Matěj Václav Jäckel

Matěj Václav Jäckel
Narození	11. září 1655; Wittichenau ; Saské kurfiřtství
Úmrtí	16. ledna 1738 (ve věku 82 let); Praha ; Habsburská monarchie
Povolání	sochař a řezbář
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Matěj Václav Jäckel (lužickosrbsky Maćij Wjacław Jakula, německy Mathias Wenzel Jäckel; 11. září 1655, Wittichenau (lužickosrbsky Kulow), Horní Lužice – 1738, Praha) byl lužickosrbský sochař a řezbář působící převážně v Čechách, dílem na Moravě, v Horní Lužici a Sasku. Je považován za představitele českého vrcholného baroka. Jeho práce byla ovlivněna italským barokním sochařstvím Gianlorenza Berniniho a architekturou Carla Rainaldiho.

Život

Sochařství studoval v Německu a jeho učitelem byl zřejmě drážďanský sochař Melchior Barthel. Kolem roku 1684 si v Praze otevřel vlastní sochařskou dílnu, zaměstnávající několik tovaryšů. Za padesát let své existence vyprodukovala velké množství soch a plastik, převážně pro církevní klientelu.

Nejznámější Jäckelova díla:

sochařská výzdoba hlavního oltáře křižovnického kostela svatého Františka Serafinského v Praze na Starém Městě z doby kolem roku 1700, v nástavci je to socha Boha otce v nebeské glorii andělů, po stranách oltářního obrazu sochy sv. Augustina a sv. Heleny s křížem (po roce 1700).
trojice sousoší na pilířích Karlova mostu v Praze. Nejstarší z trojice soch je Svatá Anna Samatřetí z roku 1707, zhotovená na objednávku Rudolfa z Lisova, pána na Novém Stránově a Vtelně; poté následovalo sousoší Madona se sv. Dominikem a sv. Tomášem Akvinským (1708) pro řád dominikánů (originál v Lapidáriu Národního muzea a Madona se sv. Bernardem (1709) pro cisterciácký řád (originál v Gorlice na Vyšehradě).

Kvalita soch z Jäckelovy dílny je značně proměnlivá. Obecně ovšem platí, že jde málokdy o díla prvořadé umělecké kvality.^[zdroj?] Jäckel proto překvapuje spíše kvantitou svých děl.^[zdroj?] Nejen o generaci mladší sochaři Matyáš Bernard Braun a Ferdinand Maxmilián Brokoff, kteří reprezentují nejvyšší uměleckou úroveň, ale také Jäckelovi současníci, sochaři František Preiss či Jan Bedřich Kohl-Severa jsou tvůrci umělecky významnějšími.^[zdroj?]

Sochařství se vyučil i jeho syn Antonín Jäckel, v jeho díle pak pokračoval i jeho zeť a učeň Ignác František Weiss.

Dílo

Hlavní oltář kostela sv. Františka křižovníků v Praze (po 1700)
Svatá Anna Samatřetí (1707), originál v sálu Gorlice na Vyšehradě.
Madona se sv. Dominikem a sv. Tomášem Akvinským (1708), kopie na Karlově mostě.
Madona se sv. Bernardem (1709), originál v Gorlici na Vyšehradě.
Sochy Starého a Nového zákona po stranách ukřižovaného Krista na nádvoří Broumovského kláštera (1721-1723).
Řezby hlavního oltáře kostela Panny Marie Vítězné na Malé Straně v Praze (1723).

Čechy

Bernartice – socha sv. Josefa na sloupu (kol. 1725), sloup je novodobý
Broumovský benediktinský klášter – hlavní oltář a sochy v nikách stěn bočních kaplí v kostele sv. Vojtěcha, sochy Starého a Nového zákona na nádvoří (1721-1723)
Červená Řečice – mariánský sloup (1712)
Český Krumlov – Mariánský sloup se sochami světců (1709-1711)
Dobřany, kostel svatého Víta – hlavní dvojoltář sv. Víta a Jana Nepomuckého (1728-1731)
Chotěšov, bývalý premonstrátský kostel svatého Václava – oltáře (1724-1731), po zrušení kláštera bylo vybavení rozptýleno do okolních farností (Teplá, Litice, Stod)
Panenské Břežany, kaple svaté Anny – sochy sv. Víta a sv. Václava na hlavním oltáři (1707)
Sázava, bývalý benediktinský kostel Nanebevzetí P. Marie a svatého Jana Křtitele – dvojice světlonošů u hlavního oltáře (1697-1708), hlavni oltář je od Richarda J. Prachnera
Sedlec u Kutné Hory, bývalý cisterciácký kostel Nanebevzetí P. Marie – oltáře (1728-1729), část oltářů pochází ze zbořeného kostela sv. Filipa a Jakuba, hlavní oltář byl po zrušení kláštera přemístěn do kostela ve Vysokém Mýtě, sochařská výzdoba průčelí (po 1705), originály soch jsou vystaveny v jižní lodi kostela
Sedlec u Kutné Hory – statue sv. Jana Nepomuckého (1705-1713), Immaculata na štítu hřbitovní kaple (kol. 1709), Madona na průčelí býv, konventu (kol. 1705)
Trhové Sviny, poutní kostel Nejsvětější Trojice – hlavní oltář (1718), v současnosti je z bezpečnostních důvodů sochařská výzdoba sejmuta a deponována mimo kostel

