Přeskočit na obsah

Károly Khuen-Héderváry

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Károly Khuen-Héderváry
Ministerský předseda Uherského království
Ve funkci:
17. ledna 1910 – 16. dubna 1912
PředchůdceSándor Wekerle
NástupceLászló Lukács
Ve funkci:
27. června 1903 – 3. listopadu 1903
PředchůdceKálmán Széll
NástupceIstván Tisza
Chorvatský bán
Ve funkci:
4. prosince 1883 – 27. června 1903
PředchůdceHermann von Ramberg
NástupceTeodor Pejačević
Stranická příslušnost
ČlenstvíLiberální strana
Národní strana práce
Spojená opozice
Narození23. května 1849
Jeseník
Úmrtí16. února 1918 (ve věku 68 let)
Budapešť
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě
ChoťMargit Teleki de Szék
RodičeAntal Khuen-Héderváry (1817–1886) a Angelika Izdenczy (1823–1894)
DětiSándor Khuen-Héderváry
Károly Khuen-Héderváry
PříbuzníAntal Khuen (bratr)
Alma materCisterciácké gymnázium v Budapešti (do 1867)
Právnická fakulta v Záhřebu (do 1871)
Piaristické gymnázium v Budapešti
Profesepolitik a diplomat
OceněníŘád zlatého rouna (1891)
CommonsKároly Khuen-Héderváry
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Károly Khuen-Héderváry hrabě de Hédervár (německy Carl Borromeus Anton Josef Maria Wilhelm Graf Khuen-Belasi-Héderváry, Graf zu Lichtenberg, Freiherr von Neu Lembach und Gandegg) (23. května 1849 Jeseník – 16. února 1918 Budapešť) byl uherský šlechtic a rakousko-uherský politik. Jako absolvent práv se od mládí uplatňoval v politice a ve státní správě. Dvacet let zastával funkci chorvatského bána (1883–1903) a poté byl dvakrát uherským předsedou vlády (1903, 1910–1912).

Biografie

[editovat | editovat zdroj]
Károly Khuen-Héderváry jako uherský ministerský předseda (1903)
Zámek Hédervár, hlavní sídlo rodu Khuen-Héderváry 1873–1945

Pocházel ze starého šlechtického rodu Khuen-Belasi usazeného od 117. století v Chorvatsku. Narodil se jako nejstarší syn do početné rodiny hraběte Antona Khuena (1817-1886) a jeho manželky Angeliky, rozené baronky Izdenczyové (1823–1894).[1] Jeho rodištěm byl hotel U císaře rakouského v Jeseníku, protože otec byl v té době pacientem Vinzenze Priessnitze.[2] V Jeseníku rodina strávila několik let, později se přesunula na rodové statky v Chorvatsku. Károly studoval na církevních gymnáziích v Pešti a Pécsi, poté absolvoval práva na univerzitě v Záhřebu. Začínal jako právník u krajského soudu v Záhřebu, později působil ve správě župy Srem. V letech 1875 a 1878 byl zvolen poslancem uherského sněmu jako kandidát Liberální strany a stoupenec politiky Kálmána Tiszy. V roce 1882 byl jmenován vrchním županem v Győru, kde proslul organizováním záchranných prací po povodních v lednu 1883.[3]

Po nepokojích a dočasné vojenské vládě generála Ramberga byl k datu 1. prosince 1883 jmenován do funkce chorvatského bána,[4] kterou zastával dvacet let.[5] Jeho správa tehdejší jižní uherské země byla ovlivněna snahami o pevnější spojení mezi Chorvatskem a zbytkem Zalitavska. Prosazoval myšlenku tzv. Velkého Maďarska (spojených zemí od Karpat po Jadran). Hned po příchodu do funkce eliminoval vliv chorvatské opozice, jeho další působení provázela korupce a často nezákonné prostředky v potlačování protimaďarské politiky. V Chorvatsku provedl celou řadu správních reforem. Za jeho působení země zažila hospodářský růst, rozvíjí se průmysl, byly zakládány nové továrny, banky, pojišťovny, zemědělské podniky, pivovary ad. Rozvíjela se i menší města díky elektrifikaci. Proti tomu se však postavilo stále silnější hnutí o dodržování chorvatského státního práva (tzv. Pravaši) a také stoupající chorvatský nacionalismus, který se projevoval především ve městech. Khuen-Héderváry se stal symbolem maďarizace, prosazoval maďarštinu v úřadech i jako vyučovací jazyk na gymnáziích. Sám přitom výborně mluvil chorvatsky a naopak z Budapešti byl paradoxně kritizován pro příliš shovívavé postoje k Chorvatům. Ve funkci bána byl několikrát konfrontován s projevy nespokojenosti, například v roce 1895 při návštěvě císaře Františka Josefa při příležitosti slavnostního otevření Národního divadla v Záhřebu.[6]

