Přeskočit na obsah

Midhat paša

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Midhad paša
Narození18. října 1822
Konstantinopol
Úmrtí26. dubna 1883 (ve věku 60 let)
Táif
Povolánístátník
Nábož. vyznáníislám
DětiAli Haydar Midhat
Funkcewálí (Dunajský vilájet; 1864–1868)
velký vezír Osmanské říše (1872)
velký vezír Osmanské říše (1876–1877)
damašský bejlerbej
guvernér (Soluňský vilájet)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ahmed Šefik Midhat paša (turecky Aḥmed Şefīḳ Midḥat Pāşā, 1822 Istanbul – 26. dubna 1883 Táif) byl osmanský politik, reformista a státník. Byl iniciátorem ústavy Osmanské říše.

Midhat se narodil v Istanbulu a vystudoval soukromou medresu. Podvakrát vykonával krátce funkci velkovezíra, a to od července do srpna 1872 a od prosince 1876 do února 1877. V roce 1876 během první ústavní éry se stal spoluzakladatelem osmanského parlamentu. Midhat byl znám jako králotvůrce a přední osmanský demokrat. Byl součástí vládnoucí elity, která rozpoznala krizi, v níž se říše nacházela, a považovala reformu za naléhavou. Midhat byl podle všeho zavražděn v al-Táifu.

Mládí a rodina

[editovat | editovat zdroj]

Ahmed Šefik Midhat se narodil v Istanbulu v islámském měsíci safar v roce 1238 AH, který začal 18. října 1822.[1] Jeho otec Rusçuklu Mehmed Eşref pocházel z Ruse,[1] z rodiny dobře postavených příslušníků státní náboženské instituce ilmije[2] a podle všeho stoupenců náboženského směru bektašíja.[1] Mládí prožil v domě svých rodičů ve Vidinu, Lovči a později Istanbulu, kde jeho otec pracoval u soudu.[1] Vzdělán byl soukromě a v medrese.[3][4][5][6]

Raná politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]
Midhat paša ve středním věku

Od roku 1836 pracoval v sekretariátu velkého vezíra a v roce 1854 mu velkovezír Kıbrıslı Mehmed Emin Pasha zadal úkol pacifikovat Drinopolský elájet,[1] což se mu v letech 1854 – 1856 podařilo, tím že potlačil místní banditismus.[3][5] V roce 1858 strávil šest měsíců cestováním po západní Evropě za studiem, mimo jiné ve Vídni, Pařížu, Bruselu a Londýně.[1][2][7][8][9] Když byl druhým tajemníkem Nejvyšší rady, účastnil se vyšetřování Küleliho incidentu.[10]

V roce 1861 byl jmenován pašou v Niši,[1] kde se zasloužil o zavedení nového správního upořádání na Balkáně.[3] Aby bylo prosazeno nové uspořádání v podobě vilájetů podle zákona z roku 1864, začal Fuad paša s pilotním programem v podobě modelového a experimentálního Dunajského vilájetu, do jehož čela jmenoval Midhat pašu jako prvního válího.[2][11] Hrál hlavní roli při ubytování muslimských uprchlíků ze Srbska, kteří byli v roce 1862 vládou vyhnáni.[12] Za svého místodržitelství postavil nespočet škol a vzdělávacích ústavů, postavil nemocnice, sýpky, silnice a mosty, přičemž tyto projekty platil z dobrovolných příspěvků lidí.[1] Během dvou let obnovil Midhat paša pořádek, zavedl novou reformovanou hierarchii, poskytoval zemědělské úvěry (prostřednictvím prvních zemědělských úvěrových družstev),[13] rozšířil silnice, mosty a vodní cesty, zahájil průmysl, otevřel školy a sirotčince, založil noviny a zvýšil příjmy provincie z 26 000 na 300 000 pursů.[11] Střetl se s velkovezírem Mehmedem Eminem Ali pašou, což vedlo k jeho jmenování guvernérem Bagdádu v roce 1869, což bylo zamýšleno jako trest odsunutím do vzdáleného místa.[2]

Po svém příjezdu do Bagdádu v roce 1869 otevřel řadu státních škol, protože město dříve nemělo žádné státní vzdělávací instituce. Podporoval také reformu 6. armády, a proto nechal zřídit vojenské školy, což mělo trvalý dopad, protože před rokem 1900 navštěvovalo vojenskou přípravnou školu 256 studentů a vojenskou střední školu 846, kdežto státní přípravnou střední školu pouze 96.[14]

