Přeskočit na obsah

Numismatika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Numismatik)
ikona
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Na obrázku se nachází hromada starých mincí.

Numismatika, někdy psáno též numizmatika (z lat. nummus = peníz, mince), je historická věda, která se zabývá platebními prostředky, především mincemi a jejich formami. Bankovkami a jinými především papírovými platebními prostředky se zabývá jiná historická vědní disciplína, notafilie. Jako numismatika je také označován sběratelský obor či sběratelská oblast, která se zabývá sbíráním mincí a medailí.

V užším slova smyslu je numismatika věda, která se zabývá pouze kovovými penězi, mincemi, v souvislosti s hospodářskými a sociálními jevy, osvětluje dějinný vývoj a dějinný úkol peněz.

Charakteristika

[editovat | editovat zdroj]

Původ názvu numismatika je z latinských slov numisma a nomisma.[1] Ty do latiny přešly z řeckého nómisma – „peníz“, s původním významem „zvyk“.[1] Toto slovo bylo odvozeno od kořene nómos, který označoval „způsob, mrav či zákon“.[1] Ze samotného názvu vyplývá důraz na normativní funkci peněz ve společnosti. Numismatika se neomezuje jen na peníze užívané v minulosti. Je to věda o vývoji a funkci platebních prostředků. Orientuje se jak na předmincovní typy platidel a mince, tak na kreditní platidla a početní peníze (žetony). Zkoumá i medaile podobné mincím a vydané na památku osob či událostí, které nebyly určeny k placení. Platidla jsou významným pramenem historického poznání.

Numizmatika se zabývá nejen historií peněz, ale i společenskou funkci platidel. Platební prostředky prošly podobným vývojem jako jiné míry, postupně získávaly konvenční charakter. Přitom jejich reálná hodnota ustupovala. Kovové peníze se rozšířily až na určitém stupni civilizačního vývoje. V novověku byly vystřídány papírovými penězi, v současnosti v platebním styku převažují bezhotovostní peníze. Z hlediska sociálně ekonomického vývoje numizmatika prošla obdobím předmincovním, mincovním a pomincovním (postmonetárním).

Vzhledem k asynchronnímu vývoji v širších evropských a světových souvislostech se numizmatika dělí podle tří kritérií:

  1. geografické dělení podle kontinentů a územně politických celků,
  2. chronologické dělení na předmincovní platidla, starověká, středověká, novověká a moderní platidla,
  3. měnové dělení podle měnových systémů a platidel tvořících měnovou soustavu určitého státu či územního celku.

Numizmatika sleduje především kovové peníze čili mince, které jsou důležitým pramenem pro poznání ekonomických, právních, politických, sociálních a kulturních poměrů doby, v níž vykonávaly funkci platidla. Numizmatika úzce souvisí s paleografií, epigrafikou, heraldikou, genealogií, chronologií a politologií. Numizmatické prameny jsou po shromáždění podrobeny kritice a interpretovány, tedy správně vyhodnoceny a vyloženy. Explikace je výklad závěrů, který musí být jednoznačný, jasný a ucelený. Bankovkami se zabývá rovněž notafilie.

Mincovní právo

[editovat | editovat zdroj]

Mincovní právo (tzv. mincovní regál) bylo výhradní právo panovníka razit mince. Patřilo tedy k regálům a zahrnovalo i právo kontroly nad jakostí mince, řízení oběhu mincí, zákaz vývozu domácích mincí a zákaz či omezování dovozu mincí cizích. Proto panovníci vydávali mincovní řády. Mincovní regál spravoval královský mincmistr, který současně dohlížel i na horní regál. Do konce 12. století v českém státě nerazil mince jen panovník, takže se mincovní regál v pravém slova smyslu formoval až od 13. století. Do této doby nebylo právo razit mince nijak omezováno a mince často razily i šlechtické rody. Na Moravě uplatňovali právo razit vlastní mince olomoučtí biskupové. Vlastní ražba probíhala v kroměřížské biskupské mincovně.

