Outlast (videoherní série)
| Outlast | |
|---|---|
| Žánr | survival horor |
| Vývojář | Red Barrels |
| Vydavatelé | Red Barrels Warner Bros. Games |
| Platformy | Windows PlayStation 4 PlayStation 5 Xbox One Xbox Series X/S Nintendo Switch |
| První vydání | Outlast (4. září 2013) |
| Poslední vydání | The Outlast Trials (5. března 2024) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Outlast je série počítačových videoher typu survival horor vyvinutá nezávislým kanadským studiem Red Barrels.
Hratelnost a témata
[editovat | editovat zdroj]Většina her ze série Outlast jsou survival horory pro jednoho hráče s pohledem z první osoby. Na rozdíl od většiny videoher tohoto žánru je ve hrách Outlast hráčova postava neozbrojená a není schopna bojovat s nepřáteli – musí před nimi utíkat a skrývat se. Její hlavní zbraní je videokamera s režimem nočního vidění – umožňuje jí pořizovat si poznámky a orientovat se v tmavých místnostech. Kamera přitom spotřebovává baterie, které je třeba nacházet ve světě hry.[1][2]
Videohry Outlast i Outlast: Whistleblower se věnují experimentům na lidech a pokusům o ovládání lidské psychiky, jejichž předlohou byl skutečný projekt MK-Ultra.[3] V Outlast 2 se do popředí dostávají náboženská témata,[4] která však byla přítomna i v předchozích hrách.[5]
Hry se vyznačují „scénami bezmoci“ – okamžiky, kdy se herní postava dostane do rukou toho či onoho protivníka a je podrobena nějakému druhu mučení – ve hře Outlast připoutá doktor Trager hrdinu k invalidnímu vozíku a rezavými nůžkami mu ustřihne prsty; ve hře Outlast: Whistleblower položí šílený pacient hrdinu svlečeného do naha na pilový stůl s cirkulárkou a snaží se mu uříznout genitálie; ve hře Outlast 2 je hlavní hrdina ukřižován na kříži.[6]
Hry
[editovat | editovat zdroj]| 2013 | Outlast |
|---|---|
| 2014 | Outlast: Whistleblower |
| 2015 | |
| 2016 | |
| 2017 | Outlast 2 |
| 2018 | |
| 2019 | |
| 2020 | |
| 2021 | |
| 2022 | |
| 2023 | |
| 2024 | The Outlast Trials |
| TBA | Outlast 3 |
Outlast
[editovat | editovat zdroj]Hlavní hrdina hry, investigativní novinář Miles Upshur, pronikne do psychiatrické léčebny Mount Massive v horách (v americkém státě Colorado): byl informován o nelegálních pokusech na lidech, které na klinice provádí jistá společnost Murkoff Corporation. Na místě zjistí, že pacienti se osvobodili a zmasakrovali stráže. Miles s nimi nemůže bojovat a musí utíkat či se schovávat do skříní a pod postele. Na své cestě po léčebně se Upsher snaží přežít i pokračovat ve vyšetřování.[3][1]
Outlast: Whistleblower
[editovat | editovat zdroj]Outlast: Whistleblower je stahovatelný obsah pro hru Outlast, jenž představuje přibližně dvě hodiny hraní.[7] Hratelná postava Waylon Park je bezpečnostní pracovník společnosti Murkoff Corporation, který v první hře série vyzradí novináři Milesovi informace o dění v léčebně Mount Massive. Za trest se sám stane testovacím subjektem pro „morfogenetickou kondicionaci“, avšak v době, kdy Wallrider a ostatní pacienti utečou, je stále při smyslech. Stejně jako Miles v hlavní hře je Waylon neozbrojený a používá videokameru s režimem nočního vidění. Ve srovnání s hrou Outlast je hra Outlast: Whistleblower navržena tak, aby probíhala rychleji a zobrazovala krvavější scény násilí, včetně sexuálního.[8]
Outlast 2
[editovat | editovat zdroj]Novinář Blake Langermann a jeho žena Lynn, kteří vyšetřují vraždu těhotné ženy, jsou vysláni vrtulníkem do pouště Sonora na jihozápadě Spojených států (ve státě Arizona). Po havárii vrtulníku je Lynn unesena a Blake ji musí hledat. Stejně jako Miles v první hře je neozbrojen a používá videokameru s režimem nočního vidění. Ve hře Outlast 2 se většina akce odehrává venku – mezi kukuřičnými poli a opuštěnými chatrčemi. Lokace jsou mnohem větší a prostornější než v první hře série a před nepřáteli – náboženskými fanatiky – se lze jednodušeji skrývat a utíkat, ale je daleko složitější je odhalit, když se přiblíží.[2][4]
The Outlast Trials
