Perchta II. z Boskovic
| Perchta II. z Boskovic | |
|---|---|
| Úmrtí | 2. července 1482 Staré Brno |
| Povolání | abatyše |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Rodiče | Beneš Černohorský z Boskovic[1] a Machna ze Šternberka |
| Rod | Boskovicové |
| Příbuzní | Tas Černohorský z Boskovic (sourozenec) |
| Funkce | abatyše |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Perchta II. z Boskovic (? – 2. července 1482, Staré Brno) byla mezi lety 1464 a 1482 abatyší cisterciáckého kláštera na Starém Brně.
Perchta (někdy také Berta či Berchta) pocházela z rodu Boskoviců, jejími rodiči byli nejspíše Beneš Černohorský z Boskovic a Machna ze Šternberka.[2] Jedním z jejich sourozenců měl být olomoucký biskup Tas z Boskovic.[2]
Česko-uherské války a obnova kláštera
[editovat | editovat zdroj]Starobrněnský klášter byl ve 20. letech 15. století vypleněn Husity a kostel vypálen.[3] K opětovnému zpustošení kláštera a vypálení kostela došlo roku 1467 během česko-uherských válek při obléhání Brna Viktorinem, synem Jiřího z Poděbrad.[4] Komunita klášter musela opustit a navrátila se roku 1470.[5] Posléze byl klášter s kostelem pod abatyší Perchtou postupně opravován a oltáře sv. Kříže a tři boční oltáře posvěceny biskupem Tasem z Boskovic dne 13. srpna 1470.[6][7][8] V rámci této opravy nechala Perchta vybavit kostel novým oltářem sv. Kříže[pozn. 1] s hlavním votivním a odpustkovým obrazem Mše sv. Řehoře z roku 1480 (na rámu je nápis PERCHTA ABBATTISSA DE BOSKOVIC 1480).[4][pozn. 2] Roku 1480 rovněž nadala oltáře Božího Těla, sv. Kříže a apoštolů sv. Šimona a Judy 25 zlatými, aby se tu ročně sloužily tři mše svaté za spásu duší jejich rodičů.[6][9][10][4] V rámci této obnovy byly pořízeny deskové malby Legenda sv. Liberia – Zázrak Panny Marie Sněžné (1480, revers opět Mše sv. Řehoře), Křest sv. Augustina (ca 1480), či další malby z původně mariánského nebo christologického cyklu Madona ochránkyně (ca 1480), Dvanáctiletý Ježíš v chrámu (ca 1480).[pozn. 3] Náměty obrazů, jejich ikonografie a funkce nejspíše reprezentují přiklonění se ke katolické víře a protireformaci.[4][11][pozn. 4] Pozdněgotické oltáře zanikly s barokizací kostela, kterou roku 1762 iniciovala abatyše Antonia von Ulrici,[12] dochované panely obrazů roku 1819 daroval augustiniánský opat Benedikt Eder nově vzniklému Františkovu muzeu (dnes v Moravské galerii).[13][14]
-
Mše sv. Řehoře -
Zázrak Panny Marie Sněžné -
Mše sv. Řehoře (revers) -
Smrt Panny Marie -
Křest sv. Augustina -
Dvanáctiletý Ježíš v chrámu
Perchta se u těch, jenž chtěli klášter zbavit jejich statků, domáhala práva před zemským soudem. Roku 1464 pohnala před soud Milotu z Tvorkova ze 100 hřiven, že jí odňal na obecní silnici, víno a klášterní dobytek. Jiřího z Kravař a na Strážnici pohnala ze 200 hřiven, za to že jí držel bez práva dvůr v Nosálovicích, Hynka z Kukvic a na Rosicích ze 300 hřiven, za to že vzal klášteru vsi Omice a Bukovany, a Protivce ze Zástřizl a na Pavlovicích ze 200 hřiven, že klášteru odňal les Lhotu u Žárošic. Stejným způsobem poháněla jiné škůdce kláštera, když byl opět zahájen soud zemský roku 1480 a 1481.[6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky pod čarou
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Před oltářem sv. Kříže byla roku 1335 pohřbena Eliška Rejčka
- ↑ Obraz má souvislost s jubilejním rokem 1475, kdy udělil papež povolení k odpustkům.
