Přeskočit na obsah

Koinótés

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Společenství Koinótés nebo Ecclesia silentii, později nazývané také Skrytá církev, je označení církevní skupiny apoštolsky napojené nebo přímo organizované a formované tajným římskokatolickým biskupem Felixem M. Davídkem (1921–1988) a jeho spolupracovníky v letech 19671989. Tato skupina byla jednou z větví podzemní katolické církve během komunistického režimu v Československu. Utajovaně provozovala část běžných církevních aktivit (vzdělávání, svátosti, práce s mládeží) a vytvářela vlastní struktury (svěcení kněží a biskupů), které byly v této době zakázané, omezené, kompromitované nebo spojeny s represemi. Často byly konány souběžně a nezávisle na oficiálních strukturách církve. Zainteresovaní lidé, laici, zasvěcené osoby a klérus se pak často zapojovali jak do oficiálních, tak tajných aktivit a cítili se součástí jedné církve.[1] Rozvětvená skupina se utvářela okolo 25 biskupů (vysvěcených tajně Davídkem nebo jinými jím svěcenými biskupy) a asi 250 kněží (z toho 90 vysvěcených Davídkem), několika desítek řeholníků a řeholnic a velkou řadou laiků.[2]

Po pádu komunismu ukončila většina společenství svoji tajnou činnost a v průběhu 90. let probíhal vleklý proces integrace tajného kléru do oficiálních struktur církve. Kněží a biskupové vzešlí z Davídkovy apoštolské linie byly přijati do diecézní pastorace na základě nejasných směrnic z Vatikánu pouze po přezkoušení a podmínečném vysvěcení "sub conditione", což bylo pro mnohé bolestivé nebo nepřijatelné.[3]

Brněnský lékař, teolog a kněz F. M. Davídek se po návratu ze 14letého vězení v roce 1964 pokusil realizovat svou ideu katolické univerzity, a proto se spojil se skupinou kolem Stanislava Krátkého, aby společně uskutečnili systém vzdělávání a aby hledali možnosti svěcení pro připravené kandidáty. V roce 1967 byl vysvěcen na biskupa slovenským tajným biskupem Peterem Dubovským Davídkův žák ing. Jan Blaha, který bezprostředně po návratu od Dubovského vysvětil na biskupa svého učitele. Od této chvíle začal Davídek vytvářet skrytou církevní strukturu v úplnosti.

Ve dnech 25.–26. prosince 1970 na tajném synodu v Kobeřicích u Brna, takzvaném „koncilu Božího lidu“, došlo k rozkolu mezi Davídkem a třemi z jím vysvěcených biskupů, kteří odmítali například jeho odvážná zdůvodnění pro kněžské svěcení žen a pokoušeli se konání synodu zmařit. Spor byl také o to, zda skrytá církev má již pracovat, nebo zda má jen čekat v záloze, dokud nebude veřejná část církve zcela paralyzována. Davídek kvůli porušení přísahy tyto tři biskupy (Josef Dvořák, Jiří Pojer, Bedřich Provazník) suspendoval z jejich funkcí, oni však jeho rozhodnutí nepřijali a působili odtrženě od něj až téměř do listopadu 1989. Stanislav Krátký se pokoušel obě strany usmiřovat, Davídkovi odpůrci hledali zastání u Dubovského.

Po změně režimu v roce 1989 se církev k Davídkovým aktivitám stavěla rezervovaně. Vstřícně ke skryté církvi přistupoval z biskupské konference zejména Antonín Liška a zpočátku i Miloslav Vlk.[4] Davídkova svěcení byla nakonec prohlášena za pochybně platná a tajní biskupové byli žádáni, aby se vzdali všech projevů své biskupské hodnosti. Kněží byli přezkušováni a přesvěcováni, pokud byli ochotni se oficiálnímu vedení církve ve všem podrobit.

