Heřman Pokorny

Heřman šlechtic Pokorný
Velitel 6. armádního sboru v Košicích
Ve funkci: 1899 – 1902
Předchůdce	Ludwig Fabini
Nástupce	Karl von Mertens
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	Generál jezdectva (1901), polní podmaršál (1894), generálmajor (1889)
Narození	5. února 1839 Opava
Úmrtí	26. prosince 1925 (ve věku 86 let) Vídeň
Příbuzní	Viktor Pokorny (bratr)
Profese	důstojník
Commons	Hermann Pokorny (1839)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Heřman šlechtic Pokorny (německy Hermann Edler von Pokorny) (5. února 1839 Opava – 26. prosince 1925 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1858, řadu let strávil v Uhrách (Pécs, Košice), krátce sloužil také v Josefově. Svou kariéru završil jako velitel 6. armádního sboru (1899–1902) a v roce 1901 dosáhl hodnosti generála jezdectva. V roce 1902 odešel do penze, po vzniku Československa mu byla přiznána hodnost generála III. třídy ve výslužbě v československé armádě (1920).

Životopis

Byl nejstarším synem státního úředníka a krajského prezidenta v Žatci Heřmana Pokorného (1798–1873), který byl v roce 1859 povýšen do šlechtického stavu. Narodil se v Opavě, kde tehdy jeho otec působil jako krajský komisař, podle otcova služebního zařazení pak dětství strávil v Hranicích, Těšíně, Vídni a Olomouci. Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a do armády vstoupil v roce 1858 jako podporučík k 1. hulánskému pluku. Zúčastnil se prusko-rakouské války a v roce 1866 byl již rytmistrem u 13. husarského pluku. S tímto plukem strávil několik let v Uhrách, později si ještě doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni, po jejím absolvování byl zařazen do důstojnického sboru generálního šábu. V roce 1876 byl povýšen na majora a byl šéfem štábu pěchotní divize v Budapešti. V roce 1878 se zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny a v hodnosti podplukovníka (1879) působil znovu u generálního štábu, později byl šéfem štábu 9. armádního sboru v Josefově. V roce 1883 byl povýšen na plukovníka a stal se velitelem 7. husarského pluku v Pécsi, kde strávil šest let.

V roce 1889 dosáhl hodnosti generálmajora a převzal velení 6. jezdecké brigády v Košicích. V Košicích působil několik let, později převzal velení 53. pěší brigády. V roce 1894 získal hodnost polního podmaršála a jako velitel 17. pěší divize byl přeložen do Varaždína (1894–1899). Poté se vrátil do Košic, kde byl jmenován vrchním velitelem 6. armádního sboru (1899–1902). V roce 1901 dosáhl hodnosti generála jezdectva a k datu 1. listopadu 1902 byl penzionován. Po rozpadu monarchie mu byla v roce 1920 přiznána hodnost generála III. třídy v československé armádě s nárokem na penzi. Zemřel ve Vídni v roce 1925 ve věku 86 let.

Tituly a ocenění

Během vojenské kariéry obdržel řadu ocenění. Byl nositelem Leopoldova řádu, Řádu železné koruny III. třídy, Vojenského záslužného kříže s válečnou dekorací a Vojenské záslužné medaile. Několik vyznamenání získal také od cizích panovníků, byl nositelem velkokříže Řádu rumunské koruny a pruského Řádu červené orlice II. třídy. Jako velitel armádního sboru získal titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1899). Od roku 1901 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 25 dislokovaného v Lučenci.

Rodina

V roce 1874 se ve Vídni oženil s Johannou Würthovou (1849–1931), dcerou právníka a spisovatele Josefa Würtha. Manželství zůstalo bezdětné.

Jeho mladší bratři sloužili také v armádě, August (1841–1890) byl podplukovníkem a nejmladší Viktor (1843–1908) dosáhl hodnosti polního podmaršála.

Odkazy

Literatura

• VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2016; Praha, 2012; s. 312–315 (heslo Pokorný) ISBN 978-80-904241-7-3