Louis François Colbert de Croissy
| Louis François Colbert, hrabě de Croissy | |
|---|---|
![Portrét z roku 1693 (Hyacinthe Rigaud)[1]](/wiki/Soubor:Louis-Fran%C3%A7ois_Colbert.png) Portrét z roku 1693 (Hyacinthe Rigaud)[1] | |
| Francouzský velvyslanec ve Švédsku | |
| Ve funkci: 1715 – 1716 | |
| Předchůdce | Jacques de Campredon |
| Nástupce | Louis Pierre de La Marck |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Francie |
| Hodnost | generálporučík (1710), maréchal de camp (1704), brigádní generál (1702) |
| Narození | 15. února 1677 |
| Úmrtí | 24. srpna 1747 (ve věku 70 let) |
| Titul | hrabě |
| Rodiče | Charles Colbert, markýz de Croissy a Marguerite Béraudová |
| Děti | Marie Jeanne Colbertová |
| Příbuzní | Louis Henri François Colbert, Comte de Colbert-Chabannais[2] a Claude Théophile Gilbert Jean-Baptiste Colbert de Chabanais (vnoučata) |
| Profese | diplomat a voják |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Louis François Henri Colbert, hrabě de Croissy (francouzsky Louis François Henri Colbert, chevalier et comte de Croissy) (15. února 1677 – 24. srpna 1747 Paříž) byl francouzský šlechtic, generál a diplomat. Od mládí sloužil v armádě a zúčastnil se dynastických válek přelomu 17. a 18. století, za války o španělské dědictví dosáhl hodnosti generálporučíka (1710). V letech 1715–1716 byl francouzským velvyslancem ve Švédsku, poté žil v soukromí.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]
Pocházel z obchodnické a později šlechtické rodiny Colbertů, narodil se jako třetí syn dlouholetého ministra zahraničí Charlese Colberta, markýze de Croissy (1629–1696) a jeho manželky Françoise, rozené Bérault (1642–1719) z bohaté bankéřské rodiny,[3][4] po otci byl mimo jiné synovcem vlivného prvního ministra Jeana-Baptista Colberta (1619–1683). Již ve čtrnácti letech vstoupil ke královským mušketýrům, souběžně sloužil v armádě a zúčastnil se devítileté války. V roce 1692 byl jmenován plukovníkem a bojoval ve Flandrech. V mládí užíval šlechtický titul rytíře (chevalier), později byl známý jako hrabě de Croissy.
Na začátku války o španělské dědictví byl povýšen do hodnosti brigádního generála (1702). Spolu se svým bratrancem markýzem de Blainville obsadil město Kaiserwerth a poté se zúčastnil dalších bojů v Německu. V bitvě u Höchstädtu padl do zajetí, po propuštění byl povýšen do hodnosti generálmajora (maréchal de camp, 1704). Pod velením vévody de Vendôme bojoval ve Flandrech (1706) a s maršálem Berwickem se zúčastnil tažení na Rýně (1708). V roce 1710 dosáhl hodnosti generálporučíka a znovu bojoval ve Flandrech. S maršálem Villarsem se zúčastnil vítězné bitvy u Denainu (1712) a v roce 1713 byl zraněn v Německu. Po skončení války získal několik čestných funkcí ve správě království. V letech 1715–1715 byl krátce francouzským vyslancem ve Švédsku u dvora Karla XII.[5] Zde však setrval jen krátce, protože po smrti Ludvíka XIV. a odvolání svého staršího bratra markýze de Torcy z funkce ministra zahraničí byl povolán zpět do Francie. Po návratu žil v soukromí v Paříži.
Rodina
[editovat | editovat zdroj]V roce 1711 se oženil s Marií Brunet de Rancy (1693–1742), dcerou bohatého bankéře a královského úředníka Paula Bruneta de Rancy (1653–1717).[6] Z manželství se narodil syn François Louis Colbert, markýz de Colbert (1713–1743), který jako důstojník královských mušketýrů padl za války o rakouské dědictví v bitvě u Dettingenu.[7] Dcera Marie Jeanne (1715–1786) se provdala za svého bratrance Françoise Gilberta Colberta, markýze de Saint-Pouange (1705–1765), který byl generálem královské armády.[8]
Louisův nejstarší bratr Jean-Baptiste Colbert, markýz de Torcy (1665–1746) převzal po otci funkci ministra zahraničí (1696–1715),[9] další bratr Charles Joachim Colbert de Croissy (1667–1738) byl dlouholetým biskupem v Montpellieru (1696–1738).[10] Sestra Marie Françoise (1671–1724) byla manželkou generála Louise Joachima de Montagu, markýze de Bouzols (1662–1746), další sestra Charlotte (1678–1765) byla abatyší v Maubuissonu, nejmladší ze sester Marie Thérèse (1682–1769) se provdala za španělského šlechtice, generála a granda Francesca Spinolu, vévodu di San Pietro (1659–1727).[11][12]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Portrét Louise Françoise Colberta ve sbírkách zámku des Essarts na webu hyacinthe-rigaud.com dostupné online
- ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ Rodokmen Colbertů dostupné online
- ↑ Charles Colbert, markýz de Croissy na webu geni.com dostupné online
- ↑ WRANGEL, Fredrik Ulrik: Liste des diplomates français en Suède 1541–1891; Paříž, 1891; s. 49–50 dostupné online
- ↑ Rodina Paula Bruneta de Rancy na webu geneanet.org dostupné online
- ↑ Rodina Louise Françoise Colberta de Croissy na webu geneanet.org dostupné online
- ↑ Rodina Louise Françoise Colberta de Croissy na webu geneanet.org dostupné online
- ↑ Přehled ministrů zahraničí Francie na webu conseilduroi.fr dostupné online
- ↑ Charles Joachim Colbert na webu catholic-hierarchy.org dostupné online
- ↑ Francesco Spinola na webu geneanet.org dostupné online
- ↑ Francesco Spinola na webu geni.com dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Dictionnaire historique et biographique des généraux français; Paříž, 1822; svazek 4; s. 366–367 (heslo Colbert, Louis François Henri, comte de Croissy) dostupné online
- KODETOVÁ, Petra: Soumrak krále Slunce. Válka o španělské dědictví 1701–1714; Praha, 2016; 280 s. ISBN 978-80-7557-037-6
- KOVAŘÍK, Jiří: Evropa v plamenech. Bitvy a osudy válečníků VI. 1652–1718; Praha, 2020; 479 s. ISBN 978-80-7497-303-1
- SAINT-SIMON, Louis, vévoda de: Paměti; Praha, 1959; 295 s.
- VLNAS, Vít: Princ Evžen Savojský. Život a sláva barokního válečníka, Národní galerie, Praha, 2001; 849 s. ISBN 80-7185-380-1