Přeskočit na obsah

Karel Scheinpflug

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Možná hledáte Karel Scheinpflug (právník), syn Karla Scheinpfluga.

Karel Scheinpflug
Karel Scheinpflug, před 1929
Karel Scheinpflug, před 1929
Narození28. prosince 1869
Slaný
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí5. května 1948 (ve věku 78 let)
Mariánské Lázně
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníMěstský hřbitov Slaný
PseudonymJiří Radovan
Povoláníspisovatel, novinář, autor sci-fi, dramatik a básník
Děti
Rodiče
  • Karel Scheinpflug st. otec
Příbuzní
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Scheinpflug, křtěný Karel Tomáš (28. prosince 1869 Slaný[1] – 5. května 1948 Mariánské Lázně) byl český novinář, kritik a spisovatel.

Původ a rodinné podnikání

[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec, Karel Scheinpflug starší (1840–1923), byl původně řemeslník-mědikovec a roku 1864 založil ve Slaném mědikoveckou dílnu, která byla v roce 1882 přeměněna na strojní továrnu.[2][3]

Po ukončeném studiu na gymnáziu nastoupil syn Karel Scheinpflug do otcova rodinného závodu „mědikovského“; v letech 1904–1919 byl společníkem svého otce.[4]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]
Matriční záznam o narození Karla Scheinpfluga

20. června 1897 se Karel Scheinpflug oženil s Boženou Fričovou z Kladna.[5] Jeho manželka ale v roce 1911 zemřela a on musel sám vychovávat společné děti.[6] Později se znovu oženil s Miladou Krinerovou (1871–1955).[7]

Nejznámější z dětí manželů Scheinpflugových byla herečka a spisovatelka Olga Scheinpflugová (1902–1968), od roku 1935 manželka Karla Čapka. Syn Karel (1899–1987) se stal advokátem a jako JUDr. Karel Scheinpflug byl literárním agentem a pozdějším strážcem autorských práv pro dědice svého švagra Karla Čapka. Dcera Božena (1901–1984) se provdala za spisovatele Edmonda Konráda.[4]

Novinářská a literární činnost

[editovat | editovat zdroj]

Po první světové válce a vzniku Československa se Karel Scheinpflug věnoval plně jen žurnalistice, psaní básní, povídek, románů a hlavně literárních recenzí. Uplatnil se jako redaktor v Národních listech a Lidových novinách.[8] Byl činný v Syndikátu českých spisovatelů, ve kterém byl v letech 1921–1927 místopředsedou, 1927–1945 předsedou.[4] Podle vzpomínek A. C. Nora „Život nebyl sen“ se Karel Scheinpflug vzdal funkce předsedy Syndikátu českých spisovatelů již v roce 1939, ale zůstal členem výboru.[9]

Ve svých vzpomínkách podal spisovatel A. C. Nor také svědectví o charakteru Karla Scheinpfluga a jeho působení v Syndikátu spisovatelů. V nich popsal schůzi výboru syndikátu v květnu 1945, na které se skupina komunistických spisovatelů – tehdy nečlenů syndikátu – vedených Janem Drdou a Václavem Řezáčem prohlásila za revoluční výbor a vyloučila některé členy původního výboru:

„ ...Karel Scheinpflug, někdejší syndik, který už nechodil do schůzí pravidelně, jen občas....řekl asi toto: "Pánové Drdo a Řezáči, to, čeho jste se dnes dopustili, zůstane skvrnou na cti českých spisovatelů a bude jim k hanbě, protože to je čirý gestapismus. Považujte i mne za vyloučeného ze Syndikátu, jako se já sám nadále nepovažuji ani za člena Syndikátu, ani za člena výboru, odcházím a víckrát se tu neobjevím." “
— A. C. Nor: Život nebyl sen, str. 451

Literární tvorba

[editovat | editovat zdroj]

Jeho romány odráží reálný život různých společenských vrstev, rozebírá rodinné a manželské vztahy. V několika pracích použil fantastické a sci-fi motivy.