- ↑ K cyklu patřily i další obrazy asi z roku 1490 (po smrti Perchty a Tase) Narození Krista (revers Tupení Krista) a Smrt Panny Marie (revers Cesta na Kalvárii).
- ↑ Ikonografie obrazu Mše sv. Řehoře byla Vackovou a Chamonikolasovou interpretována jako výraz katolického přesvědčení. Neobvyklými prvky mají být monstrance s hostií a kalich zakrytý velumem. Rywiková však podotýká, že zakrytý kalich odpovídá dobové praxi a nelze jej považovat za vymezení se vůči utrakvistům. Domnívá se, že tyto prvky odráží spíše osobitý rys Perchtiny zbožnosti.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Dostupné online.
- ↑ a b MAGDOVÁ, Simona. Páni z Boskovic a jejich působení na Černé Hoře. Brno, 2013 [cit. 2019-03-05]. 70 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jiřina Štouračová. s. 24. Dostupné online.
- ↑ FOLTÝN, Dušan, a kol. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha: Libri, 2005. 878 s. ISBN 80-7277-026-8. S. 208–215.
- ↑ a b c d FLÍDR, Aleš. Dějiny Brna 2: Středověké město. Příprava vydání Libor Jan. Brno: Statutární město Brno, Archiv města Brna, 2013. 1071 s. ISBN 978-80-86736-36-5. Kapitola 7. Stavební vývoj a projevy umění, s. 868–869, 883.
- ↑ VACKOVÁ, Jarmila. Mše sv. Řehoře z donace abatyše Perchty z Boskovic (1480). Umění: Časopis Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky. 1983, roč. 31, čís. 2, s. 159–167. ISSN 0049-5123.
- ↑ a b c ŠEMBERA, Alois Vojtěch. Páni z Boskovic a potomní držitelé hradu boskovického na Moravě. Vídeň: vlastním nákladem, 1870. 224 s. Dostupné online. S. 121–122.
- ↑ GREGOR, Wolný. Kirchliche Topographie von Mähren, meist nach Urkunden und Handschriften. Svazek II. Brünner Diöcese. Brünn: [s.n.], 1856. 470 s. Kapitola 5. Vorstadtpfarre Alt-Brünn, s. 163–164.
- ↑ Wolný 1856, s. 147
- ↑ Wolný 1856, s. 148
- ↑ Charter CZ-MZA|E09 Cisterčiačky Brno (1225-1748)|1480 IV 14. monasterium.net [online]. 14. 4. 1480 [cit. 2019-03-07]. Perchta z Boskovic, abatyše kláštera cisterciaček na Starém Brně, dává se souhlasem kláštera 25 zl. uherských platu na chování kněze u oltáře Božího Těla, sv. Kříže a apoštlů sv. Šimona a Judy, 25. zl. uherských ročního platu z majetku, který jí svěřili její rodiče Benedikt z Boskovic a Markéta ze Šternberka, i vdova po Václavovi z Vlašimě Barbora z Boskovic, aby jej užila ke spáse jejich duší. Stanoví další podmínky.. Dostupné online.
- ↑ RYWIKOVÁ, Daniela. Realita, iluze nebo vize? K zobrazování Mše sv. Řehoře v umění pozdního středověku. Acta historica Neosoliensia. Roč. 2008, čís. 11, s. 253–261. Dostupné online. ISSN 1336-9148.
- ↑ Wolný 1856, s. 149
- ↑ Od gotiky k renesanci: výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550. Příprava vydání Kaliopi Chamonikola. Svazek II. Brno. Brno: Moravská galerie, 1999. 4 svazky (664 s.). ISBN 80-7027-097-7. S. 341–347, 375–378.
- ↑ Locales und Provinzielles – Brünn. Brünner Morgenpost: Beilage zur Brünner Zeitung. 30. september, roč. 1865, čís. 223, s. 895. Dostupné online.