Biskupové v apoštolské linii F. M. Davídka

[editovat | editovat zdroj]

[5]

  • Mons. Eugen Kočiš (* 1926), na biskupa vysvěcen v roce 1967 F. Davídkem, po přijetí konsekrace sub conditione pomocný biskup v Apoštolském exarchátu České republiky.
  • Mons. Ivan Ljavinec (1923–2012), na biskupa vysvěcen v roce 1968 F. Davídkem, v letech 1996–2003 řeckokatolický exarcha Apoštolského exarchátu České republiky.
  • Stanislav Krátký (1922–2010), na biskupa jej vysvětil 27. srpna 1968 F. Davídek. V letech 1999–2010 byl proboštem v Mikulově.
  • Ján Jiří Pojer (1934–2006), syn známého brněnského nakladatele Jana V. Pojera (1900–1984), zakladatele edice krásných knih Atlantis. Třicet posledních let svého života prožil ve Švýcarsku. Dvě ukázky z jeho písemné pozůstalosti vyšly v roce 2007 v prvním a druhém čísle časopisu Proglas.[6]
  • Josef Dvořák, jeden z biskupů, kteří se Davídkovi postavili na koncilu v Kobeřicích, proto byl Davídkem později suspendován.
  • Dobroslav M. Kabelka OPraem (1929–1982) na biskupa vysvěcen v roce 1968 F. Davídkem.
  • Martin Hrbča (1924–2002) v Brezovici, na biskupa vysvěcen v září 1968 F. Davídkem.
  • Josef Blahník (1918–1989), na biskupa vysvěcen v roce 1970 F. Davídkem, politický vězeň ve Valdicích a na Mírově.
  • ThDr. Jindřich Pešek (1908–1980), salesián, 1935–1938 misionář v Ekvádoru. V letech 1938–1942 studoval teologii a byl vysvěcen na kněze, v roce 1944 získal v Barceloně doktorát z morální teologie, na biskupa vysvěcen v roce 1971 F. Davídkem.[7]
  • Oskar Formánek (7. září 1915, Lysá pod Makytou, Slovensko – 21. července 1991, Prešov), jezuita od 29. ledna 1934, knězem od 25. ledna 1945, na biskupa jej v roce 1972 vysvětil F. Davídek.
  • Marián Potáš OSBM, bývalý provinciál baziliánů na Slovensku. Na biskupa vysvěcen v roce 1972 F. Davídkem. Autor duchovních publikací.
  • Mons. Jiří Krpálek, (6. září 1931, Brno – 6. srpna 2017, Brno), na biskupa vysvěcen 2. března 1973 F. Davídkem, od r. 1993 farářem v Kuřimi u Brna. V březnu roku 2007 mu byl na základě dekretu papeže Benedikta XVI. udělen titul kaplan Jeho Svatosti s právem užívat před jménem čestný titul monsignore. V roce 2011 byl ustanoven farářem v Lipůvce a od 1. 1. 2013 duchovním správcem sester dominikánek ve Střelicích u Brna.
  • Siard Ivan Klement (1931, Brno – 1997, Stará Říše), OPraem, na biskupa vysvěcen F. Davídkem v roce 1973, po revoluci byl farářem ve Staré Říši.
  • Václav Razik (1921–1984), známý kněz brněnské diecéze, bratr Mečislava Razika, na biskupa vysvěcen v roce 1978 F. Davídkem. V roce 2009 vydalo Kartuziánské nakladatelství v Brně knihu vzpomínek.
  • Mons. Ing. Bedřich Provazník (1936 – 4. února 2007, Ostrovačice), na biskupa vysvěcen v roce 1969 biskupem Eugenem Kočišem. Od roku 1992 byl farářem v Ostrovačicích u Brna, v letech 1996–2004 rosickým děkanem. Papež Benedikt XVI. mu v lednu 2007 udělil čestný titul Mons. za zásluhy o církev.
  • Dušan Špiner Ph.D. (* 7. února 1950 Vydrník, Slovensko), knězem od 9. července 1973, na biskupa jej 7. října 1979 vysvětil F. Davídek. Nyní odborným asistentem na Palackého univerzitě v Olomouci, autor několika publikací a mnoha článků.
  • Josef Hinterhölzl (16. května 1915 Šumná – 3. srpna 2013 Moravec), knězem od 5. července 1939, na biskupa vysvěcen 4. prosince 1984 F. Davídkem. Oficiálně působil jako kněz brněnské diecéze, 1981–1984 bez státního souhlasu, později na odpočinku v Moravci. V roce 2007 oceněn diecézní medailí sv. Petra a Pavla.[8][9][10]
  • Fridolín Zahradník, na biskupa vysvěcen na přelomu let 1970–1971 Bedřichem Provazníkem, v letech 1983–1988 byl na základě zinscenovaného procesu vězněn, po revoluci založil občanské sdružení Emauzy ČR, jehož je bývalým předsedou.
  • Ing. Jan Konzal (5. květen 1935 – 16. listopad 2021), známý pražský teolog, autor mnoha publikací a článků.
  • PhDr. Karel Chytil (1919 Vnorovy – 2002), za války vystudoval filosofii a teologii v Římě, nepřijal svěcení. Poté sloužil u RAF. Po válce vystudoval sociologii na UK, kde také žil a v roce 1947 se oženil, perzekvován jako voják západní armády. Po roce 1968 pracoval v manželské poradně. Patřil do společenství Mons. Václava Dvořáka. Felix Davídek ho v roce 1977 vysvětil na kněze a v roce 1988 konsekroval na biskupa. Pochován je v Levém Hradci, má dva syny.[11][12][13][14]
  • Nikodém Mikuláš Krett OSBM, bazilián v Košicích, na biskupa vysvěcen v roce 1975 Fridolínem Zahradníkem.
  • Mons. ThLic. Bartolomej Urbanec (* 1937), kněz košické diecéze, na biskupa vysvěcen Fridolínem Zahradníkem, v roce 2005 obdržel Cenu Košického samosprávného kraje.
  • Anton Novobilský – římskokatolický kněz košické arcidiecéze na odpočinku, na biskupa vysvěcen Nikodémem Krettem.
  • o. Sergej Kovč – řeckokatolický kněz.