Poezie

[editovat | editovat zdroj]
  • I.N.R.I (1898)
  • Opuštěný důl (1903)

Povídky

[editovat | editovat zdroj]
  • Moře (1907)
  • Dítě, Smrt a Dobrodiní (1909)
  • Perly v octě (1909)
  • Trhači protěží (1920) [10]
  • Odborníci (1920)
  • Strom iluzí a křišťál pravdy (1921)
  • Šlépěje (1925) [11]
  • Lidské sněhy (1927)
  • Mluvící stěna (1931) [12]
  • Rozhodné chvíle (1946), dvě z povídek patří mezi sci-fi[13].

Romány

[editovat | editovat zdroj]
  • Pouta soužití (1918) [14] [15]
  • Motýl ve svítilně (1930), zařazováno mezi sci-fi
  • Babylonská věž (1931) [16]
  • Nevolnictví těla (1933) [17]
  • King Fu (1936), motiv sci-fi [18]
  • Krysař (1947) [19]

Divadelní dramata

[editovat | editovat zdroj]
  • Mrak (1919)
  • Geysír (1922)
  • Druhé mládí (1924), komedie [20]

Ostatní práce

[editovat | editovat zdroj]
  • Divadlo na venkově (1922), soubor statí
  • Italský zájezd (1922), cestopis
  • Kapitoly o spiritismu (1923)
  • Paříž (1924), cestopis
  • Německem, Holandskem a Belgií (1929)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu Karla Scheinpfluga farnost Slaný
  2. ↑ Karel Scheinpflug. Slánský obzor. 1/1893, s. 50. 
  3. ↑ Národní listy, 16.5.1923, s.3, Úmrtí
  4. ↑ a b c MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1572-3. Kapitola Karel Scheinpflug, s. 105–107. 
  5. ↑ Matrika oddaných, p. Marie Sněžná Praha, 1882-1900, snímek 130
  6. ↑ Národní listy, 13.10.1911, s.4
  7. ↑ Knihovna Národního muzea: Scheinpflug Karel, st.. opac.nm.cz [online]. [cit. 2017-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-08-11. 
  8. ↑ VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý. Díl 2. Praha: Prometheus, 1938. Kapitola Karel Scheinpflug, s. 96. 
  9. ↑ NOR, A. C. Život nebyl sen (1). Brno: Atlantis, 1994. ISBN 80-7108-068-3. S. 451.  (zde s. 445).
  10. ↑ SCHEINPFLUG, Karel. Trhači protěží [online]. Praha: Vilímek, 1920 [cit. 2022-08-29]. Dostupné online. 
  11. ↑ SCHEINPFLUG, Karel. Šlépěje [online]. Praha: Praž. akc. tiskárna, 1925 [cit. 2022-08-29]. Dostupné online. 
  12. ↑ SCHEINPFLUG, Karel. Mluvící stěna [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1931 [cit. 2022-08-29]. Dostupné online. 
  13. ↑ ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Scheinpflug, Karel, s. 196. 
  14. ↑ SCHEINPFLUG, Karel. Pouta soužití: symbiosa, Díl 1 [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1918 [cit. 2022-08-29]. Dostupné online. 
  15. ↑ SCHEINPFLUG, Karel. Pouta soužití, Díl 2: Symbiosa [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1918 [cit. 2022-08-29]. Dostupné online. 
  16. ↑ SCHEINPFLUG, Karel. Babylonská věž [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1932 [cit. 2022-08-29]. Dostupné online. 
  17. ↑ SCHEINPFLUG, Karel. Nevolnictví těla [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1934 [cit. 2022-08-29]. Dostupné online. 
  18. ↑ SCHEINPFLUG, Karel. King-Fu [online]. Praha: Družstevní práce, 1936 [cit. 2022-08-29]. Dostupné online. 
  19. ↑ SCHEINPFLUG, Karel. Krysař [online]. Praha: Jos. R. Vilímek, 1947 [cit. 2022-08-29]. Dostupné online. 
  20. ↑ SCHEINPFLUG, Karel. Druhé mládí [online]. Praha: E.K. Rosendorf [cit. 2022-08-29]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Česká literatura 19. století, vydal SPN 1990, napsal prof.PhDr Josef Polák, CSc
  • Hes, Milan, Spisovatel a novinář Karel Scheinpflug, Slánský obzor : ročenka společnosti Patria, Vlastivědného muzea ve Slaném a Státního okresního archivu v Kladně, uspořádala Zora Dvořáková, Slaný: [Vlastivědné muzeum ve Slaném] 17, (2009), s. 119-127.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Scheinpflug&oldid=24045947“