Luisa Marie Terezie z Artois
| Luisa Marie Terezie z Artois | |
|---|---|
| vévodkyně z Parmy a Piacenzy regentka Parmy a Piacenzy | |
 | |
| Doba vlády | 19. dubna 1849 – 27. března 1854 27. března 1854 – 9. června 1859 (regentství) |
| Úplné jméno | Louise Marie Thérèse d'Artois |
| Narození | 21. září 1819 Elysejský palác, Paříž, Francie |
| Úmrtí | 1. února 1864 (ve věku 44 let) Palazzo Giustinian, Benátky, Království lombardsko-benátské, Rakouské císařství |
| Pohřbena | klášter Konstanjevica, Nova Gorica, Slovinsko |
| Manžel | Karel III. Parmský |
| Potomci | Markéta Bourbonsko-Parmská Robert I. Parmský Alice Bourbonsko-Parmská Jindřich Bourbonsko-Parmský |
| Dynastie | Bourboni |
| Otec | Karel Ferdinand Bourbonský |
| Matka | Marie Karolína Neapolsko-Sicilská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Luisa Marie Terezie z Artois (Louise Marie Thérèse; 21. září 1819 – 1. února 1864) byla vévodkyní a později regentkou Parmy. Narodila se jako dcera Karla Ferdinanda Bourbonského, mladšího syna Karla X., a jeho manželky Marie Karolíny Bourbonsko-Sicilské, dcery Františka I. Neapolsko-Sicilského.
Mládí
[editovat | editovat zdroj]Luisin otec zemřel, když jí bylo pět měsíců. V roce 1830 její dědeček abdikoval, a tak musela Luisa i se zbytkem své nejbližší rodiny odejít do exilu, nakonec se usadili v Rakousku. Vzhledem k tomu, že byla vnučkou krále, nesla titul petite-fille de France. Její mladší bratr Jindřich byl mezi 2. srpnem a 9. srpnem 1830 podle následnického práva legitimním francouzským králem jako Jindřich V. (a navarrským jako Jindřich IV.), poté byl v letech 1844–1883 legitimním pretendentem francouzského (a navarrského) trůnu.
10. listopadu 1845 se Luisa ve Frohsdorfu v Rakousku provdala za Ferdinanda Karla, dědičného prince Luccy, od roku 1849 známého jako Karel III., vévoda Parmy a Piacenzy. 17. prosince 1847 zemřela Marie Luisa Habsbursko-Lotrinská a Luisin tchán se stal jejím nástupcem jako Karel II. Parmský. Vévodství Lucca bylo včleněno do toskánského velkovévodství a z Luisina manžela dědičného prince Luccy se stal dědičný princ Parmy.
Luisin tchán byl vévodou z Parmy jen po několik měsíců. V březnu 1848 vypukla v Parmě revoluce podporovaná králem Karlem Albertem Sardinským. Ferdinand Karel prchl z Parmy, ale byl zajat v Cremoně. Po dobu několika měsíců byl vězněn v Miláně, dokud britská vláda nevyjednala jeho propuštění. Po krátkém pobytu na ostrově Malta, odcestoval do Neapole a pak do Livorna, kde se setkal s Marií Luisou Terezou, která právě porodila jejich prvního syna. Pak rodina hledala útočiště v Anglii a ve Skotsku.
V srpnu 1848 rakouská armáda vstoupila do Parmy a oficiálně vrátila Karla II. na trůn. Ferdinand Karel nicméně zůstal se svou rodinou v Anglii, protože nepřátelské akce mezi rakouskou a piemontskou armádou pokračovaly. Již několik let chtěl Karel II. abdikovat ve prospěch svého syna, oddálil to však až do doby, kdy to bude pro Ferdinanda Karla bezpečné.
Parmská vévodkyně
[editovat | editovat zdroj]24. března 1849 byla oznámena abdikace Karla II. Ferdinand Karel, stále žijící v Anglii, se stal vévodou Parmy, Piacenzy a Anektovaných Států pod jménem Karel III. 18. května se vrátil do Parmy, o dva dny později ji však znovu opustil. Správu vévodství převzal až 25. srpna.
Když byl její manžel v roce 1854 zavražděn, vládla Luisa jako regentka za jejich nezletilého syna, nového vévodu Roberta I. Stejně jako ostatní vládci centrálních italských států, byli také Luisa a její syn vyhnáni během Druhé italské války za nezávislost v roce 1859, a odešli pod rakouskou ochranu do Benátek.
