Opičí klec (protipartyzánská operace)
| Opičí klec | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Východní fronta | |||
 Mapka Harodocké oblasti v kontextu Běloruska | |||
| Trvání | 11. listopadu 1942 – 14. listopadu 1942 | ||
| Místo | Oblast vymezená širším okolím měst Haradok a Jezjarišča a Něvel | ||
| Příčiny | Ohrožení klíčových komunikací mezi městy Vitebskem a Něvelem důležitých pro zásobování fronty. | ||
| Cíle | Zničit nebo alespoň co nejvíce oslabit partyzánské hnutí, zničit jejich základny a opevnění. | ||
| Metody | Policejní protipartyzánská operace s vojenskou asistencí a zapojením zpravodajských služeb. | ||
| Naplánováno | Zničení partyzánů v oblasti a zajištění bezpečnosti hlavních komunikačních tras. | ||
| Výsledek | Partyzánům se podařilo uniknout z obklíčení. Vojenské síly zničily vesnice a zmasakrovaly civilisty. | ||
| Změny území | Po stažení jednotek území zůstalo dále mimo kontrolu okupačních úřadů. | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Oběti, zatčení a škody | |||
| Mrtví | 1 200 osob zastřeleno za podezření ze spolupráce s partyzány. | ||
| Zatčení | 87 osob ve věku od 16 do 50 let bylo deportováno. | ||
| Škody | Bylo zničeno 58 vesnic. | ||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
,_Generalmajor_Walter_Wessel.png){kind=small}
Opičí klec (rusky Клетка обезьяны, německy Operation Affenkäfig) byl krycí název pro kárnou (trestnou) protipartyzánskou operaci v oblasti měst Haradok a Jezjarišča (bělorusky Езярышча) v okupovaném Bělorusku a Něvel v okupované části RSFSR od 11. listopadu do 14. listopadu 1942.
Výchozí podmínky a cíle operace
[editovat | editovat zdroj]Partyzánský odboj vznikl v okolí města Suraž již v roce 1941, neboť německá armáda postupovala tak rychle, že v lesích skončilo množství sovětských vojáků z rozbitých divizí, ale také muži, kteří nestihli být mobilizováni do Rudé armády. Již v průběhu srpna – září 1941 provedli partyzáni 27 přepadů, ve kterých zničili 14 vozů, 18 cisteren s palivem a 8 mostů. 12. září 1941 zničili německá kasárna ve městě Suraž.[1]
V oblasti předpokládané operace se německé okupační síly soustředily na kontrolu klíčových měst, ochranu železniční trati a hlavních dopravních cest, které však partyzáni začali významným způsobem ohrožovat. Proto velitelství týlového zabezpečení skupiny armád Střed 9. listopadu 1942 vydalo rozkaz k operaci proti sovětským partyzánům za účelem ochrany hlavní komunikace mezi Vitebskem a Něvelem.[2] Cílem byla likvidace sovětských partyzánů překvapivým úderem.
Nasazené síly
[editovat | editovat zdroj]Německé okupační síly a spolupracující útvary
[editovat | editovat zdroj]Do operace byly zařazeny následující jednotky:
- 12. tanková divize wehrmachtu (německy 12. Panzer-Division), velitel Walter Wessel,
- 2. prapor 406. pluku 201. ochranné divize (německy 201. Sicherungs-Division),
- pomocná policie z místních posádek,
- SD zpravodajská podpora.
Obvyklý početní stav německé tankové divize se pohybuje mezi 10 000 – 12 000 vojáky, ale v průběhu roku 1942 německá 12. tanková divize utrpěla značné ztráty v bojích na východní frontě. Skutečný počet nasazených vojáků dostupné prameny neuvádí.
Sovětské síly
[editovat | editovat zdroj]Operací byly zasaženy následující identifikované partyzánské brigády:
- 3. běloruská partyzánská brigáda, velitel Arkadij Jakovlevič Marčenko (rusky Аркадий Яковлевич Марченко, velel červen 1942 – listopad 1943), 1 126 osob,[3][pozn. 1]
- 4. běloruská partyzánská brigáda, velitel Noj Jelisjejevič Falaljejev (rusky Ной Елисеевич Фалалеев, velel říjen 1942 – září 1943), asi 400 osob.[4]
Skutečný početní stav partyzánských brigád je v této době pouze odhadován.[pozn. 2] Přesná evidence byla provedena až po zařazení partyzánského útvaru do sestavy Rudé armády.