Po dalších nepokojích v roce 1903 byl z Chorvatska odvolán, ale protože měl celoživotní podporu císaře Františka Josefa, byl v červnu téhož roku jmenován předsedou uherské vlády.[7] Nedokázal ale najít podporu pro navrženou daňovou politiku a financování uherské zeměbrany, musel již v listopadu odstoupit. V následující vládě Istvána Tiszy zastával od 3. března 1904 funkci ministra a latere, tj. zástupce uherské vlády ve Vídni. S celým kabinetem odstoupil v červnu 1905. Na začátku roku 1910 spolu s Istvánem Tiszou založil nový politický subjekt, Národní stranu práce, která byla složená z velkostatkářů a podnikatelů, jejím programem byla podpora dualismu. Národní strana práce zvítězila v roce 1910 ve volbách a Khuen-Héderváry byl znovu jmenován do funkce uherského ministerského předsedy,[8] zároveň spravoval resort vnitra.[9] Podobně jako v Chorvatsku volil nepříliš vybíravé prostředky k omezení vlivu opozice a musel rezignovat v dubnu 1912. Nadále se veřejného života zúčastňoval jen z pozice člena Sněmovny magnátů, kromě toho zastával čestnou funkci ředitele Maďarské hypoteční úvěrové banky.

Zemřel v Budapešti 16. února 1918 ve věku 68 let na následky mrtvice, pohřben byl v rodové hrobce v Héderváru.[10]

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]
Manželka Margit, rozená hraběnka Teleki (1860–1922)

Rodina Khuen-Belasi užívala již od roku 1630 hraběcí titul. Károly zdědil v roce 1873 majetek po strýci Hederichovi (1802–1873) z vymírajícího rodu hrabat Viczayů de Hédervár.[11] Na základě toho požádal o rozšíření jména a od 3. prosince 1874 užíval příjmení Khuen-Belasi-Héderváry, respektive jen Khuen-Belasi. Ve funkci chorvatského bána obdržel v roce 1883 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence[12] a v roce 1886 byl jmenován c. k. komořím.[13] Jako majitel velkostatků byl také dědičným členem uherské Sněmovny magnátů. Během působení v Chorvatsku získal čestné občanství v Záhřebu a Varaždínu. Za zásluhy se stal nositelem několika vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí,[14] nejvyššího ocenění dosáhl v roce 1891 jako rytíř Řádu zlatého rouna.[15]

Rakousko-Uhersko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1880 se oženil s uherskou šlechtičnou hraběnkou Margit Telekiovou de Szék (1860–1922), která byla mimo jiné příbuznou Kálmána Tiszy.[16] Později se stala c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.[17] Svatba se konala na telekiovském zámku Gyömrő poblíž Budapešti. Z manželství se narodili dva synové. Starší Alexander (Sándor, 1881–1946) působil ještě v době monarchie v diplomacii a v letech 1933–1941 byl maďarským velvyslancem ve Francii. Mladší Karl (Károly, 1888–1960) sloužil v c. k. armádě a byl členem Sněmovny magnátů.[18]

Károlyho mladší bratr Heinrich (1860–1928) byl c. k. komořím a dědičným členem uherské Sněmovny magnátů. Jejich sestra Sabina (1863–1942) byla manželkou hraběte Jana Jindřicha Voračického z Paběnic, majitele velkostatku Monostór.

Majetkové poměry

[editovat | editovat zdroj]

