Marie Kornelová

Marie Kornelová
Marie Kornelová
Narození	15. února 1909; Chrudim; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	21. listopadu 1978 (ve věku 69 let); Chrudim; Československo
Místo pohřbení	evangelický hřbitov v Chrudimi
Povolání	překladatelka, spisovatelka, středoškolská učitelka, literární historička a učitelka
Alma mater	Gymnázium Josefa Ressela; Filozofická fakulta Univerzity Karlovy; Zkušební komise pro učitelství na středních školách Univerzity Karlovy
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Kornelová je literární pseudonym PhDr. Marie Hrubešové (15. února 1909 Chrudim – 21. listopadu 1978 Chrudim), české spisovatelky a překladatelky.

Život

Narodila se v Chrudimi, její otec byl vrchní soudní rada Josef Hrubeš (1881-1936).^[1] Bratr, JUDr. Josef Hrubeš (1898-1943), byl za okupace popraven.^[2]^[3]

V Chrudimi vystudovala nejprve dívčí lyceum (1922), na které navázala studiem na místním reálném gymnáziu. Středoškolské studium ukončila v roce 1927 a pokračovala ve studiích na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Titul PhDr získala v roce 1935. Její dizertační práci Máchovy výrazové prostředky k charakteristice osob v románu Cikání vydala svým nákladem filosofická fakulta Karlovy university.^{[p 1]}

Po vystudování se uplatnila jako středoškolská profesorka, nejprve (od roku 1934) na reálném gymnáziu v Praze; v roce 1935 přešla na obchodní akademii v Chrudimi, kde pracovala až do odchodu do invalidního důchodu v roce 1947.^[4]

Mimo svoje povolání se v Chrudimi věnovala ochotnickému divadlu a recitaci. Regionální tisk zaznamenal řadu jejích veřejných vystoupení.^[5] Dopisovala si se spisovateli Jaromírem Johnem, Karlem Novým, Helenou Šmahelovou, Vladislavem Vančurou.^[6] Zemřela v Chrudimi a byla pochována na místním evangelickém hřbitově.

Osobní fond Marie Hrubešové-Kornelové je uložen v Památníku národního písemnictví.^[6]

Dílo

Pro své dílo používala pseudonym Kornelová, odvozený od jména chrudimského rodáka Viktorina Kornela ze Všehrd.

Historické romány

Svatební jízda (Historický román ze 14. století o Elišce Přemyslovně, vydala Družstevní práce, 1941)
Proměny (Pokračování románu Svatební jízda, vydala Družstevní práce , 1947)
Trůny milostné i kruté (společné vydání románů Svatební jízda a Proměny, Čs. spisovatel, 1968)

Tvorba pro děti

Sova Pálenka (vlastní pokračování knihy Kocourek Sklíčko Gottfrieda Kellera; vydáno společně, překlad G. K. Marie Kornelová, il. Karel Müller, vydala Družstevní práce, Praha, 1947)
Vendulčiny oříšky (pro předškolní děti, SNDK, 1955 a 1960)
Nebe, peklo, ráj (il. Vilma Vrbová, SNDK 1967)

Překlady

Marie Kornelová překládala z němčiny, angličtiny, francouzštiny, slovenštiny a lužickosrbštiny. Mezi významnější překlady patří (v závorce uveden pouze rok prvního vydání):

Gottfried Keller: Kocourek Sklíčko (spolu s vlastním pokračováním Sova Pálenka, vydala Družstevní práce, Praha, 1947)
Izrael Potter: Herman Melville (SNKLHU, Praha, 1955)
Herman Melville: Bílá velryba (překlad spolu s Stanislavem V. Klímou, verše přebásnil Kamil Bednář, il. Rockwell Kent, vydalo SNKLHU, Praha, 1956)
- V roce 2002 zpracováno v Českém rozhlasu jako patnáctidílná četba na pokračování, připravila: Ilona Janská, čte: Miroslav Středa, režie: Vlado Rusko.^[7]
Eduard Mörike: Mozartova cesta do Prahy (il. Karel Müller, Československý spisovatel, Praha, 1956)
Charles de Coster: Pověst o Ullenspieglovi (il. Vojtěch Tittelbach, SNKLU, Praha, 1962)
Jacob a Wilhelm Grimmové: Pohádky o skřítcích (il. Jiří Běhounek, SNDK, Praha, 1964)
Gustave Flaubert: Tři povídky (il. Hermína Melicharová, Odeon, Praha, 1975)
Jacob a Wilhelm Grimmové: Pohádky bratří Grimmů (il. Helena Zmatlíková, Albatros, Praha, 1976)^{[p 2]}

Zajímavost

Obdiv k dílu Marie Kornelové (k románu Svatební jízda) se objevil i v korespondenci dvou osobností české literatury – Jaromíra Johna a Vladislava Vančury – z ledna 1942.^[8]

John Vančurovi

„

Přečetl jsem tady Marii Kornelovou a chci Ti gratulovat k tomu velkému objevu kumštýřky slova, děje, dramatičnosti, dialogu, lyričnosti, humoru, kumštýřky, ovládající fundus intructus do mámivé iluzívnosti přímo svědecké, umělkyně, která - aby napsala Svatební jízdu - musí mít za sebou aspoň dvě desítiletí myšlení a broušení umu a pera - slovem, početl jsem si, jak jsem si dávno nepočetl. Sakramenti - to se teď rodí děvčata! Tohle nikdy nebejvalo! Tak tu slečnu - či paní - ode mne pozdrav. Nechť Tě však nepřekvapí, bude -li ta dáma v kalhotech - to se teď obecně nosí.

