Obodrité

	; znak
	; Poloha původního kmenového svazu Obodritů
	; Rozšíření kmenového svazu Obodritů o území poražených Nordalbingských Sasů za vlády knížete Dražka (†809).
Hlavní město	Veligard či Veligrad; (německy Michelenburg)
	Obyvatelstvo
Národnostní složení	Polabští Slované, Nordalbingští Sasové
Jazyky	polabština, starosasština
Náboženství	staroslovanské (pohanské) se zaznamenanými kulty: Prove ve Stargardu (dnes Oldenburg) ve Vagrii; Podaga v Plönu ve Vagrii; Živa podle Helmolda; Svarožic/Radegast podle Helmolda; menší lokální kulty (Pogoda?); saské pohanství (Nordalbingie),; římskokatolické (němečtí misionáři, některá knížata)
	Státní útvar
Státní zřízení	dědičná monarchie (knížectví) řídící kmenovou konfederaci
	Státní útvary a území
	Polabští Slované
	Nordalbingie; (Saské vévodství)
	Billunžská marka; (Saské vévodství)
	Svatá říše římská
	Meklenburské knížectví; (Svatá říše římská)
	Saské vévodství; (Svatá říše římská)
	Dánské království

Obodrité neboli Bodrci (latinsky Obotriti, německy Abodriten, polsky Obodrzyci) byl kmenový svaz Polabských Slovanů, který v raném středověku osídlil severozápadní Polabí na území mezi řekou Labe a Baltským mořem, zhruba v oblasti dnešního Meklenburska.

Kmenový svaz Obodritů zahrnoval slovanské kmeny Rarogů (vlastních Obodritů), Vagrů, Polabanů, Gliňanů, Varnonů, Drevanů, Smolenců, Bytenců a Fembranů. Sídelními městy Obodritů byly Lubica, Viligard a Zvěřín.

Historie

Samostatnost obodritského kmenového svazu skončila roku 1167, kdy obodritský kníže Pribislav přijal svoji zemi od saského vévody Jindřicha Lva jako léno; knížecí dynastie si tak ve formě germanizovaných (velko)vévodů meklenburských uchovala vládu až do roku 1918. Obodriti byli pohlceni germánskou asimilací. Poslední zbytky obodritského jazyka (Drevanů) se dochovaly do 18. století na tzv. lüneburském vřesovišti.

Seznam vládců

Obodritská knížata

Vlčan (Wiltzan), († 795)
Dražko († 809)
Slavomír († 821), do 817 sám, poté spolu s Čedragem
Čedrag, syn Dražka

Po smrti Čedraga zem rozdělena mezi několik knížat:

Gostimysl († 844) – jeho synem by měl být první český poustevník svatý Ivan
Dabomysl (žil 862)
Stojgněv († 955)
Nakon, bratr Stojgněva
Mstivoj (pokřtěný Billung), do 995
Mstislav (Mečislav), syn Mstivoje, od 995
Pribigněv (pokřtěný Udo), († 1031), syn Mstistava, od 1018
Ratibor († 1043), bratr Pribigněva
Gotšalk († 1066), syn Pribigněva, od 1047
Krut († 1105), syn Grima, od 1068
Jindřich († 1127)
Svatopluk († 1129), syn Jindřicha

Smrtí Zvenka, syna Svatopluka, vymřel rod Gotšalka a v zemi dočasně vládl Knut Lavard, princ dánský († 1131).

Pribislav († před 1156), kníže obodritský, spoluvládce Niklota

Rod dále pokračoval jako Niklotovci (čím dál častěji známí jako Meklenburští^[1]) ve vládě nad původními bodrckými územími.

Niklot († 1160), kníže obodritský

socha obodritského knížete Niklota (1090–1160) ve Zvěříně
hlava černého tura, častý knížecí znak u Obodritů i Luticů
znak Niklotovců, posl. knížat obodritského svazu, za Pribislava nahrazen hlavou tura
znak Meklenburků s typickou hlavou tura, knížectví uznáno lénem Saska a zváno Meklenburskem

Meklenburská knížata a vévodové

Pribislav († 1178), poslední kníže obodritský a první kníže meklenburský, leník Jindřicha Lva, zakladatel dynastie Meklenburků
- Jindřich Borvin I. († 1227), kníže meklenburský
  - Jindřich Borvin II. († 1236), kníže meklenburský
    - Jan I., kníže meklenburský (1237–1264)
      - Jindřich I., kníže meklenburský (1264–1302), m. Anastasie Pomořanská
        Jindřich II. Lev, kníže meklenburský (1287–1329)
        Albert I. († 1379), od r. 1329 kníže, od r. 1348 vévoda meklenburský, m. Euphemie Švédská, vnučka krále Magnuse I.
        Jindřich I., vévoda meklenburský (1379–1383)
        Albert III., vévoda meklenburský (1383–1388)
        
        Albert II., král švédský (1363–1389), vévoda meklenburský (1388–1412)
        Albert IV., vévoda meklenburský (1412–1423)
        
        Kateřina, m. vévoda Jan Zhořelecký (†1396), syn císaře Karla IV.
        
        Magnus, († 1384)
        Jan, († 1422) (potomci žijí dodnes)
        
        Jan I. († 1392), vévoda meklenbursko-stargardský
    - Niklot (Mikuláš I.) († 1277), kníže ve Werle (větev vymřela 1436)
    - Jindřich Borvin III. († 1277), kníže v Rostocku (větev vymřela 1314)
    - Pribislav II. (†1257), kníže v Perchimu (větev vymřela 1315/16(?))
Vartislav († 1164)
- Niklot

Odkazy

Poznámky

↑ Libuše Hrabová, Stopy zapomenutého lidu, 2006, Veduta, Č. Budějovice

Literatura

Z BOSAU, Helmold. Kronika Slovanů. Praha: Argo, 2012. 298 s. ISBN 978-80-257-0786-9.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Obodrité na Wikimedia Commons
(anglicky) Císař Karel Veliký v roce 804 předal saské území Obodritům

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Libuše Hrabová, Stopy zapomenutého lidu, 2006, Veduta, Č. Budějovice

[1]