Průběh operace
[editovat | editovat zdroj]Operace byla zahájena dne 11. listopadu 1942, kdy nasazené jednotky začaly obkličovat 4. běloruskou partyzánskou brigádu. Tankové jednotky vyrazily dne 11. listopadu 1942 z města Něvel, vesnice Turičino (rusky Туричино) v okolí železniční trati Něvel – Polock a ze železniční stanice Byčicha (rusky Бычиха) na trati Vitebsk – Něvel. Provedly odminování přístupových tras a likvidaci opevněných postavení 4. běloruské partyzánské brigády. Večer 11. listopadu 1942 dosáhly jednotky linii partyzánské obrany.[2]
Partyzáni se při manévrování v zalesněných a bažinatých oblastech vyhýbali otevřeným střetům s obkličujícími jednotkami. Využívali obtížný terén k úniku z obklíčení a v případě nebezpečí se stáhli do lesních oblastí, kde se tanková armáda nemohla dobře pohybovat.[2] Německé jednotky poté, co se jim nezdařilo dosáhnout zamýšlených cílů, se soustředily na ničení vesnic a konfiskaci majetku.
Po ukončení likvidace vesnic se dne 14. listopadu 1942 stáhly na výchozí pozice.
Výsledky operace
[editovat | editovat zdroj]Podle německého hodnocení na operaci bylo vyhrazeno příliš málo času, a proto nedosáhla žádného významného úspěchu.
12. tanková divize hlásila 132 zabitých partyzánů, vlastní ztráty 4 vojáci a 25 zraněných. Kromě toho bylo zastřeleno 1 200 osob za podezření ze spolupráce s partyzány a 87 osob ve věku od 16 do 50 let bylo deportováno. Mezi ukořistěnými zbraněmi bylo 32 pušek, 1 lehký a 3 těžké kulomety, 3 děla, 2 protiletadlová děla, 2 protitanková děla a 4 granátomety. Rozdíl mezi počtem údajně zabitých partyzánů a množstvím u nich nalezených zbraní naznačuje, že mnozí ze zabitých v boji nebyli partyzáni, ale byli ve skutečnosti civilisté.
Bylo zničeno 58[2][pozn. 3] vesnic. Vesnice Achramějevo (rusky Ахрамеево), Ustě (rusky Устье), Gumničino (rusky Гумничино), Petračicha (rusky Петрачиха), Podranda (rusky Подранда), Rydicha (rusky Рудиха) a Janovo (rusky Яново) už nikdy nebyly obnoveny.[2] Z oblasti byl vyvezen dobytek a jídlo. Jako kořist bylo hlášeno 590 kusů dobytka, 510 ovcí, 37 prasat a 123 koní. Další zabavené komodity zahrnovaly 8 tun obilí, 25 tun brambor a 0,5 tuny krmného hrachu.
| „ | Na konci operace [pozn. 4] bylo téměř nemožné najít dobytek a jídlo, protože zdejší vesnice byly téměř úplně zničeny operací Opičí klec, kterou provedla 12. tanková divize. | “ |
| — Zpráva o trestné operaci Zimní les, velitel 286. ochranné divize generálmajor J. G. Richert[2] | ||
Operace nedosáhla ani snížení schopnosti partyzánských brigát operovat v území. Už v prosinci 1942 provedla 4. běloruská partyzánská brigáda přepad posádky v městečku Kaměnka (rusky Каменка) a zlikvidovala ji[5]. Navzdory provedené operaci vznikla Suražská partyzánská zóna, proti které byla vedena operace Kulový blesk. Zajatí vojáci 12. tankové divize, kteří se zúčastnili operace, byli v roce 1945 v SSSR odsouzeni na 25 let nucených prací.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Početní stav pramen uvádí k 15. listopadu 1943, kdy byli partyzáni zařazeni do Rudé armády. Jejich skutečný početní stav v roce 1942 není uveden.
- ↑ Vedení přesné evidence v podmínkách boje za nepřátelskými liniemi není žádoucí z důvodu utajení.
- ↑ V německé verzi je uveden počet 56 vesnic.
- ↑ Jedná se o operaci Zimní les, která navazovala na operaci Opičí klec.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Операция «Клетка обезьяны» na ruské Wikipedii.
- ↑ СМИРНОВ, Сергей. Операция «Шаровая молния» — тотальная зачистка гитлеровцами белорусского сопротивления [online]. Belhistory.by, 2021-07-30 [cit. 2024-09-04]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b c d e f ПОССЕ, Владимир Сергеевич. «КЛЕТКА ОБЕЗЬЯНЫ». Белорусская Энциклопедия [online]. Национальная академия наук Беларуси, 2024-09-12 [cit. 2024-09-30]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Бригады. partizany.by [online]. [cit. 2024-10-01]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Бригады. partizany.by [online]. [cit. 2024-09-30]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Партиза́нская брига́да 4‑я Белору́сская. Белорусская Энциклопедия [online]. Национальная академия наук Беларуси, 2023-11-02 [cit. 2024-09-30]. Dostupné online. (rusky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Operace Opičí klec na Wikimedia Commons