Různé plány na to, co bude po válce, buď na restauraci Roberta v Parmě nebo na územní výměny, aby mohl vládnout v Toskánsku, Modeně nebo Romagně, přišly vniveč, když byla v březnu 1860 celá Itálie připojena k Piemontu. Luisa prožila zbytek svého života v exilu.
Nizozemská královna Žofie, která se s Luisou v roce 1862 setkala, ji popsala v dopise přítelkyni:
Druhý den jsem se seznámila s parmskou vévodkyní, sestrou hraběte ze Chambord. Je mnohem větší, než Marie z Cambridge, je velmi malá, ale živá, příjemná, bez hořkosti po tolika neštěstích. Její chlapci jsou trpaslíci, ale plni francouzské pohotovosti a veselosti. Líbila jsem se jí a lituji takového množství smůly - vražda a revoluce ji pronásleduje již od narození...
Luisa zemřela 1. února 1864 ve věku čtyřiceti čtyř let v Palazzo Giustinian v Benátkách. Byla pohřbena v kryptě svého dědečka Karla X. ve františkánském klášteře Konstanjevica ve městě Görz v Rakousku (nyní Nova Gorica ve Slovinsku).
Byli tam pohřbeni také další členové francouzské královské rodiny včetně Luisina bratra Jindřicha, její tety Marie Terezie Bourbonské a jejího strýce Ludvíka Antonína, vévody z Angoulême.
Potomci
[editovat | editovat zdroj]- 1. Markéta Bourbonsko-Parmská (1. 1. 1847 Lucca – 29. 1. 1893 Viareggio)
- ⚭ 1867 Karel Maria Bourbonský (30. 3. 1848 Lublaň – 18. 7. 1909 Varese), vévoda z Madridu, hlava rodu Bourbonů od roku 1887 až do své smrti
- 2. Robert I. Parmský (9. 7. 1848 Florencie – 16. 11. 1907 Lucca), hlava parmské větve Bourbonské dynastie, poslední vládnoucí vévoda v Parmě, Piacenze a Guastalle a otec poslední rakouské císařovny a uherské královny Zity
- ⚭ 1869 princezna Marie Pia Neapolsko-Sicilská (2. 8. 1849 Gaeta – 29. 9. 1882 Biarritz)
- ⚭ 1884 Marie Antonie Portugalská (28. 11. 1862 14. 5. 1959 Berg)
- 3. Alice Bourbonsko-Parmská (27. 12. 1849 Parma – 16. 1. 1935 Schwertberg)
- ⚭ 1868 Ferdinand IV. Toskánský (10. 6. 1835 Florencie – 17. 1. 1908 Salcburk), toskánský velkovévoda v letech 1859–1860, po roce 1860 pouze titulární velkovévoda
- 4. Jindřich Bourbonsko-Parmský (12. 2. 1851 Parma – 14. 4. 1905 Menton), hrabě z Bardi
- I. ⚭ 1873 princezna Marie Luisa Neapolsko-Sicilská (21. 1. 1855 Neapol – 23. 8. 1874 Pau)
- II. ⚭ 1876 Adelgunda Braganzská (10. 11. 1858 Bronnbach – 15. 4. 1946 Bern), vévodkyně z Guimarães
Vývod z předků
[editovat | editovat zdroj]Tituly a oslovení
[editovat | editovat zdroj]- 21. září 1819 – 10. listopadu 1845: Její Královská Výsost Luisa Marie Tereza z Artois, petite-fille de France
- 10. listopadu 1845 – 17. prosince 1847: Její Královská Výsost dědičná princezna z Luccy
- 17. prosince 1847 – 19. dubna 1849: Její Královská Výsost dědičná princezna z Parmy
- 19. dubna 1849 – 27. března 1854: Její Královská Výsost vévodkyně z Parmy
- 27. března 1854 – 3. prosince 1859: Její Královská Výsost regentka Parmy, vévodkyně vdova
- 3. prosince 1859 – 1. února 1864: Její Královská Výsost parmská vévodkyně vdova
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Princess Louise Marie Thérèse of Artois na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Luisa Marie Terezie z Artois na Wikimedia Commons
| Vévodkyně z Parmy a Piacenzy | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Marie Tereza Savojská |
1849–1854 Luisa Marie Terezie z Artois |
Nástupce: Marie Pia Neapolsko-Sicilská titulární vévodkyně |
| Regentka Parmy a Piacenzy | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Karel III. |
1854–1859 Luisa Marie Terezie z Artois |
Nástupce: Robert I. titulární vévodkyně |
