Přeskočit na obsah

Petr Čepek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Petr Čepek
Narození16. září 1940
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí20. září 1994 (ve věku 54 let)
Vrchlabí
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníDolní Kalná
Alma materAkademie múzických umění v Praze
Divadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze
Český lev
Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli
1994 – Lekce Faust (in memoriam)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petr Čepek (16. září 1940 Praha-Radlice – 20. září 1994 Vrchlabí) byl český divadelní, filmový, televizní a dabingový herec.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Mládí a studia

[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec Karel s matkou Miloslavou (roz. Haladějovou) bydleli v Praze v domku na rozhraní Smíchova a Radlic. Otec získal místo u sociální pojišťovny, s matkou se seznámili v Sokole v Hrabůvce. Svatbu měli v prosinci roku 1939.[1] Otec však v roce 1942 zemřel na plicní embolii a Petr s matkou a mladším bratrem Karlem (divadelní herec, nar. 1942)[2] přestěhovali v roce 1945 do Ostravy–Hrabůvky, kde žili jeho prarodiče z matčiny strany, a odtud pak v roce 1956 do nové čtvrti Poruby.[3] Matka byla velmi hudebně nadaná, vystudovala hru na klavír a na tento hudební nástroj také naučila oba bratry. Petrův dědeček, František Čepek, byl důležitým činitelem sociální demokracie, a také nájemcem kavárny Elektra v Hornickém domě v Ostravě.[4]

Vystudoval gymnázium a v roce 1958 byl přijat na DAMU, do ročníku profesora Miloše Nedbala. Mezi jeho spolužáky patřili např. Ladislav Mrkvička, Josef Abrhám, Marie Málková, Jiří Krampol nebo Jana Drbohlavová. V roce 1962 se jako jediný zastal svého spolužáka Ladislava Mrkvičky, který byl zatčen Státní bezpečností za recesistické vystoupení na májových oslavách. Nakonec ani on vysokoškolský diplom nezískal.[5]

Divadelní i filmová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Ve skupině herců vedených Janem Kačerem odešel do ostravského Divadla Petra Bezruče, kde působil do roku 1965. Jeho první rolí je Andreas ve hře Milenci z kiosku. V Divadle Petra Bezruče působí do roku 1965, kdy se, opět s Janem Kačerem a dalšími kolegy, přesouvá do Prahy, kde se stávají členy souboru nově vznikajícího Činoherního klubu. Členem souboru zůstal i po nedobrovolném odchodu svých kolegů v roce 1974.[6] Zde působil až do své smrti a podílel se zde na vzniku mnoha slavných inscenací, v třiceti devíti i hrál. První premiérou byla slavná hra Ladislava Smočka Piknik, poslední premiérou Ibsenův John Gabriel Borkman. V sezóně 1966/67 hrál syna v divadelní inscenaci Šest postav hledá autora v Národním divadle.[7]

Takto nadaného herce si všimla i filmová produkce a v roce 1962 získal malou roli ve filmu Dva z onoho světa. O čtyři roky později debutoval v hlavní roli hudebníka Petra Hudce ve filmu Hotel pro cizince. Jako jeden z mála herců odmítl roli v seriálu Třicet případů majora Zemana, tuto roli pak v díle Klauni zastával Petr Štěpánek.[8][9][10] Kvůli svým postojům (odmítl titul zasloužilý umělec) měl také delší dobu znemožněnou práci v barrandovských studiích, roli tak získával také přes bratislavské studio ČST.[11] Ztvárňoval přitom role komediální (Vesničko má, středisková, Trhák) i velmi vážné až tragické (Petrolejové lampy, Prokletí domu Hajnů).

Hrob herce Petra Čepka v Dolní Kalné

Sametová revoluce

[editovat | editovat zdroj]

V létě 1989 podepsal spolu s manželkou petici Několik vět i podpis požadující propuštění Václava Havla z vězení. V listopadu téhož roku se podílel na zrodu Občanského fóra. Dne 25. listopadu 1989 vystoupil na demonstraci na Letenské pláni, o den později se účastnil jednání s premiérem Ladislavem Adamcem.[12][13] Během sametové revoluce se také účastnil výjezdů delegací Občanského fóra, například na XI. sjezd JZD, kde byla celá herecká delegace přijata s hlasitou nevolí.[4] Po zvolení Václava Havla prezidentem na konci roku 1989 Čepek napsal úvahu „Věřím“ do Mladé fronty, čímž svou krátkou politickou kariéru ukončil.[12]

Konec života

[editovat | editovat zdroj]

Počátkem devadesátých let učil herectví na DAMU, v ročníku s Věrou Galatíkovou a Jaroslavem Vostrým. I nadále působil v Činoherním klubu, kde ztvárnil například role Leeho v Shepardově Pravém západu či spartského krále Meneláose v Orestésovi.[14]

Čepek byl celý život silný kuřák. V roce 1993 začal trpět bolestmi, způsobenými rakovinou slinivky břišní. Jeho poslední rolí byla dvojrole Fausta a Mefistofela ve Švankmajerově filmu Lekce Faust. V první polovině roku 1994 opustil svůj pražský byt a odstěhoval se na chalupu v podkrkonošské Dolní Kalné.[15] Zemřel 20. září 1994 v nemocnici ve Vrchlabí.[16] Je pohřben na hřbitově v Dolní Kalné, neboť mu dle jeho slov místo jeho chalupy bylo natolik blízké, že si přál zde i spočinout.[17]

V roce 1994 mu byla udělena in memoriam cena Český lev za dvojroli ve Švankmajerově filmu Lekce Faust.[18] Cenu převzal jeho kolega, přítel i spolužák z DAMU Josef Abrhám.