Morava

Žďár nad Sázavou, bývalý cisterciácký klášter, nyní tzv. zámek:
- Sloup se sochou Panny Marie s dítětem na prvním nádvoří vpravo od vstupní brány (před 1705), pozůstatek původní kašny
- Madona s dítětem, polychromovaná dřevořezba (po 1706), nyní v expozici barokního umění NG v budově konventu

Praha

Praha Bílá Hora, sochy sv. Šebestiána a sv. Rocha při vstupu do poutního areálu na Bílé Hoře
Praha - Břevnov Břevnovský klášter, bazilika svatého Vojtěcha a Markéty – výzdoba průčelí (1712), šest dvojic soch řádových patronů benediktinů na oltářích, výzdoba kazatelny, zpovědnic a varhan (1718-1725)
Hradčany, Loreta – oltáře v kaplích sv. Antonína Paduánského a sv. Františka Serafinského (1715-1718)
Hradčany, kostel svatého Jana Nepomuckého – sochařská výzdoba fasády (před 1729), hlavní oltář (1705), pochází z kostela svatého Vojtěcha na Starém Městě
Malá Strana, kostel Panny Marie Matky ustavičné pomoci – hlavní oltář (kol. 1724)
Malá Strana, kostel Panny Marie Vítězné (U Pražského Jezulátka) – hlavní oltář (1723), boční oltář sv. Jáchyma a Anny (1716)
Malá Strana, kostel svatého Josefa – sochařská výzdoba průčelí (kol. 1691), oltáře (1695-1699)
Malá Strana, kostel svatého Mikuláše – hlavní oltář (1710), nezachováno
Malá Strana, Lužický seminář – socha sv. Petra na nároží (1728)
Nové Město, kostel Panny Marie Sněžné – oltář sv. Barbory (1713)
Nové Město, kostel svaté Voršily – oltář sv. Jana Nepomuckého (1710)
Nové Město, kostel svatého Petra na Poříčí – socha sv. Petra u kostela (kol. 1700)
Nové Město, kostel svatého Ignáce z Loyoly – sochařská výzdoba portiku, sochy ve výklencích kaple sv. Aloise Gonzagy a sv. Františka Xaverského (1699-1700)
Nové Město, Karlovo náměstí – kašna se sochou sv. Josefa (1697-1698)
Staré Město, bývalý klášter paulánů u svatého Salvátora – sochařská výzdoba atiky (1696), částečně nahrazeno kopiemi
Staré Město, kostel Matky Boží před Týnem – oltář sv. Kryšpína a Kryšpiána (před 1714)
Staré Město, kostel svatého Jakuba Většího – oltáře sv. Václava a sv. Josefa (1708-1709), výzdoba varhan (1702-1705)
Staré Město, kostel svatého Františka Serafinského – sochařská výzdoba atiky (1722-1724), sochy nahrazeny kopiemi, soch na hlavním oltáři, část soch v nikách interiéru (po 1700-1705)
Staré Město, kostel svatého Havla – hlavní oltář (před 1700)
Staré Město, sochy 6 českých patronů na fasádě domu U zlaté studny na nároží Karlovy a Seminářské ulice
Staré Město, kostel sv. Baroloměje – sochařská výzdoba severní fasády (asi 1731)
Uhříněves – socha sv. Jana Nepomuckého (kol. 1730)
Zbraslav, bývalý cisterciácký klášter – výzdoba severního průčelí konventu (po 1730)

Karlův most

Jäckel je autorem tří soch na Karlově mostě:

sousoší Madony se sv. Dominikem a sv. Tomášem Akvinským (1708)
sousoší Madony se sv. Bernardem (1708-1709)
socha sv. Anny Samétřetí (1707)

Odraz v kultuře

V roce 2008 vydal Tomáš Mlynkec román Slavíci kamenného mostu – fiktivní životopis Matěje Václava Jäckla. Jde o hluboce lidský příběh člověka tvořícího v dramatické době, osobně i pracovně ovlivňovaného pohnutkami a rozmary mocných.

Odkazy

Literatura

Dějiny českého výtvarného umění II/1. Academia, Praha 1989 ISBN 80-200-0069-0
BLAŽÍČEK, O. J.: Matěj Václav Jäckel. Památky archeologické, skupina historická, Nová řada 6-8 (díl 41), 1940
TISCHEROVÁ, Jana. Matěj Václav Jäckel: sochař českého baroka 1655-1738. Praha: Rybka, 2013. 734 s. ISBN 978-80-87067-02-4.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Matěj Václav Jäckel na Wikimedia Commons
Matěj Václav Jäckel Archivováno 30. 9. 2007 na Wayback Machine. v encyklopedii nakladatelství Libri
Zastavení s Matějem Václavem Jäckelem – dokument České televize Po Karlově mostě s prof. Františkem Dvořákem
Matěj Václav Jäckel v informačním systému abART