Jules Armand Colbert de Blainville
| Jules Armand Colbert, markýz de Blainville | |
|---|---|
![Portrét Julese Armanda Colberta ve sbírkách Louvru[1]](/wiki/Soubor:Colbert_de_blainville_bmr90.JPG) | |
| Vrchní ceremoniář Francie | |
| Ve funkci: 1684 – 1701 | |
| Předchůdce | Charles Pot, markýz de Rhodes |
| Nástupce | Thomas, markýz de Dreux-Brézé |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Francie |
| Hodnost | generálporučík (1702), maréchal de camp (1702), brigádní generál (1693) |
| Narození | 17. prosince 1663 |
| Úmrtí | 13. srpna 1704 (ve věku 40 let) Ulm |
| Titul | markýz |
| Choť | Gabrielle de Rochechouart, Dame de Tonnay-Charente |
| Rodiče | Jean-Baptiste Colbert a Marie Charron |
| Děti | Marie Madeleine de Colbert |
| Příbuzní | Jean Victor de Rochechouart de Mortemart[2] (vnuk) |
| Profese | voják |
| Commons | Jean-Jules-Armand Colbert |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jules Armand Colbert, markýz de Blainville (francouzsky Jean-Jules-Armand Colbert, marquis de Blainville, seigneur d'Ormoy) (17. prosince 1663 – 13. srpna 1704 Ulm) byl francouzský šlechtic, generál a dvořan. Byl synem vlivného státníka z doby Ludvíka XIV. Jeana-Baptista Colberta a od mládí kombinoval kariéru v armádě a u královského dvora. Jako důstojník se zúčastnil dynastických válek přelomu 17. 18. století, vynikal statečností a za války o španělské dědictví dosáhl hodnosti generálporučíka (1702). Padl v bitvě u Höchstädtu.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]
Pocházel z obchodnického a později šlechtického rodu Colbertů,[3] narodil se jako čtvrtý syn vlivného ministra Jeana-Baptista Colberta (1619–1683) a jeho manželky Marie, rozené Charronové (1630–1687).[4] Již v dětském věku obdržel dekret na úřad intendanta královských staveb, umění a manufaktur, který fakticky zastával jeho otec. Od mládí sloužil v armádě, v hodnosti poručíka vstoupil v roce 1683 k pluku v Pikardii. Původně užíval šlechtický titul seigneur d'Ormoy, po sňatku byl známý pod jménem markýz de Blainville. V roce 1685 zakoupil čestný úřad vrchního ceremoniáře královského dvora (Grand maître des cérémonies de France).[5][6] Mezitím byl v armádě povýšen na plukovníka (1684) a po smrti svého bratra Charlese Édouarda Colberta, hraběte de Sceaux převzal v roce 1690 velení pluku. Za devítileté války bojoval pod velením maršála Luxembourga ve Flandrech. Zúčastnil se obléhání Monsu a Namuru (1691) a byl zraněn v bitvě u Steenkerque (1692). V roce 1693 dosáhl hodnosti brigádního generála.
V roce 1701 se za finanční odškodnění vzdal funkce ceremoniáře královského dvora a za války o španělské dědictví znovu sloužil v armádě. Vynikal mimořádnou statečností, ve svých rozhodnutích si ale počínal zbrkle, a i když dosáhl vysokých hodností, podle mínění současníků nad sebou potřeboval dohled rozvážnějších velitelů.[7] Bojoval v Horní Falci a stal se guvernérem dobytého města Kaiserwerth, poté se zúčastnil tažení v Nizozemí a Bavorsku. Rychle postupoval v hodnostech, v lednu 1702 byl povýšen na generálmajora (maréchal de camp) a v červnu 1702 dosáhl hodnosti generálporučíka. V bitvě u Höchstädtu utrpěl vážné zranění[8] a na jeho následky zemřel ještě téhož dne při převozu do Ulmu.
Rodina
[editovat | editovat zdroj]V roce 1682 se oženil s Gabrielle de Rochechouart de Mortemart (1665–1750), dcerou Jeana Clauda de Mortemart, markýze de Tonnay-Charente.[9] Tento sňatek s členkou starobylého šlechtického rodu stvrdil pronikání Colbertů jako příslušníků tzv. talárové šlechty (noblesse de robe) mezi nejvyšší francouzskou aristokracii. Z manželství se narodila dcera Anne Colbert, markýza de Blainville (1686–1746), která se provdala za svého bratrance Jeana-Baptista de Rochechouart, 7. vévodu z Mortemartu (1682–1757).[10][11]
Julesův nejstarší bratr Jean-Baptiste Colbert, markýz de Seignelay (1651–1690) navázal na otcovu kariéru ve státní správě a zastával funkci ministra námořnictva.[12] Další bratr Jacques Nicolas Colbert (1655–1727) byl dlouholetým arcibiskupem v Rouenu a primasem v Normandii. Další bratři Antoine Martin (1659–1689) a Charles Édouard (1670–1690) padli jako důstojníci v devítileté válce. Sestry Jeanne Marie (1650–1732), Henriette Louise (1657–1733) a Marie Anne (1665–1750) se provdaly za příslušníky staré francouzské šlechty a zastávaly funkce u královského dvora.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Portrét markýze de Blainville v oddělení grafik ve sbírkách Louvru dostupné online
- ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ Rodokmen rodu Colbertů dostupné online
- ↑ Rodina Jeana-Baptista Colberta na webu geni.com dostupné online
- ↑ NGUYEN, Marie-Lan: Les grand maîtres des cérémonies de France et le service des Cérémonies à l'époque moderne 1585–1792; Paříž, 1999; s. 47–48 dostupné online
- ↑ Seznam vrchních ceremoniářů Francie na webu thisisversaillesmadame.com dostupné online
- ↑ RICHTER, Karel: Evžen Savojský. Pán bitevních polí.; Praha, 2019; s. 259 ISBN 978-80-7557-209-7
- ↑ KOVAŘÍK, Jiří: Evropa v plamenech. Bitvy a osudy válečníků VI. 1652–1718; Praha, 2020; s. 304 ISBN 978-80-7497-303-1
- ↑ Rodina Julese Armanda Colberta, markýze de Blainville na webu geni.com dostupné online
- ↑ Rodokmen rodu Rochechouart de Mortemart dostupné online
- ↑ Jean-Baptiste de Rochechouart, vévoda z Mortemartu na webu geni.com dostupné online
- ↑ Přehled ministrů námořnictva na webu conseilduroi.fr dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Dictionnaire historique et biographique des généraux français; Paříž, 1822; svazek 4; s. 362–363 (heslo Colbert, Jules Armand, marquis de Blainville) dostupné online
- KODETOVÁ, Petra: Soumrak krále Slunce. Válka o španělské dědictví 1701–1714; Praha, 2016; 280 s. ISBN 978-80-7557-037-6
- KOVAŘÍK, Jiří: Evropa v plamenech. Bitvy a osudy válečníků VI. 1652–1718; Praha, 2020; 479 s. ISBN 978-80-7497-303-1
- SAINT-SIMON, Louis, vévoda de: Paměti; Praha, 1959; 295 s.
- VLNAS, Vít: Princ Evžen Savojský. Život a sláva barokního válečníka, Národní galerie, Praha, 2001; 849 s. ISBN 80-7185-380-1