Původně se mince pokládala za panovníkův majetek a pramen jeho příjmů. Proto panovník stanovil hodnotu mincí a měl také výhradní právo mince razit. Falšování mince bylo zločinem urážky majestátu. Panovníci mohli vydávat mincovní řády.

Mincovní právo také řešilo jakost mincí, jejich značení, váhu a oběh mincí na území, kde mince platily. Mincovní regál spravoval mincmistr.[2]

Později mince přestávala být majetkem panovníka a stala se majetkem státu. Na stát přešlo i právo mince razit. Některé osoby a města si podle svých privilegií razila vlastní mince většinou z ekonomických důvodů. Počátky numizmatiky, přesněji řečeno peněžní oběh, byly zkoumány již v antice, v 16. století se jimi zabýval Mikuláš Koperník.

Platidla na českém území

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Pojmy numismatiky.

Před vznikem prvních mincí fungoval výměnný obchod. Dalo se také platit železnými pruty, dobytkem nebo kiráty (plátěné šátky).

Zlatý keltský statér

Statéry

[editovat | editovat zdroj]

Prvním platidlem, které je známo na českém území, jsou duhovky. Jde o keltské zlaté mince (statéry) a duhovky jim kdysi začali říkat lidé, kteří je občas nalézali na polích po prudkém dešti, který tyto mince omyl a ty se potom třpytily ve slunci. Lidé tyto zlaté mince spojovali s duhou a domnívali se, že padají právě z ní.[3]

Denáry

[editovat | editovat zdroj]
  • platilo se jimi asi od poloviny 10. století do 13. století
  • rozlišují se dva druhy: české a moravské denáry
  • byly na nich křesťanské motivy nebo portrét panovníka
  • kolem roku 1050 byla uskutečněna měnová reforma, nově ražené denáry mají menší rozměry a hmotnost, jakost stříbra byla určena na 0,960, často však obsah stříbra klesal na zlomek původně stanovené hodnoty
  • hodnota – 1 denár = deset slepic nebo ječmen pro koně na 40 dní

Brakteáty

[editovat | editovat zdroj]
  • vydávány Přemyslem Otakarem I. a Přemyslem Otakarem II.
  • dělí se na české (asi 1225 – 1300) a moravské brakteáty (asi 1250 – 1300)
  • nebyly rovné, ale zvlněné (proto též nazývány plecháče). Proto se nedaly skládat do hromádek, nápisy se rozmazávaly a důsledkem toho bylo jejich stažení z oběhu
  • hodnota – 2 až 4 plecháče = kus sýra, 12 plecháčů = jehně, 120 plecháčů = pytel žita v době hladu

Groše

[editovat | editovat zdroj]
  • raženy v Kutné Hoře, která byla v době objevení stříbrných nalezišť téměř stejně velká jako Praha
  • ovládly střední Evropu
  • platily od roku 1300 do konce 16. století, ale v oběhu zůstaly ještě pár dalších století jako drobné
  • groš se dělil na 12 haléřů neboli parvů
  • hodnota ve 14. století – 2 haléře = jedno vejce, 1 groš = kus másla nebo sýra, 3 groše = sekera, 22 až 55 grošů = kráva
  • hodnota v 15. století – 1 groš = slepice, 1 groš = 18 cihel, 24 až 40 grošů = kráva, 120 grošů = kůň
  • hodnota v 16. století – 1 groš = uzda, 3 groše = hrábě, 5 grošů = kopa vajec

Tolary

[editovat | editovat zdroj]
  • první tolary dal razit Jáchym Šlik ze stříbra v Jáchymově
  • název „tolar“ vznikl z německého názvu Joachimsthaler, tj. „z údolí sv. Jáchyma“ – lokality v Krušných horách, kde byly na počátku 16. století otevřeny stříbrné doly
  • z názvu „tolar“, resp. Thaller se odvozuje označení americké měny dolar (v originále dollar)

Krejcary

[editovat | editovat zdroj]
  • platily od vzniku Habsburské monarchie roku 1526, byly nahrazeny až haléři (Heller, filér) po roce 1892 v souvislosti se zavedením korunové měny
  • souběžně s nimi se používaly také bankocetle, první papírové peníze zavedené na českém území

Koruny

[editovat | editovat zdroj]
  • korunová měna byla vyhlášena 11. srpna 1892, staré zlatkové peníze však dlouho zůstávaly v oběhu, korunové bankovky přišly do oběhu až roku 1900. Koruna (Krone, korona) byla rozdělena na 100 haléřů (Heller, fillér). Z přepočítacího poměru 2:1 (10 korun představovala 5zlatková bankovka) vzniklo dodnes známé lidové označení „pětka“ pro desetikorunu.

