Marie Ljalková
Marie Ljalková | |
---|---|
Rodné jméno | Marie Petrušáková |
Narození | 3. prosince 1920 Horodenka Polsko |
Úmrtí | 7. listopadu 2011 (ve věku 90 let) Brno Česko |
Povolání | vojačka a odstřelovačka |
Ocenění | Řád bílého lva II. třídy (2010) Řád rudé hvězdy Československý válečný kříž 1939 |
Příbuzní | Naděžda Anastasie Pospíšilová (sourozenec) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Plk. Marie Ljalková-Lastovecká, roz. Petrušáková (3. prosince 1920 Horodenka, Polsko (dnes Ukrajina) – 7. listopadu 2011, Brno[1][2]) byla československá odstřelovačka a zdravotnice, jež bojovala na straně SSSR v druhé světové válce.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodila se 3. prosince 1920 ve vsi Horoděnka ve Stanislavském okrese v Polsku v rodině volyňských Čechů Petrušákových. Studovala na průmyslové škole ve Stanislavově a poté pracovala jako traktoristka v kolchoze. Provdala se za Michajla Ljalka a přijala jeho příjmení. Její muž pocházel z Podkarpatské Rusi, on nejprve vstoupil do československé jednotky v SSSR a následně pro svou ženu poslal.
1. března 1942 nastoupila tedy Marie Ljalková v Buzuluku u náhradní roty 1. čs. samostatného polního praporu v SSSR. Poté, co absolvovala základní vojenský výcvik a zdravotnický kurz, byla zařazena ke 2. rotě, a později ke kulometné rotě, kde si jejích vynikajících střeleckých výsledků všiml nadporučík Jaroš a navrhl ji do kurzu pro odstřelovače.[3] Byla první československou ženou (společně s Vandou Biněvskou), která se jako odstřelovačka zúčastnila bitvy u Sokolova, a poté od podzimu 1943 do jara 1944 též osvobozovacích bojů na Ukrajině. Počet nepřátelských vojáků, které měla zastřelit, je předmětem sporů. V návrhu na vyznamenání Řádem rudé hvězdy se píše o pěti zabitých nepřátelích, jiná literatura udává až třicet zabitých nepřátelských vojáků. Ona sama vzpomínala, že v boji o Sokolovo střílela, ale vyslovila pochybnost, zda někoho zasáhla a zabila.[3]
Po rozhodnutí exilové vlády v Londýně již ženy nesměly přímo bojovat v první linii se zbraní v ruce, Marie Ljalková tedy působila v odstřelovačských kurzech a nastřelovala pušky.[4] V létě 1944 se vrátila do zdravotnických kurzů (absolvovala kurz řidiče sanitky), aby byla následně zařazena jako vedoucí zdravotnice 1. tankového praporu 1. čs. samostatné tankové brigády v SSSR. S ním pak prodělala karpatsko-dukelskou a jaselsko-gorlickou operaci a zúčastnila se bojů o Moravskou bránu a v okolí Holešova. V průběhu dukelské operace byla zasažena střepinou do hlavy.
Po skončení druhé světové války se rozhodla se usadit v Československu a rozvedla se se svým prvním manželem. Sloužila ve Slezsku jako vedoucí lékařka 2. tankového praporu 1. tankové brigády a od 1. října 1945 pracovala jako ambulantní sestra na brigádní ošetřovně. Později absolvovala vojenskou zdravotnickou školu a 1. března 1947 byla přijata v hodnosti důstojníka z povolání do armády. Poté mnoho let pracovala ve vojenských nemocnicích v Praze a v Olomouci. V první polovině 50. let odešla z armády a později pracovala jako průvodkyně v cestovní kanceláři Čedok.
