Přeskočit na obsah

Svatopluk Olomoucký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Svatopluk Olomoucký
Český kníže
Svatopluk Olomoucký, freska ze Znojemské rotundy.
Svatopluk Olomoucký, freska ze Znojemské rotundy.
Doba vlády1107–1109
Narození11. století
Olomouc
Úmrtí21. září 1109
Hlohov
PohřbenKlášter v Kladrubech (?)
PředchůdceBořivoj II.
NástupceVladislav I.
ManželkaN.N.
PotomciVáclav Jindřich Olomoucký
Jindřich
DynastiePřemyslovci
OtecOta I. Olomoucký
MatkaEufemie Uherská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatopluk (resp. Svatopluk Olomoucký, datum jeho narození neznámé, zemřel 21. září 1109) pocházel z olomoucké větve dynastie Přemyslovců, byl nejdříve knížetem olomouckého údělu v letech 1091–1107[1], v letech 1107–1109 pak českým knížetem.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Původ

[editovat | editovat zdroj]

Svatopluk byl nejspíše prvorozeným synem olomouckého údělného knížete Oty Olomouckého a Eufemie Uherské z rodu Arpádovců a otcovým nástupcem – společně se svým bratrem Otou II. Svatoplukovým dědem byl kníže Břetislav I., strýcem král Vratislav II.

Olomoucký údělník

[editovat | editovat zdroj]

Když v roce 1086 nebo 1087 Ota I. Olomoucký zemřel, jeho synové byli příliš mladí na převzetí údělu (Svatopluk se zřejmě narodil až v 80. letech 11. století). Král Vratislav v roce 1090 olomoucký úděl svěřil svému synovi Boleslavovi.

Eufemie Uherská se uchýlila k brněnskému údělníkovi, Otovu bratrovi Konrádovi. Konrád, který se snad pokusil hájit práva Otových synů, každopádně získal vládu nad celou Moravou. Vratislav se nakonec při obléhání Brna dostal do svízelné situace a jako svého nástupce uznal Konráda Brněnského. Někdy v této době (1091–1092) Eufemie začala spravovat Olomoucko. Po dosažení dospělosti, v roce 1095, převzal po své matce správu olomouckého údělu.[2]

Nároky na trůn

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1103 se Svatopluk účastnil spolu s knížetem Bořivojem II. tažení na Polsko, kde proti sobě o trůn bojovali Boleslav III. Křivoústý a Zbyhněv. Bořivoj získal 1000 hřiven od Křivoústého, aby nepodnikal další útoky. O tuto sumu se ale kníže s bratrancem nerozdělil, kvůli čemuž později Svatopluk vystupoval proti Bořivojovi II.

O dva roky později, v roce 1105 uskutečnil po dohodě s Polskem a Uherskem vojenskou výpravu do Čech, která měla odstranit Bořivoje II. a umožnit Svatoplukovi stát se českým knížetem. Nepodařilo se mu ale proniknout do Prahy. V roce 1107 tedy poslal k nyní už nedůvěřivému Bořivoji II. svého vyslance, který tvrdil, že přeběhl od Svatopluka na stranu Bořivoje. Pomluvil u knížete jeho přední rádce a spojence, že se prý sami spolčují se Svatoplukem. Bořivoj rázem ztratil oporu své moci a byl nucen uprchnout do Německa. Svatopluk se stal českým knížetem.

Český kníže

[editovat | editovat zdroj]
Svatoplukův denár

Ikona zvuku Poslechnout si článek · info

Tato zvuková nahrávka byla pořízena z revize data 7. 4. 2007, a nereflektuje změny po tomto datu.
Více namluvených článků • Nápověda

Brzy nato byl Svatopluk zajat králem Svaté říše římské Jindřichem V. Jindřich Svatopluka propustil až za slib obrovského výkupného (10 000 hřiven stříbra)[3], které si Svatopluk obstaral mimo jiné i vyrabováním četných českých kostelů a klášterů.

S Jindřichem V. se ale posléze usmířil a podnikl s ním tažení do Uherska. Morava byla mezitím přepadena Poláky a Svatopluk byl nucen se z Uher navrátit a nepřítele zahnat zpět. Krátce potom vpadli na Moravu Uhři, kníže jim vytáhl vstříc, ale v noci si o větévku vypíchl oko. Rozhodl se také vyřešit delší dobu trvající mocenskou rivalitu mezi Přemyslovci a rodem Vršovců. V roce 1108 nechal Vršovce i s jejich příbuznými povraždit a zmocnil se jejich držav. Měl to být trest za zradu, které se tento rod dopustil v době Svatoplukova vojenského tažení do Uher. Vršovci, tou dobou pověření správou země, se k Uhrům přidali a svého vladaře zradili.[4]

V únoru 1109 Svatopluk zaútočil na Nitru, vyraboval ji a odvezl si značnou kořist.[2] Posledním Svatoplukovým krokem bylo odvetné tažení do Polska roku 1109, opět spolu s Jindřichem V. Na cestě nedaleko Hlohova byl přepaden jezdcem a zezadu probodnut kopím. Vrahem byl pravděpodobně Vršovec Jan, syn Čestův, který byl o rok později dopaden a odsouzen k uřezání nosu a vyloupnutí očí.[5] Podle jiné verze měl být vrahem saský velmož Viprecht Grojčský, jenž byl švagrem Svatoplukem vypuzeného knížete Bořivoje II. Většina historiků se ale přiklání k tomu, že za atentátem stáli Vršovci.[4] Ostatky knížete byly pravděpodobně pohřbeny v kladrubském klášteře.