Po rozpadu Rakouska-Uherska byla (po dlouhých diskuzích a po určitém vývoji v dalších zemích bývalého mocnářství) definitivně převzata korunová měna pouze jednou nástupnickou zemí – Československou republikou. První bankovky byly vydány již v roce 1919, ale první mince (20h a 50h) byly raženy s letopočtem 1921 (existují i zkušební ražby se starším letopočtem) a dány do oběhu až v roce 1922.

Měnové/peněžní odluky/reformy

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1919 – oddělení rakousko-uherské a československé měny
  2. 1945 – odebrání peněz z oběhu a jejich uložení na vázané účty (měněno až 500K v poměru 1:1).
  3. 1. 6. 1953 – výměna peněz v poměru až 1 : 50 (ceny změněny v poměru 1 : 5), zrušení vázaných vkladů aj.
  4. 1991–1992 rychlá devalvace československé koruny
  5. 1993 – oddělení české a slovenské měny

Vládci a vlády razící mince v Čechách a na Moravě

[editovat | editovat zdroj]

(v závorce je uvedeno období, po které byly mince raženy)

  • Keltové – první měna ražená keltskými kmeny na českém území byly statéry (lidově zvané duhovky)
  • Václav (921 – 935) – jsou známy denáry s jeho jménem, ale nedají se mu s určitostí přisoudit
  • Boleslav I. (935 – 972) – razil první historicky doložené mince Českého státu
  • Boleslav II. (972 – 999) – na mincích se objevují motivy převzaté z anglických mincí (meč, pták, luk se šípem, založil mincovnu na Vyšehradě)
  • Emma (985 – 995)
  • Boleslav III. (999 – 1002) – razil mince řezenského typu
  • Vladivoj (1002 – 1003)
  • Boleslav Chrabrý (1003 – 1004)
  • Jaromír (1003 – 1034) – mince převážně karolinského typu, poprvé mince s nápisem (jméno svatého Václava)
  • Oldřich (1012 – 1034) – na lícní straně je velmi často vyobrazen kníže s péřovou čelenkou
  • Břetislav I. (1028 – 1055) – na lícní straně vyobrazena postava knížete či kníže sedící na koni, na rubu svatý Václav, nebo motiv ptáka
  • Spytihněv II. (1048 – 1061) – razil denáry české a Olomouckého knížectví
  • Vratislav II. (1054 – 1061 – 1092) – razil denáry Olomouckého knížectví, od roku 1061 české denáry, za jeho vlády došlo k rychlému znehodnocení měny
  • Ota I. (1055 – 1087) – razil pouze mince Brněnského a Olomouckého knížectví
  • Konrád I. (1055 – 1091)
  • Eufemie (1087 – 1095) – denáry Olomouckého knížectví
  • Konrád I. (1092) – razil mince pouze na Moravě
  • Boleslav (asi 1090) – denáry Olomouckého knížectví
  • Vratislav II. (1090 – 1092 – ???) – denáry Brněnského a Olomouckého knížectví
  • Bořivoj II. (1090 – 1020) – razil nejprve denáry Olomouckého knížectví, později české denáry
  • Břetislav II. (1092 – 1100) – denáry české a Brněnského knížectví, svým vzhledem a zpracováním patřily k nejkvalitnějším, ačkoliv jejich kupní hodnota nebyla vysoká
  • Oldřich (1092 – 1115) – denáry Brněnského knížectví
  • Litold (1092 – 1112) – denáry Znojemska
  • Svatopluk (1095 – 1109) – razil nejprve denáry Olomouckého knížectví, později české denáry
  • Ota II. (1107 – 1125) – denáry Olomouckého a Brněnského knížectví
