Přeskočit na obsah

Letecký útok na Plzeň 16. října 1944

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Letecký útok na Plzeň 16. října 1944 byla operace amerických vzdušných sil (USAAF) na podzim 1944, v průběhu druhé světové války. Při denním náletu bombardérů USAAF na západočeské město Plzeň měly být především poškozeny Škodovy závody, což se částečně podařilo.

Pozadí

[editovat | editovat zdroj]

Plzeňské Škodovy závody, od začátku okupace součást koncernu strojíren Reichswerke Hermann Göring,[1] byly pro nacistické Německo velmi důležité, neboť byly jednou z největších zbrojních továren v Evropě.[2] Škodovka, velká strojírna, významný výrobce zbraní a lokomotiv, se stala cílem spojeneckých vzdušných útoků,[3][1] neboť podle spojeneckých představ mělo její zničení zhoršit německé možnosti pokračovat ve válce, tedy ji zkrátit a ušetřit mnoho lidských životů. Na podzim 1944 musela Třetí říše odrážet na východu útok postupující Rudé armády, od jihu přes Itálii se přibližovaly americké a britské jednotky a po vylodění v Normandii v létě se otevřela západní fronta.[4] Výkon zbrojního průmyslu byl pro německé velení důležitý a Albert Speer dokázal zvedat jeho produkci.[4] Problémem pro Německo se v roce 1944 stal nedostatek leteckého benzínu, když se spojencům podařilo cílenými útoky na rafinérie a skladiště pohonných hmot snížit výrobu na 10 % původně vyráběného objemu.[5] Nedostatek benzínu značně ochromil Luftwaffe.[5]

Předchozí útoky

[editovat | editovat zdroj]

Britské Královské letectvo (RAF) se snažilo útočit na Škodovy závody od roku 1940. Poloha továrny hluboko v týlu nepřítele a tedy na hranici doletu bombardovacích letadel značně omezovala možnosti útoků. Úspěch nočních náletů komplikovala i náročná navigace, přelet rozsáhlého nepřátelského území, neznalost terénu české krajiny a německá protivzdušná obrana. Královské letectvo svůj dosud poslední nálet na Plzeň provedlo v noci ze 13. na 14. května 1943. Letecké pumy poškodily Škodovky, ale mnoho pum dopadlo na civilní cíle včetně vsi Radčice a její okolí. Další nálet provedli až Američané v 22. února 1944 v rámci operace Argument, ale s nevalným výsledkem. Od března do podzimu 1944 byl nad Plzní klid.

Letecký útok

[editovat | editovat zdroj]

15. letecká armáda USAAF vyslala z jihoitalských základen bombardovací svaz o síle téměř 600 bombardérů B-17 Flying Fortress a B-24 Liberator na cíle v Rakousku a bývalém Československu.[6][7] Část z těchto letadel pokračovala přes Šumavu nad území Čech.[6] U Nepomuku se rozdělila na dvě skupiny, jedna mířila na chemické závody u severočeského Záluží, druhá na Škodovku v Plzni.[6][7] Před rozdělením svazu přilétly doprovodné stíhací letouny P-51 Mustang, 50 letadel od 325. stíhací skupiny a 53 letadel od 31. skupiny.[6]

Sirény oznamující nálet se rozezněly v 11.03 a nad Plzeň přilétlo 61[6][5] či 65[4][8] bombardérů B-17 Flying Fortress od 5. bombardovacího křídla. Na Škodovku a přilehlou dělnickou čtvrť Karlov dopadlo celkem 26 pum, z toho dvě na Karlov,[6][5] autoři J. Fišer a V. Laštovka uvádějí 32 pum (bez uvedení pramene).[5] Zbylých přibližně 200 půltunových pum dopadlo mimo areál Škodovky,[6] přičemž do oblasti Slovanského údolí a dnešních Zadních Skvrňan dopadlo asi 160 pum.[8] Zasaženo bylo skladiště dřeva na ranžíru a výtopny Českomoravských drah (protektorátního nástupce ČSD), bomby dopadaly na obytné čtvrti Skvrňany, Lochotín,[9] Roudná,[4] též na Hlavní nádraží i v okolí Plzně.[10] 16. října byl také poprvé bombardováním postižen areál plzeňského pivovaru Prazdroj na Pražském předměstí.[4] Pět bomb dopadlo přímo na podnik a dalších 15 jich bylo shozeno na přilehlé pivovarské louky u řeky Mže.[11] Konec náletu byl signalizován ve 13.24.[5]

