Přeskočit na obsah

Konstantin von Pott

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Konstantin von Pott
Ředitel Hydrografického úřadu v Pule
Ve funkci:
1898 – 1905
PředchůdceAlexander Kálmár
NástupceRichard Dreher
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostviceadmirál (1905), kontradmirál (1901), kapitán řadové lodi (1896), fregatní kapitán (1893), korvetní kapitán (1890)

OceněníŘád železné koruny

Konstantin von Pott (německy Constantin Friedrich Peter Edler von Pott) (23. září 1842 Oldenburg1. listopadu 1908 Štýrský Hradec) byl rakousko-uherský admirál. U c. k. námořnictva sloužil od roku 1862, zúčastnil se několika válek, působil také jako pedagog a absoloval dvě cesty kolem světa. Kariéru završil jako ředitel Hydrografického úřadu v Pule a v roce 1905 byl penzionován v hodnosti viceadmirála. Jeho bratr-dvojče Paul von Pott (1842–1903) byl také vysokým důstojníkem rakousko-uherského námořnictva.[pozn. 1]

SMS Wien, vlajková loď Konstantina Potta za řecko-turecké války (1897–1898)

Byl synem Augusta Potta (1806–1883), houslového virtuosa a dvorního kapelníka v Oldenburgu, matka Aloisie, rozená Winklerová von Forazest (1815–1882), proslula jako klavíristka a hudební skladatelka. Konstantin spolu se svým dvojčetem Paulem studoval na městské škole v Hannoveru, poté pokračovali na hannoverské Polytechnice (1858–1862). Po krátké službě v oldenburské armádě vstoupili v roce 1862 do služeb rakouského námřnictva. Konstantin v roce 1862 absolvoval cestu do Řecka a v roce 1864 na fregatě SMS Novara doprovázel císaře Maxmiliána I. do Mexika. Během války s Itálií v roce 1866 se zúčastnil bitvy u Visu. Spolu s bratrem byl v letech 1867–1869 zaměstnán u Vojenského zeměpisného ústavu ve Vídni a věnoval se geodetickému zpracování jižní Moravy a Dolního Rakouska. V roce 1869 získal hodnost praporčíka[1] a téhož roku doprovázel arcivévodu Rainera na cestě do Rudého moře při příležitosti slavnostního otevření Suezského průplavu. Krátce byl poté přidělen k říční dopravě v Budapešti a v roce 1874 přeložen k oblastnímu námořnímu velitelství v Terstu. V letech 1876–1878 působil u Hydrografického úřadu v Pule.[2]

V roce 1878 byl povýšen na poručíka II. třídy[3] a byl navigačním důstojníkem na fregatě SMS Habsburg. V letech 1881–1882 na korvetě SMS Erzherzog Friedrich absolvoval cestu do Afriky a Ameriky, v roce 1881 byl povýšen na poručíka I. třídy. V letech 1884–1887 znovu působil u říční lodní dopravy v Budapešti[4] a od roku 1887 byl pedagogem na C. k. námořní akademii v Rijece. V roce 1890 byl povýšen na korvetního kapitána[5] a na lodi SMS Radetzky byl šéfem štábu výcvikové eskadry. V roce 1893 získal hodnost fregatního kapitána[6] a v letech 1894–1895 na lodi SMS Aurora vykonal další cestu do Ameriky.[7]

Ke dni 1. května 1896 byl povýšen na kapitána řadové lodi[8] a jako velitel bitevní lodi SMS Wien[9] se v letech 1897–1898 zúčastnil mezinárodní blokády Kréty (Řecko-turecká válka (1897)|řecko-turecká válka).[10] V roce 1898 byl přidělen k námořnímu sborovému velitelství v Pule a nakonec v letech 1898–1905 zastával funkci ředitele Hydrografického úřadu v Pule.[11][12] K datu 1. května 1901 byl povýšen na kontradmirála[13] a při odchodu do výslužby získal hodnost viceadmirála (1. října 1905).[14]

Na penzi žil ve Štýrském Hradci, kde také zemřel a je pohřben v evangelické části hřbitova St Peter.

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1894 byl spolu s bratrem Paulem povýšen do šlechtického stavu s titulem Edler von. Během služby u námořnictva se stal nositelem několika vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[15]

Rakousko-Uhersko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]
  1. Dvojčata Konstantin a Paul vyrůstali společně a absolvovali stejné vzdělání, spolu také v roce 1862 vstoupili do služeb námořnictva Rakouského císařství. Oba se zúčastnili výpravy arcivévody Maxmiliána do Mexika, i když v odlišném časovém úseku a každý na jiné lodi. Později se setkali ještě ve Vojenském zeměpisném ústavu ve Vídni, v dalších letech se ale jejich kariéra odehrávala odděleně. Služební postup nicméně prodělali naprosto totožný a do důstojnických hodností u námořnictva byli povyšování ke stejným datům. Koncem 19. století mimo jiné oba zastávali funkci velitele bitevní lodi SMS Wien a v roce 1901 oba dosáhli hodnosti kontradmirála. Jejich společná kariéra skončila v roce 1903 úmrtím Paula, Konstantin byl pak ještě v roce 1905 povýšen do hodnosti viceadmirála.
  1. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1868; Vídeň, 1869; s. 770 dostupné online
  2. Rangs- und Eintheilungs-Liste S. M. Kriegs-Marine 1876; Vídeň, 1876; s. 10, 69 dostupné online
  3. Rangs- und Eintheilungs-Liste S. M. Kriegs-Marine 1879; Vídeň, 1879; s. 9, 56 dostupné online
  4. Rangs- und Eintheilungs-Liste S. M. Kriegs-Marine 1884; Vídeň, 1884; s. 7, 86 dostupné online
  5. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1892; Vídeň, 1891; s. 1090 dostupné online
  6. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1895; Vídeň, 1895; s. 1094 dostupné online
  7. Rangs- und Eintheilungs-Liste S. M. Kriegs-Marine 1895; Vídeň, 1895; s. 165 dostupné online
  8. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1897; Vídeň, 1896; s. 1116 dostupné online
  9. Rangs- und Eintheilungs-Liste S. M. Kriegs-Marine 1898; Vídeň, 1898; s. 143 dostupné online
  10. Velení rakousko-uherského námořnictva během blokády Kréty 1897–1898 na webu austro-hungarian army.co.uk dostupné online
  11. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1902; Vídeň, 1901; s. 1200, 1201 dostupné online
  12. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1903; Vídeň, 1902; s. 294 dostupné online
  13. Rangs- und Eintheilungs-Liste S. M. Kriegs-Marine 1902; Vídeň, 1902; s. 6 dostupné online
  14. Služební postup Konstantina von Pott in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 143 dostupné online
  15. Přehled řádů a vyznamenání Konstantina von Potta in: Almanach für die K.u.K. Kriegsmarine 1903; Vídeň, 1903; s. 518 dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 98–103 (heslo Konstantin von Pott) ISBN 3-7648-2519-7