Přeskočit na obsah

Ozbrojené síly

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Ozbrojené síly jsou soubor vojenských sil státu, jejichž součástí jsou ozbrojené jednotky, jejichž hlavním úkolem je obrana státu. V čele ozbrojených sil stojí vrchní velitel, kdy se může jednat o hlavu státu, ministra obrany nebo vysokého důstojníka (obvykle náčelník generálního štábu). Příslušníci ozbrojených sil jsou organizováni hierachicky dle vojenských hodností a jsou identifikovatelní pomocí vojenské uniformy.

Ozbrojené síly mohou být kvůli vysokým finančním nákladům a složitosti zbraní tvořeny čistě profesionálními vojáky z povolání (většina zemí světa včetně České republiky) nebo v kombinaci s vojáky povinné základní vojenské služby (např. Rusko, Ukrajina, Finsko).[1]

Struktura ozbrojených sil

[editovat | editovat zdroj]

Ozbrojené síly typicky disponují pozemním vojskem, tvořeným pěchotou obvykle s těžkou výzbrojí v podobě obrněných vozidel (včetně tanků) nebo dělostřelectva. Většina zemí provozuje rovněž vojenské letectvo tvořené letouny s pevným křídlem a vrtulníky.[2] Státy s přístupem k moři obvykle disponují rovněž námořnictvem, tvořeným hladinovými válečnými loděmi, případně ponorkami. Jeho součástí může být i námořní letectvo.[2] Samostatnou součástí ozbrojených sil pak mohou být pobřežní stráž či námořní pěchota. V případě Spojených států amerických jsou samostanou složkou rovněž vesmírné síly, ovšem vojenské schopnosti ve vesmíru demonstrují i země jako Čína, Rusko nebo Indie.[3] V některých případech (například Čína) mohou být součástí ozbrojených sil také paramilitární jednotky.

V době války může být povolána do zbraně také domobrana, tvořená obvykle dobrovolníky nebo záložníky s vojenským výcvikem. Její status je v různých zemích různý (existuje-li v nich vůbec). Někde je brána jako součást armády s určitou mírou samosprávy a jakási záloha, někde jako zcela samostatná organizace s vlastní strukturou a velením. Často je koncipována jako lokální obranná síla, směrovaná a cvičená k obraně především rodného kraje (města). Během ruské invaze na Ukrajinu byly na straně Ukrajiny masově nasazeny Síly územní obrany Ukrajiny, které hrály v úvodních týdnech důležitou roli například v bitvách o Kyjev, Černihiv, Sumy, Mariupol nebo Mykolajiv, později se podílely například na úspěšné charkovské protiofenzívě.[4]

Finacování

[editovat | editovat zdroj]

Ozbrojené síly jsou jako jedna z nejdůležitějších složek státu obvykle financovány přímo ze státního rozpočtu. Výdaje na obranu se napříč zeměmi mohou významně lišit a jejich výše zavisí zejména na míře militarizace země a míře ohrožení; nejvyšších hodnot obvykle dosahují během válečného stavu.

V roce 2024 bylo na obranu bylo na obranu celosvětově vynaloženo zhruba 2,46 bilionu dolarů, o rok dříve 2,23 bilionu dolarů.[5] Podíl obranných výdajů na HDP vzrostl z 1,8 % v roce 2023 na 1,94 % v roce 2024.[5] Zdaleka nejvyšším obranným rozpočtem disponovaly Spojené státy americké, které v roce 2024 vydaly 968 miliard $ (39,4 % všech světových výdajů), Čína utratila 235 miliard $ a Rusko 145,9 miliard $.[5]

Nejvyšší podíl HDP vydávala Ukrajina s 15,4 %, druhé Alžírsko 8,2 % a třetí Rusko 6,7 %.[5] Země sdružené v Severoatlantické alianci se v roce 2014 zavázaly vydávat na obranu minimálně 2 % svého HDP, což v roce 2024 plnilo 23 ze 31 členských států.[6] Nejvyšší podíl HDP ze zemí NATO na obranu vydávalo v roce 2024 se 4,12 % Polsko, naopak nejméně s 1,28 % Španělsko.[7] V roce 2014 přitom řada zemí včetně České republiky nevydávala na obranu ani 1 % HDP.[7]

Ozbrojené síly ve světě

[editovat | editovat zdroj]

Spojené státy americké

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Ozbrojené síly Spojených států amerických.

