Viktor Dobrjanský
| Viktor Ivanovič Dobrjanský | |
|---|---|
| Narození | 30. března 1816 Rudlov |
| Úmrtí | 12. června 1860 (ve věku 44 let) Prešov |
| Místo pohřbení | Prešov |
| Povolání | kněz, učitel a vydavatel |
| Národnost | rusínská |
| Příbuzní | Adolf Ivanovič Dobriansky-Sačurov (sourozenec) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Viktor Ivanovič Dobrjanský (rusínsky Виктор Добрянскый, *30. března 1816, Rudlov – 12. června 1860, Prešov[1]) byl řeckokatolický kněz, rusínský národní buditel, pedagog, člen rusínské delegace ve Vídni v roce 1849 a starší bratr známějšího buditele Adolfa Dobrjanského. Viktor společně s bratrem Adolfem byli rusínofilové a hlavní političtí buditelé během rusínského národního obrození. I když bratr Adolf ke konci svého života podpořil rusofilské názory jako většina rusínských buditelů, Viktor zůstal věrný svým rusínofilským názorům.[1] Po zrušení Užhorodského okruhu a konformistických názorů rusínských buditelů během bachova absolutismu psychicky onemocněl a pokusil se o sebevraždu, tři měsíce po pokusu o sebevraždu zemřel.[1][2]
Život
[editovat | editovat zdroj]Viktor se narodil jako prvorozený syn v rodině řeckokatolického kněze v obci Rudlov ve Vranovském okresu v Zemplínské župě.[3] Jeho matka Šarlota Szepesházyová pocházela z rodiny německých přistehovalců a tak Viktor bral rusínský a německý jazyk jako za svůj rodný. Studoval gymnázium v Levoči a absolvoval filozofická a teologická studia ve Vídni. Od roku 1847 pracoval jako tajemník v Prešovské řeckokatolické eparchii a mezi lety 1848-1849 se stalkanovníkem v eparchii.[2][4]
Udržoval těsné styky s buditeli ze slovenského národního obrození, zejména Jonášem Záborským a Bohuslavem Nosákem.[1] Během rusínského národního obrození společně se svým bratrem Adolfem založil rusínský národní program.[1] Během obrození zachovával loajalitu uherské revoluční vládě a bránil křivé obvinění rusínů za podporování Panslavismu a Ruské intervence v Uhrách, sám Viktor v maďarském deníku Budapesti Hiradó řekl: „Nám je milejší maďarská svoboda než ruské samoděržaví a mírnější podnebí uher než sibiřské zimy.“[1] I přes loajalitu Viktora k uherské revoluční vládě byl zařazen do uherské opozice. V říjnu 1949 byl členem rusínské delegace ve Vídni, jež odevzdala císaři Fratišku Josefovi I. memorandum.[1][4] Viktor se zastal rusínů a mluvil o oddanosti rusínského národa vůči Habsburské monarchii. Císař uznal věrnost ruskému národu (rusínskému). Vznikl Užhorodský okruh a Viktor byl jmenován hlavním školním kurátorem.[1][4] Usiloval o vyučování rusínštiny a dostal povolení pro zřízení Rusínského gymnázia v Užhorodu. Koncem března 1850 byl jmenován vyšším školním inspektorem v Košicích a také vyučoval rusínský jazyk na gymnáziích v Košicích.[1]
Po nastolení bachova absolutismu společně s konformistickými názory rusínských buditelů psychicky onemocněl, pokusil se o sebevraždu v březnu 1860 a po třech mesících zemřel.[1][2] Viktor je pochován v Prešovském chrámu svatého Jana Křtitele nedaleko Alexandera Duchnoviče.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Виктор Добрянскый na rusínské Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j POPOV, Ivan Ivanovič. Podkarpatská Rus: osobnosti její historie, vědy a kultury. 1. vyd. vyd. Praha: Libri 311 s. ISBN 978-80-7277-370-1.
- ↑ a b c d Krajeznavčyj slovnyk rusyniv-ukrïnciv: prjašivščyna. Příprava vydání Fedir M. Kovač, Fedir Kovač, Sojuz Rusyniv-Ukraïnciv Slovac'koï Respubliky. 1. vyd. vyd. Prjašiv: Sojuz Rusyniv-Ukraïnciv Slovacʹkoï Respubliky 496 s. (Rusyny-Ukraïnci prjašivščyny). ISBN 978-80-85137-15-6.
- ↑ FEDOR, Pavel. Krátká historie činů A. I. Dobrjanského (Краткій очеркъ дѣятельности А. И. Добрянскаго) [online]. Užhorod: 1926 [cit. 2024-08-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-03-03. (rusínsky)
- ↑ a b c MAGOCSI, Paul Robert. Chrbtom k horám: Dejiny Karpatskej Rusi a karpatských Rusínov. [s.l.]: [s.n.] 593 s. ISBN 978-80-89046-97-3.