Celkem bylo v Plzni shozeno 307 tun výbušnin.[12]

Letecký souboj

[editovat | editovat zdroj]

Proti bombardovacímu svazu se stíhači vyletěly německé stíhače Messerschmitt Bf 109 a Focke-Wulf Fw 190 z Jagdgeschwader 3 „Udet“ (JG 3), JG 4 a JG 5 „Eismeer“.[6] Rozpoutala se rozsáhlá letecká bitva s těžištěm v okolí Jesenice na Rakovnicku, odděleně proběhly další souboje u Horažďovic.[6] Americké letectvo tuto bitvu jednoznačně vyhrálo, když nezaznamenalo žádnou ztrátu ani vážnější poškození, zatímco německé jednotky měly přes dvacet sestřelů či nouzových přistání a také 4 mrtvé letce a další těžce zraněné.[6] Američtí stíhači při návratu zaútočili i na pozemní cíle, např. u Vodňan napadli nákladní vlak s cisternami.[13]

Následky a škody náletu

[editovat | editovat zdroj]

Zdroje uvádějí různé celkové počty obětí, od 26 osob[6] po 30 osob,[4] oběti jsou uváděny i v součtu jako 100 mrtvých a zraněných.[14] Zraněno bylo 61 osob.[5] Tři dny po bombardování, 19. října, proběhlo na ústředním hřbitově poslední rozloučení s 28 oběťmi. Hlavního projevu se ujal vrchní starosta Walther Sturm.[15]

Ve městě bylo náletem zničeno 9 budov, dalších 11 bylo těžce poškozeno. O náhradu škody způsobené náletem požádalo 235 osob.[5]

Škodovy závody

[editovat | editovat zdroj]

Škody utrpělo 74 budov a elektrárna,[5] přímo v továrně přišlo o život šest lidí, celkem zemřelo 17 pracovníků Škodovky.[5]

Nejvíce byla poničena nová lokomotivka,[4][8][6] na kterou spadlo 6 pum.[5] V hale, která byla stále ještě ve výstavbě, byla umístěna výroba stíhače tanků Jagdpanzer 38 (t) Hetzer.[5] Přímo zasažená byla také dělovka a budova s přejímací síní děl, výbuchy v nich poškodily též pérovnu stojící mezi nimi.[5] Zásah rozvodny a chladicí věže ochromil elektrickou ústřednu III.[5] Po jednom zásahu přišla slévárna lehkých kovů o celou střechu a další puma zničila jeden z rohů hlavního skladu materiálu.[5] Ostatní pumy nezasáhly přímo budovy, ale síla jejich explozí byla dostatečná pro vytlučení oken a poškodila střechy v širším okolí.[5] Vznikla celá řada požárů, které byly hašeny až do noci.[5] Paradoxně byla řada zařízení poškozena až při zásahu hasičů.[6]

Výše škod po náletu, ať již v hlavním areálu, na kolonii Karlov či v detašovaných objektech, přesáhla 79 miliónů korun.[5][8] Největší položkou se stalo poškození nové lokomotivky, které bylo ohodnoceno na 16,7 miliónu korun.[5] Nálet sice způsobil velké poškození budov, jejichž propadlé střechy vzbuzovaly ze vzduchu dojem naprosté zkázy, ale pod nimi byly jen minimálně poškozené stroje výrobních provozů.[5] Potvrzuje to i hlášení ze 17. října se o náletu a jeho důsledcích: „Škody na budovách a střechách jsou značné. Naproti tomu škody na strojích jsou nepatrné. Práce na obnovení výroby jsou v plném proudu“.[16][4] Po provizorních opravách budov bylo možné ve většině případů spustit znovu výrobu. Podle historika Zdeňka Roučky však nebylo možné několik týdnů vyrábět stíhače tanků Hetzer.[8] Na odstranění škod pracovala tisícovka lidí,[8] opravy probíhaly až do listopadu, kdy ještě 11. listopadu bylo na nápravu nasazeno 484 pracovníků.[5]