[editovat | editovat zdroj]The Outlast Trials je první hra pro více hráčů v sérii – je určena pro skupiny až čtyř hráčů. Hru však lze hrát i v režimu pro jednoho hráče. Zkoušky („trials“) ve hře The Outlast Trials se odehrávají během studené války.[9] Hlavními hrdiny hry jsou „reagenti“, pokusné subjekty unesené společností Murkoff Corporation pro brutální experimenty na lidech.[10] Protivníci v této hře jsou také vězněné subjekty, často šílené a znetvořené experimenty – v úkolech o přežití se jim herní postavy musí snažit utéct, zmizet jim z dohledu a přelstít je.[11]
Historie vývoje
[editovat | editovat zdroj]Studio Red Barrels založili David Chateauneuf, Hugo Dallaire a Philippe Morin, kteří odešli ze společností Ubisoft Montreal a EA Montreal. V roce 2009, kdy pracovali ve společnosti Ubisoft Montreal, navrhli Morin a Chateauneuf vedení společnosti nápad na hororovou hru, ale byli odmítnuti: vedení se domnívalo, že taková hra by nedokázala přilákat velké množství uživatelů. Později byl další projekt, na kterém pracovali v EA Montreal, vedením zrušen. Vývojáři se tak rozhodli založit vlastní studio, což by jim poskytlo tvůrčí svobodu. Chateauneuf, Dallaire a Morin chtěli pracovat na akční adventuře pro jednoho hráče, ale takový projekt nebyl v roce 2011 pro velké vydavatele příliš zajímavý a velice se lišil od typických indie her té doby. Studio rok a půl hledalo investory, dostávalo odmítnutí a nakonec získalo grant od Canada Media Fund – k této částce zakladatelé přidali vlastní úspory a půjčky, na tvorbu hry také přibrali externí dodavatele s nízkými nabídkami a slíbili jim procenta z budoucích prodejů.[12]
Rozpočet na vývoj hry Outlast činil 1,36 milionu kanadských dolarů a v září 2013, kdy byla hra konečně vydána, byly tyto peníze v podstatě vyčerpány. Výnosy z prodeje původně vydané PC verze hry studio použilo na vytvoření již dříve oznámeného stahovatelného obsahu Outlast: Whistleblower a také na vývoj verze hry Outlast pro herní konzole – ta byla vydána exkluzivně pro PlayStation 4, kde byla dostupná prostřednictvím předplatného PlayStation Plus. Za tuto verzi obdrželo studio od společnosti Sony místo stálých příjmů z prodeje pevnou částku peněz – rozhodnutí, které nebylo pro vývojáře snadné a bylo učiněno hlasováním, v němž se hlasy rozdělily téměř rovným dílem. Morin věřil, že model předplatného zajistil hře mnohem větší popularitu, než kdyby se prodávala normálně: předplatné bylo novým a neznámým fenoménem a her stejné kvality jako Outlast bylo málo. Díky modelu předplatného se Outlast dostal do povědomí online streamerů, kteří se v té době stali novou a rostoucí silou v marketingu počítačových her – prodeje hry každým rokem rostly a přinášely studiu stálé zisky.[12]
Původní plány studia na pokračování hry Outlast 2 byly sice poměrně skromné, ale díky příjmům z prvního dílu Outlast se rozpočet pokračování výrazně navýšil – již tehdy činil 7 milionů kanadských dolarů a vývoj byl prodloužen o šest měsíců oproti původně ohlášenému datu vydání. Morin o hře Outlast 2 řekl, že to bylo poprvé, kdy studio mohlo mít plnou kontrolu nad procesem tvorby vlastní hry a pracovat, dokud nemělo přesně takovou hru, jakou chtělo. Outlast 2 byl vydán v dubnu 2017. Již v roce 2018 vývojáři prohlásili, že je série poněkud unavila a že chtějí udělat něco úplně jiného z hlediska hratelnosti – avšak ve stejném fiktivním světě.[12]
Komiks
[editovat | editovat zdroj]V roce 2016, ještě před vydáním hry Outlast 2, vydali vývojáři komiksovou sérii The Murkoff Account. Jejím hrdinou je psychopat Chris Walker, který se objevil jako antagonista ve hrách Outlast a Outlast: Whistleblower.[13]
Přijetí
[editovat | editovat zdroj]| Hra | Rok | Metacritic |
|---|---|---|
| Outlast | 2013 | PC: 80/100[14] PS4: 78/100[15] XONE: 80/100[16] NS: 77/100[17] |
| Outlast: Whistleblower | 2014 | PC: 69/100[18] PS4: 74/100[19] |
| Outlast 2 | 2017 | PC: 75/100[20] PS4: 68/100[21] XONE: 77/100[22] NS: 79/100[23] |
Podle agregátoru recenzí Metacritic získala série celkově příznivé hodnocení.
