Josef Velenovský

Josef Velenovský
Josef Velenovský
	Josef Velenovský
Narození	22. dubna 1858; Čekanice; Rakouské císařství
Úmrtí	7. května 1949 (ve věku 91 let); Mnichovice; Československo
Alma mater	Univerzita Karlova; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	botanik, pteridolog, bryolog, filozof, pedagog, mykolog, paleontolog, přírodovědec, učitel, spisovatel a sběratel rostlin
Zaměstnavatel	Univerzita Karlova
Příbuzní	Josef Velenovský (synovec)
Podpis
Citát
	Vědecké otázky se hlasováním neřeší.
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Velenovský (22. dubna 1858, Čekanice^[1] – 7. května 1949, Mnichovice) byl český botanik, mykolog a filozof, profesor Univerzity Karlovy.

Životopis

V letech 1878–1883 vystudoval na Karlově univerzitě botaniku a filozofii. Byl žákem Ladislava Čelakovského, navštěvoval i botanické přednášky Moritze Willkomma. Velmi cenná je Velenovského latinsky psaná květena Bulharska Flora Bulgarica (1891). Velenovský publikoval také díla z oborů morfologie rostlin, mykologie, bryologie a paleobotaniky. Významná je jeho Srovnávací morfologie rostlin (1905). V r.1885 se na UK habilitoval, 1892 byl jmenován mimořádným a 1898 řádným profesorem botaniky (na UK působil do r. 1927, mj. s Bohumilem Němcem, 1873–1966, orientovaným na rostlinnou anatomii a fyziologii). Významných badatelských výsledků dosáhl zejména v oblasti mykologie a srovnávací morfologie rostlin. V Praze založil Botanický ústav a řídil tamější botanickou zahradu.

Svéráznými úvahami, především ve spisu Přírodní filozofie, zasáhl i do filozofie, kde chtěl navázat na Marešovu kritiku pozitivismu, naturalismu a na jeho úvahy metodologické. Při tom (a při studiu paranormálních jevů) se dostal pod vliv krajního spiritualismu, okultismu. Karel Vorovka ho označil za „magického idealistu“ (a své recenze I. a II. dílu Přírodní filozofie v Naší vědě zařadil do seznamu svých publikací „týkajících se okultismu“). Základními kategoriemi V. přírodní filozofie jsou hmota, duch, éter. Hmota je všude v prostoru spojena éterem s duchem, duch je pojítkem všeho, a proto duchovní svět je tím pravým světem (F. Krejčí psal v této souvislosti o V. „kosmickém psychismu“). Proti evolučnímu názoru kladl asi dvacet nových principů, např. princip organické harmonie (vzájemné podpory živočichů). Ve V. příspěvcích o otázkách společenských, kulturních a politických je zřejmý jeho politický konzervatismus a odpor vůči domácí „realistické tradici“.

Josef Velenovský má v Mezinárodním rejstříku jmen rostlin zkratku Velen..^[2]

Publikace výběr

1887 Atlas rostlinstva pro školu a dům
1889 Květena českého cenomanu, 1889–90;
1891 Flora Bulgarica I–II, 1891;
1897 Mechy české
1903 Játrovky české I–III, 1901–03;
1907 Srovnávací morfologie rostlin, 1905, něm. 1905–07;
1920 Přírodní filosofie I (díl přírodnický)
1922 Přírodní filosofie II (díl kulturní)
1926 Systematická botanika I–VI, 1922–26;
1931 Flora cretacea I–IV, 1926–31;
1928 Obrázky
1932 Literární studie
1934 Monographia Discomycetum Bohemiae I–II
1935 Poslední moudrost čili Nauka o kosmickém duchovnu
1882. Die Flora der böhmischen Kreideformation
1886 Beiträge zur Kenntniss der bulgarischen Flora
1891 Flora Bulgarica. Descriptio … systematica plantarum vascularium in principatu Bulgariae sponte nascentium
1892 O biologii a morfologii rodu Monesis, etc. Con resumen en alemán
1892 O morfologii rostlin cevnatých tajnosnubných, etc. Boh. & Ger
1892 O Phyllokladiích rodu Danaë, etc.

Velenovský, J. (1920). České Houby 1: 1-200.
Velenovský, J. (1920). České Houby 2: 201-424.
Velenovský, J. (1921). České Houby 3: 425-632.
Velenovský, J. (1922). České Houby 4-5: 633-950.
Velenovský, J. (1926). Nové druhy rodu Daedakea v Čechách. Mykologia 3 (7-8): 100-103.
Velenovský, J. (1934). Monographia Discomycetum Bohemiae 1: 1-436. Czechoslovakia, Prague.
Velenovský, J. (1939). Novitates Mycologicae. 1-211.
Velenovský, J. (1947). Novitates mycologicae novissimae. Opera Botanica Čechica 4: 1-167, 2 pls.

Druhy pojmenované po Velenovském

Astragalus velenovskyi Nábělek 1923
Boletus velenovskýi Smotlacha 1912
Bryomyces velenovskyi (Bubák) Döbbeler
Centaurea velenovskyi Adamović 1894
Cyanus velenovskyi Adamović, Wagenitz et Greuter 2003
Cortinarius velenovskyanus Moënne-Locc. et Reumaux 1997
Daphne velenovskyi Halda 1981
Entoloma velenovskyi Noordel. 1979
Galium velenovskyi Ančev 1975
Hilpertia velenovskyi (Schiffn.) Zander 1989
Mollisia velenovskyi Gminder 2006
Naucoria velenovskyi Pilát 1930
Russula velenovskyi Melzer et Zvára 1927
Spooneromyces velenovskyi (Vacek ex Svrček) Van Vooren 2014
Tortula velenovskyi Schiffn. 1893
Trifolium velenovskyi Vandas ex Velen. 1891
A.V. Frič pojmenoval svůj nález Notocactus velenovsky, dnes je považován za formu Notocactus floricomus.

Reference

↑ Matriční záznam o narození a křtu
↑ BRUMMITT, Richard Kenneth; POWELL, C. E. Authors of Plant Names. Kew: Royal Botanical Gardens, 1992. Dostupné online. ISBN 1-84246-085-4. (anglicky) Mezinárodní rejstřík jmen rostlin je zapracován do seznamu botaniků a mykologů dle zkratek.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Velenovský na Wikimedia Commons
Osoba Josef Velenovský ve Wikicitátech
Autor Josef Velenovský ve Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Velenovský
Josef Velenovský (1858–1949)
Pro autorskou značku Velen. eviduje databáze IPNI tento seznam popsaných rostlin.

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu

[2] BRUMMITT, Richard Kenneth; POWELL, C. E. Authors of Plant Names. Kew: Royal Botanical Gardens, 1992. Dostupné online. ISBN 1-84246-085-4. (anglicky) Mezinárodní rejstřík jmen rostlin je zapracován do seznamu botaniků a mykologů dle zkratek.

[1]

[2]