Literární spolek Prešovský
| Literární spolek Prešovský Литературное заведеніе пряшевское | |
|---|---|
 druhý rusínský almanach nazvaný Pozdrav od Rusínů na rok 1951 vydaný spolkem v roce 1850 | |
| Nástupce | Spolek svatého Jana Křtitele a Spolek svatého Vasilije Velikého |
| Zakladatel | Alexander Duchnovič |
| Vznik | 1850 |
| Zánik | 1853 |
| Účel | kultura, literatura, vydavatelská činnost, osvěta |
| Sídlo | Prešov |
| Působnost | Slovensko |
| Úřední jazyk | rusínština, ruština, jazyčije (některá díla) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Literární spolek Prešovský (rusky Литературное заведеніе пряшевское, rusínsky Пряшовскый литературный сполок) byl první rusínský literární spolek, který v roce 1850 založil kněz a rusínský buditel Alexander Duchnovič.[1][2][3][4] Úlohou spolku bylo sjednotit rusínskou literárně činnou inteligenci, založit literární časopis, vytvořit tiskárnu s cyrilicí a založit muzeum rusínské kultury.[1][2][4] Samotný vznik instituce povolil a podpořil i prešovský biskup Jozef Gaganec.[3]
Členové spolku nebyli pouze rusínští literáti, ale do spolku se přidali také i slovenští a čeští spisovatelé, mezi rusínské členy patřili bratři Viktor a Adolf Dobrjanští, Anton Rubij, Alexandr Pavlovič, Andrej Baluďanský a Nikolaj Noď, mezi slovenské členy patřili Bohuslav Nosák a jeho bratr Bohumil Nosák, Peter Kellner a Jan Andraščík a mezi české členy patřili literární úředníci, kteří kontrolovali činnost spolku.[3][4] Císařským nařízením byl spolek zrušen, během tří let existence dokázal spolek vydat 12 rusínských knih a také dva další almanachy, Pozdravení od Rusínů na rok 1851 a 1852, učebnici Krátký zeměpis dle Rusínů, katechismus a modlitební sborník Chléb duše neboli náboženské modlitby a písně východních kostelů a pravoslavných křesťanů, vydaný v roce 1851 a stal se nejpopulárnější modlitebnou knihou knihou rusínských věřících.[1][3][4][5] Během existence spolku se nepodařilo vytvořit literární časopis a ani tiskárnu s cyrilicí, ale ve své době byl zařazen k podobným slovanským obrozeneckým organizacím jako byla Matice česká či Matice slovenská a také pomohl k vytvoření dalších rusínských literárních spolků, ty nejznámější jsou Spolek svatého Jana Křtitele a Spolek svatého Vasilije Velikého.[2][4][6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Пряшовскый литературный сполок na rusínské Wikipedii a Пряшівська літературна спілка na ukrajinské Wikipedii.
- ↑ a b c POP, Ivan Ivanovič. Malé dejiny Rusínov. 2. vydanie. vyd. Bratislava: Združenie inteligencie Rusínov Slovenska 240 s. ISBN 978-80-973455-1-8.
- ↑ a b c Encyclopedia of Rusyn history and culture. Příprava vydání Paul R. Magocsi, I. I. Pop. Toronto ; Buffalo: University of Toronto Press 520 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8020-3566-0. OCLC ocm49047693 OCLC: ocm49047693.
- ↑ a b c d PAVLIČ, Michal. ПгДр. Кветослава Копорова, ПгД.: Сполок русиньскых писателїв і ёго роль в пестованю літературного языка Pусинів на Cловакії - rusynlit.sk [online]. 2018-09-11 [cit. 2024-09-30]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b c d e POPOV, Ivan Ivanovič. Podkarpatská Rus: osobnosti její historie, vědy a kultury. 1. vyd. vyd. Praha: Libri 311 s. ISBN 978-80-7277-370-1.
- ↑ BESKYD, Gavrilo. Николай Бескид на благо Русинів. Užhorod: Vydavatelství V. Paďaka, 2005. S. 45-46.
- ↑ MAGOCSI, Paul R.; MAGOCSI, Paul R. Národ znikadial': ilustrovaná história karpatských Rusínov. Prešov: Rusín a L'udové NovinY 116 s. ISBN 978-80-88769-80-4.