Přeskočit na obsah

Letecký útok na Plzeň 5. května 1942

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Letecký útok na Plzeň 5. května 1942 neboli akce Canonbury 2[1][2] byla operace britského Královského letectva (RAF) na jaře 1942, v průběhu druhé světové války. Při nočním náletu bombardérů RAF na západočeské město Plzeň měly být především poškozeny Škodovy závody. Šlo o zopakování neúspěšného bombardování Plzně 26. dubna 1942, skončilo však také neúspěchem.[3]

Pozadí

[editovat | editovat zdroj]

Plzeňské Škodovy závody, od začátku okupace součást koncernu strojíren Reichswerke Hermann Göring,[4][5] byly pro nacistické Německo velmi důležité, neboť byly jednou z největších zbrojních továren v Evropě.[3] Právě z těchto důvodů se plzeňská Škodovka stala důležitým cílem britských a následně také amerických vzdušných útoků, neboť zničení Škodových závodů mělo výrazně omezit německé možnosti pokračovat ve válce.

Předchozí útok

[editovat | editovat zdroj]

Akce Canonbury 1 byla připravena s pozemní podporou díky spolupráci s československým odbojem a československými parašutisty ze skupin Out Distance, Anthropoid a Silver A.[3] Ti měli vyznačit areál zbrojovky rozděláním velkých ohňů a tím ulehčit pilotům orientaci nad zatemněným městem.[6] Nálet však neuspěl, Škodovka nebyla poškozena.[6]

Neúspěch náletu byl v následujících dnech tématem zpráv mezi vysílačkou Libuše drženou parašutisty a vládou v Londýně.[7] Aby se vylepšil dojem z nepovedené akce, žádal Alfréd Bartoš, velitel výsadku Silver A i všech parašutistů v protektorátu, zopakování náletu.[8][9][7] Londýn souhlasil a žádal o opětovnou pomoc parašutisty, kteří měli pomocí ohně vyznačit cíl bombardování.[8][9] Parašutisté odmítli, protože se nechtěli znovu vystavovat riziku a ohrožovat tak splnění jejich hlavních úkolů,[9][8][7] zároveň byli vysazeni další parašutisté, o které bylo potřeba se postarat a zajistit jim bezpečný úkryt.[10]:30 Útok byl naplánován tedy naplánován bez pozemní podpory na noc ze 4. na 5. května.

Letecký útok

[editovat | editovat zdroj]

Opakovaný nálet proběhl dle plánu v noci na 5. května 1942. Provedením bylo pověřeno šest posádek bombardérů Short S-29 Stirling Mk. I z 218. perutě 3. skupiny britského letectva, která prováděla i dubnový nálet.[7][11][12][10]:30 Pět letadel z britského území odstartovalo mezi 21.35 a 21.55, šesté letadlo pro technickou závadu vůbec neodstartovalo.[10]:30 Každý z bombardérů nesl šestici 1000liberních pum.[10]:30

Nad Čechami však ležela nízká oblačnost, která komplikovala navigaci na cíl.[10]:30 Letecký poplach byl v Plzni vyhlášen v 1.28.[7][13] Oblohu křižovaly světlomety pátrající po letadlech.[14] Pozorovatel sledující situaci z věže kostela sv. Bartoloměje zaznamenal v 1.35 hluk leteckých motorů nad Škodovkou,[7] kterou letadla během náletu několikrát přelétla.[10]:30 Trojice letadel, N3717/HA-S pilota F/Sgt Webera, W7469/HA-M S/Ldr Oldroyda a DJ977/HA-F P/O Bullocka v husté oblačnosti bombardovala spíše naslepo.[10]:30 Bullockova posádka se dle svého hlášení dobře zorientovala dle jezer odrážející měsíční svit severovýchodně od cíle, což by měly být Bolevecké rybníky.[10]:30 S/Ldr Oldroydova posádka útočila jako poslední a to již německá protiletadlová obrana reagovala střelbou.[10]:30 Letadlo bombardovalo domnělou elektrárnu, ale v té době jej našly světlomety a následně zasáhl flak.[10]:30 Posádka poškozeného letadla odhodila bomby severozápadně od Škodovky.[10]:30 Dvě zbylá letadla z důvodu nemožnosti přesně zaměřit cíl a s ohledem na bezpečí civilního obyvatelstva okupované země bomby nad Plzní neshodila.[10]:30 Mezi 2.09 a 2.16 byla pozorována ohnivá záře ve směru na Rokycany.[7] Ve 2.45 ohlásily sirény konec leteckého nebezpečí.[7][13]

