Muchomůrka vejčitá
 Muchomůrka vejčitá | |
|---|---|
 Muchomůrka vejčitá | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | stopkovýtrusé (Basidiomycota) |
| Pododdělení | Agaricomycotina |
| Třída | Agaricomycetes |
| Řád | lupenotvaré (Agaricales) |
| Čeleď | muchomůrkovité (Amanitaceae) |
| Rod | muchomůrka (Amanita) |
| Binomické jméno | |
| Amanita ovoidea (Bull.) Link 1833 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Muchomůrka vejčitá (Amanita ovoidea Link 1833) je velmi vzácná houba z čeledi muchomůrkovitých. Roste v teplých oblastech, v České republice pod duby.
Synonyma
[editovat | editovat zdroj]- české názvy
- katmanka bělostná[1]
- muchomůrka vejčitá
Vzhled
[editovat | editovat zdroj]
Makroskopický
[editovat | editovat zdroj]Klobouk dosahuje 100 – 200 (300) milimetrů[2], v mládí je polokulovitý až poduškovitý, později téměř plochý. Povrch má v mládí pomoučený, bílý, později hedvábně lesklý a na temeni někdy slámově nažloutlý. Okraje klobouku mohou nést drolivé zbytky vela, na povrchu v dospělosti velum většinou zcela chybí.[3][4]
Lupeny jsou bílé, volné, bříškaté a na ostří vločkaté.[4]
Třeň dosahuje 100 – 150 (200) × 20 – 60 milimetrů, je bílý, plný a směrem dolů se rozšiřuje ve vejčitou hlízu 30 – 80 milimetrů širokou, často kořenující.[4][3][2] Hlízu kryje bělavá až krémová pochva, která po otlačení nabíhá do rezavo-okrova.[3] V horní části třeně je umístěn prsten, který během růstu mizí - předtím je poměrně masitý, snadno drolivý a vločkovitý.[3] Povrch třeně je pomoučený až jemně šupinkatý.[4]
Dužnina houby je bílá, v dospělosti má nepříjemný pach připomínající rybinu nebo mořské řasy.[3]
Mikroskopický
[editovat | editovat zdroj]Výtrusný prach je krémový spóry mají elipsovitý tvar, dosahují 9 - 12 × 6 - 8 μm a jsou amyloidní.
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Roste v oblastech teplomilné květeny na podkladech se zvýšeným obsahem vápníku.[5] Žije jako mykorhizní symbiont listnatých stromů – dubů a borovic.[3] Fruktifikuje od července do září.[4]
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Roste v severní Africe (Alžír, Egypt, Maroko), Asii (Kazachstán) a v Evropě, kde je rozšířená v následujících zemích: Bulharsko, Francie, Itálie (Sardinie), býv. Jugoslávie, Německo, Portugalsko, Rakousko, Slovensko, Švýcarsko, Španělsko (Baleáry), Ukrajina a Velká Británie.[4]
Patrně nejstarší publikovaný nález z území současné České republiky byl učiněn 3. srpna 1927 na Brněnsku českým mykologem Františkem Skyvou a učitelem Švestkou. V roce 1934 již uvádí Veselý také nález z oblasti Čech z okolí Slaného.[6] Poslední nálezy z oblasti Čech pocházejí z poloviny 20. století,[4] na Moravě byla nalezena i recentně.[5]
Území České republiky tvoří severní hranici areálu výskytu. Byly odtud publikovány nálezy mimo jiné z následujících chráněných území:
Záměna
[editovat | editovat zdroj]V důsledku zbarvení a růstu v teplých oblastech pod listnáči může být zaměněna s dalšími světle zbarvenými druhy podobných stanovišť. Většina z nich je v České republice vzácná, případně se vyskytuje pouze v jižní Evropě:
- muchomůrka šiškovitá (Amanita strobiliformis) – více útržků vela (šupiny) na klobouku, méně véla po obvodu klobouku
- muchomůrka ježatohlavá (Amanita solitaria) – drobnější, zašpičatělé šupiny na klobouku
