Neteř biskupova
| Neteř biskupova (Biskupova neteř) | |
|---|---|
 Josef Bartovský (1925) | |
| Základní informace | |
| Žánr | hudební veselohra |
| Skladatel | Josef Bartovský |
| Libretista | Josef Bartovský |
| Počet dějství | 1 |
| Originální jazyk | čeština (chorvatština) |
| Literární předloha | Milan Begović: Biskupova sinovica |
| Datum vzniku | 1938 |
| Premiéra | 20. prosince 1946, Plzeň, Městské divadlo |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Neteř biskupova nebo též Biskupova neteř je komická opera („hudební veselohra“) o jednom jednání českého skladatele Josefa Bartovského na libreto, které skladatel upravil a přeložil podle stejnojmenné komické aktovky chorvatského spisovatele Milana Begoviće.[1][2] (Podle Jana Branbergera byla složena původně na text srbochorvatský.[3])
Vznik a historie
[editovat | editovat zdroj]Bartovský tuto komickou aktovku napsal již roku 1938, uvedena byla až po druhé světové válce. Premiéra se konala 20. prosince 1946, a to – stejně jako v případě všech ostatních profesionálně provedených oper tohoto plzeňského skladatele – v Městském divadle v Plzni. Divadlo ji tehdy uvedlo v kombinaci se starší operní aktovkou U Božích muk rovněž plzeňského skladatele Stanislava Sudy. Oproti skladatelově originální verzi názvu Neteř biskupova divadlo zvolilo modernější Biskupova neteř.[4] Bartovský následně roku 1940 napsal další operu podle Begovićovy aktovky, totiž hudební veselohru Lopucha, ta však nikdy uvedena nebyla.[2] Ani Neteř biskupova nebyla vícekrát nastudována.
Osoby a první obsazení
[editovat | editovat zdroj]
| osoba | hlasový obor[3] | premiéra (20. prosince 1946)[4] |
|---|---|---|
| Biskup orleánský | bas | Vladimír Bauer |
| Jeanne-Marie, jeho neteř | soprán | Vlasta Severová |
| Gaston, páže | tenor | Alfons Šoun |
| Markýz de Chapeaurouge | tenor | Oldřich Černoch |
| Biskupův majordom | baryton | Josef Jakš |
| Vikář | tenor | Antonín Zlesák |
| Sluha | tenor | Karel Sommer |
| Tři famulové (soprány) | ||
| Dirigent: Josef Bartovský | ||
| Režie: Josef Kouba | ||
| Výprava: Antonín Calta | ||
| Choreografie: Slavibor Jindřich | ||
Děj opery
[editovat | editovat zdroj]_-_WGA08063.jpg)
(V ložnici biskupa orleánského, na sklonku starého režimu) Je večer a biskupův věrný majordomus se třemi famuly připravují lože pro Jeho Excelenci. Ta se dnes vrací ze svatby své neteře Jeanne-Marie se starým markýzem de Chapeaurouge. Z biskupova doprovodu nejprve vstupuje jeho páže Gaston, kterého poslal biskup domů předem, protože se zdál nemocný. Gaston je zesláblý a horečnatý, a i když příčinu svého rozpoložení – totiž lásku k Jeanne-Marie – skrývá, majordomus se jí snadno dovtípí. Ač se to nezdá, býval totiž i monsignore v mládí veselý chlapík a v doprovodu nynějšího majordoma v Paříži užíval života naplno po všech stránkách, ba dokonce bral taneční hodiny u slavné Marie-Madeleine Guimardové, jejíž portrét od Fragonarda dosud zdobí biskupovu ložnici.
Je k půlnoci. Biskup dorazí v dobré náladě ze svatební hostiny. Pochvaluje si, že Jeanne-Marie podle všeho nese svůj osud statečně. Rozděluje poslední pokyny – svému vikáři vrací koncept zítřejšího kázání, v němž jen vyškrtl některé příliš vášnivé útoky na neznaboha Voltaira, a Gastonovi dává praktické rady pro jeho zítřejší odjezd na studia do Paříže, nějaké peníze, jakož i doporučující dopis pro slečnu Guimardovou. Soucítí s pážetem, o jehož citech k Jeanne-Marie ví, ale její rodina ji markýzi zasnoubila už jako malé dítě, náhradou za nesplacenou půjčku, a Gaston se s tím má smířit.
Gaston pomáhá biskupovi s převlékáním do nočního úboru, když v tom vběhne Jeanne-Marie. Prchá před svatební nocí s novomanželem, ale biskupovi vypráví, že se k jejímu loži blížil nějaký bílý duch a strašně ji vyděsil. Biskupovy námitky umlčí tím, že si umane naučit ho tančit allemandu. Biskup se milované neteři poddává. Je ohlášen markýz a Jeanne-Marie skokem mizí v načechrané biskupově posteli.
Markýz však nereklamuje svou ženu zpět, jen jí přináší krabici bonbonů. Jeanne-Marie vykoukne z polštářů. Je prý hotova chotě následovat, ale diktuje si podmínky: musí ihned poslat Gastona do Paříže, aby pro ni nakoupil lehké kupé, čtyřiadvacet párů střevíců, dvacet klobouků a tak dále, včetně domácích mazlíčků jako opici a papouška. Markýz žádosti vyhoví a svěřuje Gastonovi k obstarání těchto dámských nezbytností značnou sumu peněz. Jeanne-Marie tedy opouští své útočiště a odchází s markýzem. Ten ovšem netuší, že se s Gastonem smluvila na útěku a zítra ho bude doprovázet do Paříže.
Spokojený Gaston pomáhá neméně spokojenému biskupovi do lože. Jeho Excelence si libuje, jak jsou podušky od Jeanne-Marie příjemně vyhřáty, a dává si na dobrou noc nechat číst novou kapitolu z Voltairovy Panny.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 179.
- ↑ a b KOLOFÍKOVÁ, Klára. Bartovský, Josef. In: MACEK, Petr. Český hudební slovník osob a institucí. Brno: Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, 2015. Dostupné online. Archivováno 21. 10. 2017 na Wayback Machine.
- ↑ a b c BRANBERGER, Jan. Svět v opeře. Praha: Orbis, 1947. 805 s. S. 30–31.
- ↑ a b Virtuální studovna – Inscenace – U božích muk, Biskupova neteř [online]. Praha: Institut umění – Divadelní ústav [cit. 2017-10-20]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 179.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Dílo Biskupova sinovica ve Wikizdrojích (chorvatsky) (původní text Begovićovy veselohry)