V armádě dosáhla hodnosti nadporučíka a po roce 1990 byla povýšena na plukovníka ve výslužbě. Za svou činnost ve válce byla vyznamenána například Československým válečným křížem 1939 a Řádem rudé hvězdy. Dne 28. října 2010 byla vyznamenána prezidentem Václavem Klausem a obdržela Řád Bílého lva.[5] Marie Ljalková zemřela v Brně, kde byla pohřbena žehem.
Vyznamenání
[editovat | editovat zdroj]- 1943 - Československý válečný kříž 1939
- 1943 - Řád rudé hvězdy[6]
- 1944 - Pamětní medaile československé armády v zahraničí
- 1945 - Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945, (SSSR)
- 1948 - Sokolovská pamětní medaile[7]
- 1950 - Medaile Za osvobození Prahy, (SSSR)
- Medaile Za službu vlasti
- Vyznamenání Za zásluhy o obranu vlasti
- Pamětní kříž Za věrnost 1939–1945[8]
- 1959 - Dukelská pamětní medaile
- 1985 - Řád Vlastenecké války II. stupně (SSSR)
- 2008 - Kříž obrany státu
- 2010 - Řád Bílého lva, II. třídy (vojenská skupina)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ ČTK; BRANDEJSKÁ, Anna. Zemřela slavná česká válečná snajperka Marie Ljalková-Lastovecká [online]. Idnes.cz, 2011-11-9 [cit. 2011-11-09]. Dostupné online.
- ↑ HOLAS, Ivan. V Brně zemřela válečná veteránka bitvy u Sokolova [online]. Rozhlas.cz, 2011-11-9 [cit. 2011-11-09]. Dostupné online.
- ↑ a b FLIMELOVÁ, Alena. Ve stínu mužů : ženy v československých vojenských jednotkách na východní frontě v letech 1942-1945. Vydání první. vyd. Praha: [s.n.] 491 pages s. Dostupné online. ISBN 978-80-200-3231-7, ISBN 80-200-3231-2. OCLC 1298584158
- ↑ VHU PRAHA [online]. [cit. 2022-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ČTK. Seznam osobností vyznamenaných při příležitosti 28. října 2010 [online]. Borgis, 2010-10-28 [cit. 2011-11-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-10.
- ↑ Válka.cz, Řád rudé hvězdy
- ↑ Válka.cz, Sokolovská pamětní medaile
- ↑ Valka.cz, Pamětní kříž věrnosti
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- FLIMELOVÁ, Alena a ŠTÉR, Roman. Marie Ljalková a Vanda Biněvská: československé legendy s odstřelovačskou puškou. [Praha]: Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel, z.s., 2021. 157 stran.
- FLIMELOVÁ, Alena a ŠTÉR, Roman. Ve stínu mužů: ženy v československých vojenských jednotkách na východní frontě v letech 1942-1945. Vydání první. Praha: Academia, 2021. 491 stran. 1938-1953; svazek 34. .
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Marie Ljalková na Wikimedia Commons
- Zlatica Zudová-Lešková, Marie Ljalková (Lastovecká), roz. Petrušáková, in: Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945, Praha 2005 s. 176.
- Zlatica Zudová-Lešková, Ženy v čs. armáde v rokoch 1939-1945, in: Statečné ženy, o kterých se málo ví (ed. Helmichová, Šárka), Praha 2003, s. 9-32.
- Válka.cz, Ljalková–Lastovecká Marie
- Československé ženy bojující, Marie Petruščáková, provd. Ljalková
- Čeští vojenští lékaři
- Odstřelovači
- Narození v roce 1920
- Narození 3. prosince
- Narození v Ivanofrankivské oblasti
- Úmrtí v roce 2011
- Úmrtí 7. listopadu
- Úmrtí v Brně
- Nositelé Československého válečného kříže 1939
- Nositelé Řádu Bílého lva II. třídy
- Nositelé Řádu rudé hvězdy (SSSR)
- Nositelé Kříže obrany státu
- Volyňští Češi
- Příslušníci 1. československého armádního sboru