Potomci

[editovat | editovat zdroj]

S neznámou manželkou měl Svatopluk syna Václava Jindřicha (1107/8 – 1130), jemuž byl za kmotra Jindřich V.

Genealogie

[editovat | editovat zdroj]
Břetislav I.
zm. 10. ledna 1055 		  Jitka ze Svinibrodu
zm. 2. srpna 1058 		  Béla I. Uherský
nar. okolo 1016
zm. 11. září 1063 		  Ryksa Polská
nar. asi 1018
zm. po 1059
         
     
  Ota I. Olomoucký
zm. 9. června 1086/7 		  Eufemie Uherská
zm. 2. dubna 1111 		 
     
   
neznámá manželka
OO ? 		Svatopluk Olomoucký
zm. 21. září 1109
                   
  Václav Jindřich Olomoucký
nar. asi 1107
 zm. 1. března 1130
 

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ SCHELLE, Karel. Velké dějiny Zemí Koruny české. Tematická řada, Stát. Praha: Paseka, 2015. 649 s. ISBN 978-80-7432-652-3. S. 44. 
  2. ↑ a b KRUPKA, Jaroslav. Krvavý kníže Svatopluk Olomoucký: Dal vyvraždit Vršovce, sám dostal ránu do zad. Deník.cz. 2024-09-21. Dostupné online [cit. 2024-09-21]. 
  3. ↑ Ecce Homo - kníže Svatopluk z rodu Přemyslovců. Brno [online]. 2004-09-21 [cit. 2024-09-21]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Svatopluka Olomouckého dohnala touha po pomstě, skončil s kopím v těle – G.cz. G.cz. 2020-09-21. Dostupné online [cit. 2024-09-21]. 
  5. ↑ HÄNDL, Richard. Šedé eminence v české historii. Ilustrace Jiří Šorm. 1. vyd. Brno: Jota, 2016. 264 s. ISBN 978-80-7462-650-0. S. 37. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Předchůdce:
Bořivoj II. 		Znak z doby nástupu Český kníže
Svatopluk Olomoucký
1107–1109 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Vladislav I.
Čeští panovníci
Mytičtí panovníci
(do 9. století)
První mytičtí panovníci
Mytičtí Přemyslovci
Přemyslovci
(9. století–1306)
Bořivoj I. (872?–883?) • Strojmír (883?–885?) • Bořivoj I. (875?–889) • Spytihněv I. (894–915) • Vratislav I. (915–921) • svatý Václav (921–935) • Boleslav I. (935–972) • Boleslav II. (972–999) • Boleslav III. (999–1002) • Boleslav Chrabrý¹ (1003–1004) • Vladivoj? • Jaromír (1004–1012) • Oldřich (1012–1033) • Jaromír (1033–1034) • Břetislav I. (1034–1055) • Spytihněv II. (1055–1061) • Vratislav II. (1061–1092) • Konrád I. Brněnský (1092) • Břetislav II. (1092–1100) • Bořivoj II. (1100–1107) • Svatopluk Olomoucký (1107–1109) • Vladislav I. (1109–1117) • Bořivoj II. (1117–1120) • Vladislav I. (1120–1125) • Soběslav I. (1125–1140) • Vladislav II. (1140–1172) • Bedřich (1172–1173) • Soběslav II. (1173–1178) • Bedřich (1178–1189) • Konrád II. Ota (1189–1191) • Václav II. (1191–1192) • Přemysl Otakar I. (1192–1193) • Jindřich Břetislav (1193–1197) • Vladislav Jindřich (1197) • Přemysl Otakar I. (1198–1230) • Václav I. (1230–1253) • Přemysl Otakar II. (1253–1278) • Václav II. (1278–1305) • Václav III. (1305–1306)
Nedynastičtí
(1306–1310)
Jindřich Korutanský (1306) • Rudolf Habsburský (1306–1307) • Jindřich Korutanský (1307–1310)
Lucemburkové
(1310–1437)
Jan Lucemburský (1310–1346) • Karel IV. (1346–1378) • Václav IV. (1378–1419) • Zikmund Lucemburský (1419–1437)
Habsburkové
(1437–1457)
Albrecht II. Habsburský (1438–1439) • interregnum (1439–1453) • Ladislav Pohrobek (1453–1457)
Nedynastičtí
(1457–1471)
Jiří z Poděbrad (1458–1471) • Matyáš Korvín² (1458–1490)
Jagellonci
(1471–1526)
Vladislav Jagellonský (1471–1516) • Ludvík Jagellonský (1516–1526)
Habsburkové
(1526–1780)
Ferdinand I. Habsburský (1526–1564) • Maxmilián II. Habsburský (1564–1576) • Rudolf II. (1576–1611) • Matyáš Habsburský (1611–1619) • Ferdinand II. Habsburský (1619–1637) • Fridrich Falcký³ (1619–1620) • Ferdinand III. Habsburský (1637–1657) • Ferdinand IV. Habsburský • Leopold I. (1657–1705) • Josef I. Habsburský (1705–1711) • Karel VI. (1711–1740) • Marie Terezie (1740–1780) • Karel VII. Bavorský³ (1741–1743)
Habsburko-Lotrinkové
(1780–1918)
Josef II. (1780–1790) • Leopold II. (1790–1792) • František I. Rakouský (1792–1835) • Ferdinand I. Dobrotivý (1835–1848) • František Josef I. (1848–1916) • Karel I. (1916–1918)
¹ Piastovec, ² vládce vedlejších zemí Koruny české, ³ vzdorokrál z rodu Wittelsbachů
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Svatopluk_Olomoucký&oldid=24256678“