Obléhání Jihlavy (1423)
| Obléhaní Jihlavy (1423) | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Husitské války | |||
| Trvání | polovina září 1423 | ||
| Místo | Jihlava, Moravské markrabství | ||
| Souřadnice | 49°24′31″ s. š., 15°35′5″ v. d. | ||
| Výsledek | uhájení katolické Jihlavy a mírová dohoda s husity | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Obléhání Jihlavy roku 1423 trvalo po několik dnů v polovině září 1423. Vojenská posádka loajální římskému císaři a českému králi Zikmundu Lucemburskému a moravskému markraběti Albrechu II. Habsburskému uhájila město Jihlavu na česko-moravském pomezí před vojsky východočeského husitského svazu pod velením slepého hejtmana Jana Žižky z Trocnova a vrchního velitele svazu Jana Hvězdy z Vícemilic během jejich tažení na Moravu během husitských válek. Téměř měsíční vojenská operace zahrnovala taktéž polní střet v podobě výpadu Jihlavanů proti husitům, což tak představovalo jeden z posledních polních střetů vojsk pod velením hejtmana Žižky.
Pozadí
[editovat | editovat zdroj]Na jaře roku 1423 se vojevůdce Jan Žižka ve zlém rozešel s táborským svazem a začal ve východních Čechách budovat tzv. Menší Tábor. Pod Žižkovu moc byli postupně zahrnuti i původní východočeští husité-orebité vedení Žižkovým přítelem knězem Ambrožem z Hradce. Svaz Menšího Tábora se po svém založení v Německém Brodě 8. března 1423 zpočátku opíral zejména o bývalou táborskou polní obec a orebskou a táborskou šlechtu. Vzrůstající moc slepého hejtmana se nelíbila zemskému panstvu, . 20. dubna 1423 jejich vojsko Žižka porazil v bitvě u Hořic, stejně tak v bitvě u Strachova dvora porazil slepý hejtman bývalého spojence Diviše Bořka z Miletínka ve vůbec prvním střetu mezi husitskými vojsky a následně obsadil Hradec Králové. Koncem léta pak dosáhl míru s pražským svazem a začal připravovat své tažení na Moravu.[1] Kvůli jeho pokročilé slepotě byl jedním z jeho nejbližších hejtmanů vojevůdce Jan Hvězda z Vícemilic.
Průběh obléhání
[editovat | editovat zdroj]O výpravě se zmiňuje několik pozdějších textů Starých letopisů českých.
Jeho vojsko vojsko vytáhlo patrně začátkem září z prostoru východních Čech, když nedlouho předtím obsadilo města Čáslav a Kutná Hora. Výprava byla patrně primárně namířena proti katolickým městům na Českomoravské vysočině a dále pak statkům umírněného kališníka Menharta II. z Hradce v jihovýchodních Čechách. Jihlava v té době představovala strategickou pevnost na jedné z hlavních dopravních cest z Čech na Moravu, plně loajální králi Zikmundovi a markraběti Albrechtovi. Díky vysokému procentu zdejšího německého obyvatelstva zde nemělo husitství valnou oporu, do města navíc prchaly zástupy katolických uprchlíků vyhnaných z husity ovládlými městy, jako např. z Čáslavi či Kutné Hory.
K Jihlavě Žižkovo vojsko přitáhlo zhruba v polovině měsíce září a zaujalo pozice nedaleko městského opevnění. Je doloženo, že během krátkého obléhání města husitským vojskem byl obránci města uskutečněn útočný výpad proti obléhatelům. Z lakonických textů se lze dozvědět, že husité odrazili výpad jihlavanů a Žižka je bil a pronásledoval až k příkopu města.[2] Jisté prameny zároveň tvrdí, že jihlavští měli při své akci způsobit Žižkovu svazu povážlivé ztráty a následně došlo k jednáním obou stran, které vyplynulo v dohodu obou stran o vzájemném neútočení a odtažení vojska od města.[3] Další poloha hustského tažení uvádí, že mezi 19.[1] a 21. září oblehlo jeho vojsko Telč.
Důsledky
[editovat | editovat zdroj]Neúspěšné obléhání dobře opevněné Jihlavy zřejmě nijak zvlášť nenarušilo toto Žižkovo moravské tažení a nejspíše tedy nebylo jasným strategickým cílem tažení. Operaci obléhání Telče nejspíše velel samostatně Jan Hvězda, Žižka se s částí vojska měl vydat k Pelhřimovu. Hvězda na Menhartově panství v oblasti vyplenil několik vesnic zaútočil na několik hradů, někdy během podzimu údajně 17. listopadu, byl pak Menhartem poražen v bitvě u Horních Dubenek nedaleko hradu Janštejn a stáhl se k Žižkovu voji.[4] O činnosti slepého vojevůdce a jeho bratrstva v poslední čtvrtině roku opět chybí jakékoliv záznamy. Do dnešních dnů se dochoval pouze dopis, jímž mu Hradečtí dávají výstrahu před úkladným vrahem z konce listopadu 1423. Staré letopisy posléze velmi podrobně popisují Žižkovo tažení do Uher, tedy na území dnešního Slovenska, avšak přední odborníci v oblasti husitských dějin kladou vznik tohoto záznamu do období po roce 1525[5] a shodují se, že událost je buď vybájená, nebo zpravodaj popisuje tažení sirotků z roku 1431.[6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Žižka a jeho doba – díl III., s. 212.
- ↑ Ze starých letopisů českých, s. 93.
- ↑ www.regionalist.cz [online]. [cit. 2021-10-29]. Dostupné online.
- ↑ Počátky. Přehled historie od 13. stol.. www.pocatky.cz [online]. [cit. 2021-03-21]. Dostupné online.
- ↑ Žižka a jeho doba – díl III., s. 217.
- ↑ Husitská revoluce III., s. 142.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ČAPKA, František. Dějiny zemí Koruny české v datech. Praha: Libri, 1998. 815 s. ISBN 80-85983-51-6.
- ŠMAHEL, František. Husitská revoluce. 3. Kronika válečných let. Praha: Karolinum, 1996. 420 s. ISBN 80-7184-075-0.BAUM, Wilhelm. Císař Zikmund. Kostnice, Hus a války proti Turkům. Praha: Mladá fronta, 1996. 405 s. ISBN 80-204-0543-7.
- ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1378-1437. Lucemburkové na českém trůně II. Praha: Libri, 2000. 438 s. ISBN 80-85983-98-2.
- ČORNEJ, Petr. Velké dějiny zemí Koruny české V. 1402-1437. Praha: Paseka, 2000. 790 s. ISBN 80-7185-296-1.
- DOLEJŠÍ, Josef; KŘÍŽEK, Leonid. Husité : vrchol válečného umění v Čechách 1419-1434. Praha: Elka Press, 2009. 361 s. ISBN 978-80-87057-08-7.
- PEKAŘ, Josef. Žižka a jeho doba. Svazek třetí. Žižka, vůdce revoluce. Praha: Vesmír, 1930. 330 s. Dostupné online.
- NEUMANN, Augustin Alois. K dějinám husitství na Moravě: husitské války. V Olomouci: Velehrad, nakladatelství dobré knihy, 1939. s. 78.
