kolem 12 metrů, obvykle však nepřerůstaly zhruba čtyřmetrovou délku.

Objevy z Indie (pozdně triasové souvrství Tiki) ukázaly, že mláďata těchto plazů žila pospolu v komunitách a rodiče se o ně pravděpodobně starali (chránili je a možná jim nosili potravu).^[4]

Vyhynutí

Všichni nebo přinejmenším výrazná většina fytosaurů vyhynula v průběhu hromadného vymírání na přelomu triasu a jury v době před 201,3 miliony let. Přesné příčiny tohoto vymírání nejsou dosud známé, je ale jisté, že se jednalo o událost, díky které se dominantní formou suchozemských živočichů stali na dlouhou dobu 135 milionů let populární dinosauři.^[5]

Odkazy

Reference

↑ http://prehistoricbeastoftheweek.blogspot.com/2020/12/rutiodon-beast-of-week.html
↑ Paul M. Barrett and Xu Xing (2012). "The enigmatic reptile Pachysuchus imperfectus Young, 1951 from the Lower Lufeng Formation (Lower Jurassic) of Yunnan, China" (PDF). Vertebrata PalAsiatica. 50 (2): 151–159.
↑ Robert Lemanis, Andrew S. Jones, Richard J Butler, Philip S.L. Anderson & Emily J. Rayfield (2019). Comparative biomechanical analysis demonstrates functional convergence between slender-snouted crocodilians and phytosaurs. PeerJ Preprints. 7: e27476v1. doi: https://doi.org/10.7287/peerj.preprints.27476v1
↑ Debajit Datta, Debarati Mukherjee & Sanghamitra Ray (2020). Taphonomic signatures of a new Upper Triassic phytosaur (Diapsida, Archosauria) bonebed from India: aggregation of a juvenile-dominated paleocommunity. Journal of Vertebrate Paleontology Article: e1726361. doi: https://doi.org/10.1080/02724634.2019.1726361
↑ SOCHA, Vladimír. Jak dinosauři ovládli jurský svět. OSEL.cz [online]. 11. října 2021. Dostupné online. (česky)

Literatura

Chatterjee, S. (1978). A primitive parasuchid (phytosaur) reptile from the Upper Triassic Maleri Formation of India, Palaeontology 21: 83-127
Hungerbühler, A. (2002). The Late Triassic phytosaur Mystriosuchus Westphali, with a revision of the genus. Palaeontology 45 (2): 377-418
Lucas, S.G. (1998). Global Triassic tetrapod biostratigraphy and biochronology. Paleogeog. Palaeoclimatol., Palaeoecol. 143: 347-384.
Andrew S. Jones & Richard J. Butler (2018). A new phylogenetic analysis of Phytosauria (Archosauria: Pseudosuchia) with the application of continuous and geometric morphometric character coding. PeerJ 6:e5901. doi: https://doi.org/10.7717/peerj.5901
Debajit Datta, Kanishak Sharma & Sanghamitra Ray (2020). Cranial evolution of the Late Triassic phytosaurs (Diapsida, Archosauria): preliminary observations from landmark-based morphometric analysis. Historical Biology. doi: https://doi.org/10.1080/08912963.2020.1822831
Jordan Bestwick, Andrew S. Jones, Mark A. Purnell & Richard J. Butler (2020). Dietary constraints of phytosaurian reptiles revealed by dental microwear textural analysis. Palaeontology. doi: https://doi.org/10.1111/pala.12515
Devin K. Hoffman, Jess A. Miller-Camp, and Andrew B. Heckert (2021). Tooth enamel microstructure in North American Phytosauria (Diapsida:Archosauriformes): Implications for biogeography and ecology of a Late Triassic clade of crocodylian-like predators. Palaeontologia Electronica. 24 (3): a32. doi: https://doi.org/10.26879/1162

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Phytosauria na Wikimedia Commons
Taxon Phytosauria ve Wikidruzích

[1] ttp://prehistoricbeastoftheweek.blogspot.com/2020/12/rutiodon-beast-of-week.html

[2] Paul M. Barrett and Xu Xing (2012). "The enigmatic reptile Pachysuchus imperfectus Young, 1951 from the Lower Lufeng Formation (Lower Jurassic) of Yunnan, China" (PDF). Vertebrata PalAsiatica. 50 (2): 151–159.

[3] Robert Lemanis, Andrew S. Jones, Richard J Butler, Philip S.L. Anderson & Emily J. Rayfield (2019). Comparative biomechanical analysis demonstrates functional convergence between slender-snouted crocodilians and phytosaurs. PeerJ Preprints. 7: e27476v1. doi: https://doi.org/10.7287/peerj.preprints.27476v1

[4] Debajit Datta, Debarati Mukherjee & Sanghamitra Ray (2020). Taphonomic signatures of a new Upper Triassic phytosaur (Diapsida, Archosauria) bonebed from India: aggregation of a juvenile-dominated paleocommunity. Journal of Vertebrate Paleontology Article: e1726361. doi: https://doi.org/10.1080/02724634.2019.1726361

[5] SOCHA, Vladimír. Jak dinosauři ovládli jurský svět. OSEL.cz [online]. 11. října 2021. Dostupné online. (česky)

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]