Lokomotiva řady Ic, Id ÖNWB
| Parní lokomotiva řady Ic, Id ÖNWB | |
|---|---|
 Lokomotiva ÖNWB Id 100 (StEG 1792/84), později 301.17 kkStB a 252.015 ČSD, tovární snímek (1884) | |
| řada kkStB | 301.01-17 (1908-1923) |
| řada dle Kryšpína (ČSD) | 252.001-15 (1924-31) |
| vytápěcí kotel | K5ᴵᴵ, K7ᴵᴵ, K9, K9ᴵᴵ, K26 (1925-35) |
| výrobní čísla | VNM: 2578-2586/81, StEG: 1785-1792/84 |
| Základní údaje | |
| Výrobce | řada Ic: VNM, řada Id: StEG |
| Výroba v letech | Ic: 1881, Id: 1884 |
| Počet vyrobených kusů | Ic: 9, Id: 8 |
| Provozovatel | ÖNWB/SNDVB (1881-1907) kkStB (1908-1919), ČSD (1918-32) |
| Období provozu | 1881-1931 |
| Hmotnost a rozměry | |
| Prázdná hmotnost | Ic: 38 500 kg, Id: 39 000 kg |
| Hmotnost ve službě | 43 000 kg |
| Adhezní hmotnost | 24 200 – 24 600 kg |
| Délka přes spřáhla | Ic: 8 775 mm, Id: 8 785 mm |
| Výška skříně od TK | 4 400 mm |
| Minimální poloměr projížděných oblouků | 120 m |
| Rozchod | 1 435 mm |
| Celkový rozvor | Ic: 5 950 mm, Id: 5 960 mm |
| Rozvor spřažených dvojkolí | Ic: 4 150 mm, Id: 4 160 mm |
| Rozvor běžného podvozku | 1 800 mm |
| Parametry pohonu | |
| Uspořádání pojezdu | 2'B m2 (4-4-0) |
| Trvalý výkon | ca. 480 k / 355 kW |
| Konstrukční rychlost | 80 km/h |
| Přetlak páry | 10 bar |
| Počet kouřovek/žárnic | Ic: 167, Id: 169 |
| Počet válců | 2 |
| Průměry válců | 411 mm |
| Zdvih pístů | 632 mm |
| Typ rozvodu | Stephensonův vnější |
| Průměr spřažených dvojkolí | 1 900 mm |
| Průměr běhounů | 989 mm |
| Výhřevná plocha topeniště | Ic: 8,0 m², Id: 8,4 m² |
| Výhřevná plocha trubek kotle | Ic: 115,0 m², Id: 103,5 m² |
| Výhřevná plocha celková | Ic: 113,0 m², Id: 111,9 m² |
| Plocha roštu | Ic: 1,8 m², Id: 1,9 m² |
| Lokomotivní brzda | jednoduchá ssací pro lokomotivu i vlak |
| Vlečný tendr | |
| Řada/označení | 26.03-19 kkStB (310.0 ČSD) |
| Prázdná hmotnost | 12 000 kg |
| Plná hmotnost | 28 000 kg |
| Zásoba uhlí | 6,4 / 8,4 m³ |
| Zásoba vody | 10,5 / 8,5 m³ |
| Počet náprav | 3 |
| Průměr kol | 969 mm |
| Celkový rozvor tendru | 3 000 mm |
| Řada/označení | 29 kkStB (412.0 ČSD) |
| Prázdná hmotnost | 14 300 kg |
| Plná hmotnost | 32 700 kg |
| Zásoba uhlí | 6,4 m³ |
| Zásoba vody | 12,0 m³ |
| Počet náprav | 3 |
| Průměr kol | 969 mm |
| Celkový rozvor tendru | 3 000 mm |
| Odkazy | |
 multimediální obsah na Commons | |
 Vysvětlivky pojmů v infoboxu. | |
Rychlíkové parní lokomotivy s vlečným tendrem řady Ic a Id byly pro Rakouskou severozápadní dráhu vyrobeny v letech 1881 a 1884 v počtu 17 kusů. Nasazovány byly především na tratích v českém Polabí. U rakouských státních drah dostaly po roce 1907 řadu 301. Po rozpadu Rakousko-uherské monarchie všechny připadly ČSD jako řada 252.0. Z provozu byly vyřazeny do roku 1931.
