Přeskočit na obsah

Metro ve Washingtonu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
stanice Metro center, hlavní přestupní uzel celé sítě Washingtonského metra
stanice Shaw Howard University, klasická stanice sítě
Informační stojan nacházející se na povrchu, tento u stanice Dupont Circle station
Vozy washingtonského metra

Hlavní město USA Washington, D.C. a okolní města ve státech Virginie a Maryland jsou spolu propojena sítí podzemní dráhy, čítající 6 linek. Provozuje jej společnost Washington Metropolitan Area Transit Authority (WMATA). Jedná se o druhé nejvytíženější metro v USA po metru v New Yorku.

Barva Otevření Počet stanic Délka
Červená 29. března 1976 27 51.30 km
Modrá 1. července 1977 27 48.80 km
Oranžová 20. listopadu 1978 26 42.50 km
Žlutá 30. dubna 1983 17 24.25 km
Zelená 11. května 1991 21 37.08 km
Stříbrná 26. července 2014 28 47.60 km

Během 60. let 20. století vznikl projekt vybudování rozsáhlé sítě magistrál, vedoucích hlavním městem. Ten však určitá část veřejnosti odmítala, kritikové, jako například Harland Bartholomew, poukazovali na nízkou hustotu osídlení v oblasti, kde by byl nový systém budován. Jako kompromisní řešení byl tedy vybudován dálniční okruh Capital Beltway kolem celého distriktu Columbia. Peníze, předem již vyhrazené na nové čtyřproudé silniční komunikace, byly naopak nově určeny na budování podzemní dráhy.

Realizace washingtonského metra započala v roce 1967, kdy byl založen dnešní dopravce. Jeho úkolem bylo tehdy naplánovat systém budoucího metra a později jej postavit; roku 1968 předložil návrh etapizované výstavby 158 km dlouhé sítě.

9. prosince 1969 se začal stavět první úsek dlouhý 7,4 km s pěti stanicemi a o dalších sedm let později, roku 1976 byl otevřen pro veřejnost. Jednalo se o červenou linku; později přibyla i modrá, zelená, oranžová a žlutá. Na svoji dobu byl systém velmi moderní, náklady na jeho výstavbu se však vyšplhaly až na enormních 9,3 miliardy USD. V roce 2001 překročila délka sítě 100 mil (165 km). I přesto však rozvoj podzemní dráhy ukončen nebyl; plánuje se realizace již páté (stříbrné) linky. 9. června 2004 při státním pohřbu prezidenta Ronalda Reagana metro využilo nejvíce lidí za den v historii – 850 636.

22. června 2009 došlo mezi stanicemi Fort Totten a Takoma, kde trať vede nad zemí, ke srážce dvou souprav. Při havárii zemřelo 9 lidí a 70 jich bylo zraněno.[1] Příčinou bylo selhání zabezpečovacího zařízení, konkrétně kolejových obvodů, s pomocí kterých se zjišťuje obsazenost koleje.

Architektura

[editovat | editovat zdroj]

Systém washingtonského metra se liší od toho, co je v ostatních amerických městech již celá léta v provozu. Při stavbě všech úseků byla dodržena určitá hierarchie, díky čemuž má celá síť jednotnou identitu. Stanice jsou většinou podpovrchové jednolodní, s ostrovními nástupišti a s kazetovými stropy. Veškeré osvětlení stanice směřuje nahoru na strop. Stanice navrhoval architekt Harry Weese.

Vozový park

[editovat | editovat zdroj]

Vozový park sítě se skládá z 952 vozů, v provozu je několik typů. Nejstarší vozy jsou americké, modernější italské a španělské výroby. Mnoho vozů dnes prochází modernizací.

Bezpečnost

[editovat | editovat zdroj]

Na kraji nástupiště každé stanice jsou umístěna blikající světla, která svítí pouze v okamžiku, kdy vlak přijíždí do stanice. Přesto, že jsou praktická a zvyšují bezpečnost, návštěvníkům města může jejich efekt připadat teatrální.

Síť washingtonského metra

Související články

[editovat | editovat zdroj]

David Bennet: metro - příběh podzemní dráhy

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]