Přeskočit na obsah

Kazimierz Przerwa-Tetmajer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kazimierz Przerwa-Tetmajer
Narození12. února 1865
Ludźmierz na Podhalí
Úmrtí18. ledna 1940 (ve věku 74 let) nebo 18. ledna 1948 (ve věku 82 let)
Varšava
Místo pohřbeníHřbitov zasloužilých v Zakopaném
Povoláníbásník, prozaik a dramatik
Národnostpolská
Alma materJagellonská univerzita
Literární hnutíMladé Polsko
OceněníRytířský kříž Řádu Františka Josefa (1908), Důstojnický kříž Řádu znovuzrozeného Polska, Zlatý záslužný kříž (1931).[1]
RodičeAdolf Tetmayer (1813-1892) a Julia Tetmajer-Grabowska (1831-1914)[2]
PříbuzníWłodzimierz Tetmajer, nevlastní bratr, malíř[2]
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kazimierz Przerwa-Tetmajer (12. února 1865, Ludźmierz na Podhalí – 18. ledna 1940, Varšava) byl polský básník, prozaik a dramatik, jeden z představitelů období tzv. Mladého Polska.[3]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze šlechtické rodiny s velkými kulturními tradicemi. Jeho otec Adolf Tetmayer (nebo Tettmayer) von Przerwa byl poslancem Haličského zemského sněmu. Gymnázium vystudoval v Krakově, kam se s rodinou přestěhoval, a zde také v letech 1884–1886 studoval filosofii na Jagellonské univerzitě. Jako redaktor působil střídavě ve Lvově, Krakově, Varšavě a v Zakopaném a spolupracoval s varšavským Tygodnikiem Ilustrowanym, s Kurierem Warszawskim a s krakovským "Czasem".[4][5]

Kazimierz Przerwa-Tetmajer v roce 1893

Cestoval po Itálii, Švýcarsku, Francii a Německu a seznámil se s tehdejšími uměleckými a myšlenkovými proudy. V Heidelbergu působil jako osobní sekretář Adama Krasińského. Navštěvoval také Tatry a Podhalí.[6]

Po roce 1918 se usadil natrvalo ve Varšavě. Roku 1921 se stal prezidentem Společnosti polských spisovatelů a novinářů (Towarzystwo Literatów i Dziennikarzy Polskich). Byl přesvědčen, že umění je jediná trvalá hodnota. Za své dílo obdržel několik vyznamenání, roku 1934 se stal čestným členem Polské literární akademie.[4]

Od roku 1924 přestal být v důsledku duševní choroby literárně i společensky činný. Choroba se postupně zhoršila tak, že žil díky sociální pomoci a zemřel téměř opuštěn v důsledku onemocnění hypofýzy a chudokrevnosti.[7] Pochován byl nejprve na Powazkowském hřbitově ve Varšavě, později na Hřbitově zasloužilých v Zakopaném.[8]

Kazimierz Przerwa-Tetmajer kolem roku 1901 na obraze Leona Wyczółkowského

Przerwa-Tetmajer je jedním z nejtypičtějších básnických představitelů počátků hnutí Mladé Polsko. Po začátcích v duchu pozitivismu vystihl v 90. letech velmi dobře nálady své generace ve své dekadentní, krajně individualistické ale i impresionistické, erotické a melancholické lyrice. Inspiračním zdrojem byla pro něj tatranská příroda, folklór a odbojné tradice horalů, což skvěle zpodobnil v cyklech svých povídek. Méně zdařila byla jeho díla ze současnosti a jeho dramatická tvorba.[3]