  • Vladislav I. (1109 – 1125) – české a denáry Olomouckého knížectví
  • Spytihněv (1125) – denáry Brněnského knížectví
  • Soběslav I. (1125 – 1140) – české a denáry Olomouckého knížectví
  • Jindřich (??? – 1125) – denáry Olomouckého knížectví
  • Václav (??? – 1130) – denáry Olomouckého knížectví
  • Vladislav II. (1140 – 1158) – denáry měly nízkou jakost, někdy až 0,050 (namísto původně určené jakosti 0,960), některé jsou měděné s pouhým postříbřením
  • Bedřich (1172 – 1178) – jakost některých mincí klesla až na úroveň 0,010
  • Soběslav II. (1173 – 1178)
  • Konrád II. Ota (1189 – 1191)
  • Václav II. (1191 – 1192)
  • Přemysl Otakar I. (1192 – 1230) – české denáry razil asi do roku 1210, poté byly postupně nahrazeny novým typem mincí (brakteáty)
  • Jindřich Břetislav (1193 – 1197)
  • Vladislav Jindřich (1197 – 1222) denáry české a Moravského markrabství
  • Vladislav II. (1224 – 1227)
  • Přemysl (1228 – 1239)
  • Vladislav III. (1246 – 1247)
  • Přemysl Otakar II. (1247 – 1253) – denáry moravského markrabství
  • Václav I. (1230 – 1253)
  • Přemysl Otakar II. (1253 – 1278) – razil české a moravské brakteáty
  • Václav II. (1278 – 1305) – do roku 1300 razil české a moravské brakteáty, poté začal razit české groše
  • Jan Lucemburský (1310 – 1346)
  • Karel IV. (1346 – 1378)
  • ??? (2. polovina 14. století) – „dutý peníz“ moravská grošová měna
  • ??? (???) – peníz „IO“ moravská grošová měna
  • ??? (???) – haléř „IO“ moravská grošová měna
  • Jošt (1375 – 1411) – peníz, moravské groše
  • Václav IV. (1378 – 1419)
  • husitské války (1419 – 1436)
  • Zikmund (1419 – 1423) – peníz, moravské groše
  • Albrecht II. (1423 – 1439) – peníz, moravské groše
  • bezkrálí (1439 – 1453)
  • Ladislav (1453 – 1457)
  • Jiří z Poděbrad (1458 – 1471)
  • Matyáš Korvín (1468 – 1490) – slezské groše
  • Vladislav Jagellonský (1471 – 1516)
  • Ludvík Jagellonský (1516 – 1526)
  • Ferdinand I. (1526 – 1564) – nejprve razil groše, později tolary a krejcary, od jeho dob se všechny mince označují letopočtem, od roku 1527 i značkou mincovny a mincmistra
  • rod hrabat Šliků (1520 – 1528) – jako první u nás razili stříbrné tolary (Jáchymovské)
  • Maxmilián II. (1564 – 1576)
  • Rudolf II. (1576 – 1611)
  • Matyáš (1611 – 1619)
  • stavovské mince (1619 – 1635)
  • Fridrich Falcký (1619 – 1620)
  • Ferdinand II. (1619 – 1637)
  • Ferdinand III. (1637 – 1657)
  • Leopold I. (1657 – 1705)
  • Josef I. (1705 – 1711)
  • Karel VI. (1711 – 1740)
  • Marie Terezie (1740 – 1780)
  • František Lotrinský (1745 – 1780)
  • Josef II. (1765 – 1790)
  • Leopold II. (1790 – 1792)
  • František I. (1792 – 1835)
  • Ferdinand V. (1835 – 1848)
  • František Josef I. (1848 – 1916) – zlatý 1848–1892, koruna 1892–1916
  • Karel I. (1916–1918)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Voznice: LEDA, 2001, 2012. 752 s. ISBN 978-80-7335-296-7. Heslo numizmatika, s. 416. 
  2. ↑ Mincovní právo Archivováno 11. 3. 2016 na Wayback Machine., Česká mincovna. Citováno: 31. srpna 2015.