Felix Maria Davídek celkem vysvětil 15 biskupů, většina z nich měla konat svou biskupskou službu pouze v nebezpečí nebo vězení.

Biskupové v Davídkově posloupnosti

[editovat | editovat zdroj]

[5]

  • 24. 8. 1969 Bedřich Provazník, 31. 5. 1936 – 4. 2. 2007 (vysv. Ján Kočiš)
  • 24. 10. 1970 Fridolín Zahradník, 16. 9. 1935 – 19. 11. 2015 (vysv. Bedřich Provazník)
  • ? Sergej Kovč, 29. 8. 1911 - 9. 11. 2000, (vysv. Zahradník?)
  • 1973 Josef Jindra (vysv. Fridolín Zahradník)
  • 1975 Nikodém Mikuláš Krett, O.S.D.B., 3. 10. 1912 – 29. 4. 1983 (vysv. Fridolín Zahradník)
  • 14. 6. 1975 Bartolomej Urbanec, * 17. 8. 1937 v Lipovci (vysv. Zahradník, spolusv. Nikodém Mikuláš Krett)
  • 1981 Ondrej Fogaš ?, * 9. 12. 1945 (vysv. Nikodém Mikuláš Krett)
  • 1981 Anton Novobilský, * 9. 2. 1936 (vysv. Nikodém Mikuláš Krett)
  • 29. 5. 1982 Jan Konzal, * 5. 5. 1935 (vysv. Fridolín Zahradník)
  • 29. 5. 1982 Pavel Hájek (vysv. Fridolín Zahradník), kněz Apoštolského exarchátu Praha, biritualista, výpomocný duchovní chrudimské farnosti[15]

Předpokládalo se (Fiala-Hanuš 2004, 100), že Bedřich Provazník provedl v roce 1971 vysvěcení Ján Krajňák 10. 7. 1924 – 23. 2. 2005. Podle Krajnákova osobního vyznání, publikovaného v tomto svazku, nikdy biskupské svěcení nepřijal[16].