Po otci a spřízněném rodu Viczayů byl dědicem několika velkostatků ve čtyřech uherských župách a patřilo mu bezmála 13.000 hektarů půdy.[19] Původním rodovým sídlem byl zámek Nuštar v Chorvatsku, Károly později přesídlil na zámek Hédervár poblíž Győru. Tento zámek nechal v letech 1906–1907 nákladně přestavět.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1871; Gotha, 1871; s. 414–415 dostupné online
  2. ↑ Károly Khuen-Héderváry (1849–1918) na webu Města Jeseník dostupné online
  3. ↑ MATELA, Matěj: Hrabě Károly Khuen-Héderváry, rodák z Jeseníku, Vlastivědné muzeum Jesenicka, 2021; s. 41 [chrome-extension://efaidnbmnnnibpcajpcglclefindmkaj/https://jesenik.cz/storage/user-1089/module-1761/1-15922975660phpivwzmi.pdf dostupné online]
  4. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1884; Vídeň, 1884; s. 759 dostupné online
  5. ↑ Přehled představitelů státní správy Chorvatska na webu worldstatesmen dostupné online
  6. ↑ Ottův slovník naučný, díl XIV.; Praha, 1899 (reprint 1998); s. 200–201 (heslo Khuen-Héderváry Karel) ISBN 80-7185-200-7
  7. ↑ Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 596
  8. ↑ Přehled představitelů státní správy v Maďarsku na webu worldstatesmen dostupné online
  9. ↑ Československé dějiny v datech; Praha, 1987; s. 597
  10. ↑ MATELA, Matěj: Hrabě Károly Khuen-Héderváry, rodák z Jeseníku, Vlastivědné muzeum Jesenicka, 2021; s. 45 [chrome-extension://efaidnbmnnnibpcajpcglclefindmkaj/https://jesenik.cz/storage/user-1089/module-1761/1-15922975660phpivwzmi.pdf dostupné online]
  11. ↑ Rodokmen Viczayů de Hédervár na webu euweb.cz dostupné online
  12. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1885; Vídeň, 1885; s. 275 dostupné online
  13. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1888; Vídeň, 1888; s. 250 dostupné online
  14. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Károlyho Khuen-Héderváryho in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1912; Vídeň, 1912; s. 1044 dostupné online
  15. ↑ Přehled rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné online
  16. ↑ Rodokmen Telekiů na webu euweb.cz dostupné online
  17. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 223, 228 dostupné online
  18. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 482–483 dostupné online
  19. ↑ KOBLASA, Pavel: Uherská šlechta v nových časech; České Budějovice, 2011; s. 31, 69 ISBN 978-80-254-9315-1

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Premiéři Maďarska
Uhersko během Revoluce 1848–1849

Lajos Batthyány (1848) • Ádám Récsey (1848) • Lajos Kossuth (1848–1849) • Bertalan Szemere (1849)

Uhersko v rámci Rakouska-Uherska

Gyula Andrássy (1867–1871) • Menyhért Lónyay (1871–1872) • József Szlávy (1872–1874) • István Bittó (1874–1875) • Béla Wenkheim (1875) • Kálmán Tisza (1875–1890) • Gyula Szapáry (1890–1892) • Sándor Wekerle (1892–1895) • Dezső Bánffy (1895–1899) • Kálmán Széll (1899–1903) • Károly Khuen-Héderváry (1903) • István Tisza (1903–1905) • Géza Fejérváry (1905–1906) • Sándor Wekerle (1906–1910) • Károly Khuen-Héderváry (1910–1912) • László Lukács (1912–1913) • István Tisza (1913–1917) • Móric Esterházy (1917) • Sándor Wekerle (1917–1918) • János Hadik (1918)

První Maďarská republika

Mihály Károlyi (1918–1919) • Dénes Berinkey (1919)

Maďarská republika rad

Sándor Garbai (1919) • Gyula Peidl (1919) • (Protirevoluční vláda: Gyula Károlyi (1919) • Dezső Pattantyús-Ábrahám (1919)

Maďarské království

István Friedrich (1919) • Károly Huszár (1919–1920) • Sándor Simonyi-Semadam (1920) • Pál Teleki (1920–1921) • István Bethlen (1921–1931) • Gyula Károlyi (1931–1932) • Gyula Gömbös (1932–1936) • Kálmán Darányi (1936–1938) • Béla Imrédy (1938–1939) • Pál Teleki (1939–1941) • László Bárdossy (1941–1942) • Miklós Kállay (1942–1944) • Döme Sztójay (1944) • Géza Lakatos (1944) • Ferenc Szálasi (1944–1945) • Béla Miklós (1945)

Druhá Maďarská republika

Zoltán Tildy (1945–1946) • Ferenc Nagy (1946–1947) • Lajos Dinnyés (1947–1948)

Maďarská lidová republika

István Dobi (1948–1952) • Mátyás Rákosi (1952–1953) • Imre Nagy (1953–1955) • András Hegedűs (1955–1956) • Imre Nagy (1956) • János Kádár (1956–1958) • Ferenc Münnich (1958–1961) • János Kádár (1961–1965) • Gyula Kállai (1965–1967) • Jenő Fock (1967–1975) • György Lázár (1975–1987) • Károly Grósz (1987–1988) • Miklós Németh (1988–1989)

Třetí Maďarská republika

József Antall (1990–1993) • Péter Boross (1993–1994) • Gyula Horn (1994–1998) • Viktor Orbán (1998–2002) • Péter Medgyessy (2002–2004) • Ferenc Gyurcsány (2004–2009) • Gordon Bajnai (2009–2010) • Viktor Orbán (od 2010)

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Károly_Khuen-Héderváry&oldid=24576127“