Karl Zaitsek von Egbell
| Karl Zaitsek von Egbell | |
|---|---|
 Erb rodu udělený při povýšení do šlechtického stavu (1860) | |
| Velitel 9. pěší divize v Praze | |
| Ve funkci: 1869 – 1870 | |
| Předchůdce | Alexander von Koller |
| Nástupce | Vilém Mikuláš Württemberský |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakouské císařství |
| Hodnost | polní podmaršál (1866), generálmajor (1859) |
| Narození | 10. listopadu 1810 Šaštín |
| Úmrtí | 25. prosince 1886 (ve věku 76 let) Vídeň |
| Děti | Karl Johann Zaitsek von Egbell |
| Příbuzní | Franz Zaitsek von Egbell (bratr) |
| Profese | důstojník |
| Ocenění | Řád červené orlice |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karl Zaitsek von Egbell (německy Carl Martin Joseph Johann Nepomuk Zaitsek Edler von Egbell) (10. listopadu 1810 Šaštín – 25. prosince 1886 Vídeň) byl rakousko-uherský generál původem z Moravy. V c. k. armádě sloužil jako dobrovolník od roku 1829, později vynikl jako důstojník a velitel jezdectva. Zúčastnil se několika válečných tažení a v roce 1866 dosáhl hodnosti polního podmaršála. V závěru kariéry byl divizním velitelem v Praze (1869–1870).
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Pocházel z rodiny původem z jižní Moravy, jeho otec Martin Zajíček (1770–1842) byl úředníkem na panství Hodonín, později působil ve správě císařských statků ve Vídni. Karl Zaitsek se narodil jako Martinův mladší syn v Šaštíně, který byl tehdy součástí hodonínského panství. V roce 1829 vstoupil jako dobrovolník k 5. kyrysnickému pluku, o dva roky později byl přeložen k 10. husarskému pluku do Podgórze (dnes součást Krakova) a v roce 1833 byl již nadporučíkem.[1] S 10. husarským plukem vystřídal službu v Tarnówě a Ternopilu a v roce 1844 byl povýšen na rytmistra.[2][3] V roce 1849 získal hodnost majora a byl přeložen k 8. husarskému pluku, již o rok později dosáhl hodnosti podplukovníka. V roce 1853 byl přeložen k 1. husarskému pluku[4] a v letech 1854–1859 byl jako plukovník velitelem 9. husarského pluku v Pardubicích.[5]
V roce 1859 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se městským velitelem v Linzi[6], následně převzal velení brigády u 4. armádního sboru v Chorvatsku, jako brigádní velitel byl později přeložen do Pešti.[7] Za prusko-rakouské války byl velitelem 2. záložní divize jezdectva[8] a vyznamenal se krytím ústupu rakouské armády po bitvě u Hradce Králové. Po válce získal hodnost polního podmaršála (3. srpna 1866) a stal se velitelem 2. jezdecké divize v Pešti (1866–1869).[9] Nakonec byl v letech 1869–1870 velitelem 9. pěší divize v Praze.[10] K datu 27. února 1870 byl penzionován[11] a od té doby žil v soukromí.
V roce 1860 byl povýšen do šlechtického stavu s predikátem Edler von Egbell odvozeném od německého názvu města Gbely poblíž jeho rodiště.[12] Jako erb obdržel modro-červeně polcený štít se vzlétající zlatou včelou uprostřed.[10] Během vojenské služby získal několik ocenění, byl nositelem Vojenského záslužného kříže, pruského Řádu červené orlice a parmského Řádu sv. Ludvíka.[13] Od roku 1866 byl čestným majitelem 2. hulánského pluku.[14]
Rodina
[editovat | editovat zdroj]V roce 1837 se v Košicích oženil s Annou Farkasovou de Görgö z nižší uherské šlechty. Měli spolu jediného syna Karla Johanna (1838–1895), který také sloužil v armádě a dosáhl hodnosti polního podmaršála.
Karlův starší bratr Franz (1805–1884) byl také rakouským generálem.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1834; Vídeň, 1834; s. 337 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1844; Vídeň, 1844; s. 340 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1848; Vídeň, 1848; s. 340 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1853; Vídeň, 1853; s. 457 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1856; Vídeň, 1856; s. 467 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1860; Vídeň, 1860; s. 200 dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1861–1862; Vídeň, 1862; s. 95 dostupné online
- ↑ Přehled vrchního velení Severní armády v prusko-rakouské válce 1866 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1868; Vídeň, 1868; s. 119 dostupné online
- ↑ a b Genealogisches Taschenbuch der Ritter- und Adels-Geschlechter 1870; Brno, 1870; s. 471 dostupné online
- ↑ Služební postup Karla Zaitseka in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 208 dostupné online
- ↑ Nobilitační diplom Karla Zaitseka na webu Rakouského státního archivu dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Karla Zaitseka in: Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1866; Vídeň, 1866; s. 179 dostupné online
- ↑ Přehled majitelů 2. hulánského pluku in: Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 728 dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KRÁTKÝ, Jaroslav: Zaitsek von Egbell - c. k. důstojník 1824–1918; Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy Praha, 2023 (disertační práce), 239 s. (kapitola Carl Zaitsek von Egbell, s. 46–86) dostupné online
- VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2019; Praha, 2013; s. 476–478 (heslo Zaitsek z Egbellu) ISBN 978-80-905324-0-3