Přeskočit na obsah

Kostomlaty pod Milešovkou (hrad)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kostomlaty pod Milešovkou
Hrad Kostomlaty
Hrad Kostomlaty
Základní informace
Slohgotický
Výstavbapřed rokem 1333
Zánikkonec 16. století
StavebníkBoreš z Oseka
Další majiteléHrabišici, páni z Vřesovic, Kolovratové
Současný majitelObec Kostomlaty pod Milešovkou
Poloha
Adresajihovýchodně od obce, Kostomlaty pod Milešovkou, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky42696/5-2632 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostomlaty jsou zřícenina šlechtického hradu z první poloviny 14. století na kopci Kostomlaty nad obcí Kostomlaty pod Milešovkou, podle níž získaly název. Jedná se o hrad bergfritového typu s dvoudílnou dispozicí. Stal se součástí predikátu Kostomlatských z Vřesovic. Byl opuštěn na konci 16. století. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[1]

V turistických průvodcích a mapách bývá někdy hrad – s odkazem na Václava Hájka z Libočan – nesprávně nazýván Sukoslav. Ve své kronice vypráví Hájek vymyšlený příběh o předáku Sukoslavovi, který bojoval s knížetem Hostivítem. Tento Sukoslav měl v roce 880 poblíž Bíliny založit hrad, který pojmenoval podle svého jména.[2] Hostivít ani Sukoslav nejsou historické postavy, hrady se koncem 9. století ještě nestavěly, ztotožnění Sukoslavi s Kostomlaty neuvádí ani Hájek. V soudobých písemných pramenech se tento název nevyskytuje, používat se začal až v 19. století.

Ve skutečnosti hrad založili někdy po roce 1300 páni z Rýzmburka, nazývaní také páni z Oseka, původně Hrabišici. První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1333, kdy ho Boreš z Oseka prodal Chotěborovi z Herštejna.[3] Hrad byl v té době manstvím hradu Rýzmburka (Oseka). Dva roky nato prodal Chotěbor Kostomlaty markraběti moravskému, pozdějšímu českému králi a císaři Karlovi IV.[4] Hrad se tak stal manstvím českého krále. Neznámo kdy udělil Karel IV. hrad v léno pánům ze Žerotína. Dokládá to fakt, že v roce 1370 instaloval nového faráře do Kostomlat Habart starší ze Žerotína. V roce 1388 prodal Plichta ze Žerotína hrad Jindřichu Škopkovi z Dubé.[5]

Majitel hradu za husitských válek Albrecht Škopek z Dubé byl komtur řádu německých rytířů v české provincii.[6] Husité během válek Kostomlaty několikrát oblehli, poničili je, ale nedobyli. Na jaře roku 1434 hrad spolu s hotovostmi z Loun, Slaného a Žatce oblehl husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic.[7] Obléhání hradu začalo někdy mezi 9. a 21. dubnem a kromě vojska žatecko-lounského svazu se jej zúčastnily oddíly z Litoměřic a pravděpodobně i z měst ovladaných Jakoubkem z Vřesovic, tj. z Bíliny, Ústí nad Labem, Žlutic a dalších. Cílem husitů bylo získat významný opěrný bod, zadržet vojska severočeské katolické šlechty před účastí v bitvě u Lipan, ale také Jakoubkův osobní prospěch.[8]

Albrecht z Dubé se účastnil obrany hradu a je v Kostomlatech doložen 21. dubna, kdy napsal dopis velmistru Pavlu Russdorfovi. V něm velmistra informoval o potravinové pomoci v hodnotě sta kop (snad pražských grošů[9]), kterou na hrad dovezl hejtman mosteckého hradu Hans Maxin a již měl velmistr uhradit.[8]

Přestože byl Jakoubek z Vřesovic po bitvě u Lipan od Kostomlat vylákán k účasti v bitvě u Řevničova, k hradu se posléze vrátil a dobyl jej. Není jasné, zda k tomu došlo vojenským útokem, nebo se posádka vzdala. Svatojánského sněmu konaného 24. června 1434 se Jakoubek ani zástupci žatecko-lounského svazu neúčastnili, a pravděpodobně tak stále hrad obléhali. Dobyli jej nejspíše před polovinou srpna, kdy Jakoubek podnikal útoky na nepřátelské statky v česko-bavorském pohraničí. Brzy poté mu Albrecht z Dubé hrad pravděpodobně prodal a Jakoubka jako majitele Bartošek z Drahonic ve své kronice uvedl ke 4. červnu 1435. O dva roky později, 8. června 1437, si Jakoubek z Vřesovic nechal se svolením císaře zapsat žlutické a kostomlatské panství do zemských desek.[8]