Petr Čepek byl třikrát ženatý, z těchto manželství má dvě dcery (z druhého Petru, nar. 1972 a z třetího Kristýnu, nar. 1987).

Filmografie

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Filmografie Petra Čepka.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Lekce Čepek. Reflex.cz [online]. 2010-09-16 [cit. 2024-12-26]. Dostupné online. 
  2. ↑ Ostravské stopy: Zíral jsem na bratra a byl napadrť, říká Karel Čepek. iDNES.cz [online]. 2014-02-16 [cit. 2022-10-17]. Dostupné online. 
  3. ↑ Jaroslav Vostrý: Petr Čepek – Talent a osud, vyd. ACHÁT, Praha, 1996, str. 172
  4. ↑ a b SMRČKOVÁ, Lenka. Divadelní rodina Petra Čepka metodou orální historie. Diplomová práce. Praha: Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy, 2020, Dostupné online
  5. ↑ MACHALICKÁ, Jana. Spolužáci se Mrkvičky zastali. Absolventi DAMU z roku 1962 se ohrazují proti nařčení z podepsání pamfletu | Kultura | Lidovky.cz. iDNES.cz [online]. 2021-01-18 [cit. 2024-12-26]. Dostupné online. 
  6. ↑ Během několika málo dnů ovládl Ostravu. Petr Čepek očima Jana Kačera. Vltava [online]. 2020-12-17 [cit. 2024-12-26]. Dostupné online. 
  7. ↑ Archiv ND. archiv.narodni-divadlo.cz [online]. [cit. 2024-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-09-15. 
  8. ↑ Třicet případů majora Zemana - Klauni (S03E04) (1978) | ČSFD.cz. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  9. ↑ TERAZ.SK. Pred 75 rokmi sa narodil Petr Čepek, herec s uhrančivým pohľadom. TERAZ.sk [online]. 2015-09-16 [cit. 2024-12-26]. Dostupné online. (slovensky) 
  10. ↑ Odmítl roli v Zemanovi, před kamerou si pak neškrtl. Cholerický produkční z Trháku umíral ve velkých bolestech - Super.cz. www.super.cz [online]. 2024-09-21 [cit. 2024-12-26]. Dostupné online. 
  11. ↑ TELEVIZE, Tomáš Mrzena, Týdeník. Petr Čepek: plachý démon s ryzími postoji. Herec není panáček, říkal. iDNES.cz [online]. 2019-10-12 [cit. 2024-12-26]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b Jak si herec Petr Čepek „odskočil“ do politiky. Plus [online]. 2024-10-31 [cit. 2024-12-26]. Dostupné online. 
  13. ↑ MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revoluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 268. 
  14. ↑ Petr Čepek [online]. [cit. 2024-12-26]. Dostupné online. 
  15. ↑ Petr Čepek: Životní příběh zásadového herce. Reflex.cz [online]. 2019-09-20 [cit. 2024-12-26]. Dostupné online. 
  16. ↑ LMK, sal,mac,zej. 30 let od smrti Petra Čepka (†54): Osudových třicet minut! Manželka jen odběhla. Blesk.cz [online]. 2024-09-20 [cit. 2024-12-26]. Dostupné online. 
  17. ↑ VOSTRÝ, Jaroslav. Petr Čepek: talent a osud. 2., upravené vyd. vyd. Praha: XYZ 201 s. ISBN 978-80-86864-02-0. S. 171. 
  18. ↑ Český lev 1994. www.kinobox.cz [online]. [cit. 2010-08-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-03-07. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 14. sešit. Ostrava : Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě ; Ústav pro regionální studia, 2007. 138 s. ISBN 80-7042-626-8. S. 26–27.
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 33, 36, 127, 128.
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1 (dotisk). vyd. Praha: Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 164–166. 
  • Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 91. 
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 122–123. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 104. 
  • PILAŘOVÁ, Eliška. Petr řečený Čepek. Praha : Orbis, 1995. 77 s. ISBN 80-235-0069-4.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 193–194. 
  • VALTROVÁ Marie. Ornestinum : slavná éra Městských divadel pražských : herci vzpomínají. Praha : Brána, 2001. 208 s. ISBN 80-7243-121-8. s. 138.
  • VOSTRÝ, Jaroslav. Petr Čepek : talent a osud. Praha : Achát, 1996. 180 s. ISBN 80-902221-0-2 (2. upr. vyd. vyšlo v pražském nakladatelství XYZ v roce 2004; 201 s. ISBN 80-86864-02-2).
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 10. sešit : Č–Čerma. Praha: Libri, 2008. 503–606 s. ISBN 978-80-7277-367-1. S. 583–584. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Český lev za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli

Josef Abrhám (1993) • Petr Čepek (1994) • Martin Dejdar (1995) • Bolek Polívka (1996) • Jiří Schmitzer (1997) • Olaf Lubaszenko (1998) • Jiří Kodet (1999) • Bolek Polívka (2000) • Vlastimil Brodský (2001) • Ivan Trojan (2002) • Jan Budař (2003) • Iakov Kultiasov (2004) • Pavel Liška (2005) • Jiří Schmitzer (2006) • Ivan Trojan (2007) • Karel Roden (2008) • Kryštof Hádek (2009) • Ondřej Malý (2010) • Vladimír Javorský (2011) • Ivan Trojan (2012) • Jiří Schmitzer (2013) • Ivan Trojan (2014) • Matěj Hádek (2015) • Karel Roden (2016) • Pavel Nový (2017) • Karel Dobrý (2018) • Jiří Schmitzer (2019) • Ivan Trojan (2020) • Václav Neužil (2021) • Michal Kern (2022) • Kryštof Hádek (2023)

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Petr_Čepek&oldid=24512601“