V přilehlé dělnické kolonii Karlov byla poškozena školní budova a škola se znovu přestěhovala do Skvrňan (v letech 1941–1946 se škola přestěhovala šestkrát).[17]

Pivovary a seřaďovací nádraží

[editovat | editovat zdroj]

V Měšťanském pivovaru zahynul zedník Martin Kleisner a tesaři Václav Kraus a Václav Špelina.[11] Výbuchy na pivovarských loukách u řeky Mže porušily vodovodní potrubí a kabely propojující vodárnu s podnikovou elektrocentrálou,[18] škody byly odstraněny během dvou dnů.[5] U skladiště smoly bylo poškozeno oplocení závodu,[18] které bylo provizorně opraveno dřevěnou hradbou.[5] Škody byly provizorně napraveny zaměstnanci podniku během několika následujících dní v rámci nařízení o pracovní povinnosti občanů města Plzně.[19]

V Pivovaru Gambrinus dopadla puma na ležácký sklep „Kaiser“, poškozeny byly i kolny nad sklepem sloužící ke skladování stavebního materiálu.[5]

Na seřaďovacím nádraží byla pumami poškozena výtopna a skladiště dřeva.[5]

Není jasné, zda pumy dopadající na pivovary byly nepřesným zásahem při útoku na nádraží či zda došlo k chybnému zaměření Škodových závodů.[5]

Obytné čtvrti

[editovat | editovat zdroj]

Ve Slovanském údolí bylo náletem poškozeno mnoho obytných domů a několik lidí při něm zemřelo. Bomby spadly roztroušeně do okolí Karlovarské třídy na Lochotíně, lehce poškodily čtyři domy pronajaté Měšťanským pivovarem.[5]

V květnu 2019 bylo pro nález nevybuchlé 500liberní letecké pumy pocházející pravděpodobně z tohoto náletu evakuováno 20 tisíc obyvatel Skvrňan (článek na iDNES připsal bombu naopak poslednímu náletu na Plzeň[20]).[21][8]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Tento článek je založen na diplomové práci „Bombardování města Plzně za období Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939 až 1945“, jejíž autorkou je Karolína Kahovcová a která byla autorkou uvolněna pod licencí GFDL a CC-BY-SA 3.0.
  • ŠAŠEK, Jiří. Zapomenuté letecké bitvy : souboje na protektorátní obloze v roce 1944. 1. vyd. Cheb: Svět křídel, 2016. 175 s. ISBN 978-80-7573-001-5, ISBN 80-7573-001-1. OCLC 1108339361 

