Jakoubek z Vřesovic
| Jakoubek z Vřesovic | |
|---|---|
 Pečeť Jakoubka z Vřesovic | |
| Jiná jména | Jakub z Vřesovic, Jakoubek Bílinský |
| Narození | 14. století nebo 1390 |
| Úmrtí | 1462 |
| Povolání | diplomat |
| Majetek | Žlutice, Kostomlaty, Oltářík, Egerberk, Ústí nad Labem, Ostrov, Andělská Hora, Kyšperk, Teplice, Chomutov |
| Znám jako | husitský hejtman, hejtman litoměřického kraje, hejtman žateckého kraje |
| Nábož. vyznání | utrakvista |
| Děti | Jan z Vřesovic |
| Rod | Vřesovcové z Vřesovic |
| Příbuzní | Jakub Kostomlatský z Vřesovic[1], Jan Žlutický z Vřesovic[2], Jaroš Kyšperský z Vřesovic, Jan Ilburk z Vřesovic a Jindřich Brozanský z Vřesovic (vnoučata) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jakoubek z Vřesovic (asi 1390?–1462) byl husitský hejtman, válečník, politik, diplomat a příslušník rodu pánů z Vřesovic. Po Žižkově smrti se stal jedním z předních husitských hejtmanů. Jeho působištěm byly severozápadní Čechy, kde získal rozsáhlý majetek.
Patřil mezi pragmatické politiky a dobré diplomaty. Vyznačoval se velkou odvahou a statečností, ale také charakterovou nestálostí a prospěchářstvím – neváhal měnit strany podle momentální potřeby. Postupně spolupracoval s žatecko-lounským svazem, Zikmundem Lucemburským, Albrechtem Habsburským, Oldřichem z Rožmberka a Jiřím z Poděbrad. Současně se zaměřoval na budování silného rodového dominia v severozápadních Čechách, které pak sloužilo jako mocenská základna pánů z Vřesovic.[3][4] Jediným Jakoubkovým synem byl Jan z Vřesovic.[5]
Husitské války
[editovat | editovat zdroj]
Přesné datum jeho narození není známo, ale nejspíš se narodil kolem roku 1390. Tento zchudlý šlechtic pocházel z jižní Moravy z Vřesovic. Vlastním jménem se jmenoval Jakub, ve své době byl však známější pod přezdívkou Jakoubek, zřejmě proto, že byl malé postavy. První zmínky o něm pochází až z roku 1426, kdy je doložen jako hejtman v Bílině.[6]
Zúčastnil se mimo jiné bitvy u Ústí nad Labem roku 1426, přičemž po husitském vítězství získal pod svou správu Ústí, které ovládal pravděpodobně až do roku 1436.[7][8] Po bitvě husitští velitelé zakázali brát zajatce, přesto se údajně pokusil zachránit saského šlechtice Walkenberga z Wolsteinu, aby za něj mohl získat výkupné.[9]
Od roku 1427 sídlil ve Žluticích,[7] kde si později nechal vybudovat hrady Nevděk a Mazanec.[10] Roku 1432 se v Chebu zúčastnil jednání husitů se zástupci Basilejského koncilu.[11] Roku 1434 na českém provinciálovi Řádu německých rytířů Albrechtu z Dubé a Lipé obléhal hrad Kostomlaty. Obléháním se vyhnul podpoře táboritů a sirotků Prokopa Holého v bitvě u Lipan a zároveň vázal vojenské oddíly severočeské katolické šlechty, které tak nemohly zasáhnout do bitvy.[12]
Zachoval si bojeschopné vojsko, s nímž posléze vlivně zasahoval do českých vnitřních poměrů. Byl sice od obléhaného hradu vylákán vojsky plzeňského landfrýdu, Aleše Holického ze Šternberka a karlštejnskou posádkou a střetl se s nimi v bitvě u Řevničova, ve které byl poražen. Přesto se vrátil ke Kostomlatům, které nakonec dobyl.[3] Po skončení husitské revoluce hrad formálně koupil od dědiců, a tak svou držbu legalizoval.