Ozbrojené síly Spojených států amerických jsou dlouhodobě považovány za nejsilnější ozbrojené síly na světě.[8] Jsou tvořeny šesti samostanými složkami, mezi něž patří armáda, letectvo, námořnictvo, námořní pěchota, pobřežní stráž a vesmírné síly. Kromě nejvyššího vojenského rozpočtu na světě USA disponují nejsilnějším námořnictvem a letectvem, zároveň si udržují technologický náskok nad svými protivníky a díky rozsáhlé síti vojenských základen jsou schopné vojensky zasáhnout prakticky kdekoli ve světě.[8]

Čína

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Ozbrojené síly Čínské lidové republiky.

Čína v posledních letech výrazně modernizovala své ozbrojené síly, které jsou složeny z Čínské lidové osvobozenecké armády (ČLOA), ozbrojené policie a milicí. Země disponuje druhým nejvyšším vojenským rozpočtem a ČLOA je jako hlavní složka tvořena největšími pozemními silami na světě, druhým největším námořnictvem a letectvem, zároveň však postrádá bojové zkušenosti z nedávné minulosti.[8]

Rusko

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Ozbrojené síly Ruské federace.

Ruské ozbrojené síly se skládají z pozemních sil, vzdušně-kosmických sil (vojenské letectvo, protivzdušná a raketová obrana a kosmické síly) a námořnictva, dále však jsou samostatnou složkou strategické raketové síly (jaderné síly), vzdušně-výsadková vojska a síly speciálních operací. Ruské ozbrojené síly se od roku 2022 účastní invaze na Ukrajinu, díky čemuž získaly rozsáhlé zkušenosti, zároveň však nedokázaly využít kvantitativní převahy a utrpěly rozsáhlé ztráty, na počátku roku 2025 již přesahující 20 tisíc kusů těžké techniky[9] a dle západních odhadů již na podzim 2024 zhruba 115 tisíc zabitých a 500 tisíc zraněných vojáků.[10]

Ozbrojené síly České republiky

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Ozbrojené síly České republiky.

Ozbrojené síly České republiky se skládají z Armády ČR, Vojenské kanceláře prezidenta republiky a Hradní stráže. Vrchním velitelem je úřadující prezident České republiky. Ozbrojené síly ČR podléhají civilnímu řízení dle zákona č. 219/1999 Sb., které se dělí mezi prezidenta, vládu ČR a Ministerstvo obrany.[11] Jejch základním úkolem "je připravovat se k obraně České republiky a bránit ji proti vnějšímu napadení."[11]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ JUŘÍK, Pavel. Armáda od starověku po kosmické války. Praha: Euromedia Group, 2023. ISBN 978-80-242-9366-0. S. 61. 
  2. ↑ a b HOYLE, Craig. World Air Forces 2025. FlightGlobal [online]. [cit. 2025-02-06]. Dostupné online. 
  3. ↑ TŮMA, Miroslav. Militarizace vesmíru a jaderné zbraně. Iir.cz [online]. Ústav mezinárodních vztahů Praha, 2024-10-21 [cit. 2025-02-06]. Dostupné online. 
  4. ↑ BIELISKOV, Mykola. Ukraine’s Territorial Defence Forces: The War So Far and Future Prospects. RUSI [online]. The Royal United Services Institute, 2023-05-11 [cit. 2025-02-06]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d The Military Balance 2025 [online]. Příprava vydání James Hackett. London: The International Institute for Strategic Studies, 2025-02-12. ISBN 978-1-003-63076-o. 
  6. ↑ Defence expenditures and NATO’s 2% guideline. Nato.int [online]. North Atlantic Treaty Organization, 2024-06-18 [cit. 2025-02-22]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b Defence Expenditure of NATO Countries (2014-2024). Nato.int [online]. North Atlantic Treaty Organization [cit. 2025-02-22]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c VOJÁČEK, Jiří. Deset nejsilnějších armád světa? Evropa má překvapivě jen dva zástupce. Deník.cz [online]. 2024-12-22 [cit. 2025-02-03]. Dostupné online. 
  9. ↑ JANOVSKÝ, Jakub, et al,. Attack On Europe: Documenting Russian Equipment Losses During The Russian Invasion Of Ukraine. Oryx [online]. 2022-02-24 [cit. 2025-02-03]. Dostupné online. 
  10. ↑ SAUER, Pjotr. ‘End justifies the means’: high Russian death toll fails to shift opinion on Ukraine war. The Guardian [online]. 2024-10-22 [cit. 2025-02-03]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b Zákon č. 219/1999 Sb.. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2025-02-03]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ozbrojené_síly&oldid=24692945“