Pomohl modernizovat provincii a obnovil osmanskou nadvládu v oblasti al-Hasa.[2] Zavedl zde systém vilájetů a v rámci systému známého jako nizam tapu nechal pomocí zemského dekretu z roku 1858 poskytnout jednotlivcům půdu miri.[15] Z funkce odešel v roce 1872 a vrátil se do Istanbulu.[2] Henry Dobbs, guvernér Indie, považoval tři roky guvernérství Midhat paši za nejstabilnější a nejbezpečnější období osmanské nadvlády v regionu.[15]

Velkovezírství

[editovat | editovat zdroj]
Rukopis Midhat paši v osmanské turečtině a francouzštině

V roce 1872 byl Abdulazizem jmenován velkovezírem,[2] ale jeho první funkční období skončilo náhle především kvůli jeho střetům s Abdulazizem ohledně finančních a ekonomických otázek.[9] Byl propuštěn po dvou měsících.[2] V letech 1873 a 1875 působil také jako ministr spravedlnosti, ale jeho práce v těchto úřadech byla krátkodobá vzhledem k jeho inklinaci k zavedení ústavy. Tu dostal šanci zavést z roce 1876 díky vzniklé vnitřní finanční a diplomatické krizi v letech 1875 – 1876.[3]

15. června 1876 napadl důstojník osmanské pěchoty jménem Çerkes Hasan jednání v sídle Midhat paši, na němž byli přítomni všichni důležití ministři. Deset osoby bylo zraněno a o život přišlo celkem pět osob, mezi nimi ministr války Huseyin Avni paša a ministr zahraničí Rašíd paša, stejně jako jeden z Midhatových služebníků jménem Ahmed Aga. V hrdelním procesu byl útočník odsouzen k trestu smrti.[16]

Midhat paša byl znovu jmenován velkovezírem, místo Mehmeda Rušdí paši, dne 19. prosince 1876.[9] Po svém jmenování slíbil pokračovat v reformní cestě a 23. prosince 1876 oznámil, že bude vyhlášena ústava a ustaven zastupitelský parlament.[9] Přestože nebyl členem ústavodárné komise, sehrál důležitou roli při jejím přijetí.[9] Ústava stanovila stejná práva pro všechny občany bez rozdílu rasy nebo vyznání, zrušila otroctví, zavedla nezávislé soudnictví založené na občanském (spíše než na náboženském) právu, ustanovila povinné všeobecné základní vzdělání a zřídila dvoukomorový parlament se senátem jmenovaným sultánem a přímo volenou poslaneckou sněmovnou.[9] V rozhovoru pro časopis Nineteenth Century Midhat paša tvrdil, že „v islámu spočívá princip vlády na základech v podstatě demokratických, pokud je v nich uznána suverenita lidu“.[17]

Podpora lidu pro ústavu začala prudce klesat, když se vešlo ve známost, že má zajistit stejná práva pro nemuslimy.[18]Studenti náboženských škol, kteří byli dosud Midhatovými podporovateli, se postavili se rozhodně proti.[18] Midhat paša přiměl Abdulhamida II. ke schválení ústavy, ale sultán prosadil zapracování článku 113, který mu dal pravomoc vykázat kohokoli z říše bez soudu nebo jiného právního postupu.[18]

Abdulhamida ústava nezajímala a 5. února 1877 vyhnal Midhat pašu do vyhnanství.[9] Poslal ho na své jachtě do Brindisi a odtud pak do Francie, Španělska, Rakousko-Uherska a Spojeného království, kde sepsal memoranda podporující osmanskou věc v rusko-turecké válce v letech 1877–78 a brožuru obhajující osmanské reformy.[19] Midhatova popularita v Evropě, spojená s britským tlakem, vedla Abdulhamida k tomu, že mu dovolil návrat z exilu na Krétu, kam dorazil 6. září 1878.[19]

Po skončení války sultán Abdulhamid II. parlament rozehnal a vrátil se k despotické vládě.[3]

Guvernérství Sýrie

[editovat | editovat zdroj]
Socha Midhat paši v Ankaře

Na britskou intervenci byl opětovně jmenován válím[2] a v listopadu 1878 se stal guvernérem syrského vilájetu, tuto funkci zastával až do 31. srpna 1881..[20] Během svého působení se snažil provincii zreformovat.[2] K prosazení své vzdělávací reformy využil charitativního sdružení pro vzdělávání, které založili někteří prominentní muslimští občané z Bejrútu, a povzbudil vznik podobných sdružení v Damašku a jinde.[5]

