Kostel Panny Marie (Goldbach)
| Kostel Panny Marie v Goldbachu | |
|---|---|
 Jihozápadní pohled | |
| Místo | |
| Stát |  Německo |
| Spolková země | Sasko |
| Zemský okres | Budyšín |
| Obec | Bischofswerda |
| Lokalita | Goldbach |
| Souřadnice | 51°7′10,24″ s. š., 14°8′26,03″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | evangelicko-luterská |
| Farnost | Bischofswerdaer Land |
| Status | filiální kostel |
| Užívání | pravidelné |
| Zasvěcení | Panna Marie |
| Datum posvěcení | 1778 |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | baroko |
| Typ stavby | kostel |
| Výstavba | polovina 18. století |
| Specifikace | |
| Umístění oltáře | východ |
| Další informace | |
| Adresa | Frankenthaler Straße 01877 Bischofswerda |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel Panny Marie v Goldbachu (německy Marienkirche Goldbach), místní části saského velkého okresního města Bischofswerda, je evangelicko-luterský filiální kostel postavený v polovině 18. století v barokním slohu.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Vesnice Goldbach je poprvé písemně zmíněna roku 1226. Předpokládá se, že již v této době stála v ulici Frankenstraße, důležité východo-západní spojce Budyšína a Drážďan, kaple zasvěcená Panně Marii. Na jižní straně měla kaple umístěn pozdně gotický portál, který měl připomínat míšeňského biskupa Mikuláše I. († 1392). Kaple byla v roce 1559 zbořena a nahrazena sálovým kostelem. Ve stejném roce byla v Goldbachu zavedena reformace a kostel se stal evangelickým. Nejpozději v této době se stal kostel filiálním a bohoslužby zajišťovali kněží z Bischofswerdy.[1]
Současný kostel pochází z poloviny 18. století, pro přesnější dataci však chybí prameny. Roku 1778 byl kostel vysvěcen. V roce 1898 došlo k obnově věžních hodin a roku 1903 následovala renovace interiéru a montáž nových schodišť, roku 1909 byly instalovány vitráže. V průběhu první světové války byly zrekvírovány dva zvony a roku 1945 byly jejich náhrady zrekvírovány znovu. Kostel prošel celkovou rekonstrukcí v roce 1977 a následně znovu v roce 1995. V letech 2018–2019 prošla celkovou rekonstrukcí věž.[1][2]
Kostel Panny Marie náleží k Evangelicko-luterské církevní obci Bischofswerdaer Land.[3] Bohoslužby se konají podle aktuálního rozpisu. Stavba je chráněna jako nemovitá kulturní památka pod číslem 09276081.[4]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Jednolodní sálový kostel je orientovaný, postavený v barokním slohu. Půdorys je v základu obdélníkový, stavbu zakončuje tříosminové kněžiště. Je postavený z lomového kamene, který je omítnutý a opatřený malovanými pilastrovými pásy a kvádry. Západní věž stojí na čtvercovém půdorysu, který nese osmiboké zvonové patro a nad ním kupoli zakončenou lucernou. V jižní stěně je umístěn pozdně gotický portál, který pochází z předchozích staveb.
