Matyáš Šlik
| Matyáš Šlik | |
|---|---|
 hraběcí podoba rodového erbu Šliků | |
| Narození | 1410 |
| Úmrtí | 16. září 1487 (ve věku 76–77 let) Loket |
| Povolání | prapředek |
| Choť | Kunhuta ze Schwarzenbergu[1] |
| Děti | Kašpar II. Šlik Mikuláš Šlik Konstancie Šliková[2] Jeroným I. Šlik[3] Anna Šliková z Pasounu a Holíče[3] |
| Rodiče | Jindřich I. Šlik a Konstancie z Collalto a San Salvatore[3] |
| Rod | Šlikové |
| Příbuzní | Kašpar Šlik a Jindřich II. Šlik (sourozenci) Štěpán I. Šlik, Jeroným II. Šlik, Vavřinec Šlik, Jindřich II. Šlik, Valpurga Šliková[3] a Siguna Šliková z Pasounu a Holíče (vnoučata) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Matyáš Šlik (německy Mathäus Schlick, či také Matthes Schlick, asi 1400 – 16. září 1487) byl český šlechtic, pán na Lokti, Falknově, Ostrově a Holíči, byl český šlechtic, místodržitel a purkrabí. Byl bratrem kancléře Kašpara Schlicka.
Život
[editovat | editovat zdroj]Matyáš Šlik pocházel z vlivného českého šlechtického rodu Šliků. Narodil se v Chebu jako jedno z osmi dětí podnikatele a rádce Jindřicha Šlika a Konstancie z Collalta markraběnky z Trevisa.
Od roku 1431 sloužil jako tajemník krále Zikmunda. Byl spoludědicem města a panství Loket, který byl jeho rodu udělen jako náhrada za ztrátu italského města Bassano.
V roce 1432 se zapsal na univerzitu v Bologni a o rok později byl jmenován proboštem ve Staré Boleslavi. 31. května 1433 byli on a jeho bratr Kašpar císařem Zikmundem v Římě na mostě přes Tiberu povýšeni do rytířského stavu. O několik měsíců později byl Matyáš jmenován falckrabětem.
Básník Osvald z Wolkensteinu ho zmiňuje jako účastníka cesty do Říma během útoku na Ronciglione.[4]
Dne 27. ledna 1434 se stal císařským baronem,[5] 31. října 1437 byl jmenován říšským hrabětem z Pasounu (Bassano del Grappa) a v roce 1449 hrabětem z Holíče. V letech 1436–1436 působil jako guvernér a správce měst Loket a Cheb.[6] Kašpar Šlik a jeho bratři si měli falšováním dokumentů přivlastnit různé tituly a majetky.[7] V roce 1435 Matyáš a jeho bratr Kašpar Šlik jako dar od císaře Zikmunda obdrželi panství Falknov (Sokolov) a Jindřichovice, avšak teprve potvrzením císaře Albrechta z 22. ledna 1438 se převod vlastnictví stal legálním. V roce 1436 mu císař zastavil zlatou obětinu erfurtských Židů.
Po smrti staršího bratra Kašpara Matyáš v roce 1449 převzal purkrabský úřad v Lokti. Běkem 38 let jeho vlády tvrdou rukou došlo ke konfliktům s chebskými občany, kteří se postavili otevřeně proti němu. Byl obviňován z arogance a touhy po moci.[8]
Během husitských válek, ve kterých se Matyáš Šlik coby člen katolické unie postavil proti králi Jiřímu z Poděbrad, byla Šlikova území zničena a vypleněna.
V roce 1462 zakoupil panství Hartenberg. V 1471 se pokusil postoupit léno Loket a Ostrov saskému kurfiřtovi, čemuž však loketští občané zabránili. Při rozdělování dědictví v roce 1472 získal Matyáš alodiální panství Loket, Falknov a Jindřichovice a jeho synovec Václav Šlik panství Hartenberg, Luby (Schönbach) a Cheb.
Závěr života
[editovat | editovat zdroj]
Matyáš Šlik zemřel v den sv. Ludmily roku 1487 a byl pohřben v loketském kostele sv. Václava po levé straně oltáře.[9] Nápis na jeho náhrobku zněl:
| „ | „qui justo titulo Dominus Eindogae ad quinquaginta duos annos possedit, cuius anima sit in pace!“ | “ |
Dědictví po něm bylo rozděleno mezi jeho tři syny, Mikuláše, Jeronýma a Kašpara.[10] Ti si také rozdělili hraběcí panství na linie falknovskou, loketskou a ostrovskou, z nichž posledně jmenovaná existuje dodnes.[11]
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Hrabě Matyáš Šlik se oženil s Kunhutou Seinsheimskou ze Schwarzenberka († 2. září 1469 v Chebu), dcerou Erkingera I. ze Seinsheimu svob. pána ze Schwarzenbergu. Manželé měli několik dětí:[12]
- Mikuláš († 1522), ⚭ Barbora Schenková z Tautenburka († 1546)
- Anna, ⚭ Bušek ze Seebergu
- Kašpar (asi 1437–1505), ⚭ Alžběta z Gutenštejna
- Jeroným († 1491), ⚭ ? z Zelkingu
- Konstancie
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mathäus Schlick na německé Wikipedii.
- ↑ August Sedláček: Šlik. In: Ottův slovník naučný.
- ↑ Šlik.
- ↑ a b c d Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ Cola di Rienzo. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Anton Grassold. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Alfred Pennrich. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-3-95507-085-4.
- ↑ Josef Pilz. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Johann Siebmacher, Otto Titan von Hefner. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Adolph Franz Berger. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-3-662-33999-2.
- ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Frank Baron Freytag von Loringhoven (Hrgb.): Europäische Stammtafeln. Stammtafeln zur Geschichte der europäischen Staaten, Band IV, Verlag von J. A. Stargardt, Marburg 1968, Tfl. 78.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Constantin von Wurzbach: Schlik, Matthäus. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 30. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1875, S. 113 f.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Schlick, Matthäus in der Deutschen Biographie, datum přístupu 04.06.2020.