Výběrová bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
Vydání čtvrtého svazku Básní z roku 1900
Tetmajerův hrob v Zakopaném
  • Illa (1886), báseň v próze.
  • Allegoria (1887), báseň.
  • Poezje I. (1891, Básně I.), první svazek osmidílného cyklu poezie se silnými sociálními akcenty.
  • Poezje II. (1894, Básně II.), druhý svazek osmidílného cyklu poezie s filosofickými tématy.
  • Ksiądz Piotr (1896, Kněz Petr), novela.
  • Anioł śmierci (1898, Anděl smrti), román.
  • Poezje III. (1898, Básně III.), třetí svazek osmidílného cyklu poezie.
  • Melancholia (1899, Melancholie), sbírka básnických próz.
  • Otchłań (1900, Propast), fantasie psychologická.
  • Poezje IV. (1900, Básně IV.), čtvrtý svazek osmidílného cyklu poezie.
  • Panna Mery (1901, Slečna Mery), román.
  • Zawisza Czarny (1901, Záviš Černý), dramatická fantazie o hrdinovi Bitvy u Grunwaldu Závišovi Černém z Gabrowa.
  • Hasła (1901, Hesla), básnická sbírka.
  • Na skalnym Podhalu I.-V. (1903-1910, Na skalném Podhalí I.-V.), pětidílný povídkový cyklus (jednotlivé díly 1903, 1904, 1906, 1908 a 1910, souborné vydání 1914), napsaný s folklórní autentičností, nářeční stylizací a věrným vystižením psychiky svobodomyslných horalů s jejich drobnými dramaty a tragédiemi.
  • Zatracenie (1905, Zatracení), román.
  • Poezje V. (1905, Básně V.), pátý svazek osmidílného cyklu poezie.
  • Poezje VI. (1906, Básně VI.), šestý svazek osmidílného cyklu poezie.
  • Bajeczny świat Tatr (1906, Pohádkový svět Tater), národopisný spis.
  • Poezje współczesne (1906, Současné básně), básnická sbírka.
  • Rewolucja (1906), divadelní hra.
  • Z wielkiego domu (1908, Z velikého domu), satirické obrázky ze života haličské aristokracie.
  • Król Andrzej (1908, Král Ondřej), fantastický román.
  • Maryna z Hrubego (1910), historická próza o rolnickém povstání Kostky Napierského roku 1651 na Podhalí, první díl románu Legenda Tater.
  • Janosik Nędza Litmanowski (1911, Jánošík Nouze Litmanowski), druhá část románu Legenda Tater s lidovým mstitelem pojmenovaným podle Juraje Jánošíka, který trestá šlechtu za nelidské týrání vzbouřených horalů. Jméno zbojníkovo je autorovou licencí, neboť v doslovu o tom říká: Dal jsem mu jméno Jánošíka, chtěje vytvořit polského Jánošíka – protože skutečný Jánošík byl Slovák.
  • Gra fal (1911, Hra vln), fantastický román.
  • Romans panny Opolskiej z panem Główniakiem (1912, Román šlechtičny s venkovským učitelem), satirický román.
  • Legenda Tatr (1912, Legenda Tater), souborné vydání próz Maryna z Hrubego a Janosik Nędza Litmanowski, česky také jako Tatranští hrdinové.
  • Poezje VII. (1913, Básně VII.), sedmý svazek osmidílného cyklu poezie
  • Koniec epopei I.-IV. (1913-1917, Konec epopeje I.-IV.), čtyřdílný románový cyklus z napoleonských válek.
  • Tryumf (1916, Triumf), povídky.
  • Judasz (1917), tragédie.
  • Aforyzmy (1918, Aforismy).
  • Poezje VIII. (1924, Básně VIII.), poslední osmý svazek osmidílného cyklu poezie.

Filmové adaptace

[editovat | editovat zdroj]

Česká vydání

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ ŁOZA Stanisław. Czy wiesz kto to jest?. Warszawa: Wydawnictwo Głównej Księgarni Wojskowej 1938, s. 750.
  2. ↑ a b Kazimierz Przerwa-Tetmajer - Geni.com
  3. ↑ a b ŠŤĚPÁN, Ludvík a kol. Slovník polských spisovatelů, Praha: Libri 2000, S. 482-483.
  4. ↑ a b Kazimierz Przerwa-Tetmajer - biogram. www.gdynia.ewiza.com [online]. [cit. 2010-06-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-06-08. 
  5. ↑ KREJČÍ, Karel. Dějiny polské literatury. Praha: Českosloveský spisovatel 1953. S. 420-424.
  6. ↑ BARTOŠ, Otakar a kol. Slovník spisovatelů - Polsko. Praha. Odeon 1974, S. 401-402.
  7. ↑ Miałem kiedyś przyjaciół: Wspomnienia o Kazimierzu Tetmajerze, Kraków: Wydawnictwo Literackie 1972, S. 566.
  8. ↑ Zmarł Kazimierz Przerwa-Tetmajer - Muzeum Historii Polski. muzhp.pl [online]. [cit. 2019-05-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-05-16. 
  9. ↑ PRZERWA-TETMAJER, Kazimierz. Anděl smrti [online]. Praha: Vilímek, 1901 [cit. 2022-03-02]. Dostupné online. 
  10. ↑ PRZERWA-TETMAJER, Kazimierz. Melancholie [online]. Praha: Josef Svoboda, 1903 [cit. 2022-03-02]. Dostupné online. 
  11. ↑ PRZERWA-TETMAJER, Kazimierz. Na skalném Podhalí [online]. Praha: Ant. Svěcený, 1913 [cit. 2022-03-02]. Dostupné online. 
  12. ↑ PRZERWA-TETMAJER, Kazimierz. Poesie, 2 [online]. Praha: J. Otto, 1915 [cit. 2022-03-02]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kazimierz_Przerwa-Tetmajer&oldid=24075720“