  3. ↑ Wayback Machine. web.archive.org [online]. [cit. 2023-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-11-24. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Bobek Jan, Mincovnictví olomouckých biskupů, Brno 1986.
  • Cach František, Nejstarší české mince, I-IV, Praha 1970–1982.
  • Čermák K. – Skrbek B., Mince království českého za panování rodu Habsburského, I-III, Pardubice 1891–1913.
  • Friedensburg Ferdinand, Münzkunde und Geldgeschichte der Eizelstaaten, München-Berlin 1926.
  • Frouz Pavel, Sbíráme mince, Praha 2010.
  • Frouz Pavel, Sbíráme mince a bankovky, Praha 2015, ISBN: 978–80–7363–694–4
  • Halačka Ivo, Mince zemí Koruny české (1526–1856), I-III, Kroměříž 1987–1988.
  • Krejčík Tomáš, Denáry moravských knížat 11.-12. stol., Brno 1990.
  • Leminger E., Královská mincovna v Kutné Hoře, Praha 1912.
  • Nechanický Z. – Šafář O., Kladské mincovnictví, Hradec Králové 1983.
  • Nemeškal L., K předchůdcům tolarové ražby, SNM-A 15, 1961, s. 49–68.
  • Nohejlová-Prátová Emanuela, Krátký přehled českého mincovnictví a tabulky cen a mezd, Opava 1964.
  • Nohejlová-Prátová Emanuela, Základy numismatiky, Praha 1987.
  • Nohejlová-Prátová Emanuela, Z příběhů pražské mincovny, Praha 1929.
  • Nožička Josef, Hospodářský a měnový vývoj našich zemích, Praha 1946.
  • PETRÁŇ, Zdeněk; RADOMĚRSKÝ, Pavel. Ilustrovaná encyklopedie české, moravské a slezské numismatiky. 3. opr. vyd. Praha: Libri, 2010. 312 s. ISBN 978-80-7277-411-1. 
  • Petráň Zdeněk, První české mince, Praha 1998.
  • Pošvář Jaroslav, Horní regál a jeho vývoj v českých zemích, NČČsl. 20, 1951, s.17–26.
  • Pošvář Jaroslav, Měna v Čechách, na Moravě a ve Slezsku do počátku 20. století, Praha 1977.
  • Pošvář Jaroslav, Mincovní regál v českých zemích, MNZ 1960, č.7, s.37nn.
  • Pošvář Jaroslav, O mincovních právech odvozených, MNZ 1961, č.8, s.89–99.
  • Sejbal Jiří, Dějiny peněz na Moravě, Brno 1979.
  • Sejbal Jiří, Základy peněžního vývoje, Praha 1977. ex. i nové vydání.
  • Skalský Gustav, Stručný přehled vývoje českého mincovnictví, Praha 1937.
  • Spáčil B., Česká měna, Praha 1973.
  • Staněk J. – Bajer J., Peníze v českých zemích, Praha 1995. ISBN 80-901893-1-8
  • Suchomel Dan – Videman Jan, Mincovnictví Olomouckých biskupů a arcibiskupů (1608 – 1820), Kroměříž 1997.
  • Šimek Eduard, České mince v peněžním oběhu druhé poloviny 16. století, Studie ČSAV, č. 5, Praha 1972.
  • Šmerda Jan, Denáry české a moravské, Brno 1996.
  • Vorel Petr, Od českého tolaru ke světovému dolaru, Praha 2003.
  • Vorel Petr, Od pražského groše ke koruně české (1300–2000), Praha 2000.
  • Vorel Petr, Monetary circulation in central Europe at the beginning of the Early Modern Age. Attempts to Establish a Shared Currency as an Aspect of the Political Culture of the 16th Century (1524–1573), Pardubice, Univerzita Pardubice 2006 (Univerzita Pardubice, Filozofická fakulta, Monographica VI)

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pomocné vědy historické
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Numismatika&oldid=23677707“