- muchomůrka Vittadiniho (Amanita vittadinii) – třeň u báze neztloustlý a hustě pokrytý odstávajícími šupinami vela
- muchomůrka hnědošupinná (Amanita codinae) – středomořský druh, v ČR doposud neobjevena
- muchomůrka štíhlá (Amanita gracilior) – středomořský druh, v ČR doposud neobjevena
- muchomůrka bedlovitá (Amanita lepiotoides) – středomořský druh, v ČR doposud neobjevena, dužnina na řezu červená
- muchomůrka středozemní (Amanita proxima) – středomořský druh, v ČR doposud neobjevena, oranžový kalich
- muchomůrka krátkonohá (Amanita curtipes) – středomořský druh, v ČR doposud neobjevena, pomíjivý prsten, výrazný kalich
- muchomůrka těžká (Amanita ponderosa) – středomořský druh, v ČR doposud neobjevena, pomíjivý prsten, výrazný kalich
_Fr._(160357).jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Ochrana
[editovat | editovat zdroj]Muchomůrka vejčitá je zařazena do Červeného seznamu (2006) jako kriticky ohrožený druh (CR)[5] Je zahrnuta i do Červené knihy jako kriticky ohrožený druh (E).[4] Efektivní ochranu lze zajistit jen formou územní ochrany a za předpokladu zachování druhové skladby dřevin a šetrného hospodaření v lesích.[4] O nálezech je vhodné informovat nejbližší mykologické pracoviště.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SKYVA, František. Tři nové houby pro Moravu (Trois espèces nouvelles pour Morava). In: VELENOVSKÝ, Josef. Mykologia. Praha: Československý klub mykologický, 1927. Ročník / svazek IV / 7-8. Kapitola Amanita ovoidea, s. 92–94.
- ↑ a b HAGARA, Vladislav. Ottova encyklopedie hub. Praha: Ottovo nakladatelství, 2015. 1152 s. ISBN 978-80-7451-407-4. Kapitola Muchomůrka vejčitá, s. 874.
- ↑ a b c d e f BERAN, Miroslav; HOLEC, Jan. Přehled hub střední Evropy. Ilustrace Bielich. Praha: Academia, 2012. 624 s. ISBN 978-80-200-2077-2. S. 352.
- ↑ a b c d e f g h i KOTLABA, František, a kolektiv. Červená kniha 4: ohrozených a vzácnych druhov rastlín a živočíchov SR a ČR. Bratislava: Príroda, 1995. 220 s. ISBN 80-07-00735-0. Kapitola Muchotrávka vajcovitá, s. 83. (slovensky)
- ↑ a b c d e BIEBEROVÁ, Zuzana. Amanita ovoidea (Bull.: Fr.) Link. In: HOLEC, Jan; BERAN, Miroslav. Červený seznam hub (makromycetů) České republiky. Praha: Příroda, 2006. Dostupné online. Archivováno 9. 1. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ VESELÝ, Rudolf. Atlas hub evropských, Amanita - muchomůrka. Příprava vydání Karel Kavina, Albert Pilát. Svazek I.. Praha: Karel Kavina a Albert Pilát vlastním nákladem, 1934. 80 s. Kapitola 11. Amanita ovoidea (Bull.) Pers. Muchomůrka vejčitá., s. 8.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- SKYVA, František. Tři nové houby pro Moravu (Trois espèces nouvelles pour Morava). In: VELENOVSKÝ, Josef. Mykologia. Praha: Československý klub mykologický, 1927. Ročník / svazek IV / 7-8. Kapitola Amanita ovoidea, s. 92–94.
- VESELÝ, Rudolf. Atlas hub evropských, Amanita - muchomůrka. Příprava vydání Karel Kavina, Albert Pilát. Svazek I.. Praha: Karel Kavina a Albert Pilát vlastním nákladem, 1934. 80 s. Kapitola 11. Amanita ovoidea (Bull.) Pers. Muchomůrka vejčitá., s. 8.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu muchomůrka vejčitá na Wikimedia Commons 
Taxon Amanita ovoidea ve Wikidruzích
Slovníkové heslo vejčitý ve Wikislovníku- BioLib.cz – Amanita ovoidea (muchomůrka vejčitá) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.