Po ztrátě Chomutova na Kostomlatech po určitou dobu sídlil Jan z Vřesovic, který se po hradě psal v době okolo roku 1458. Jan se až do roku 1465 o hrad soudil s Benešem z Kolovrat.[10] Krátce po vyhraném sporu Kostomlaty roku 1466 předal do správy svému nejstaršímu synu Jarošovi.[10] Potomci Jana z Vřesovic podle hradu psali Kostomlatští z Vřesovic, zůstal hrad i s panstvím až do začátku třicetileté války. Jako všechny středověké hrady se v průběhu 16. století staly i Kostomlaty pro své majitele neobyvatelné. Postupně si vystavěli nová sídla v městečku Kostomlatech pod hradem. V roce 1606 už na hradě, který postupně chátral, nikdo nebydlel. Po stavovském povstání roku 1618 byl tehdejším majitelům, Petrovi a Oldřichovi Kostomlatským z Vřesovic, zkonfiskován. Pak ho i s panstvím koupili Černínové z Chudenic.[11]

Roku 1841 začal Josef Fenzel z Kostomlat v dolním hradu stavět výletní restauraci. Vystavil v ní nálezy uskutečněné při planýrce a kopání základů. Tím byla do budoucna zmařena možnost archeologického průzkumu v tomto prostoru.[zdroj⁠?!] Hostinec spolu s rozhlednou ve velké věži zanikl v padesátých letech dvacátého století. Z hostince zbyla jen část zdí a sklep.[12]

V roce 1998 bylo založeno Občanské sdružení pro záchranu hradu Kostomlaty, které o památku pečuje. Podařilo se mu získat finanční prostředky od Ministerstva kultury České republiky na opravu a konzervování části horního hradu.[zdroj⁠?!] V roce 2014 sdružení dokončilo opravu velké věže, ve které byla opět zřízena rozhledna.[12]

Stavební podoba

[editovat | editovat zdroj]

Kostomlaty jsou typickým příkladem hradu bergfritového typu.[13] Dispozice hradu je od založení dvojdílná. Horní hrad se skládal z věže (bergfritu) a dvou protilehlých paláců, mezi nimiž bylo umístěno nádvoří na půdorysu nepravidelného lichoběžníku. Dolní hrad tvořilo rozlehlé předhradí, do něhož se vstupovalo hranolovou branou, kterou chránila kulatá věž. V předhradí byly umístěny hospodářské budovy. Dnešní cesta ke hradu respektuje původní přístup. Ještě před vstupem do předhradí přetínala cestu kulisová brána, která byla součástí parkánové hradby a ze které se dochovala část zdiva. Druhá brána, sloužící vstupu do předhradí, měla čtvercový půdorys a vnitřní neuzavřená strana byla otevřená dovnitř. Okrouhlá věž nad ní má čtvercový interiér, zakončena byla podsebitím na kamenných konzolách. Horní hrad byl od dolního oddělený příčným příkopem a hradbou. V té byla třetí brána umístěná pod bergfritem. V jihovýchodní části opevnění horního hradu pak byl vstup do nádvoří, vymezeného dvěma protilehlými paláci. V polovině 15. století byl západní palác přestavěn a o jedno patro zvýšen. Tuto přestavbu dokumentují tři velká okna. Vchod do bergfritu byl pak možný z prvního patra západního paláce. Bergfrit byl zakončený užší nástavbou, kolem které obíhal ochoz. Tomáš Durdík tuto stavbu definuje jako věž typu máselnice.[7]

V polovině 19. století bylo ve věži vybudováno točité dřevěné schodiště. Hrad byl chráněn dvěma hradebními okruhy: parkánovým a vnitřním. V polovině 15. století byla ochrana hradu zesílena dvěma čtvercovými, dovnitř obrácenými baštami, které se staly součástí jižní parkánové hradby horního hradu. V téže době byla rovněž postavena dvouprostorová budova před východní parkánovou hradbu horního hradu.