V létě 1434 bojoval za Bavorským lesem, kde vypálil klášter ve Waldsassenu.[13] Nedlouho poté neváhal přijmout Zikmunda Lucemburského za českého krále, protože věděl, že mu panovník potvrdí jeho majetky z dob revoluce.[3] Tento záměr mu vyšel, navíc Zikmund mu věnoval majetky bývalého teplického kláštera, dále Chomutov, Toužim,[14] Ploskovice a Pátek. Zikmund jej roku 1437 krátce před svou smrtí jmenoval hejtmanem žateckého kraje.[3]
Polipanské období
[editovat | editovat zdroj]Po smrti Zikmunda Lucemburského vypukly v Českém království spory o osobu jeho nástupce. Zatímco Jakoubek podporoval rakouskou kandidaturu Albrechta Habsburského, severočeští husité žádali trůn pro polského krále Kazimíra Jagellonského. Roku 1438 se v rakouském vojsku zúčastnil obléhání Tábora. Král Albrecht Jakoubka pověřil doprovodem jeho saských a durynských spojenců za hranice. Nedaleko Bíliny byl Jakoubek napaden Lounsko-žateckým svazem a v bitvě u Želenic 23. září 1438 jej na hlavu porazil.[3] Za svou věrnost byl odměněn, když získal důležitý post hejtmana litoměřického kraje. V roce 1440 byl jedním ze signatářů listu mírného.[4] V dalších letech pak byl pověřován důležitými úkoly především diplomatického charakteru (významná poselstva do zahraničí vedl např. v letech 1441 a 1443). Rovněž se nadále prosazoval jako válečník a kondotiér.[4] Účastnil se bojů se saskými knížaty a obléhání hradů Děčín,[15] Jivník[16] a Perštejn.[17] Poloha hradu Jivník není známá, ale je možné, že byl jedním z bezejmenných hradů v Českosaském Švýcarsku.[18]
Závěr kariéry
[editovat | editovat zdroj]Za vlády Ladislava Pohrobka a Jiřího z Poděbrad se Jakoubek často soudil s předchozími majiteli statků, které držel. Během padesátých let patnáctého století o některé ze svých majetků přišel (např. hrad Egerberk nebo město Chomutov).[4] Na počátku roku 1452 se účastnil sněmu na Staroměstské radnici v Praze a byl jedním z volitelů Jiřího z Poděbrad zemským správcem. Přesné datum jeho úmrtí není známo, ale s největší pravděpodobností zemřel mezi 1. říjnem a 18. prosincem 1462.[19]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Jan Boukal: Jakoubek z Vřesovic († 1462). České Budějovice. 2016. ISBN 978-80-88030-17-1.
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Svoboda. 1984. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Oltářík. Hrad Jakoubka z Vřesovic. Příprava vydání Ivan Lehký, Milan Sýkora. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, 2015. 134 s. ISBN 978-80-86531-14-4. S. 22. Dále jen Lehký, Sýkora 2015.
- ↑ a b c d Lehký, Sýkora 2015, s. 23
- ↑ BOUKAL, Jan. Jakoubek z Vřesovic († 1462). Cesta chudého moravského rytíře k vládě nad severozápadními Čechami. České Budějovice: Veduta, 2016. 212 s. ISBN 978-80-88030-17-1. S. 49. Dále jen Boukal 2016.
- ↑ Lehký, Sýkora 2015, s. 19
- ↑ a b Lehký, Sýkora 2015, s. 20
- ↑ Boukal 2016, s. 49
- ↑ Boukal 2016, s. 28
- ↑ DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. S. 356, 378.
- ↑ LŮŽEK, Bořivoj. Po stopách husitství na Ústecku. Ústí nad Labem: Krajské nakladatelství, 1959. 156 s. Kapitola Jednání husitů v Basileji, s. 55.
- ↑ Lehký, Sýkora 2015, s. 21
- ↑ Boukal 2016, s. 47
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Toužim – zámek, s. 355.
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. S. 84. Dále jen Anděl 1984.
- ↑ Boukal 2016, s. 66
- ↑ Anděl 1984, s. 371
- ↑ Boukal 2016, s. 67
- ↑ Lehký, Sýkora 2015, s. 24
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BOUKAL, Jan. Jakoubek z Vřesovic († 1462). Cesta chudého moravského rytíře k vládě nad severozápadními Čechami. České Budějovice: Veduta, 2016. 212 s. ISBN 978-80-88030-17-1.
- HALLWICH, Hermann. Jakoubek von Wřesovic. Mittheilungen des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen. 1866, roč. 4, čís. 2, s. 33–50. Dostupné online.
- JUROK, Jiří. Příčiny, struktury a osobnosti husitské revoluce. 1. vyd. České Budějovice: Veduta, 2006. 300 s. ISBN 80-86829-22-7.
- LŮŽEK, Bořivoj. Po stopách husitství na Ústecku. Ústí nad Labem: Krajské nakladatelství, 1959. 156 s.
- Oltářík. Hrad Jakoubka z Vřesovic. Příprava vydání Ivan Lehký, Milan Sýkora. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, 2015. 134 s. ISBN 978-80-86531-14-4. Kapitola Jakoubek z Vřesovic, s. 19–24.