Náhradní cíl

[editovat | editovat zdroj]

Čtvrtý Stirling N3725/HA-D pilotovaný P/O Lamasonem se vracel z Plzně s plnou pumovnicí, kterou vyprázdnil až nad městem Mannheim.

Problémy při návratu

[editovat | editovat zdroj]

Při zpáteční cestě přes území Belgie bylo letadlo W7469/HA-M pilotované Oldroydem spatřeno v době rozednívání německým stíhačem.[10]:30 Podle vzpomínek člena posádky Sgt A. H. Hotchkisse je stíhač ve víceúčelovém bojovém letounu Junkers Ju 88 začal pronásledovat.[10]:30 Přes manévrování pilota se stíhač držel v závěsu a vzdušný souboj vzdal až po zdařilých manévrech Stirlingu u neupřesněného vesnického kostelíka.[10]:30 Stíhač však palbou zasáhl nádrže a levý podvozek, což posádku donutilo k nouzovému přistání na letišti RAF Manston v hrabství Kent.[10]:30

Poslední letoun, N6070/HA-D, se do Velké Británie nevrátil vůbec.[10]:30 Stirling byl pravděpodobně zasažen protiletadlovou střelou, což vedlo k jeho zřícení přímo na Goldsteinstraße ve Frankfurtu nad Mohanem.[10]:30[15] Z osmi členů posádky zahynuli piloti F/Sgt William Humphreys Gregg a P/O Joseph Ogden Heap, letový technik Sgt Thomas Randall Sherwood, navigátor Sgt Leonard Aspinall Mayer, radisté Sgt Keith Wheeler a Sgt Thomas Whyne a střelec F/Sgt Rowland Lennock.[10]:30[15][16] Zemřelí byli pohřbeni na válečném hřbitově u hornobavorského Dürnbachu.[10]:30 Jediný přeživší, přední střelec Sgt R. L. MacAfee, padl do zajetí a byl držen v zajateckém táboře Stalag Luft III.[10]:30[15][17]

Následky a škody náletu

[editovat | editovat zdroj]

Způsobené škody byly zanedbatelné, také nikdo nezemřel a ani nebyl zraněn.[7] Letci zaměnili elektrárnu s plavírnou kaolinu[10]:31 a svrhli pumy do zalesněného prostoru mezi kopcem Krkavec a nedalekou vsí Ledce severně od Plzně, aniž by tu způsobili významnější škody.[13][14][18][7]

Dva policejní revíry ohlásily dohromady 52 vyražených okenních tabulí.[7] Škodovka pumami zasažena nebyla,[8][13] v hlášení závodních hasičů byly zaznamenány jen škody na světlících jediné budovy způsobené střepinami granátů vystřelených protivzdušnou obranou.[7] Při náletu byla pravděpodobně poškozena bývalá plavírna kaolinu Karla Wedella u Ledců.[7]

Vyhodnocení náletu

[editovat | editovat zdroj]

Londýnské vedení žádalo parašutisty o sdělení výsledků náletů, aby mohlo výsledky zohlednit při plánování dalších akcí.[7] Vysílačkou Libuše proto bylo od 6. do 8. května odvysíláno několik hodnotících zpráv, v nichž byly uvedeny i zásahy, jejich popis se však zčásti lišil od skutečnosti.[7] První zpráva uváděla dopady pum mezi Krkavcem a Ledci, zmiňovala jednu nevybuchlou, zesílení obrany Plzně v 10km okruhu i vynechání noční a částečně dalších směn ve Škodovce v důsledku náletu.[10]:31 Zpráva z 8. května uvádí dopady bomb: 4 pumy jz. od Koterova, 5 pum západně od Bolevce, jednu v Rokycanech.[10]:31 Zmíněno je také zasažení a silné poškození muniční továrny v Zieglerově dole u Nýřan a též Holýšova, zásahy těchto cílů však nebyly ověřené.[19][7][10]:31 Parašutisté ve zprávě také upozornili na posílení protivzdušné obrany trojicí obrněných vlaků osazených děly z Essenu i přítomnost blíže neupřesněných generálů, kteří měli po dvou selháních protivzdušné obrany kontrolovat její průběh při dalším náletu.[10]:31 Vzhledem k posílení protivzdušné obrany Škodovky parašutisté doporučili zaútočit na jiný cíl.[10]:31