Obléhací opevnění

[editovat | editovat zdroj]

Pozůstatkem obléhání jsou dva opevněné areály. První se nachází 370 metrů jihozápadně od hradu. Má oválný půdorys s rozměry 210 × 70 metrů a téměř celý jej obkopuje val a na jihu navíc zdvojený příkop. Rozměry valu i příkopu jsou proměnlivé. Val místy dosahuje výšky až pět metrů a šířky čtrnáct metrů, zatímco na jihovýchodě zcela mizí. Podobně vnitřní příkop v nejširším místě měří sedmnáct metrů a je 2,5 metru hluboký. Vnější příkop je hluboký okolo šesti metrů a šířka dosahuje až devatenáct metrů.[14] Druhý areál se nachází 175 metrů západně od hradu,[14] ale jeho využití při obléhání je sporné. Na straně ke hradu stály dvě stavby, z nichž jedna byla zahloubená a druhou obklopovaly nejspíše obranné náspy.[8]

Ani jeden z areálů neobsahuje postavení pro praky nebo obléhací děla. Z prvního by bylo možné ostřelovat jen úvozové cesty před hradem[14] a druhý by vzhledem k výrazně nižší nadmořské výšce oproti hradu ostřelování neumožňoval.[8] Důvodem může být, že Jakoubek z Vřesovic nechtěl hrad poškodit, ale využít pro osobní prospěch nebo pro potřeby husitů.[15]

Z obou areálů a jejich okolí pochází několik desítek kovových nálezů získaných detektorem kovů (srp, pant, sekera, hřebíky, oka řetězu či petlice, podkovy, nože, střely z kuše a palných zbraní).[16] Ve srovnání s jinými obléhanými hrady je množství nálezů malé, což může být způsobeno buď neúplným průzkumem okolí hradu, nebo vyčerpáním lokality nelegální detektorovou prospekcí.[15]

Hrad ve filmu

[editovat | editovat zdroj]

Na hradě se roku 2007 natáčel snímek Nejkrásnější hádanka režiséra Zdeňka Trošky,[17] inspirovaný pohádkami Jana Drdy.

Přístup ke hradu

[editovat | editovat zdroj]

Z obce Kostomlaty vede nahoru zelená turistická značka. Cesta je odtud dlouhá zhruba 1 500 metrů s převýšením 150 metrů. Druhou, podstatně méně náročnou možností je přístup po stejné značce z opačného směru, připojíme-li se na ni na křížení se silnicí Kostomlaty–Milešov. Z vrcholu (566 m n. m.) je při vhodném počasí dobrý rozhled na Krušné horyČeské středohoří, TepliceDoubravskou horou.

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-03-23]. Identifikátor záznamu 154903 : Hrad Kostomlaty, zřícenina. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. HÁJEK Z LIBOČAN, Václav. Kronika česká. Příprava vydání Jaroslav Kolár. Praha: Odeon, 1981. S. 170. 
  3. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: František Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. S. 202–208. 
  4. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Kostomlaty pod Milešovkou – hrad, s. 220–222. 
  5. Menclová, Dobroslava, České hrady, díl 1, Odeon, Praha 1972, s. 373-376.
  6. HEBER, František Alexandr. České hrady, zámky a tvrze. Příprava vydání Irena Bukačová. Svazek II. Severní Čechy. Praha: Argo, 2006. ISBN 80-7203-791-9. S. 216–221. 
  7. a b DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Kostomlaty pod Milešovkou, s. 278–281. 
  8. a b c d e SÝKORA, Milan, 2023. Obléhání hradu Kostomlaty. Archaeologia historica. Roč. 48, čís. 1, s. 131. Dále jen Sýkora (2023). Dostupné online [cit. 2024-07-24]. ISSN 2336-4386. DOI 10.5817/AH2023-1-5. 
  9. Sýkora (2023), s. 119.
  10. a b BOUKAL, Jan. Jan z Vřesovic († 1478) – ve stínu slavného otce. Památky, příroda, život. 2015, roč. 47, čís. 3, s. 12–13. ISSN 0231-5076. 
  11. NOVÁK, Zdeněk. Zříceniny hradů výšinných, skalních, vodních. Praha: Olympia, 1998. ISBN 80-7033-491-6. Kapitola Kostomlaty pod Milešovkou, s. 82. 
  12. a b NEŠETŘIL, Roman. Věž hradu Kostomlaty se otevře turistům, vznikla z ní rozhledna. Fotografie Roman Nešetřil; Kraje. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2014-10-17 [cit. 2020-08-20]. Dostupné online. 
  13. DURDÍK, Tomáš. Hrady severních Čech. Praha: Památkový ústav v Ústí nad Labem a Propagační tvorba Praha, 1992. ISBN 80-85386-49-6. 
  14. a b c Sýkora (2023), s. 123.
  15. a b Sýkora (2023), s. 139.
  16. Sýkora (2023), s. 133–137.
  17. Zřícenina hradu Kostomlaty pod Milešovkou [online]. Mapa míst. Filmová místa.cz [cit. 2020-11-07]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Kostomlaty pod Milešovkou – hrad, s. 220–222. 
  • SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: František Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. S. 202–208. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]