Do státních služeb přijal mnoho Arabů, a to i na významné pozice, a menšinám poskytl široké zastoupení ve státní správě.[20] Podpořil rozvoj tisku a počet novin vzrostl na více než dvanáct.[20] Zajímal se o stavbu silnic a o zajištění bezpečnosti.[20] Místní významné osobnosti zapojil do financování místních projektů, jako je tramvajový systém v Tripolisu a založení Bejrútské obchodní komory.[20] Poté na svůj post rezignoval, protože měl pocit, že mu Istanbul nedává dostatečnou podporu.[2] Jeho pověst v Evropě byla taková, že jeho reformátorský zápal byl považován za odchylku založenou na individuální síle jeho osobnosti. S poukazem na neefektivní a zkorumpovanou povahu osmanského státu a roztříštěnost jeho společnost věřili, že Midhat paša nemůže uspět.[15]

Vězení a smrt

[editovat | editovat zdroj]

Krátce byl v İzmiru válím Aydinského vilájetu,[21] ale po pouhých několika měsících na tomto postu byl 17. května 1881 zatčen.[22] Ministr spravedlnosti Ahmed Cevdet paša ho nechal převézt do Istanbulu, kde byl obviněn z vraždy sultána Abdulazize.[22] Výslech a soudní řízení se konaly v paláci Yildiz.[22] Byl obviněn a usvědčen z vraždy a odsouzen k smrti. Poprava však byla změněna na doživotní vězení v Táifu v Hidžázu.

Někteří historici prohlašují, že šlo o vykonstruovaná obvinění,[2] protože jsou přesvědčeni, že doznání byla z některých podezřelých vynucena mučením a použitím padělaných důkazů a placených svědků.[22][23] Tvrdí, že jeho popravě zabránil britský nátlak,[2] a proto byl uvězněn v pevnosti Táif v Hidžázu.[3] Údajně brzy po příjezdu Midhat paši obdržel emír z Mekky Abdul Muttalib zprávu z Istanbulu požadující jeho usmrcení, které mělo vypadat jako nehoda.[24] Emír byl však jeho blízkým přítelem a nic nepodnikl. Následně nechal hidžázský válí Osman paša obklíčit emírovo letní sídlo v Táifu a tam ho uvěznit. Poté byl osud Midhat paši zpečetěn.[24] Byl zavražděn ve své cele 26. dubna 1883.[2][9]

Pozůstatky Midhat paši byly převezeny z Táifu a uloženy do památníku svobody 26. června 1951 na ceremonii, které se zúčastnil turecký prezident Celâl Bayar.[25]

Odkaz

[editovat | editovat zdroj]

Britská historička Caroline Finkel popisuje Midhata jako „skutečného představitele tanzimatského optimismu, který věřil, že separatistickým tendencím lze nejlépe čelit tím, že ukážeme výhody dobré vlády“.[22] V Damašku je po něm pojmenováno tržiště (arabsky Sūq Midḥat Bāšā‎).[5] Bernard Lewis popisuje Midhat pašu jako „jednoho z nejschopnějších správců v osmanských službách“ a tvrdí, že „funkční období válího Dunajské provincie ukázalo, že s nezbytnou dobrou vůlí a schopnostmi by nový systém mohl velmi dobře fungovat.“[11] Midhat paša je popisován jako osoba s liberálními postoji.

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Midhat Pasha on the cover of Vanity Fair, 30 June 1877
    Midhat paša na obálceVanity Fair, 30. června 1877
  • Bust of Midhat Pasha in Istanbul
    Busta Midhat paši v Istanbulu
  • Midhat Pasha's palace in Niš
    Palác Midhat paši v Niši