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b DOLEJŠÍ, Milan. Bomby určené Škodovce poničily město. Nálet z května 1943 byl první kapitolou bombardování Plzně. ČT24 [online]. Česká televize, 2018-05-12 [cit. 2019-12-17]. Dostupné online. 
  2. ↑ SMATANA, Ľubomír. Místo Škodovky bombardovali Britové ústav pro choromyslné. Hrdina.cz [online]. Český rozhlas [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. 
  3. ↑ lub. Nálet na Dobřany: Navigátoři si spletli Škodovku s psychiatrickou léčebnou. ČT24 [online]. Česká televize, 2013-04-16 [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f g h ave. Bomby na Plzeň. Před 75 lety se Spojenci pokusili odstavit Škodovku v rukou nacistů. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-10-16 [cit. 2019-12-23]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa EISENHAMMER, Miroslav. Škody způsobené městu Plzni nálety v době druhé světové války. In: BYSTRICKÝ, Vladimír, et. al. Západočeský historický sborník 5. Plzeň: Státní oblastní archiv v Plzni, 1999. Kapitola Rok 1944, s. 282–284.
  6. ↑ a b c d e f g h i j k l m KREJČÍ, Pavel; VLADAŘ, Jan; CRHÁN, Ján. Bf 109 G-14 W.Nr. 780953, Jagdgeschwader 5 "Eismeer", Uffz. Klaus Mahnke, Bedlno 16.10.1944. Letecká badatelna [online]. [cit. 2019-12-31]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b MCKILLOP, Jack. USAAF Combat Operations 1941–1945: October 1944. Aircrew Remembered site [online]. Aircrew Remembered [cit. 2020-01-01]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d e f g HÁJKOVÁ, Barbora. Plzeň byla nejčastěji bombardované město. Plzeňský deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 2019-06-01 [cit. 2020-01-05]. Dostupné online. 
  9. ↑ Archiv města Plzně, fond Sbírka Honzík 1, Plzeň, 393, Svobodný směr 12. 8. 1945
  10. ↑ Pamětní kniha obce Letkov: 1928–1955, s. 184.
  11. ↑ a b Válečná historie pivovaru Světovar [online]. Sdružení přátel piva [cit. 2019-12-31]. Dostupné online. 
  12. ↑ DAVIS, Richard G. Bombing the European Axis powers : a historical digest of the combined bomber offensive, 1939-1945. Maxwell Air Force Base, Ala.: Air University Press, 2006. 630 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4294-5551-0, ISBN 1-4294-5551-9. OCLC 85481490 Kapitola October, s. 442. 
  13. ↑ VELKOVÁ, J. Konec války téměř na dohled. Informační centrum Vodňany [online]. Informační centrum Vodňany [cit. 2019-12-31]. Dostupné online. 
  14. ↑ From D-Day to V-Day 16. října 1944 - Den D + 132. archiv.slavnostisvobody.cz [online]. Statutární město Plzeň [cit. 2019-12-31]. Dostupné online. 
  15. ↑ DOUŠA, Jaroslav; MARTINOVSKÝ, Ivan, et al. Dějiny Plzně v datech : od prvních stop osídlení až po současnost. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 788 s. (Dějiny českých měst). ISBN 80-7106-723-7. S. 360–362. 
  16. ↑ KARLICKÝ, Vladimír, a kolektiv autorů. Svět okřídleného šípu : koncern Škoda Plzeň 1918-1945. 1. vyd. Plzeň: Škoda ve spolupráci s nakladatelstvím Paseka, 1999. 651 s. ISBN 80-7185-269-4, ISBN 978-80-7185-269-8. OCLC 44526325 S. 559. 
  17. ↑ BURZOVÁ, Petra L.; DVOŘÁKOVÁ, Ilona; HEJNAL, Ondřej; RŮŽIČKA, Michal; TOUŠEK, Laco. V Plzni na Karlově. 1. vyd. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2013. 129 s. ISBN 978-80-261-0314-1. Kapitola Škola ve válce, s. 55, 57. 
  18. ↑ a b Ústřední archiv společnosti Plzeňský Prazdroj (ÚASPP), fond Měšťanský plzeňský pivovar, 37, Zpráva o náletu, Plzeň, 16. 10. 1944.
  19. ↑ Ústřední archiv společnosti Plzeňský Prazdroj (ÚASPP), fond Plzeňský pivovar, 41, Zpráva o pracovním výkonu zaměstnanců Prazdroje, Plzeň, 15. 5. 1946.
  20. ↑ BÍLÁ, Valentýna; JEŽEK, Petr. Bomba v Plzni spustila největší evakuaci za 20 let, pum mohou být desítky. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2019-05-30 [cit. 2020-01-20]. Dostupné online. 
  21. ↑ ŽÍTKOVÁ, Kristýna. Obří evakuace ve Skvrňanech: pyrotechnici deaktivovali bombu z války. Plzeňský deník [online]. VLTAVA LABE MEDIA, 2019-05-29 [cit. 2020-01-05]. Dostupné online. 
Letecké útoky na Plzeň za druhé světové války
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Letecký_útok_na_Plzeň_16._října_1944&oldid=23275043“