Hra Outlast (2013) byla představena na veletrhu Electronic Entertainment Expo 2013 a získala ocenění „Most Likely to Make you Faint“ a „Best of E3“.[24] Zvítězila v kategorii „Horor roku“ na webových stránkách Igromania v roce 2013.[25]
Hra Outlast 2 (2017) byla nominována na cenu „National Academy of Video Game Trade Reviewers Awards“ v kategorii „Zvuk“.[26][27]
Prodej
[editovat | editovat zdroj]V létě 2018 bylo díky bezpečnostní chybě ve webovém rozhraní API služby Steam zjištěno, že přesný počet uživatelů služby Steam, kteří alespoň jednou hráli hru Outlast, je 2 813 619, a počet hráčů Outlast 2 činil 387 821.[28] Do května 2018 kumulativní prodeje všech her série na všech platformách přesáhly 15 milionů kopií, což studiu vyneslo 64 milionů kanadských dolarů – 45 milionů z tohoto počtu získali přímo vývojáři, zbytek připadl distributorům.[12]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Outlast (серия игр) na ruské Wikipedii.
- ↑ a b Outlast Review [online]. [cit. 2024-09-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b O'BRIEN, Lucy. Outlast 2 Review. IGN [online]. 2017-04-24 [cit. 2024-09-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b CRECENTE, Brian. Outlast is a stealth horror game designed to make the player suffer [online]. 2013-06-19 [cit. 2024-09-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Don't Be Fooled By Outlast 2 - Paste. web.archive.org [online]. 2022-11-02 [cit. 2024-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-02.
- ↑ KOZANITIS, James. Outlast 2's Religious Underpinnings Have Always Been In The Series [online]. 2017-04-14 [cit. 2024-09-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KOZANITIS, James. Outlast 2’s Helpless Scene Is The Best In The Series [online]. 2017-04-26 [cit. 2024-09-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SLIVA, Marty. Outlast: Whistleblower Review. IGN [online]. 2014-05-08 [cit. 2024-09-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Outlast: Whistleblower — Игромания. Igromania.ru [online]. [cit. 2024-09-01]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ MCWHERTOR, Michael. The next Outlast game will be multiplayer [online]. 2019-12-04 [cit. 2024-09-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WRITER, Kelsey Raynor Guides. The Outlast Trials announced, here's how to sign up for the closed beta. VG247 [online]. 2022-08-24 [cit. 2024-09-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MOSS, Gabriel. The Outlast Trials: First Level Preview. IGN [online]. 2022-10-27 [cit. 2024-09-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d EDITOR-IN-CHIEF, Matthew Handrahan. From zero to 15 million: The story of Outlast. GamesIndustry.biz [online]. 2018-05-14 [cit. 2024-09-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PUBLISHED, Joe Donnelly. Red Barrels launches Outlast horror comic series. PC Gamer. 2016-07-18. Dostupné online [cit. 2024-08-31]. (anglicky)
- ↑ Outlast. www.metacritic.com [online]. [cit. 2024-08-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Outlast. www.metacritic.com [online]. [cit. 2024-08-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Outlast. www.metacritic.com [online]. [cit. 2024-08-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Outlast: Bundle of Terror. www.metacritic.com [online]. [cit. 2024-08-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Outlast: Whistleblower. www.metacritic.com [online]. [cit. 2024-08-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Outlast: Whistleblower. www.metacritic.com [online]. [cit. 2024-08-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Outlast 2. www.metacritic.com [online]. [cit. 2024-08-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Outlast 2. www.metacritic.com [online]. [cit. 2024-08-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Outlast 2. www.metacritic.com [online]. [cit. 2024-08-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Outlast 2. www.metacritic.com [online]. [cit. 2024-08-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WOOD, Chandler. Outlast (PS4) - E3 Preview [online]. 2013-06-16 [cit. 2024-09-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ужасы: Outlast, The Last of Us, Resident Evil: Revelations — Игромания. Igromania.ru [online]. [cit. 2024-09-01]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Nominee List for 2017 | National Academy of Video Game Trade Reviewer…. archive.ph [online]. 2018-02-15 [cit. 2024-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-02-15.
- ↑ Horizon wins 7; Mario GOTY | National Academy of Video Game Trade Rev…. archive.ph [online]. 2018-03-14 [cit. 2024-09-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-03-14.
- ↑ ORLAND, Kyle. Valve leaks Steam game player counts; we have the numbers. Ars Technica [online]. 2018-07-06 [cit. 2024-09-01]. Dostupné online. (anglicky)