Přeskočit na obsah

Ludwig Fabini

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ludwig Fabini
Velitel 8. armádního sboru v Praze (zemský velitel v Čechách)
Ve funkci:
1899 – 1904
PředchůdcePhilipp hrabě von Grünne
NástupceHubert von Czibulka
Velitel 6. armádního sboru v Košicích
Ve funkci:
1897 – 1899
PředchůdceGyörgy Kovács de Mad
NástupceHeřman Pokorny
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostpolní zbrojmistr (1898), polní podmaršál (1891), generálmajor (1887)

Narození26. srpna 1830
Valchid
Úmrtí9. září 1906 (ve věku 76 let)
Innsbruck
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludwig Fabini (26. srpna 1830 Valchid – 9. září 1906 Innsbruck) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1848, byl účastníkem několika válek a poté střídal službu u různých posádek, několik let strávil mimo jiné v Čechách. Svou kariéru završil v hodnosti polního zbrojmistra jako zemský velitel v Českém království (1899–1904).[1]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z italské rodiny usazené v Sedmihradsku. Do armády vstoupil v roce 1848 jako dobrovolník, několik let sloužil u 5. praporu polních myslivců v Uherském Brodě, kde byl postupně povýšen na poručíka a nadporučíka.[2] V roce 1859 se zúčastnil války se Sardinií a poté sloužil jako rytmistr u 28. praporu polních myslivců ve Fogarasi v Sedmihradsku. Bojoval také v prusko-rakouské válce v roce 1866 a dosáhl hodnosti kapitána. Jako štábní důstojník působil u tyrolského zemského velitelství v Innsbrucku a následně byl šéfem štábu 35. pěší divize v Kluži. V roce 1875 získal hodnost majora a poté působil přímo u generálního štábu. Jako podplukovník (1877) se zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny. V roce 1880 dosáhl hodnosti plukovníka a byl šéfem štábu zemského velitelství pro České království v Praze (1880–1887).[3][4]

V roce 1887 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se velitelem 17. pěší brigády v Praze (1887–1891).[5] V roce 1891 získal hodnost polního podmaršála a převzal velení 11. pěší divize ve Lvově,[6][7] později se stal inspektorem vojenských škol, zároveň předsedal komisi pro posuzování žádostí aspirantů důstojnických hodností u generálního štábu.[8] V letech 1897–1899 zastával funkci velitele 6. armádního sboru v Košicích[9][10][11] a mezitím byl v roce 1898 povýšen do hodnosti polního zbrojmistra.[12] Nakonec byl v letech 1899–1904 velitelem 8. armádního sboru v Praze, respektive zemským velitelem v Českém království.[13][14] K datu 1. dubna 1904 byl penzionován a dožil v soukromí.[15]

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Jako velitel armádního sboru obdržel titul c. k. tajného rady nárokem na oslovení Excelence (1897).[16] Od roku 1897 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 102 v Praze.[17][18] Během vojenské služby obdržel několik vyznamenání. Za účast ve válkách byl nositelem Řádu železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (1866) a rytířského kříže Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1879). Později získal rytířský kříž Řádu sv. Štěpána (1889), ve vysokých funkcích se stal nositelem Řádu železné koruny I. třídy (1898) a komturského kříže Leopoldova řádu (1904), dále byl držitelem Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile. Několik ocenění získal také od zahraničních panovníků, byl nositelem velkokříže německého Řádu červené orlice, Řádu rumunské koruny, perského Řádu slunce a lva I. třídy a komandérem italského Řádu sv. Mořice a Lazara. Obdržel také čestné občanství v sedmihradském městě Mediaș (dříve maďarsky Medgyes), kde jeho rodina působila po několik generací.[19]

Jeho synovcem byl Ludwig von Fabini (1861–1937), který byl také rakousko-uherským generálem a velitelem na východní frontě za první světové války.

  1. Kolektiv: Od knížecí družiny k posádkovému městu. Praha vojenská od nejstarších dob po současnost; Vojenský historický ústav Praha, Ministerstvo obrany České republiky; Praha, 2006; s. 29 ISBN 80-7278-347-5 dostupné online
  2. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1860–1861; Vídeň, 1860; s. 332 dostupné online
  3. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1881; Vídeň, 1880; s. 96 dostupné online
  4. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1886; Vídeň, 1885; s. 100 dostupné online
  5. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1889; Vídeň, 1888; s. 124 dostupné online
  6. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 233 dostupné online
  7. Anhang zum Schematismus für das k.u.k. Heer 1891; Vídeň, 1891; s. 24 dostupné online
  8. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1896; Vídeň, 1895; s. 127 dostupné online
  9. Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  10. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für 1898; Vídeň, 1898; s. 241 dostupné online
  11. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1898; Vídeň, 1897; s. 192 dostupné online
  12. Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  13. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 261 dostupné online
  14. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1902; Vídeň, 1901; s. 124, 149 dostupné online
  15. Služební postup Ludwiga Fabiniho in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 43 dostupné online
  16. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für 1898; Vídeň, 1898; s. 194 dostupné online
  17. Seznam majitelů pěšího pluku č. 102 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 582 dostupné online
  18. Pěší pluk č. 102 na webu valka.cz dostupné online
  19. Přehled řádů a vyznamenání Ludwiga Fabiniho in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für 1904; Vídeň, 1904; s. 268 dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]