Nikolaj Nagy
| Nikolaj Nagy | |
|---|---|
| Rodné jméno | Nykolaj Noď |
| Narození | 1819 Nyírvasvári |
| Úmrtí | 11. červen 1862 Vídeň |
| Pseudonym | Pannonijan |
| Povolání | spisovatel, sbormistr, učitel, folklorista, buditel a řeckokatolický kněz |
| Etnikum | Rusín |
| Témata | rusínský folklór |
| Literární hnutí | rusínofilské křidlo rusínského národní obrození |
| Významná díla | Ruský slavík |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Nikolaj Nagy[1] (rusínsky Николай Нодь, Nykolaj Noď, ukrajinsky Микола Нодь, Mykola Noď, 1819 Nyírvasvári – 11. červen 1862 Vídeň[2]) byl rusínský spisovatel, sbormistr, učitel, folklorista, buditel a řeckokatolický kněz. Nikolaj byl jeden z rusínských folkloristů a buditelů sídlící ve Vídni, kde byl farářem v řeckokatolickém kostele sv. Barbory a následně také rektorem na Barbareu.[1][3]
Život
[editovat | editovat zdroj]Nikolaj se narodil v roce 1819 v obci Nyírvasvári v rusínské abovské enklávě na dnešním severovýchodě Maďarska, nedaleko hranic s Ukrajinou. Studoval na řeckokatolickém semináři v Užhorodě, kde jeho učitelem hudby a sborového zpěvu byl Konstantin Matezonský. Na kněze byl vysvěcen v roce 1843 a stal se farářem v Marmarošské Sihoti. V Sihoti nechal zřídit církevní sbor a rusínskou školu. Poté byl přeložen do Užhorodu, kde vyučoval na řeckokatolickém semináři.[1][2]
V roce 1849 se stal farářem v řeckokatolickém kostele sv. Barbory ve Vídni.[2] Zde se stal i rektorem na Barbareu.[3] Jeho zdraví se zhoršilo po konci maďarské revoluce, po ní byl církevním cenzorem prohlášen za rusofila, což vedlo k jeho izolaci a předčasné smrti. Nikolaj Noď zemřel 11. června 1862 ve Vídni.[2]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Nikolaj Nagy byl sběratelem folkóru a v roce 1851 sestavil sborník rusínských písní Ruský Slavík a také sborník pro děti Památka z pouti pro hodné děti.[1][2] Také spolčně s Alexanderem Duchnovičem tiskl ve Vídni časopis Zpravodaj. Do Zpravodaje a každoročních almanachů Pozdrav od Rusínů psal články. Byl členem Literárního spolku Prešovského. Nikolaj také tvořil písně, kde si bral inspiraci od lidových písní.[3] Mezi jeho nejznámější písně patří Máj, Kdo tam klepe, Při bříze, Studená rosa, Stojící ulán.[4]
Nikolaj Nagy psal rusínsky, především jeho rodným rusínským dialektem, ale některá důležitější díla jsou psány do stylu ruštiny či církevní slovanštiny.[3][5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Николай Нодь na rusínské Wikipedii a Нодь Микола na ukrajinské Wikipedii.
- ↑ a b c d POP, Ivan Ivanovič. Podkarpatská Rus: osobnosti její historie, vědy a kultury. 1. vyd. vyd. Praha: Libri 311 s. ISBN 978-80-7277-370-1.
- ↑ a b c d e Encyclopedia of Rusyn history and culture. Příprava vydání Paul R. Magocsi, I. I. Pop. Toronto ; Buffalo: University of Toronto Press 520 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8020-3566-0. OCLC ocm49047693 OCLC: ocm49047693.
- ↑ a b c d NEDZELSKÝ, Eugenij. Очеркъ карпаторусской литературы. Užhorod: [s.n.], 1932. (rusky)
- ↑ Krajeznavčyj slovnyk rusyniv-ukrïnciv: prjašivščyna. Příprava vydání Fedir M. Kovač, Fedir M. Kovač, Sojuz Rusyniv-Ukraïnciv Slovac'koï Respubliky. 1. vyd. vyd. Prjašiv: Sojuz Rusyniv-Ukraïnciv Slovacʹkoï Respubliky 496 s. (Rusyny-Ukraïnci prjašivščyny). ISBN 978-80-85137-15-6.
- ↑ MOZER, Michael. Причинки до історії української мови. [s.l.]: Nova Kniha, 2011. 848 s.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Krajeznavčyj slovnyk rusyniv-ukrïnciv: prjašivščyna. Příprava vydání Fedir M. Kovač, Fedir M. Kovač, Sojuz Rusyniv-Ukraïnciv Slovac'koï Respubliky. 1. vyd. vyd. Prjašiv: Sojuz Rusyniv-Ukraïnciv Slovacʹkoï Respubliky 496 s. (Rusyny-Ukraïnci prjašivščyny). ISBN 978-80-85137-15-6.
- Encyclopedia of Rusyn history and culture. Příprava vydání Paul R. Magocsi, I. I. Pop. Toronto ; Buffalo: University of Toronto Press 520 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8020-3566-0. OCLC ocm49047693 OCLC: ocm49047693.
- MOZER, Michael. Причинки до історії української мови. [s.l.]: Nova Kniha, 2011. 848 s.
- NEDZELSKÝ, Eugenij. Очеркъ карпаторусской литературы. Užhorod: [s.n.], 1932. (rusky)
- POP, Ivan Ivanovič. Podkarpatská Rus: osobnosti její historie, vědy a kultury. 1. vyd. vyd. Praha: Libri 311 s. ISBN 978-80-7277-370-1.