Kromě obvykle nepřesných zpráv od posádek bombardérů a špionážních zpráv se velení poprvé mohlo orientovat i podle leteckého fotoprůzkumu. K průzkumu byly od roku 1941 nasazovány letouny de Havilland Mosquito ve zvláštních verzích a byly úspěšné pro svoji velkou rychlost, se kterou dokázaly unikat i německým stíhačkám.[10]:33 Ale Čechy byly i tak mimo dolet běžných průzkumných variant Mosquito, což se změnilo až s variantou Mosquito PR.Mk.IV přizpůsobenou k delšímu doletu.[10]:31, 33 Dva dny po náletu, 7. května, odstartoval ze základny Benson v jižním Oxfordshire neozbrojený průzkumný letoun Mosquito sériového čísla DK284 k výjimečnému letu: posádka ve složení F/Lt Victor Ricketts a Sgt Boris Lukhmanoff měla vyfotit Drážďany, Plzeň a Řezno.[10]:33 Podle historika Jiřího Rajlicha se jednalo do té doby o nejhlouběji pronikající průzkumný let spojeneckého letadla nad okupovanou Evropou.[7] Šestihodinový let dopadl dobře a letadlo se bezpečně vrátilo na základnu.[10]:33 Po prozkoumání snímků Ústřední vyhodnocovací jednotkou (Central Interpretation Unit) bylo zřejmé, že Škodovy závody nezasáhla žádná z pum.[10]:33

Důvody neúspěchu

[editovat | editovat zdroj]