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Midhat Pasha na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h HOUTSMA, Martijn Theodoor; WENSINCK, Arent Jan; LÉVI-PROVENÇAL, Évariste; GIBB, Hamilton Alexander Rosskeen; HEFFENING, Wilhelm. First Encyclopaedia of Islam: 1913-1936. dotisk. vyd. Volume V (L—MORISCOS). [s.l.]: BRILL, 1993. Dostupné online. ISBN 978-90-04-09796-4. Heslo MIDḤAT PASHA, s. 481–483. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n ÁGOSTON, Gábor; MASTERS, Bruce Alan. Encyclopedia of the Ottoman Empire. [s.l.]: Infobase Publishing, 2009. 650 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4381-1025-7. Heslo Midhat Pasha, s. 378–379. (anglicky) 
  3. ↑ a b c d e f SOMEL, Selçuk Akşin. The A to Z of the Ottoman Empire. [s.l.]: Rowman & Littlefield, 2010. 399 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8108-7579-1. Heslo MİDHAT PASHA, s. 188-189. (anglicky) 
  4. ↑ Davison, s. 397.
  5. ↑ a b c d Nielsen, s. 117.
  6. ↑ Dodge, s. 57.
  7. ↑ HANIOĞLU, M. Şükrü. The Young Turks in Opposition. New York: Oxford University Press, 1995. 408 s. Dostupné online. ISBN 978-0-1953-5802-5. S. 30. (anglicky) 
  8. ↑ PHILIPP, Thomas; SCHÄBLER, Birgit. The Syrian Land: Processes of Integration and Fragmentation : Bilād Al-Shām from the 18th to the 20th Century. [s.l.]: Franz Steiner Verlag, 1998. 405 s. Dostupné online. ISBN 978-3-5150-7309-7. S. 260. (anglicky) 
  9. ↑ a b c d e f g h HERSHLAG, Zvi Yehuda. Introduction to the Modern Economic History of the Middle East. [s.l.]: Brill Archive, 1980. 431 s. Dostupné online. ISBN 978-90-04-06061-6. S. 36–37. (anglicky) 
  10. ↑ Davison, s. 102.
  11. ↑ a b c Lewis, s. 390.
  12. ↑ ÖZKAN, Ayşe. Kanlıca Konferansı Sonrasında Müslümanların Sırbistan’dan Çıkarılmaları ve Osmanlı Devleti’nin Sırbistan’dan Çekilişi (1862-1867). Akademik Bakış. Kış 2011, Sayı 9, Cilt 5, s. 123-138. Dostupné online. ISSN 1694-528X. (turecky) 
  13. ↑ Lewis, s. 459.
  14. ↑ Nielsen, s. 121.
  15. ↑ a b c Dodge, s. 54.
  16. ↑ REID, James J. Crisis of the Ottoman Empire: Prelude to Collapse 1839-1878. [s.l.]: Franz Steiner Verlag, 2000. 517 s. Dostupné online. ISBN 978-3-515-07687-6. S. 311. (anglicky) 
  17. ↑ Lewis, s. 166.
  18. ↑ a b c ROUDOMETOF, Victor. Nationalism, Globalization, and Orthodoxy: The Social Origins of Ethnic Conflict in the Balkans. [s.l.]: Bloomsbury Academic, 2001. 304 s. Dostupné online. ISBN 978-0-313-31949-5. S. 87. (anglicky) 
  19. ↑ a b BOSWORTH, Clifford Edmund; PELLAT, Charles; VAN DONZEL-PROVENÇAL, Emeri; LEWIS, Bernard; DIJKEMA, Fokke Theodoor; NURIT, Tsafrir; HEINRICHS, Wolfhart. Encyclopaedia of Islam. Volume VI (Mahk—Mid). [s.l.]: Brill Academic Publishers, 1980. 432 s. Dostupné online. ISBN 978-90-04-09249-5. Fascicules 99-114a. (anglicky) 
  20. ↑ a b c d e DŪRĪ, ʻAbd al-ʻAzīz. The Historical Formation of the Arab Nation: A Study in Identity and Consciousness. [s.l.]: Croom Helm, 1987. 371 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7099-3471-4. S. 165–166. (anglicky) 
  21. ↑ ŠĀRÔN, Moše. Studies in Islamic History and Civilization: In Honour of Professor David Ayalon. [s.l.]: BRILL, 1986. 611 s. Dostupné online. ISBN 978-965-264-014-7. S. 372. (anglicky) 
  22. ↑ a b c d e FINKEL, Caroline. Osman's Dream: The Story of the Ottoman Empire 1300-1923. [s.l.]: John Murray Press 893 s. Dostupné online. ISBN 978-1-84854-785-8. S. 6–7. (anglicky) Google-Books-ID: hslOx5bvOzkC. 
  23. ↑ EDIB, Halide. House with Wisteria: Memoirs of Turkey Old and New. Sibel Erol. přepracované. vyd. [s.l.]: Transaction Publishers, 2011. 442 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4128-1540-6. S. 203. (anglicky) 
  24. ↑ a b BAKER, Randall. King Husain and the Kingdom of Hejaz. [s.l.]: Oleander Press, 1979. 273 s. Dostupné online. ISBN 978-0-900891-48-9. S. 8-9. (anglicky) 
  25. ↑ Hürriyet Şehidimiz Mithat Paşa Dün Toğrağa Verildi. Milliyet Gazetesi. 1951-06-21. (turecky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Midhat_paša&oldid=24322384“