Paavo Väyrynen
| Paavo Väyrynen | |
|---|---|
 Paavo Väyrynen (6. srpna 2009) | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Finský střed (1970–2017) Citizens' Party (2017–2018) Seven Star Movement (2018–2019) nezávislý politik (2019–2020) Finský střed (od 2020) |
| Rodné jméno | Paavo Matti Väyrynen |
| Narození | 2. září 1946 (78 let) Kemi nebo Keminmaa |
| Sídlo | Keminmaa a Helsinky |
| Alma mater | Helsinská univerzita Åbo Akademi |
| Profese | politik, diplomat a vysokoškolský učitel |
| Náboženství | luteránství |
| Ocenění | velkokříž Řádu islandského sokola (1977) velkokříž Řádu Isabely Katolické (1978 a 1979) Medal for Military Merits (1984) komandér Řádu bílé růže (1984) Řád vycházejícího slunce 1. třídy (1986) … více na Wikidatech |
| Webová stránka | www |
| Commons | Paavo Väyrynen |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Paavo Matti Väyrynen (* 2. září 1946, Keminmaa) je finský politik.
Politická kariéra
[editovat | editovat zdroj]Pochází z rodiny zemědělců. Vystudoval společenské vědy na Helsinské univerzitě a pracoval pro Yleisradio. V roce 1970 byl zvolen poslancem za stranu Finský střed. V roce 1972 se stal místopředsedou strany. V letech 1975–1976 byl ministrem školství, v letech 1976–1977 ministrem práce a v letech 1977–1982 ministrem zahraničí. V letech 1980–1990 byl předsedou strany Finský střed. Ve vládě Kaleviho Sorsy v letech 1983–1987 byl místopředsedou a ministrem zahraničí. V roce 1988 kandidoval na prezidenta a skončil druhý za Maunem Koivistem. V roce 1991 se vrátil do čela ministerstva zahraničí, v roce 1993 odstoupil kvůli sporu s premiérem Eskem Ahem o vstup Finska do Evropské unie. S 5775 dny ve funkci je druhým nejdéle sloužícím finským ministrem zahraničí.[1]
V roce 1994 opět kandidoval na prezidenta, avšak nepostoupil do druhého kola. V letech 1996–2007 byl poslancem Evropského parlamentu. V roce 2007 se vrátil do domácí politiky a stal se poslancem a ministrem zahraničního obchodu. O obě pozice přišel po volbách v roce 2011. Rok nato opět kandidoval na prezidenta a skončil na třetím místě, téhož roku byl zvolen do Evropského parlamentu. V roce 2016 pro své euroskeptické postoje opustil Finský střed a založil vlastní Občanskou stranu, o rok později byl zvolen do městské rady Helsinek.[2] O rok později založil nové Hnutí sedmi hvězd. V prezidentských volbách ve Finsku 2018 získal 6,19 procent hlasů a obsadil čtvrté místo. V roce 2019 neúspěšně kandidoval v národních i evropských volbách. V roce 2020 se vrátil do řad strany Finský střed. K prezidentským volbám ve Finsku 2024 nebyl připuštěn, protože nezískal podpisy potřebných dvaceti tisíc podporovatelů.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Paavo Väyrynen's impressive record as minister: 5775 days, 35 years. Ulkoministeriö [online]. 2010-11-12 [cit. 2024-08-02]. Dostupné online.
- ↑ Veteran eurosceptic MEP launches new party. News [online]. 2016-02-04 [cit. 2024-08-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Väyrynen quits party politics after failure to contest presidential poll. dailyfinland [online]. [cit. 2024-08-02]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Paavo Väyrynen na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