Svěcení kněží (většinou F. M. Davídkem)

[editovat | editovat zdroj]

Felix Davídek a jím vysvěcení biskupové vysvětili asi 160 kněží, mezi nimi zřejmě tři ženy:

  1. Nedorostek (2016), s. 10–12
  2. Nedorostek (2016), s. 123
  3. Nedorostek (2016), s. 184–199
  4. VLK, Miloslav: Podzemní církev, 2008
  5. a b MURÍN, Jozef. Skrytá cirkev na Slovensku. Getsemany [online]. 2008 [cit. 2024-10-04]. Čís. 196. Dostupné online. 
  6. Jiří Pojer: Jeden z útěků přes železnou oponu abstrakt CDK 2/2007
  7. medialon, U nás v Kameničkách, 2001
  8. Z diecézního oběžníku Archivováno 17. 8. 2013 na Wayback Machine., duben 2010, Brněnská diecéze.
  9. Z diecézního oběžníku Archivováno 3. 12. 2013 na Wayback Machine., červen 2009, Brněnská diecéze.
  10. Zemřel nejstarší kněz brněnské diecéze, P. Josef Hinterhölzl [online]. biskupstvi.cz [cit. 2013-08-06]. Dostupné online. 
  11. Karel Chytil: Svědectví in Getsemany, 1991
  12. Karel Chytil: služba v lásce in Getsemany, 2002
  13. neoficiální rodokmen Archivováno 3. 12. 2013 na Wayback Machine.
  14. Karel Chytil Archivováno 28. 4. 2011 na Wayback Machine. seznam příslušníků RAF, ACR
  15. http://www.farnost-chrudim.cz/index.php?id=&action=knez_profil&idxx=3&menu1=21&menu2=20
  16. VOICES FROM ECCLESIA MILITANS IN CZECHOSLOVAKIA. S.38
  17. Z diecézního oběžníku[nedostupný zdroj], duben 2010, Brněnská diecéze.
  18. Otec Josef Hořák Archivováno 3. 12. 2013 na Wayback Machine. administrátor řeckokatolické farnosti v Jihlavě, 13. 11. 2010
  19. http://www.szk.fce.vutbr.cz/index.php?id=historie
  20. a b kněží farnosti sv. Tomáše. www.svtomas.net [online]. [cit. 2010-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-02-14. 
  21. http://www.biskupstvi.cz/2014-01-29-doc-ing-radomil-kalab-jmenovan-papezskym-kaplanem
  22. http://tisk.cirkev.cz/lide-a-udalosti/zemrel-p-stanislav-skalsky/
  23. parte. tisk.cirkev.cz [online]. [cit. 2013-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-03. 
  24. Michal Černý: Život podzemní církve na Moravě na příkladu některých vybraných osobností, diplomová práce UPCE CMTF, Olomouc 2012
  25. http://www.doo.cz/cs/zpravy/204-na-slovensku-zemel-ve-vku-83-let-p-jan-valiga-poheb-ve-stedu-17-3-.html
  26. Archivovaná kopie. farnostdomaslavice.wz.cz [online]. [cit. 2013-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-03. 
  27. http://ostravakuncicky.farnost.cz/historie2.html
  28. Z diecézního oběžníku Archivováno 3. 12. 2013 na Wayback Machine., červenec 2012, Brněnská diecéze.
  29. Klaus Metsch: Hlásat Boží milosrdenství, Getsemany 119/2001

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]