Vznik a výroba
[editovat | editovat zdroj]
Stoupající nároky na dopravu přiměly na počátku 80. let 19. století Rakouskou severozápadní dráhu k objednávce lokomotiv výkonnějších, které by zvládaly vozbu spěšných vlaků o hmotnosti až 120 t ve sklonově i směrově náročném úseku Znojmo – Havlíčkův Brod – Kutná hora.[1][2][3] Konstrukčně to byly lokomotivy koncepce „Rittinger“ uspořádání 2’B s velkými koly a nízko uloženým kotlem s topeništěm mezi spřaženými nápravami, přímo pak vycházely z řady Ib (kkStB 201) navržené strojním ředitelem dráhy Antonem Elbelem;[4] některé funkční celky přitom byly společné i s řadou IIIa (u ČSD 232.0).[3]
Devět strojů dodala lokomotivka ve Vídeňském Novém Městě roku 1881. Společnost jim dala řadu Ic a inventární čísla 84-92. Dalších 8 obdobných strojů druhé série bylo doobjednáno u lokomotivky Společnosti státních drah ve Vídni. Dodány byly roku 1884 jako řada Id s čísly 93–100.[5][6][1][2]
S lokomotivami výrobci dodali tendry pozdější řady 26 kkStB (u ČSD 310.0). Později se využívaly i tendry řady 29 kkStB (412.0 ČSD).[7]
Technické provedení
[editovat | editovat zdroj]
Rám lokomotivy byl vnější, vpředu byl nesen Kamperovým výkyvným podvozkem, za ním bylo uloženo hnací a spřažené dvojkolí. Jejich kola o průměru téměř 2 metry podstatnou částí zasahovala nad ochoz i do budky a byla tak kryta blatníky. Takové uspořádání umožňovalo lokomotivám dosahovat dobově špičkových rychlostí 80 km/h a bezpečný průjezd oblouky o poloměru menším než 300 m.[4]
Obě série se od sebe mírně odlišovaly v rozměrech a velikostí kotle. Lokomotivy řady Id měly o ca. 10 cm delší skříňový kotel na úkor válcového, tedy i větší topeniště a přímou výhřevnou plochu. Regulátor umístěný před rozměrným parním dómem byl ovládán táhlem vně kotle. Nápadné a pro tyto lokomotivy charakteristické bylo nezakrytované masivní přítokové a výfukové potrubí parních válců, vedené po kotli. Dvojčitý parní stroj byl umístěn vně rámu, tyčoví pohonu i Stephensonova rozvodu bylo na hallských klikách náprav.[1][2]
Vzhled dotvářela budka lokomotivní čety s dobrým výhledem velkými čelními okny přes nízko položený kotel. Podlaha uvnitř byla rozčleněna na tři pole blatníky spřažených kol. Ssací brzda byla jednoduchá pro lokomotivu i vlak. Stroje byly jako jedny z prvních vůbec vybaveny mechanickým registračním rychloměrem "Haushälter".[1][2]
Provoz
[editovat | editovat zdroj]
Pět lokomotiv (č. 84 a 97-100) bylo dodáno do vídeňské výtopny ÖNWB, kde vozily rychlíky v úseku Vídeň-Znojmo. Stroje byly později osazeny spalovačem kouře systém Langer a přiděleny do výtopny mateřské společnosti SNDVB v Jaroměři. Další byly určeny pro tratě tzv. doplňovací sítě v Čechách. Nakonec všechny přešly do českých služeben. Ponejvíce sloužily na polabské dráze mezi Děčínem a Kolínem. Po zestátnění ÖNWB označily Rakouské státní dráhy všechny lokomotivy řad Ic a Id jedinou řadou 301 a ponechaly je v dosavadních působištích. V červnu 1918 se tak nacházely lokomotivy 301.01 a 02 ve výtopně Děčín a lokomotivy 301.03 až 301.17 ve výtopně Nymburk.[1][2][8]
ČSD převzaly v roce 1918 všech 17 lokomotiv, přeznačení na řadu 252.0 po roce 1924 se ale dožilo jen patnáct z nich. Přiděleny byly ve výtopnách Nymburk, Střekov a Děčín a nasazovány i nadále na dopravu osobních vlaků. Jako zastaralé a neperspektivní nebyly modernizovány a postupně rušeny. Posledních pět strojů bylo vyřazeno v roce 1931, když hlavním důvodem byl přechod ze ssací na tlakovou brzdu u osobních vlaků.[1][2]
Zachované lokomotivy
[editovat | editovat zdroj]Lokomotiva 252.008 se v děčínské výtopně od roku 1928 využívala pro potřeby dráhy jako mobilní vytápěcí kotel K5. ČSD ji v roce 1932 darovaly Národnímu technickému muzeu v Praze. Je to u nás jediná, a jedna z mála vůbec dochovaných rychlíkových lokomotiv „klasického“ uspořádání 2‘B a jedna ze dvou zachovaných lokomotiv Rakouské severozápadní dráhy.[2][9]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f BEK, Jindřich: Atlas lokomotiv - Lokomotivy let 1860-1900, 1. vydání, Nakladatelství dopravy a spojů (NADAS) 1979, str. 35-36. Počet stran: 136 (česky), Edice: Atlas lokomotiv (2.), 31-045-79.