Interiér je plochostropý, kolem celé lodi je umístěna jednopatrová dřevěná galerie, na jejíž západní straně jsou na kůru umístěné varhany. V prostoru kněžiště, schodiště a sakristie se nachází vitrážová okna. V kněžišti je umístěn kazatelnový oltář z 18. století s kazatelnovým košem ve tvaru tulipánů. Křtitelnice ve tvaru kalicha je zhotovena ze žuly. Pozdně gotická dřevěná socha Madony pochází z doby kolem roku 1440. Je vysoká asi 99 cm a v rukou drží malého Ježíška hrajícího si s jablkem. Na konci 19. století byla socha umístěna do Budyšínského městského muzea, posléze ji nechal tehdejší goldbašský kantor zrestaurovat a v roce 1908 se vrátila do kostela. V roce 2000 byla plastika opět důkladně restaurována.[2]
Varhany
[editovat | editovat zdroj]První známé varhany pocházely z roku 1601.[5] V roce 1756 vytvořili varhanáři Zacharias a Johann Gottfried Hildebrandtovi druhé varhany ve stylu rokoka, které disponovaly manuálem, 18 rejstříky a mechanickým ovládáním. Roku 1883 bylo vyměněno 13 z 18 rejstříků, aby varhany získaly romantičtější zvuk.[6]
Dochované varhany postavil v roce 1908 budyšínský varhanář Hermann Eule (opus 116). Z původního stroje převzal Eule pět barokních rejstříků, které se dochovaly po renovaci v roce 1883. Varhany mají celkem 18 rejstříků rozdělených do dvou manuálů a pedálu. Chod byl změněn na pneumatický a varhany dostaly dvě boční rozšíření a spojky. Nástroj prošel v roce 2008 celkovou rekonstrukcí, kterou provedla firma Hermann Eule.[6]
|
|
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Zvony
[editovat | editovat zdroj]Ve zvonici věže se nacházejí čtyři zvony.[7]
| # |
Nápis |
Rok odlití |
Zvonařství |
Průměr (mm) |
Váha (kg) |
Tón |
| 1 | Salve Maria Gratia Mena Domino | 1996 | A. Bachert | 1169 | 945 | f' |
| 2 | Ave Maria Gratiaplena roma P.M. | 1897 | C. Albert Bierling | 964 | 510 | g' |
| 3 | – | 1980 | Franz Schilling Söhne | 753 | 250 | b' |
| 4 | 1 Malter Korn, 15 Gulden, 1 Lot Verra | 1996 | A. Bachert | 782 | 336 | c' ' |
Okolí kostela
[editovat | editovat zdroj]Kostel obklopuje používaný hřbitov, jehož areál je součástí památkové ochrany. Klasicistní krypta z druhé poloviny 19. století slouží jako kůlna. Zeď na severní a východní straně hřbitova je postavena z omítnutého lomového kamene, dva vstupní pilíře doplněné přepážkovými deskami jsou pískovcové. Hrobka rodiny Casparových byla zhotovena po roce 1882 z pískovce. Areál doplňuje památník obětem první světové války.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marienkirche (Goldbach) na německé Wikipedii.
- ↑ a b Marienkirche Goldbach [online]. [cit. 2023-04-26]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b c DEHIO, Georg. Handbuch der deutschen Kunstdenkmäler. Sachsen I: Regierungsbezirk Dresden. Wasmuth: Deutscher Kunstverlag, 1996. 964 s. ISBN 978-3422030435. (německy)
- ↑ Kirchenbezirk Bautzen-Kamenz [online]. Dresden: Evangelisch-Lutherische Landeskirche Sachsens [cit. 2023-04-26]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Denkmalpflege in Sachsen [online]. Landesamt für Denkmalpflege Sachsen [cit. 2023-04-26]. Dostupné online. (německy)
- ↑ HENKE, Klaus Theodor. Kirchenbau und Sakralkunst in der Oberlausitz. Spitzkunnersdorf: Oberlausitzer Verlag, 2011. 208 s. ISBN 978-3-941908-28-4. S. 10. (německy)
- ↑ a b SCHÜTZE, Dietlind a Johannes. S. 17. Sächsische Zeitung [online]. 2009-02-07 [cit. 2014-08-04]. S. 17. (německy)
- ↑ THÜMMEL, Rainer. Glocken in Sachsen. Klang zwischen Himmel und Erde. 2. vyd. Leipzig: Evangelischen Landeskirchenamt Sachsens, 2015. 432 s. ISBN 978-3-374-02871-9. S. 300. (německy)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- DEHIO, Georg. Handbuch der deutschen Kunstdenkmäler. Sachsen I: Regierungsbezirk Dresden. Wasmuth: Deutscher Kunstverlag, 1996. 964 s. ISBN 978-3422030435. (německy)
- HENKE, Klaus Theodor. Kirchenbau und Sakralkunst in der Oberlausitz. Spitzkunnersdorf: Oberlausitzer Verlag, 2011. 208 s. ISBN 978-3-941908-28-4. (německy)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu kostel Panny Marie v Goldbachu na Wikimedia Commons - Oficiální stránky církevní obce (německy)
- Denkmalpflege in Sachsen. Denkmalliste 09276081 (německy)