Nálety na jaře 1942 byly podniknuty v čase hledání strategie účinného nočního bombardování.[7] Hlavním úskalím byla navigace letadel na cíl a obzvláště při letech nad střední Evropu, velmi vzdálené od základen ve Velké Británii. Pro bližší cíle se nově zkoušel navigační přístroj GEE, jeho dosah byl však pro vzdálenější cíle nedostatečný.[7] Letci se při letu k vzdáleným cílům museli orientovat vizuálně, k čemuž potřebovali jasnou noc s měsíčním svitem.[7] Aktuální meteorologická situace nad nepřátelským územím se však značně špatně zjišťovala a letecké útoky při zatažené obloze, jako panovala nad Plzní při obou náletech, končily převážně nezdarem.[7] Omezené možnosti přesného dosažení cíle při nočním letu přes půl Evropy velmi dobře dokládají výsadky první vlny československých parašutistů, které se uskutečnily obvykle desítky kilometrů od plánovaných míst.[7] Pro požadavek, aby let bombardérů k cíli i zpět probíhal pod rouškou noci, bylo možné operace nad Protektorátem plánovat jen do období dostatečně dlouhých nocí.[7] Účinnost bombardování na území bývalého Československa byla snížena nutností zmenšit náklad pum ve prospěch přídavných palivových nádrží.[7]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Tento článek je založen na diplomové práci „Bombardování města Plzně za období Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939 až 1945“, jejíž autorkou je Karolína Kahovcová a která byla autorkou uvolněna pod licencí GFDL a CC-BY-SA 3.0.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ CANONBURY I and II: bombing and sabotage of Skoda factory at Pilsen and other targets [online]. The National Archives [cit. 2019-11-28]. Dostupné online. 
  2. ↑ CHANT, Christopher. Canonbury – Operations & Codenames of WWII [online]. Christopher Chant [cit. 2020-04-13]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c afi. Na Škodovy závody cílil britský nálet. Operace Canonbury ale selhala. ČT24 [online]. Česká televize, 2017-04-26 [cit. 2019-11-25]. Dostupné online. 
  4. ↑ DRCHAL, Václav. Göringův bratr zachránil v čele plzeňské Škodovky před smrtí desítky lidí. Euro.cz [online]. Mladá fronta, 2016-03-27 [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. 
  5. ↑ Věda a technika v pozadí : Historie společnosti Škoda - zastavení 4. Eduportál Techmania [online]. Techmania Science Center [cit. 2019-12-16]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b PETŘÍKOVÁ, Petra. Před 75 lety ohně naváděly spojence na Škodovku, bomby ale padaly vedle. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2017-04-29 [cit. 2019-11-24]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x EISENHAMMER, Miroslav. Škody způsobené městu Plzni nálety v době druhé světové války. In: BYSTRICKÝ, Vladimír, et. al. Západočeský historický sborník 5. Plzeň: Státní oblastní archiv v Plzni, 1999. Kapitola Jaro 1942, s. 273–274.
  8. ↑ a b c d Akce Canonbury. Místa Paměti národa [online]. Post Bellum [cit. 2019-11-28]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c JANÍK, Vlastislav. Příběh rodiny Kučerovy [online]. Statutární město Plzeň [cit. 2019-11-24]. Dostupné v archivu. 
  10. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af RAJLICH, Jiří. Pokusy britského letectva o zničení Škodových závodů v Plzni v letech 1940–1943. Historie a vojenství : časopis Vojenského historického ústavu. Vojenský historický ústav, 11. 2004, roč. 53, čís. 4. ISSN 0018-2583. 
  11. ↑ Operace Canonbury: Jak zničit Škodovku. Lidové noviny. MAFRA, 2017-06-07. Dostupné online. 
  12. ↑ Plzeňsko : příroda, historie, život. Praha: Baset, 2008. 879 s. ISBN 9788073401009, ISBN 8073401002. OCLC 294938617 Kapitola Nálety na Plzeň a Plzeňsko v letech 2. světové války, s. 389. 
  13. ↑ a b c d FOUD, Karel; KOLOUCH, Jiří; KRÁTKÝ, Vladislav, et al. Operace Argument : Historie sestřelení amerických bombardérů u Horšovského Týna, Nepomuku a Lhenic 22. února 1944. 1. vyd. Nepomuk: Karel Foud, 2004. 159 s. OCLC 163127035 S. 5–11. 
  14. ↑ a b SANKOT, Jiří. Konec války na železniční stanici Nezvěstice. Oficiální stránky obce Chválenice [online]. Obec Chválenice [cit. 2019-11-27]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b c Accident Short Stirling Mk I N6070, 05 May 1942. Aviation Safety Network [online]. Flight Safety Foundation, 2017-12-20 [cit. 2020-04-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ WARD, Chris; SMITH, Steve. 3 Group Bomber Command : An Operational Record. Havertown: Pen and Sword Aviation, 2008. 346 s. ISBN 978-1-78337-513-4, ISBN 1-78337-513-2. OCLC 892799536 Kapitola 1942, s. 57. (anglicky) 
  17. ↑ SMITH, Stephen C. From St. Vith to victory : 218 (Gold Coast) Squadron and the campaign against Nazi Germany. Barnsley, South Yorkshire: Squadron and the Campaign Against Nazi Germany, 2018. 376 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4738-5540-3, ISBN 1-4738-5540-3. OCLC 905902791 S. 90–91. 
  18. ↑ JEŽEK, Petr. Na opravu nádraží v Plzni dohlíží pyrotechnici, v zemi mohou být bomby - regiony.impuls.cz. iRegiony – Rádio Impuls [online]. LONDA a MAFRA, 2017-02-21 [cit. 2019-11-27]. Dostupné online. 
  19. ↑ BOŘÍKOVÁ, Barbora. Odboj na Plzeň–sever za druhé světové války. Praha, 2012 [cit. 2020-01-24]. 126 s. Diplomová práce. Pedagogická fakulta, Univerzita Karlova. Vedoucí práce Alena Míšková. s. 22–23. Dostupné online.
Letecké útoky na Plzeň za druhé světové války
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Letecký_útok_na_Plzeň_5._května_1942&oldid=24329231“