“

Vančura Johnovi

„

Drahý synu, ... v ženských se nevyznáš. S Kornelkou ses taktéž pořezal: Synu, ta dívčina jest!... Učíť v Chrudimě na akademii obchodní. Ach, pod svícnem bývá tma: Zrovna za slatiňanskými heizly leží Athény,^{[p 3]} Pallasky tam mastějí romány rovnou na ulici a Apollón vo tom neví, Apollón je nezná, Apollón si domýšlí kdoví co, Apollón tahá do věci venkovana z Povltaví!

“

Odkazy

Poznámky

↑ Dizertační práce Marie Hrubešové je dostupná online v NK ČR.
↑ Pohádky bratří Grimmů v překladu Marie Kornelové byly znovu vydány v letech 1985, 1990, 2002. Opakovaně byl vydáván i její překlad Bílé velryby
↑ Jaromír John tehdy žil ve Slatiňanech; ty jsou nedaleko Chrudimi, kde působila Marie Kornelová.

Reference

↑ Východočeský republikán, 4.12.1936, s.4, Oznámení o úmrtí J. Hrubeše (dostupné online v NK ČR)
↑ STEJSKALOVÁ, Lenka. Památníky obětí nacistické okupace v Táboře. Brno, 2011. Bakalářská diplomová práce. Dostupné online.
↑ Vojenská pietní místa: Kenotaf JUDr. Josef Hrubeš
↑ FORST, Vladimír. Lexikon české literatury - Osobnosti, díla, instituce - H-L. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Kapitola Marie Kornelová.
↑ Např. Východ, 28.9.1929, s.2 nebo Východočeský kraj, 17.10.1941, s.6 (dostupné online v NK ČR).
↑ ^a ^b Památník národního písemnictví, Katalogy a databáze: Marie Hrubešová^{[nedostupný zdroj]}
↑ TUREK, Petr. Herman Melville: Bílá velryba. [online]. Český rozhlas, 2019-08-05 [cit. 2019-08-05]. Dostupné online.
↑ JOHN, Jaromír. Polohy srdce, z korespondence Jaromíra Johna. In: KRULICHOVÁ, Marie; VINAŘOVÁ, Milena. Praha: Československý spisovatel, 1982.

Literatura

FORST, Vladimír. Lexikon české literatury - Osobnosti, díla, instituce - H-L. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Kapitola Marie Kornelová.
KREJČÍ, Miloš. Slavní rodáci Pardubického kraje. Pardubice: Destinační společnost Východní Čechy, 2010. Heslo Marie Kornelová.

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Marie Kornelová
Slovník české literatury po roce 1945: Marie Kornelová
Marie Kornelová v Databázi knih

[4] Dizertační práce Marie Hrubešové je dostupná online v NK ČR.

[9] Pohádky bratří Grimmů v překladu Marie Kornelové byly znovu vydány v letech 1985, 1990, 2002. Opakovaně byl vydáván i její překlad Bílé velryby

[11] Jaromír John tehdy žil ve Slatiňanech; ty jsou nedaleko Chrudimi, kde působila Marie Kornelová.

[1] Východočeský republikán, 4.12.1936, s.4, Oznámení o úmrtí J. Hrubeše (dostupné online v NK ČR)

[2] STEJSKALOVÁ, Lenka. Památníky obětí nacistické okupace v Táboře. Brno, 2011. Bakalářská diplomová práce. Dostupné online.

[3] Vojenská pietní místa: Kenotaf JUDr. Josef Hrubeš

[forst-5] FORST, Vladimír. Lexikon české literatury - Osobnosti, díla, instituce - H-L. Praha: Academia, 1993. ISBN 80-200-0345-2. Kapitola Marie Kornelová.

[6] Např. Východ, 28.9.1929, s.2 nebo Východočeský kraj, 17.10.1941, s.6 (dostupné online v NK ČR).

[pamatnik-7] Památník národního písemnictví, Katalogy a databáze: Marie Hrubešová^{[nedostupný zdroj]}

[8] TUREK, Petr. Herman Melville: Bílá velryba. [online]. Český rozhlas, 2019-08-05 [cit. 2019-08-05]. Dostupné online.

[10] JOHN, Jaromír. Polohy srdce, z korespondence Jaromíra Johna. In: KRULICHOVÁ, Marie; VINAŘOVÁ, Milena. Praha: Československý spisovatel, 1982.

[1]

[2]

[3]

[p 1]

[4]

[5]

[6]

[7]

[p 2]

[8]

[p 3]