- ↑ a b c d e f g BEK, Jindřich, BEK, Zdeněk: Encyklopedie železnice - Parní lokomotivy ČSD 1. Vydáno: 1999, Corona, Počet stran: 168 (česky), Edice: Encyklopedie železnice (1.), ISBN 80-86116-13-1.
- ↑ a b GÖLSDORF, Karl. Lokomotivbau in Alt-Österreich, 1837-1918. Wien: Slezak 320 s. (Internationales Archiv für Lokomotivgeschichte). ISBN 978-3-900134-40-2.
- ↑ a b KECK. Zeitschrift des Architekten- und Ingenieur-Vereins zu Hannover. Sešit 21. [s.l.]: Schmorl & von Seefeld, 1875. 388 s. Dostupné online. Článek Eisenbahn Maschinenwesen - Lokomotiven und Tender, s. 265 nn. (německy) Google-Books-ID: F6tlAAAAcAAJ.
- ↑ POSPICHAL, J. Lokstatistik: kkStB 301. www.pospichal.net [online]. [cit. 2025-01-10]. Dostupné online.
- ↑ POSPICHAL, J. Lokstatistik: csd 252.0. www.pospichal.net [online]. [cit. 2025-01-10]. Dostupné online.
- ↑ (a) BEK, Jindřich: Atlas lokomotiv (6) - Lokomotivy let 1945-1958, NADAS 1982, 31-028-82. (b) BEK, Jindřich: Atlas lokomotiv (7) - Náčrtky parních lokomotiv a tendrů, NADAS 1984, 31-049-84.
- ↑ Die k.k.St.B. Triebfahrzeuge. 1: Die Reihen 1 bis 228 / Johann Blieberger, Josef Pospichal. Příprava vydání Johann Blieberger, Josef Pospichal. 1. Aufl. vyd. Wien: bahnmedien.at 342 s. (Bahnmedien.at). ISBN 978-3-9502648-0-7.
- ↑ ZOUBEK, Dieter. Erhaltene Dampflokomotiven in und aus Österreich. 1. vyd. [s.l.]: Eigenverlag, 2004. ISBN 3-200-00174-7. S. 93-94. (německy)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Dieter Zoubek: Erhaltene Dampflokomotiven in und aus Österreich, 400 stran, Eigenverlag, 2004, ISBN 3-200-00174-7. (www.dampflok.at).
- Karl Gölsdorf: Lokomotivbau in Alt-Österreich 1837–1918. Verlag Slezak, Wien 1978, ISBN 3-900134-40-5.
- Alfred Horn: Die Österreichische Nordwestbahn. In: Die Bahnen Österreich-Ungarns. Band 1. Bohmann Verlag, Wien 1967.
- Johann Blieberger, Josef Pospichal: Die kkStB-Triebfahrzeuge, Band 1. Die Reihen 1 bis 228. bahnmedien.at, 2008, ISBN 978-3-9502648-0-7.
Související články
[editovat | editovat zdroj]- Rakouská severozápadní dráha
- Lokomotivka Vídeňské Nové Město
- Seznam českých a slovenských lokomotiv
- Seznam lokomotiv VNM a Sigl v Československu
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lokomotiva řady Ic, Id ÖNWB na Wikimedia Commons - Lokomotiva ÖNWB Ib - na německé Wikipedii
- Lokomotiva "RITTINGER", ÖNWB Ia - na německé Wikipedii
